Džudisti z KĽDR sa po účasti na Ázijskom šampionáte mladých v džude vrátili domov.
Na Pchjonganskej vlakovej stanici boli pozdravení funkcionármi v oblasti športu. Športovci a ich tréneri boli odmenení kyticami a vencami z kvetín.
Rodong Šinmun
Politický komentár
Športovci v KĽDR sú veľkolepo vítaní lebo reprezentujú silu svojej socialistickej vlasti.
Aký je údel športovca v kapitalizme? Kto platí hviezdy a hviezdičky?
Zjištění, že protikladnost životních podmínek vládnoucích a utlačovaných tříd vede dnes k zajímavému, ekonomicky nevysvětlitelnému jevu:
Příjmy populárních umělců, televizních moderátorů či sportovců jsou tak vysoké, že to vede až k nerentabilnosti tohoto druhu zábavy: Česká televize nemá peníze, ale umělci v ní vystupující ano. Televizní studia natáčejí nejoblíbenější pořady, které jsou nemyslitelné bez sponzorů. Sportovní kluby často nemají na výplaty a krachují, protože honoráře jejich hvězd jsou astronomické. Nejlepšího českého hokejistu si v Americe přehazují jak horký brambor, protože je drahý. Žurnalisté berou větší platy než poslanci a jejich sdělovací prostředky potřebují “investora”, protože jejich provoz je drahý. Vzniká zde obrovská oblast masové zábavy, která potřebuje sponzory, ačkoliv by mohla být vysoce výdělečná. Na její podporu vydávají miliony štědře ti, kteří ve výrobě šetří každým haléřem. To jsou věci ekonomicky “nevysvětlitelné”.
Přitom se sdělovací prostředky, nejen bulvární, předhánějí v propagaci těchto hvězd, ve zdůrazňování jejich obrovských příjmů, bohatství i marnotratnosti. Důležité není často ani jejich umění, ale jejich soukromý život; skandály jsou popularizovány více než výkony. Jedním dechem jsou tyto celebrity velebeny i zatracovány. Vznikla celá odvětví, která se tomu věnují. Jsou jim prokazovány pocty jako bohům, je jim spíláno hůř než zločincům. Lid se baví, ale kvůli tomu by vládnoucí buržoazie nevyhazovala v celosvětovém měřítku miliardy. Jde tu o něco víc.
Tím, že hvězdám, často uměle vytvářeným, skuteční vládci poskytují podobné životní podmínky, jako mají sami, tím odvracejí pozornost chudých mas od sebe samých. Vytvářejí iluzi, že bohatství automaticky plyne z úspěchu, kterého může dosáhnout vlastně každý. Ale tak to není. Mimořádně úspěšní vědci, učitelé a lidé v řadě dalších náročných profesí tyto podmínky nedostávají – protože nejsou zajímaví.
Tento draze vyráběný kult hvězd má své důvody. Pomáhá rozptylovat vědomí o původu bohatství, které vzniká jen lidskou prací v materiální výrobě, zakrývá složitý systém přerozdělování nadhodnoty vytvořené masami námezdně pracujících, otupuje vědomí utlačovaných a odvádí jejich zlobu od skutečných příčin protikladnosti jejich sociálního postavení a životních podmínek prominentných osôb v kapitalizme.
Zloba nemajetných tak ztrácí třídní charakter, a jakýkoliv boj se jeví marným, neboť hvězdy jsou nedostižné.
I velké hvězdy a opravdoví mistři tak, bohužel, díky svým nezměrným příjmům a popularitě, nechtě ve společnosti plní funkci podobnou té, jakou má loterie. Jen poněkud skrytěji. A to vše velkoryse sponzorují jakoby ze svého ti, kteří zezadu vládnou světu – kapitalisti. Ne ze svého – z výtěžku práce těch obyčejných, bezejmenných milionů. A navíc si to odečtou z daňového základu, sníží tím příjmy státu, který pak nemá na to pomoci oněm chudákům, jimž není dovoleno pracovat pro blaho mocných.
Autorom je RSDr. František Ledvina
