Odvážná iniciativa ruské vlády – stažení části svých sil ze Sýrie – je ukázkou použití omezených vojenských prostředků k dosažení omezených politických cílů. S obratností zkušeného chirurga zachránil ruský zásah syrskou vládu před zničením proxy útokem NATO, zasadil smrtelnou ránu americké snaze dosáhnout hegemonii na Středním východě, zvýšil ruskou prestiž ve světě, a prokázal, že ekonomická válka, vedená proti Rusku ze strany USA, EU a Kanady, nemá žádný vliv ani na ruské odhodlání zvolit nezávislou zahraniční politiku, ani na snížení efektivnosti ruských vojenských prostředků.
Nastal zmatek a zděšení v bloku NATO, když si uvědomili, že byli opět přechytračeni. Opět se západní zpravodajské služby ukázaly být spícími za volantem, a že se jejich vládní vedení utápí v představách o vlastních iniciativách. V rozpacích nastalo ve Washingtonu ticho. Po několik měsíců prohlašoval, že Rusko do syrské války zabředne a bude poškozeno. To odráží neschopnost politického vedení, od prezidenta Obamy, k uchazeči o přednost v současných amerických volbách. Žádný z nich neví, co má dělat, kromě frustračních reakcí, které nevedou k racionální politice.
Před několika týdny Američané, donucení k souhlasu s omezeným příměřím realitou na bitevním poli, podpořili logiku tohoto částečného ústupu. Ustoupení vyzvedává ruskou a syrskou politiku na dosažení uspokojivého politickému urovnání války, nutí západní síly podporovat tuto politiku, jinak by mohly být prohlášeny nepřáteli míru. Přesto má Rusko a Sýrie možnost flexibilně reagovat na všechny pokusy stupňovat násilí, před jakýmkoliv útokem který může přijít.
Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že zbývající ruská letecká skupina bude i nadále poskytovat přímou leteckou podporu syrským silám a bude i nadále vést údery na skupiny, které odmítají dodržovat příměří, nebo ty, které byly označeny jako “teroristické” skupiny, které ve skutečnosti většinou napadají syrský lid. Systémy protivzdušné obrany S400 mají zůstat na místě, aby kryly zbývající ruské síly a odradily od agrese Turecko, Saúdskou Arábii nebo americké síly. Přesto stažení signalizuje jasnou de-eskalaci války a může být chápáno jako oznámení, že nepřítel obdržel osudnou ránu.
Tato iniciativa byla podniknuta ve stejnou dobu, kdy Rusko protestovalo proti jakékoliv další vojenské akci NATO proti Libyi, ledaže by měla souhlas Rady bezpečnosti a zároveň, kdy se připojilo k Číně ve výzvě Američanům ke snížení tlaku na Severní Koreu a k závazku ke konečnému a mírovému řešení konfliktu na Korejském poloostrově. Bohužel, obě země – Rusko i Čína – se připojily ke Spojeným státům, odsuzujícím severokorejské pokusy bránit se jadernými zbraněmi proti hrozbě jaderné války vycházející od Spojených států.
Toto odsouzení se zdá být reakcí na obavy, že severokorejská obranná doktrína bude provokovat USA k zahájení války, která bude mít vliv na celou Asii, nebo přinejmenším dá Američanům záminku instalovat nové raketové systémy do Jižní Koreje, což ohrozí bezpečnost nejen Severní Koreje, ale také Číny a Ruska. Možná, že mají důvody pro nás neznámé, které je přiměly přistoupit na odsuzování Severní Koreje, ale je to nespravedlnost do očí bijící! Všechny tři jaderné mocnosti posilují a budují své vlastní jaderné zbraňové systémy. Saúdská Arábie naznačuje, že má jaderné zbraně, spolu s Izraelem, a to bez jakékoliv reakce ze strany velké trojky. A vláda Severní Koreje je ohrožena pokračujícím vojenským cvičením, které vyhrožuje okamžitým usmrcením severokorejského vedení a nukleárním zničením země.
Současné cvičení prováděné v Koreji je vůbec největší v historii. Zahrnuje přes 300.000 vojáků, americké letadlové lodi s bojovou podporou, jaderné ponorky, bombardéry B-2, australské lodě. A co je ještě horší, japonské síly, který napadly a obsadily Koreu v druhé světové válce, a které pomohly Američanům k útoku na sever v roce 1950. Vyhlášený cíl cvičení je procvičení operačního plánu 5015, akčního plánu zabití korejského vedení, zničení jeho základen a obsazení země. Součástí tohoto plánu je první úder s použitím jaderné zbraně.
Nikdo nepopírá, že Severní Korea má důvod cítit se být tlačená do kouta a nikdo nepopírá, že má právo se bránit, jako to Rusko a Čína dělají proti stejnému nepříteli. Logika a spravedlnost diktuje, že uložení hospodářské blokády na Severní Koreu se rovná válce, a že to může mít pouze za následek, že Severní Korea bude ještě zoufalejší a rozhodne se reagovat. Tato reakce na situaci v Koreji je v ostrém kontrastu k odůvodnění přístupu Ruska (s čínskou podporou) k bojovým akcím v Sýrii nebo k řešení krize probíhající na Ukrajině.
Zdá se být zřejmé, že nejlepší způsob, jak snížit napětí v Koreji, je podpořit Severní Koreu stejným způsobem, jakým byla podpořena Sýrie. S nějakou záruku bezpečnosti pro ni a diplomatickou iniciativou, nutící Američany ustoupit a smířit se s vládou a lidem země. Severní Korea prohlašuje znovu a znovu, že vše co chce, je být suverénní, uzavřít mírovou smlouvu se Spojenými státy a získat záruku, že nebude napadena. Pak je připravena uvažovat o odstranění svých jaderných zbraňových systémů.
Svět si oddechl úlevou, že mírové řešení války v Sýrii se překlopilo ze snu – v reálnou možnost, ale nyní čelíme riziku světové války v Asii. Severní Korea je v Asii východní křídlo. Pokud bude zničena a její území obsazeno Spojenými státy, Japonskem a jejich dalšími spojenci, nemohou mít Čína a Rusko jakékoliv pochybnosti, co se bude dít dál. Severní Korea by měla být přirozeným spojencem obou, ale evidentně se to neprojevuje.
Mezitím svět sleduje americké volby a to, co vidí, je Felliniho film, v němž největší groteska lidství soupeří o moc nad ozbrojenými silami, nyní ohrožujícími celý svět. Prezident Obama, muž, který získal Nobelovu cenu za mír, nařídil vojenské operace v Koreji. Pokud je to mírový vůdce, v co můžeme doufat od tohoto militaristického národa? To, co bude následovat, bude ještě horší. Přece musí existovat snaha nastolit mír v Koreji, stejně jako v Sýrii. Ale aby se to uskutečnilo, nátlak na Severní Koreu musí být snížen a s její vládou musí být zacházeno s respektem a důstojností. Dveře k dialogu musí být otevřeny, namísto zabouchnutí, aby rozum a dobrá vůle mohly převážit nad strachem a zlobou, která nyní převládá v akcích velkých mocností. V Sýrii se válka obrací směrem k míru, ale v Koreji je mír ohrožován válkou. Obě situace mají svou logiku, logiku míru a války, ale svět je unaven z logiky války.
Christopher Black je právník mezinárodního trestního práva se sídlem v Torontu, je členem Law Society of Upper Canada a je známý pro řadu významných případů týkajících se lidských práv a válečných zločinů, publikuje zejména v “New Eastern Outlook”.
Původní zdroj tohoto článku je New Eastern Outlook
Copyright © Christopher Black, New Eastern Outlook , 2016
Volný překlad pro České národní listy P. Rejf
