Po věky žil korejský národ v této zemi jako homogenní národ s jedinou kulturou. Nyní však korejský lid trpí tragédií národního rozdělení kvůli pletichám zahraničních sil. Od rozdělení národa na sever a jih již uplynulo tři čtvrtě století. Železobetonová zeď vede 240 kilometrů podél frontové linie jižně od vojenské demarkační linie jako bariéra přes Korejský poloostrov. Rozdělené rodiny a příbuzní se nemohou stýkat, zatímco vyrůstají nové generace. Rozdělení brání koordinovanému využívání přírodního bohatství země a nevyčerpatelné síly a talentu lidu pro její rozkvět.
Otázka znovusjednocení Koreje nepředstavuje jen vnitřní problém korejského národa, ale také naléhavý úkol doby pro světový mír.
Vláda Korejské lidově demokratické republiky předložila návrhy na nezávislé a mírové znovusjednocení dosud při více než 200 příležitostech.
Tři principy národního znovusjednocení
Ve svém projevu 6. srpna čučche 60 (1971) přednesl velký vůdce soudruh Kim Ir Sen analýzu domácí a zahraniční situace, která se vyvíjela ve prospěch národního znovusjednocení, a navrhl politiku vedení jednání v širokém měřítku. Prohlásil, že sever je vždy připraven navázat kontakt s Demokratickou republikánskou stranou, tehdejší vládnoucí stranou jižní Koreje, nebo s jednotlivými osobnostmi. Tento návrh znamenal historický obrat v boji za uskutečnění věci mírového znovusjednocení Koreje.
Když byl návrh zveřejněn, hlas lidu doma i v zahraničí, požadující jeho splnění, se stal neodolatelným. Jihokorejské orgány, které se dříve stavěly proti jakýmkoli kontaktům mezi severem a jihem, neměly jinou možnost, než souhlasit se zahájením dialogu, i když zpočátku pouze ve formě rozhovorů Červeného kříže.
V srpnu čučche 60 (1971) došlo k prvnímu kontaktu mezi zástupci severokorejských a jihokorejských organizací Červeného kříže. Nakonec byl zahájen dialog. Došlo k porušení bariéry, která stála mezi severem a jihem čtvrt století.
Poté velký vůdce soudruh Kim Ir Sen několikrát zopakoval svůj zásadní postoj k národnímu znovusjednocení a předložil nový návrh na rozšíření severo-jižního dialogu. Výsledkem bylo, že rozhovory na vysoké úrovni mezi severem a jihem se konaly odděleně od rozhovorů Červeného kříže.
V květnu čučche 61 (1972) přijal velký vůdce soudruh Kim Ir Sen v Pchjongjangu jihokorejské delegáty na politických jednáních na vysoké úrovni mezi severní a jižní Koreou. Ve svých jednáních s nimi velký vůdce vysvětlil principy národního znovusjednocení s tím, že sever a jih musí spojit své úsilí o národní znovusjednocení. Za tímto účelem by podle něj měly obě strany dodržovat určité zásady.
Pokračoval: „Výchozím bodem a základnou pro řešení otázky znovusjednocení jsou tři principy – uskutečnění nezávislého znovusjednocení bez vnějších zásahů, dosažení velké národní jednoty překonáním rozdílů v myšlenkách, ideálech a systémech a znovusjednocení rozdělené země mírovými prostředky bez použití ozbrojených sil.”
Společné prohlášení severu a jihu bylo oznámeno 4. července čučche 61 (1972). Hlavní zásady tohoto prohlášení tvoří tři principy stanovené velkým vůdcem soudruhem Kim Ir Senem.
Oznámení společného prohlášení znamenalo rozhodný milník v boji korejského lidu za národní znovusjednocení. 28. zasedání Valného shromáždění OSN potvrdilo zásady nezávislosti, mírového znovusjednocení a velké národní jednoty jako jediné správné zásady, které je třeba dodržovat při vyjednávání o vyřešení otázky znovusjednocení Koreje.
Po oznámení společného prohlášení přijala vláda republiky řadu opatření k uskutečnění dohodnutých otázek. Předložila pětibodový návrh na odstranění současné vojenské konfrontace mezi severem a jihem, která je nejnaléhavějším a klíčovým problémem při rozptýlení nedůvěry a nedorozumění mezi severem a jihem, prohloubení vzájemné důvěry a vytvoření atmosféry velké národní jednoty.
Vláda republiky dále navrhla uspořádat politickou poradní konferenci, které se zúčastní představitelé politických stran a veřejných organizací a jednotlivé osobnosti ze všech vrstev na severu a jihu.
Ve svém projevu “Zabraňme národnímu rozdělení a znovu sjednoťme zemi”, který přednesl 23. června čučche 62 (1973), velký vůdce soudruh Kim Ir Sen prosadil pětibodovou politiku národního znovusjednocení: odstranit vojenskou konfrontaci a zmírnit napětí mezi severem a jihem, uskutečnit mnohostrannou spolupráci a výměnu mezi oběma částmi, svolat Velký národní kongres složený ze zástupců lidu všech úrovní a politických stran a společenských organizací severu a jihu, ustavit severo-jižní konfederaci pod společným názvem Konfederativní republika Korjo a pod tímto názvem vstoupit do OSN.
Pětibodová politika národního znovusjednocení získala srdečnou podporu všech mírumilovných zemí a lidí na světě, nemluvě o veškerém lidu severní a jižní Koreje. Čtvrtý summit Hnutí nezúčastněných zemí uznal pětibodovou politiku za odpovídající nejen zájmům korejského lidu, ale také zájmům světového míru. Konference jí vyjádřila plnou podporu.
V březnu čučche 63 (1974) třetí zasedání pátého Nejvyššího lidového shromáždění KLDR navrhlo uzavření mírové smlouvy mezi KLDR a USA s cílem rozptýlit napětí v Koreji a podpořit nezávislé, mírové znovusjednocení Koreje v souladu s novou politikou prosazovanou velkým vůdcem soudruhem Kim Ir Senem. V tehdejší situaci, která přivedla Koreu na pokraj války, tento návrh odráží naléhavou touhu korejského lidu po skutečné záruce uvolnění napětí panujícího v Koreji a urychlení nezávislého a mírového znovusjednocení na principu národního sebeurčení. Z tohoto důvodu jej uvítali mírumilovní lidé z celého světa, kteří naléhali na USA, aby jej přijaly v dobré víře.
USA na tento mírový návrh nereagovaly.
Ve snaze odstranit nebezpečí války a trvalého národního rozdělení a urychlit nezávislé, mírové znovusjednocení vytvořila společná konference zástupců politických stran a veřejných organizací republiky konaná v lednu čučche 66 (1977) čtyřbodový návrh národní záchrany: nastolit jednotu mezi socialistickými silami na severu a vlasteneckými demokratickými silami na jihu, které usilují o znovusjednocení; zmírnit napětí mezi severem a jihem a odstranit nebezpečí jaderné války; odstranit příčinu sváru uvnitř národa a vytvořit atmosféru velké národní jednoty; a nakonec svolat severo-jižní politickou poradní konferenci zástupců politických stran, veřejných organizací a lidí všech vrstev jako fórum pro diskusi o těchto otázkách.
V lednu čučche 68 (1979) svolal Ústřední výbor Demokratické fronty pro znovusjednocení vlasti společné setkání politických stran a veřejných organizací v severní polovině Koreje na návrh Korejské strany práce a předložil důležitý nový návrh. Hlavním principem tohoto návrhu bylo, že by měl být znovu potvrzen duch a zásady společného prohlášení severu a jihu ze 4. července 1972, měly by být ukončeny vzájemné pomluvy, bezpodmínečně zastaveny veškeré vojenské aktivity a měla by se konat celonárodní konference. Poté výbor přijal řadu praktických kroků k provedení návrhu.
Plán založení Demokratické konfederativní republiky Korjo, desetibodový program velké jednoty celého národa
Velký vůdce soudruh Kim Ir Sen předložil plán založení Demokratické konfederativní republiky Korjo na šestém sjezdu Korejské strany práce v říjnu čučche 69 (1980). Uvedl, že nejrealističtějším a nejrozumnějším způsobem, jak znovu sjednotit zemi nezávisle, mírově a na principu velké národní jednoty, je spojit sever a jih do konfederativního státu a zachovat stávající myšlenky a společenské systémy severu a jihu. Navrhl proto nový plán znovusjednocení země založením konfederativní republiky prostřednictvím ustavení jednotné národní vlády za podmínky, že sever a jih budou navzájem uznávat a tolerovat myšlenky a společenský systém druhé strany, vlády, ve které by byly zastoupeny obě strany za stejných podmínek a uplatňovaly by regionální autonomii se stejnými právy a povinnostmi.
Doporučil, aby ve sjednoceném státě konfederativního typu bylo vytvořeno nejvyšší národní konfederační shromáždění se stejným počtem zástupců ze severu a jihu a s odpovídajícím počtem zástupců státních příslušníků žijících v zahraničí, a aby toto shromáždění zorganizovalo stálý konfederační výbor, který bude řídit regionální vlády na severu a jihu a spravovat všechny záležitosti konfederativního státu.
Dodal, že by bylo dobré nazývat konfederační stát Demokratickou konfederativní republikou Korjo. Ta by měla být neutrální zemí, která se neúčastní žádné politické, vojenské aliance ani bloku. Jako jednotný stát, který zahrnuje celé území a všechny obyvatele země, by měla provádět politiku v souladu se základními zájmy a požadavky všeho korejského lidu.
Vláda republiky se svým upřímným úsilím o dosažení mírového znovusjednocení založením konfederace předložila několik nových mírových návrhů.
Na začátku roku čučche 73 (1984) navrhla republika uspořádat trojstranné rozhovory mezi KLDR, USA a jižní Koreou s cílem uzavřít mírovou smlouvu mezi republikou a USA namísto dohody o příměří a přijmout prohlášení o neútočení mezi severem a jihem jako zásadní krok směrem k míru na Korejském poloostrově. Poté v roce čučche 75 (1986) převzala iniciativu pozastavením vojenských cvičení, aby pomohla zmírnit napětí, a nabídla nové návrhy rozhovorů mezi vojenskými orgány a přeměnu Korejského poloostrova v mírovou zónu bez jaderných zbraní.
Ve svém politickém projevu předneseném na prvním zasedání osmého Nejvyššího lidového shromáždění 30. prosince čučche 75 (1986) navrhl velký vůdce soudruh Kim Ir Sen uspořádat politické a vojenské rozhovory na vysoké úrovni mezi severem a jihem, aby vyřešil naléhavou otázku národního znovusjednocení. Uvedl, že pokud uspějí politické a vojenské rozhovory a dialog na vysoké úrovni mezi severem a jihem v jiných sférách, mohl by se uskutečnit severo-jižní summit s cílem projednat základní otázky týkající se národního znovusjednocení.
Ve svém prohlášení z 23. července čučche 76 (1987) předložila vláda KLDR nový návrh na masivní postupné odzbrojování. Navrhla, aby sever a jih Koreje musely omezit své ozbrojené síly a každá udržovat sílu menší než sto tisíc mužů; souběžně s tím by USA měly stáhnout všechny své síly včetně jaderných zbraní z jižní Koreje a odstranit své tamní vojenské základny. Se zveřejněním svého nového návrhu na snižování počtu zbraní vláda republiky oznámila, že učiní jednostranný krok demobilizace Korejské lidové armády o sto tisíc mužů do konce roku čučche 76 (1987).
6. dubna čučche 82 (1993) velký vůdce soudruh Kim Ir Sen na pátém zasedání devátého Nejvyššího lidového shromáždění zveřejnil desetibodový program velké jednoty celého národa ke znovusjednocení země. Jeho body jsou následující:
- Sjednocený stát, nezávislý, mírumilovný a neutrální, by měl být založen prostřednictvím velké jednoty celého národa.
- Jednota by měla být založena na vlastenectví a duchu národní nezávislosti.
- Jednoty by mělo být dosaženo na principu podpory soužití, společného rozkvětu a společných zájmů a podřízení všeho věci národního znovusjednocení.
- Měly by být ukončeny všechny politické spory, které podněcují rozdělení a konfrontaci mezi krajany, a je třeba dosáhnout jednoty.
- Strach z invaze z jihu i severu a myšlenky porážky komunismu i komunizace by měly být rozptýleny a sever a jih by si měly navzájem věřit a sjednotit se.
- Sever a jih by si měly vážit demokracie a podat si ruce na cestě k národnímu znovusjednocení, aniž by se navzájem odmítaly kvůli rozdílům v ideálech a principech.
- Sever a jih by měly chránit hmotné a duchovní bohatství jednotlivců a organizací a podporovat jejich využití k podpoře velké národní jednoty.
- Porozumění, důvěra a jednota by se měly v celé zemi budovat prostřednictvím kontaktů, výměnných návštěv a dialogu.
- Celý národ, na severu, na jihu i v zahraničí, by měl posílit svou solidaritu v zájmu národního znovusjednocení.
- Ti, kdo přispěli k velké jednotě národa a k věci národního znovusjednocení, by měli být poctěni.
Obyvatelé Koreje a zbytku světa si dnes vážně přejí, aby bylo dosaženo pokroku v řešení otázky znovusjednocení Koreje. Rozdělení Koreje je tragickým dědictvím, které zanechala světová politika 20. století. Její pokračování ve 21. století je tedy značně neobvyklé.
Tři charty pro národní znovusjednocení
4. srpna čučche 86 (1997) soudruh Kim Čong Il zveřejnil dílo Proveďme pokyny velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena k národnímu znovusjednocení. Jedná se o nový program, který objasnil způsob, jak dosáhnout věci znovusjednocení. Odráží to jeho odhodlání dodržovat a zcela naplňovat vůli velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena ke znovusjednocení.
V této práci soudruh Kim Čong Il definoval tři principy nezávislosti, mírového znovusjednocení a velké národní jednoty, desetibodový program velké jednoty celého národa a plán založení Demokratické konfederativní republiky Korjo jako tři charty pro národní znovusjednocení. Zároveň objasnil svůj program a odhodlání dosáhnout věci národního znovusjednocení. Kromě toho poskytl významného průvodce k uskutečnění nezávislého a mírového znovusjednocení: zdůraznil, že vztahy mezi severem a jihem by měly být přeměněny ve vztah důvěry a usmíření a že vláda republiky bude usilovat o normalizaci vztahů se zeměmi odpovědnými za korejskou otázku.
18. dubna čučche 87 (1998) soudruh Kim Čong Il zveřejnil dílo Znovu sjednoťme zemi nezávisle a pokojně prostřednictvím velké jednoty celého národa. V této práci prosadil pět principů pro velkou národní jednotu – zachování principu národní nezávislosti, semknutí pod praporem vlastenectví a praporem národního znovusjednocení, zlepšení vztahů mezi severem a jihem, boj proti nadvládě a vměšování zahraničních sil a proti silám bránícím znovusjednocení a podporu návštěv, kontaktů, rozhovorů a solidarity mezi našimi krajany. Jedná se o velkou chartu národní jednoty a rozvoj myšlenky velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena o velké národní jednotě, která odpovídá požadavkům vývoje situace.
Na základě touhy celého národa na severu, jihu i v zahraničí soudruh Kim Čong Il dohlédl na to, aby se v roce čučche 84 (1995) konala velká národní konference, celonárodní jednání o znovusjednocení, u příležitosti 50. výročí osvobození země od japonské koloniální nadvlády. Toto historické setkání, které se konalo v Pchanmundžomu, potvrdilo, že návrh velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena na znovusjednocení země prostřednictvím konfederace je společnou cestou národa ke znovusjednocení. Jednalo se o historickou událost, která znamenala nový milník v postupu korejského hnutí za znovusjednocení.
Díky jasnějšímu cíli, orientaci a zásadám se korejskému lidu podařilo v novém tisíciletí urychlit svůj velký pochod za národní znovusjednocení.
Překlad dle materiálu laskavě poskytnutého velvyslanectvím Korejské lidově demokratické republiky v Praze
