Pchjongjang, 26. února čučche 106 (2017) (KCNA) – Historická společnost KLDR vydala dne 26. února obvinění, zveřejňující třikrát prokleté zločiny spáchané “jusinskými” (dle represivní “Jusinské ústavy” jižní Koreje z r. 1972, pozn. překl.) rodinnými příslušníky, aby učila dějinnou lekci, že národ musí snášet velké neštěstí a hanbu, pokud má takovou špinavou skupinu zrádců jako v rodině Pak Kun Hje (jihokorejské loutkové “prezidentky”, pozn. překl.).
Je to hanba národa, že má špinavou rodinu nesrovnatelných zrádců jako ta Pak, která prodloužila své životy patolízalstvím a zasloužila se pouze o zločiny a zároveň se těší bohatství a vede prostopášný život výměnou za zradu národa, říká obvinění a pokračuje:
Dědeček Pak Kun Hje, Pak Song Bin, byl zrádce, který vzal vládní post za svůj “záslužný čin” vedení potlačení Čon Pong Čunových rolnických vojáků, kteří povstali pod praporem “odmítnutí Západu a Japonska” a “propagace národních zájmů a blaha lidu”.
Tento zrádce byl předchůdcem prvotřídního zrádce Pak Čong Hui, následovaného Pak Kun Hje a dalšími potomky, kteří otce zastiňují.
Za “imperiálním subjektem”, který napsal krví slib “věrnosti” japonskému císaři, kořen agrese a loupeže, která zalila zemi 3 000 ri (délka odpovídající 1200 km – Korejský poloostrov, pozn. překl.) zlaté tapisérie krví, nebyl nikdo jiný než Pak Čong Hui.
Pak Čong Huiovo patolízalství vůči USA dalece předčilo projaponskou zradu jeho otce.
Otcově projaponským a proamerickým činům zrady byla dána kontinuita Pak Kun Hje a jeho dalšími potomky.
Všichni po sobě jdoucí loutkoví vládci spoléhali na vnější síly, ale žádný z nich zcela neprodal národní důstojnost a zájmy bez soudnosti, posedlý přisluhovačstvím a zradou, jako Pak Kun Hje.
Pak Kun Hje deklarovala trvalé zřeknutí se kontroly nad válečnými operacemi, uzurpovanými USA, pracovala v zoufalé snaze přivést do jižní Koreje THAAD (systém protiraketové obrany, pozn. překl.), anulovala zločiny spojené se sexuálním otroctvím pro japonskou císařskou armádu a otevřela cestu pro novou invazi japonských reakcionářů, zapřisáhlých nepřátel korejského národa, a to prostřednictvím uzavření dohody o ochraně vojenské rozvědky pro agresi.
Rodinní příslušníci Pak Kun Hje soupeří mezi sebou navzájem při rozprodeji národa.
Její mladší sestra Pak Kun Rjong nazvala japonského krále “císařem”, říkaje “musíme sloužit Japonsku a USA” a “neměli bychom vinit návštěvy svatyně Jasukuni” (svatyně v Tokiu, zasvěcené padlým bojovníkům japonského imperialismu, pozn. překl.). Dokonce bez váhání řekla, že je “ostudné pro jižní Koreu požadovat po Japonsku omluvu za minulost”.
Manžel Pak Kun Rjong, Sin Tong Uk, chvátal do nemocnice, kam byl přijat velvyslanec USA v jižní Koreji po utrpění útoku nožem v obličeji, aby provedl “horlivou prosbu o omluvu za odporný zločin”, jen aby byl obviňován a vysmíván veřejností.
Odhalujíc odporné zločiny proti znovusjednocení, spáchané otcem a dcerou, obžaloba pokračuje:
Pak Čong Hui snižoval a urazil Společné prohlášení 4. července (1972, pozn. překl.), na kterém se sever a jih poprvé shodly, jako “kus papíru” a rozhodl se pro konfrontaci s krajany a národní rozdělení.
Odpor budící betonová stěna, která protíná území Koreje, je jasným důkazem zločinu proti znovusjednocení zrádce Pak Čong Hui.
Hysterický záchvat Pak Kun Hje by ohromil i jejího otce.
Brzy poté, co se stala šéfkou Modrého domu, vytroubila “severní politiku”, jako je “budování procesu důvěry” a “Drážďanské prohlášení”, popisující její ambice pro konfrontaci s krajany a sjednocení systémů a urazila svatou touhu po znovusjednocení národa takovými vulgárními slovy jako “štěstí pro sjednocení”, používanými obchodníky a hráči.
Napájela a hostila lidskou spodinu v Modrém domě a naváděla ji k rozhazování letáků proti KLDR a ustavení “Kanceláře pro oblast lidských práv na severu” v OSN a organizací připravujících spiknutí proti KLDR v jižní Koreji, čehož se její předchůdci neodvážili.
Zavřela Kesongskou průmyslovou zónu, produkt éry společného soužití 15. června (deklarace z r. 2000, pozn. překl.) a poslední naději pro severojižní vztahy, což byl konfrontační akt proti znovusjednocení, zastiňující trestný čin spáchaný jejím otcem tím, že postavil betonovou zeď, aby rozdělil území země na dvě části.
Pořádá všechny druhy cílených jaderných válečných cvičení namířených proti KLDR společně se svými americkými a japonskými pány téměř každý den a agituje za “selhání severu”, neuspokojena vydíráním pomlouvačnou kampaní “lidských práv” proti KLDR. To připomíná jednu z hysterií jejího otce, který rozvířil vřavu pro válku proti severu, čehož se mohou dopustit pouze potomci zrádce Pak Čong Hui, který snil divoký sen a zároveň volal po “sjednocení porážkou komunismu”.
Odhalujíc “nové záznamy” tyranie uvedené diktátorské rodiny, obžaloba pokračuje:
Přes 18 let úřad Pak Čong Huia přijímal fašistické odporné zákony všeho druhu a formoval potlačující organizace, obraceje celou jižní Koreu ve vojenskou věznici, oblast bez svobody a lidských práv a opravdové peklo.
V rukou diktátora bylo přijato nebo zpětně revidováno více než 2 000 zločinných zákonů.
Pak Kun Hje velebila a ospravedlňovala diktátorskou vládu svého otce a plně oživila “jusinskou” diktaturu.
Obrátila jižní Koreu v suchopár demokracie a lidských práv a zároveň volala po “obranném systému” a “odstranění sil spojených se severem”.
Pak Čong Hui a Pak Kun Hje pracovali tvrději než jacíkoli další následní loutkoví vládci na potlačení legitimních médií, o čemž svědčí i zákaz Minčok Ilbo a Čaču Minbo.
Rodinní příslušníci Pak Kun Hje jsou všichni odpornými lidskými zmetky.
Historie a národ nikdy neodpustí takové opovrženíhodné skupině.
Pak Kun Hje, nejstarší dcera rodiny zrádců, čeká na tvrdý trest dějin, dýchaje své poslední (dny) v temné místnosti Modrého domu s pozastavenými svými “prezidentskými” povinnostmi.
Mizerný konec je nevyhnutelným osudem předurčeným nejopovrženíhodnější rodině zrádců.
Korejská ústřední tisková agentura – KCNA, http://www.kcna.kp
http://uriminzokkiri.com/index.php?ptype=english2&no=3008
