(Pokračování z 10. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Družba s čučchisty
Součástí pobytů v Koreji byly i družební akce s dalšími zahraničními delegáty přátelství. Sestávaly ze sportovních akcí, zpěvu lidových a revolučních písní a společných pikniků. V jednom případě měla každá delegace za povinnost zazpívat v kulturním sále hotelu Korjo. Naštěstí nemusel vystupovat z každé delegace každý, takže jsem tomu unikl. Jako nevalný pěvec nepříliš exhibicionistického typu jsem o takovou prezentaci opravdu nestál. Uniknout už se nedalo při společné kulturní akci v jídelně hotelu Sosan u Pchjongjangského golfového klubu, kde česko-slovenská delegace zpívala starou českou revoluční píseň (údajně polského původu) „Rudý prapor“ („Pryč s tyrany a zrádci všemi…“). Slyšel jsem potom část ze záznamu a myslím, že v porovnání s ostatními, vesměs rovněž neškolenými pěvci, to nebylo nejhorší. Krušná tato vystoupení musela být pro korejské harmonikářky, jež se snažily jen na základě nevalného zpěvu zachytit melodii a vytvořit hudební doprovod. Notový podklad neměl samozřejmě nikdo k dispozici.
Zábava v hotelu Sosan, vystoupení korejských zpěvaček
V roce 2017 jsem se zúčastnil (jako zcela nesportovní člověk) sportovních her stoupenců čučche na krytém hřišti Mezinárodní fotbalové školy na ostrově Rungra(do), nebo jinou transkripcí Rungna(do), kdy proti sobě soupeřily týmy Přátelství a Jednota. Soutěže sestávaly z různých disciplín, jako byl běh s míčem na hlavě, běh ve dvojici svázané za nohu k sobě, skákání přes švihadlo a přetahování lanem. Poslední z uvedených disciplín zahraniční veřejnost možná zná z jihokorejského dramatu „Hra na oliheň“ (2021), ale v našem případě nebyla tak dramatická.
Akce byla zakončena piknikem a grilováním na venkovním hřišti a písněmi a tanci z celého světa za doprovodu harmoniky a elektronického piana, včetně Internacionály. Internacionála se v KLDR asi v mezidobí let 2011-2021 nehrála a při našich akcích bylo patrné, že místní ji příliš neznají; nevědí, jak ji mají správně hrát a zpívat. Zhruba od začátku roku 2021, od 8. sjezdu Korejské strany práce, se začala na politických akcích objevovat, byť jen v instrumentální verzi.
Pěvecké a taneční vystoupení pro příznivce čučche v hotelu Sosan
Se svými písněmi pak za doprovodu elektrického piana vystoupily i korejské servírky. Podobnou akci jsem zažil o dva roky později v Pchjongjangském golfovém klubu. Výsledky červeného družstva Solidarita a žlutého družstva Přátelství byly 2:2 (myslím, že to byl záměr organizátora, aby všichni byli spokojeni). Na tomto sportovním dopoledni mi byla svěřena úloha sudího, což při mé naprosté sportovní neznalosti bylo pro mě skutečně trapné, ale nešlo odmítnout. Rozhodlo prý to, že jsem vysoké postavy a mám silný hlas. Naštěstí mi s mým nezvyklým údělem pomáhal soudruh Pak Kum Il z Korejského svazu společenských vědců, který mi říkal vše, co a jak mám dělat a říkat, takže to dobře dopadlo. Ke svému soudcování jsem měl zapůjčenu pěknou rudou píšťalku s budovatelským motivem, bohužel po hře jsem ji musel vrátit a nestihl jsem si ji ani vyfotit.
Více než sportovní soutěže jsem ocenil následující pohoštění, i když nabízeného jídla bylo tolik, že jsem většinu musel odmítnout. Některá jídla mi přišla poněkud suchá, nebyla k nim dispozici žádná omáčka, takže mi v tomto stavu připadala nepoživatelná. Naopak výborná byla zmrzlina. Tu jsem ochutnal vícekrát, ať už balenou nebo v poháru, a byla vždy skvělá. Pozoruhodné je, že i když pro zmrzlinu existuje korejský výraz, běžně se používá a také na obalech uvádí transkripce anglického „ice cream“, korejsky „aisukchurim“.
Byla nám nabídnuta i sodžu (vodka) v plastových láhvích, teplá a vpravdě hnusná. Vícekrát jsem byl svědkem toho, že na venkovních akcích je běžné konzumovat různé alkoholické nápoje nechlazené, což při teplotách kolem 20 °C bylo pro mě neschůdné.
Servírky přihlížejí vystoupením příznivců čučche na hřišti Mezinárodní fotbalové školy na ostrově Rungrado
Po soutěžích následoval slavnostní oběd s kulturním programem v restauraci u golfového hřiště. Zástupce generálního tajemníka Mezinárodního institutu myšlenky čučche profesor doktor Harish Gupta (Indie) přednesl úvodní přípitek a místopředseda Korejského svazu společenských vědců a současně náměstek ministra zahraničních věcí KLDR soudruh Ri Kil Song závěrečný projev. Určité povyražení zvláště mezi Korejci způsobilo, když se soudruh Gupta přeřekl a oslovil přes mikrofon soudruha Ri Kil Songa „soudruhu Kim Il Songu“.
Účastníci z různých zemí zazpívali s doprovodem korejských hudebnic revoluční a lidové písně ze svých zemí i z Koreje, nechyběla ukázka recitace a tance. Své vystoupení si připravili i korejští průvodci a průvodkyně. Korejské umělkyně předvedly korejský zpěv, tanec s vějíři a hru na akordeon a tradiční korejský strunný nástroj kajagum. Soudružka harmonikářka byla krásná, vpravdě výstavní korejská žena a zaujalo mě, že tahací harmonika dosahuje rozměru třetiny výšky její postavy.
Při zpěvu slavné písně „Rádi vás vidíme“ (Pangapsumnida), spojené s úsilím o znovusjednocení, několika delegacím zpěvačky předaly nádherné kytice umělých květin. Po představení je ovšem chtěly vrátit zpět, což jeden z delegátů nechápal a chtěl si kytici nechat, i když nevím, co by s ní dělal.
Zahájení sportovních her na hřišti Pchjongjangského golfového klubu – týmy Přátelství a Solidarita se řadí za korejské soudružky v teplákových soupravách Adidas
U příležitosti sportovních her se většina z našich korejských průvodců a průvodkyň převlékla do neformálního sportovního oblečení, zatímco jindy nosili jen společenské. Jistě nejen mě zaujal velký počet oděvů a obuvi se značkami Adidas a Puma, což s proklamovanou absolutní soběstačností nějak nešlo dohromady. Jeden průvodce mi tvrdil, že má toto oblečení z doby svého působení v Rusku, ale že by jej všichni měli z Ruska, to je značně nepravděpodobné. KLDR má dosti silný textilní průmysl, takže se mi nepozdává, že by toto oblečení a obutí s označením západními značkami kupovala v zahraničí. Spíše předpokládám, že jej vyráběla jako subdodávku pro Čínu, odkud se pak vyváželo do světa. Část této subdodávky byla zřejmě odřeknuta, proto bylo oblečení a obutí určené na export rozprodáno nebo rozdáno doma.
Oblečení Adidas a Puma nosili i pionýři v kombinaci s rudými šátky. V záběrech sdělovacích prostředků KLDR byly západní značky oblečení často rozmazány nebo přelepeny, ne však vždy. V poslední době už tam vidět nejsou.
Kromě organizovaných družebních akcí probíhala internacionální družba také po večerech a nocích na hotelových pokojích. Jednalo se o politické diskuse spojené s popíjením (zpravidla pohříchu alkoholu) a pojídáním, ne o nějaké orgie jiného druhu, už proto, že mezi účastníky byli téměř samí muži a… nemám nic proti homosexuálům, ale nevím o tom, že by tam byli…
Sám jsem se snažil těmto akcím spíše vyhýbat, protože program byl celkem nabitý a už z dlouhé cesty do Koreje jsme měli spánkový deficit, takže jsem se spíše snažil alespoň trochu se vyspat, abych nebyl během denního programu unavený. Ani tak jsem toho moc nenaspal. Rád vzpomínám na sešlost v pokoji ruských soudruhů, jež nebudu blíže identifikovat, protože při mém dotazu na Putina jeden zvolal: „Putin – to je nepřítel lidu!“ a ostatní souhlasili. Vím, že po vypuknutí války proti Ukrajině byli někteří z nich zbaveni svých stranických a zastupitelských funkcí a pokud jsou dnes na svobodě, rozhodně to nemají lehké.
Ukázka soutěžní disciplíny – hledání míče průzorem v papírovém trychtýři
Jedli jsme korejské sušené ryby a ruské sušené maso, zapíjeli pivem a sodžu, a když už byla pozdě v noci zábava ve velmi pokročilém stadiu, došly nápoje a ruský soudruh objednal pivo po telefonu. Záhy zazvonil u dveří pokoje poslíček s igelitovou taškou plnou láhví piva, starý vrásčitý Korejec vzpřímeného držení těla, jistě bývalý voják, ve vzorné hotelové uniformě s čepicí brigadýrkou. Bylo mi to trapné, že nám posluhuje jako nějakým imperialistům, a hlavně při představě, co si o nás asi myslí. Nevím, zda věděl, že jsme přátelé, a zda jsme se mu v té situaci jevili přátelsky.
Celkově lze říci, že čučchisté byli v Koreji dvou typů. Jedni velmi obřadní nebo opatrní, kteří neprezentovali jiné názory než oficiální propaganda. Druzí otevřenější a upřímnější, s nimiž bylo možné se bavit rozumněji. Letmo jsem se setkal a stručně hovořil také s několika komerčními turisty a jinými cizinci nepatřícími do našeho okruhu. Všichni hovořili o KLDR velmi pozitivně. Zdálo se, že odpůrci tam buď nejezdí, nebo se tam neodváží ani ceknout. Spíše však na „našich“ akcích nebyli, protože komerční turisté měli většinou jiný, méně politický program.
Velká část aktivistů přátelství (ale ne všichni) se považovali za komunisty a byli členy různých komunistických stran a organizací svých zemí. Někteří byli komunisty radikálnějšího ražení, než byla a je linie KLDR (tedy alespoň ve slovní rovině), a dávali více či méně najevo, že jim nevyhovuje její odklon od marxismu-leninismu, od politiky songun apod. Na témata mezinárodního komunistického hnutí se mezi účastníky vedly neustálé debaty. Když takových lidí jel plný autobus, mluvilo se v něm mnoha jazyky přes sebe a hučelo to jako v úle, ale ze všech stran bylo stále slyšet kromě odkazů na korejské vůdce jména Lenin, Stalin, Mao, Enver Hodža…
Vystoupení pro příznivce čučche – hra na korejský klasický strunný nástroj kajagum
Stojí za zmínku, že dva delegáti přátelství z Evropy měli značně dlouhé vlasy, byli takzvanými „máničkami“. Je zajímavé, že KLDR fandí lidé, jejichž životní styl by v ní naprosto nepřipadal v úvahu. Nešlo jen o tento případ. Je mi známo, že KLDR obdivuje větší počet homosexuálů, někteří jsou aktivisty přátelství s ní. Proslýchá se, že k nim patří i jedna z nejznámějších z těchto osobností. Přitom ve své zemi milované by s tím nepochodili. Ale i já jsem byl v tomto ohledu výstředníkem. V časech svých návštěv Koreje jsem nosil knírek, což rovněž neodpovídá tamní normě a nikdo z místních by tak nečinil už od konce druhé světové války, protože knírky se staly symbolem módy japonských okupantů. Myslím, že pokud dnes lze spatřit občana KLDR s vousy, je tomu tak nanejvýš ve filmu a jsou nalepené. Kontrastem k výstřednostem některých Evropanů byl vzhled polské soudružky, výstřední vlastně v opačném smyslu, totiž stylizované do normy KLDR takovým způsobem, že v tom překonávala řadu Korejek.
Při pobytu se vždy vyplňoval dotazník včetně členství ve společenských organizacích. Vedoucích delegací se průvodci často ptali na názory na různé politické otázky z domácího i zahraničního prostředí a odpovědi si zapisovali do notýsků. Když jsem takto odpovídal, můj souputník se průvodce nestydatě zeptal, proč si to píše. Ten tím byl poněkud zaskočen a po chvilce odvětil, že ho to zajímá.
Politické hovory s průvodci byly do značné míry jednosměrné, jejich otázky a naše odpovědi. My jsme na své otázky zdaleka ne vždy dostali odpověď, často pak jen zcela nekonkrétní a vyhýbavou, i když jsme se neptali na nic provokativního (ze svého pohledu). Průvodci ale nebyli určeni hlavně k tomu, aby nám odpovídali na politické otázky nebo se s námi bavili o běžném životě v KLDR či dokonce svém osobním a rodinném životě. V tomto ohledu jsme získali jen zcela všeobecné poznatky.
Pěvecké vystoupení studentů-průvodců ve sportovním oblečení
Průvodci a průvodkyně byli studenty Univerzity zahraničních studií, případně jiných škol s rozšířenou výukou cizích jazyků. Při větších mezinárodních akcích provázeli cizince i studující, jindy jen už vystudovaní, hlavně (možná výhradně) pracovníci a pracovnice Korejského svazu společenských vědců, případně dalších organizací majících na starosti spolupráci se spřátelenými cizinci. Nejspíše jde o děti funkcionářů z oblasti diplomacie, zahraniční politiky a zahraničního obchodu, z nichž někteří pobývali v cizině a mají odtud nejen jazykové zkušenosti. Nemálo z nich včetně mužů se netýkala vojenská služba, o níž se celkově téměř nemluví, nebo jen obecnou frází, že je to nejvyšší čest a chtěl by tam každý.
Slyšel jsem, že na vojnu chodí všichni muži a všechny ženy kromě vysokoškolaček, ve skutečnosti to však patrně zdaleka tak plošné není. Kromě toho nelze vyloučit, že v důsledku intenzivní propagandy od útlého dětského věku, ale do jisté míry možná i z materiálních a kariérních důvodů se na vojnu spousta zájemců hlásí dobrovolně, takže povinné odvody nejsou nutné buďto vůbec, nebo se zdaleka nemusejí týkat všech. I nevojáci mají však ve školách brannou výchovu a celkově je život značně militarizován. Důraz je kladen také na polovojenské Dělnicko-rolnické rudé gardy a Mladé rudé gardy.
Jeden z průvodců se divil, že neznám svou krevní skupinu, což u nich je zjevně naprosto běžné, z důvodů případného zranění v boji. Jiný, když přišla řeč na lidovou armádu, hned vsedě s úsměvem zasalutoval.
Vystoupení korejské servírky-zpěvačky a pianistky na hřišti Mezinárodní fotbalové školy
Vojáci obrovské Korejské lidové armády vykonávají i spoustu civilních prací, v některých odvětvích jsou dokonce hlavní nebo velmi významnou silou, například ve stavebnictví, ale i v zemědělství či zdravotnictví. Všude je možno vidět velké množství vojenských budovatelů, zedníků v uniformách, i zemědělců v uniformách, včetně uniformovaných pasáků dobytka.
O armádě jsou dostupné jen velmi všeobecné oficiální informace, zvěsti o údajné mnohaleté povinné vojenské službě pro všechny však očividně neodpovídají skutečnosti, neboť všude je vidět spousta mladých civilistů včetně mužů. Vojenská služba však jistě není lehká, o čemž svědčí poměrně velká pozornost věnovaná vojenským invalidům (existují dokonce celé podniky zaměstnávající vojenské invalidy), z níž je patrné, že takových lidí není málo. Výjimečně se vyskytují i informace o hrdinech padlých v boji, což je desítky let od příměří v poslední válce poněkud zvláštní.
Vystoupení korejské harmonikářky
*
Pokračování v další části.
