(Pokračování ze 17. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Vítězný oblouk
Jednou z dominant, symbolů a známých památníků hlavního města je také Vítězný oblouk, zhruba kopírující ten slavnější pařížský, ale samozřejmě větší. Postaven byl v roce 1982 k 70. narozeninám velkého vůdce a připomíná dvacet let bojů proti japonské okupaci, vedených velkým vůdcem soudruhem Kim Ir Senem v letech 1925 – 1945. Je 50 metrů široký a 60 metrů vysoký a stojí pod vrchem Moranbong v blízkosti Kim Ir Senova stadionu, u stanice metra Keson(jok).
I on je postaven z 25 500 žulových kvádrů připomínajících počet dní života velkého vůdce, stejně jako Věž čučche. Sousoší s letopočty 1925 a 1945 připomínají rok odchodu velkého vůdce do boje proti japonským okupantům a rok osvobození Koreje od nich.
Večerní pohled na Vítězný oblouk
Středem Vítězného oblouku prochází ulice se dvěma jízdními pruhy v každém směru, dokola jej pak obepíná dvoupruhový kruhový objezd. Trolejbusy nejezdí pod obloukem přímo, i když by mohly, nemají totiž na jeho objezdu žádnou zastávku, ale objíždějí jej dokola. Snad aby nezdržovaly provoz v přímém směru, kdyby tam nějaký byl. Troleje ale nejsou propojeny tak, aby se trolejbusy kolem oblouku mohly obracet. Naopak v jeho blízkosti se nachází trolejbusové obratiště. V době mých návštěv byla v provozu jen přímo vedoucí trať na ulici Sungri, zatímco odbočující trať na ulici Moranbong byla odpojena a troleje končily ve vzduchu. Proč, to samozřejmě nevím.
Autobusy, které nás přivezly, klidně zaparkovaly ve vnitřním pruhu kruhového objezdu, jenž je tak široký, že je ostatní vozidla mohla pohodlně a bezpečně objíždět, nemluvě o tom, že se snad nenaskytl vůz, který by měl důvod vnitřní jízdní pruh použít. V pohledu z budovy oblouku bylo patrné, že je uliční síť v okolí výrazně naddimenzována, zvlášť s ohledem na minimální provoz. Směrem do centra vedly v každém směru tři jízdní pruhy, opačným směrem dokonce v každém směru čtyři, z toho dva krajní tak široké, že by z nich v českých poměrech klidně mohly být z každého dva.
Pohled z Vítězného oblouku na ulici Rjomjong
Prohlížením svých fotografií uliční sítě z ochozu Vítězného oblouku, ale i dalších snímků z Koreje, si uvědomuji, že velká část ulic, silnic a ostatních komunikací nebyla osazena žádnými dopravními značkami, tedy ani těmi upravujícími přednost. Teoreticky by zde tedy snad měla fungovat přednost zprava, ale v praxi zřejmě platí nepsaná zásada, že přednost má ten „na větší silnici“ nebo „ten větší“, případně ten „více VIP“. Při tamní intenzitě provozu je to nakonec skoro jedno. Od průvodců jsem o věci nic nezjistil, protože nikdo z nich řidičské oprávnění neměl a o pravidlech silničního provozu nic nevěděl. V KLDR totiž kromě profesionálních řidičů velmi málokdo má řidičský průkaz. (K čemu také, když nemá co řídit?) Viděl jsem, že mnoho řidičů jezdí bez ohledu na vyznačené jízdní pruhy cikcak podle stavu vozovky, pomalu nejspíš za účelem úspory pohonných hmot nebo kvůli stavu vozidla, a případná komunikace mezi řidiči probíhá troubením a blikáním světly, což však zvlášť mimo město nemusí být výstraha, nýbrž jen pozdrav, protože setkání automobilů je tam poměrně výjimečné.
KIM IR SENŮV stadion v pohledu z Vítězného oblouku
Kdyby jakýkoli řidič u nás jezdil tak, jako v KLDR, přišel by velmi brzy o řidičský průkaz. Je to opět jedna z ukázek toho, že zatímco v politické rovině si KLDR potrpí na absolutní pořádek a netoleruje žádné odchylky, v mnoha oblastech praktického života včetně dopravy je tak liberální až anarchistická, že by se Češi nestačili divit. I v hlavním městě můžeme vidět třeba nákladní vozy s vysoko naloženým nákladem na valníku, přičemž na vrcholu nákladu, míjejícího celkem těsně troleje, leží občan, nejspíš závozník, věnující se kouření. Samozřejmě se to nesmí. A „samozřejmě“ je to všem jedno.
Objektem Vítězného oblouku provázelo několik průvodkyň v růžovo-černých a oranžovo-černých čoson-otech. Uvnitř oblouku se nachází nad jeho bránou velký mramorový sál s promítacím plátnem a pohodlnými křesly pro diváky. Po obvodu sálu jsou umístěny prodejny suvenýrů. Koupil jsem zde různá CD s populární korejskou hudbou ze začátku 90. let, což bylo její zlaté období. Dnes se zdá být oproti tomu poněkud v úpadku, anebo se kvůli izolaci země novější hudba nedostane do širšího povědomí, ale za pravděpodobnější považuji úpadek této tvorby celkově, což ale není problém jen KLDR. Stačí srovnat s naší zemí, kolik hudební tvorby hlavního proudu u nás reprodukované, ať už domácí či západní, pochází z 90. let či ještě z dřívější doby.
Zajímalo by mě, zda korejská CD s hudbou z počátku 90. let jsou skutečně původní a proč po tolik let nebyla rozprodána, zda jich byl vyroben takový nadbytek nebo zda jde o dodatečnou výrobu s původním designem a letopočtem. Každopádně vzhled nosičů a jejich obalů odpovídá té době, u nás byl tehdy také takový. KLDR nebyla ve výrobě CD za námi nijak pozadu, naopak nás zřejmě předběhla, protože jsem viděl CD z KLDR z roku 1986, zatímco u nás začala jejich sériová výroba až v roce 1989. Naopak na starších hudebních nosičích jsem v KLDR žádnou hudbu nebo jiné záznamy neviděl a nesehnal, i když řadě cizinců by jistě gramofonové desky, kazety nebo kotoučové pásky udělaly radost. Neviděl jsem na ně ani přehrávače. Totéž platilo samozřejmě pro filmy, dostupné jen na DVD. Oproti tomu „nové“ knihy (nikoli antikvariát – nic takového jsem tam neviděl a neslyšel o tom) se prodávaly dokonce ještě z roku 1980.
Mozaika a pamětní kámen s. KIM IR SENA u Vítězného oblouku
Z ochozu Vítězného oblouku je krásný výhled na město včetně nedávno modernizovaného Kim Ir Senova stadionu a monumentální mozaiky, znázorňující první projev velkého vůdce po osvobození města od japonských fašistických okupantů v srpnu 1945, přednesený právě na tomto místě. Kromě nádherně kvetoucích parků vrchu Moranbong a jeho okolí stál za pozornost výhled na moderní výškovou zástavbu ulice Rjomjong, předané v roce 2017. Nejvyšší z jejích mrakodrapů má 70 podlaží a stavby mají skutečně pozoruhodné a neobvyklé tvary. Korejská ústřední tisková agentura psala o předání ulice jejím obyvatelům v dubnu 2017 následovně: „Mrakodrapy, včetně 70patrového bytového domu a výškových a vícepodlažních bytových domů postavených jako perfektní zelené budovy založené na formativním umění, aby splnily jedinečnou ideu strany o architektonické kráse a podle požadavků nového století, tvoří dokonalou harmonii s moderními službami na ulici. Jedná se o velkolepou památku éry Strany práce, která představuje nejvyšší civilizaci, což je symbolické pro velké skoky vpřed, které učinila velká Kim Čong Unova Korea, která se rozběhla k úsvitu konečného vítězství.
Vážený nejvyšší vůdce soudruh Kim Čong Un rozvinul jasný plán pro výstavbu ulice Rjomjong a poskytl moudré pokyny pro její výstavbu. Výkonnost vojenských budovatelů a členů úderné brigády se v průběhu výstavby staly hrdinským bojem.
Ulice Rjomjong, která se velkolepě vynořila v Pchjongjangu pod grandiózním plánem soudruha Kim Čong Una a jeho moudrým vedením, bude zářit jako pohádka v éře Strany práce a demonstrovat sílu čučchejské Koreje, která pádí směrem k jasnému svítání socialistické mocnosti.“ (KCNA 18. 4. 2017)
Jedno ze sousoší zdobících Vítězný oblouk
Průčelí Kim Ir Senova stadionu zdobí dvě mozaiky sportovců, jedna se státní vlajkou a druhá s pomníkem čchollima. Na ploše mezi stadionem a Vítězným obloukem stojí tenisové kurty, téměř prázdné parkoviště a nějaké stánky, jež jsem neviděl zblízka a nepoznal jejich sortiment, ale místní k nim chodili. Prostranství zdobí bronzové sochy sportovců a řada sloupů se stáními vlajkami.
Po rozlehlé ploše před mozaikou velkého vůdce se pohybovali chodci a parkovalo několik málo automobilů a autobusů. Nedaleko stály další navštěvované stánky. Do blízkého zábavního parku Moranbong (Keson) proudily zástupy lidí užít si státní svátek, mezi nimi vojačky, jež nesměly být foceny. Zdálky jsem viděl různé kolotoče a horské dráhy.
Sál uvnitř Vítězného oblouku
V sousedství Vítězného oblouku jsme dvakrát navštívili již zmíněné obchodní centrum Wolhjang. Dominantou celého okolí je Pchjongjangská televizní věž z roku 1967, vysoká 150 metrů a zprovozněná prý současně se zahájením barevného vysílání, které v Československu začalo až o šest let později.
Vyhlídkový ochoz Vítězného oblouku je přeťat bariérou asi půl metru vysokého mramorového „trámu“, jenž je nutno při obcházení celého ochozu přelézt. Překonání této překážky není usnadněno ani schodem. Celkový dojem z vyhlídky to dost narušuje. Zábradlí na úrovni trámu je stejně vysoko jako na celém ochozu, takže s ohledem na jeho vyvýšení velmi nízko. Stoupl jsem si k němu na toto vyvýšené místo a pořizoval fotografie. Průvodce mě varoval, abych nespadl, a dodal: „Máš jen jeden život.“ Z této věty mi přišlo zřejmé, že i když propaganda KLDR je plná mysticismu, iluze o posmrtném životě a podobné mýty, sdílené i spoustou lidí v technicky rozvinutých a „příkladně demokratických“ zemích, zde jistě nepanují.
DVD s filmy z KLDR
*
Pokračování v další části.
