(Pokračování z 24. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Pchjongjangská kosmetická továrna
Zvýšení povědomí o dnešním rozvoji posloužila v roce 2019 návštěva Pchjongjangské kosmetické továrny, spojené se zásluhami revolučního vedení velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila a váženého nejvyššího vůdce soudruha Kim Čong Una.
Velký generál navštívil tento závod 5. 8. 2003, což kromě vystavených fotografií v nadživotní velikosti znázorňuje také mozaika nesoucí název „Poskytnout našemu lidu lepší kosmetiku“ na dvoře obklopeném ze všech stran továrními budovami, obloženými bílými a modrými dlaždičkami.
Kosmetická továrna s mozaikou soudruha KIM ČONG ILA
Nad průjezdem do dvora je umístěno do kamene vytesané a vyzlacené heslo „Velcí soudruzi Kim Ir Sen a Kim Čong Il budou s námi věčně“ a vedle vjezdu na vysoké tabuli reliéf medaile s textem odkazujícím na tři revoluce, odkaz na Hnutí rudého praporu tří revolucí, vyhlášené Kim Čong Ilem v roce 1975.
Za jediný rok po 7. sjezdu Korejské strany práce, od května 2016 do května 2017, více než 360 jednotek získalo titul Rudého praporu tří revolucí a více než sto dalších jím bylo vyznamenáno dvakrát nebo třikrát. (KCNA 11. 5. 2017)
„Hnutí Rudého praporu tří revolucí je nejvyšší formou hnutí, jehož hlavním bojovým heslem je nejvyšší program naší strany na formování celé společnosti na základech kimirsenismu-kimčongilismu. Je to celostátní masové hnutí s účastí všeho lidu celé země. (…)
Hnutí Rudého praporu tří revolucí je nejlepším bojovým prostředkem, kterým revoluční věc čučche překoná všechny výzvy, obtíže a zkoušky a bude neustále vítězit. Hnutí Rudého praporu tří revolucí je mocnou zbraní pro budování silného socialistického státu,“ uvedla KCNA k 45. výročí hnutí 18. 11. 2020. Samá fráze, ale o praktickém fungování tohoto hnutí se nedozvíme nic.
Nádvoří továrny se stěnou s mozaikou (zezadu) a kamenným rudým praporem
Pro lepší pochopení budu citovat ještě úvodník z Novin práce (Rodong sinmun) z 22. 11., upřesňující, že „Hnutí rudého praporu tří revolucí je velkým kupředu směřujícím hnutím, jehož cílem je maximálně urychlit socialistickou výstavbu organickou kombinací ideologického přetváření s hnutím kolektivního novátorství v hospodářské a kulturní výstavbě na principu rychlosti a ideologické kampaně.
Hnutí bylo od počátku masami přijímáno za vlastní a zformovalo se v masové hnutí a jeho výhody a životaschopnost jsou v revoluční praxi plně potvrzeny.
Díky pokračujícímu hnutí napříč celou zemí jsou vůdce, strana a masy úzce spojeni jako společensko-politický organismus a byl uveden rozkvět literatury a umění oslavující éru Strany práce a vznikla rychlost 80. let.
Ušlechtilou zásluhou vedení Korejské strany práce, která moudře vedla Hnutí rudého praporu tří revolucí, chápajíc jej jako mocnou zbraň pro završení revoluční věci čučche, Korejská lidově demokratická republika demonstruje svou moc jako nezávislá a neporazitelná socialistická pevnost tváří v tvář bouřlivému větru historie a důstojnost, postavení a národní moc KLDR jsou pozvednuty na nejvyšší úroveň v novém století čučche.
Dějiny a skutečnost dokazují, že Hnutí rudého praporu tří revolucí je nejúčinnějším a mocným nástrojem při urychlení konečného vítězství prostřednictvím stálého skoku a inovací ve všech oblastech budování socialismu.“
Zkrátka asi něco jako naše někdejší Brigády socialistické práce, ale ve větším stylu, protože v KLDR je vše ve větším stylu. Všimněme si v textu odkazu na „završení revoluční věci čučche“, což je dosti častá propagandistická fráze. Nikdy jsem se nesetkal s vysvětlením toho, co je takovým završením myšleno, a nejsem si jist, zda to někdo ví. Jestliže základní poučka filosofie čučche praví, že člověk je pánem všeho a rozhoduje o všem, že lidové masy jsou pány revoluce a budování a mají sílu je dovést do konce (aniž by bylo řečeno, jakého, a jak se tento konec pozná), pak se naskýtá otázka, proč ještě revoluce čučche není dovedena do konce a kdy a jak se tak má stát. Odpovědi v propagandě nenajdete, ale kde nejsou otázky, nejsou ani odpovědi.
Dělnice Pchjongjangské kosmetické továrny
Jestliže z hlediska marx-leninismu by dovršením socialistické revoluce mělo být vítězství komunismu (beztřídní společnosti) na celém světě, pak KLDR o ničem takovém nehovoří, naopak otevřeně odmítá dialektický a historický materialismus a tvrdí, že základní otázkou filosofie čučche je postavení a úloha člověka ve světě. Zkrátka z marxistického hlediska naprostý subjektivismus a voluntarismus.
Nechci však zahlcovat čtenáře úvahami o ideologii kimirsen-kimčongilismu a jeho srovnáváním s předchozím, formálně nahrazeným a reálně do značné míry zavrženým marx-leninismem. Abych dokázal, že všechno souvisí se vším, vrátím se ke kosmetice.
V průjezdu do továrního dvora vidíme mozaiku Pektusanu, posvátné hory revoluce, jejíž posvátnost je ovšem mnohem staršího data než revoluce čučche a je spjata s legendou o zrození korejského národa. Proto je symbolické, že se v partyzánském Pektusanském tajném táboře dle oficiálního výkladu narodil velký generál. Zatímco velký vůdce tak má v nejposvátnější úctě uchováno rodiště v Mangjongde a velký generál pod štíty Pektusanu, rodiště současného váženého soudruha generálního tajemníka zůstává zahaleno tajemstvím. S ohledem na společenské postavení jeho otce by bylo asi obtížné vytvořit v této otázce revoluční legendu a nebylo by namístě uvést, že se jistě narodil na nějakém VIP místě.
Dělnice za sklem při práci a návštěvníci v bílých pláštích
Jen tak mimochodem, o matce váženého soudruha v KLDR neexistuje ani zmínka, i když prý v minulosti takové byly. Vážený soudruh má prostě jen otce, a ani to se tak přímo neříká. Západní zdroje uvádějí, že matka Ko Jong Hui zemřela v roce 2004 a údajně pak byla krátce pozitivně připomínána, což však skončilo ještě za života velkého generála. Pochopitelně nevím, proč. Zesnulá by neměla propagandisticky překážet a ve státě kladoucím takový důraz na rodinu by se snad slušelo, aby vážený soudruh pocházel z úplné a příkladné rodiny. Že utajená matka prý nebyla manželkou velkého generála? No a co? Tou by se přece mohla stát in memoriam, propaganda už dokázala jiné divy.
Průjezd do podniku kromě Pektusanu zdobí i další pestrá agitační hesla a sorela obrazy. Vzorně čistý a upravený prostorný vyasfaltovaný tovární dvůr se stromy a keři po svém obvodu a na ostrůvku za stěnou s mozaikou je plný bíle psaných hesel na dlouhých rudých tabulích, velká zlatá vodorovná hesla zdobí všechny budovy společně s bílými hesly na rudých svislých tabulích. Zeď s mozaikou s velkým generálem na návštěvě závodu, ve vinalonové soupravě a hnědém kabátě držícím v ruce kosmetické výrobky a slunečně se usmívajícím na soudružky dělnice, kromě nichž je vyobrazen za zády velkého generála funkcionář s velkým notesem v ruce, je vysoká asi 10 metrů a podobně široká. Z druhé strany na ni vede žebřík, takže je možné vylézt nahoru, asi za účelem čištění.
Agitační plakát na chodbě továrny
Po obvodu dvora nechyběly typické pamětní kameny s vyrytými vyzlacenými hesly a ovšem mramorový rudý prapor s bílým heslem o rozměrech minimálně 6 x 12 metrů. Také zde byly rozestavěny tabule s texty psanými ručně mnoha barvami, informující patrně o plnění plánu. KLDR v současnosti formálně plánuje po sovětském vzoru na pětiletky, v minulosti měla však i delší národohospodářské plány nebo někdy snad dokonce neměla žádné, ale plnění dlouhodobých plánů asi nebylo a není její silnou stránkou, takže byly doháněny různými vyhrocenými kampaněmi nebo bylo prostě konstatováno, že plány téměř v žádném oboru nebyly splněny, byla provedena soudružská kritika a sebekritika a život šel dál. Celkově je patrné, že hospodářství je podstatně méně centralizované a podstatně tržnější než v bývalé ČSSR.
O pronikání tržního hospodářství svědčí i oficiální informace o vytváření takzvaných zón hospodářského rozvoje, o nichž uvedla KCNA 27. září 2019: „Korejská lidově demokratická republika usiluje o vytváření zón hospodářského rozvoje, kde jsou zaručena zvláštní privilegia pro obchodní aktivity. (…) Vláda KLDR rozhodla zřídit 13 zón hospodářského rozvoje poprvé v listopadu čučche 102 (2013) v některých oblastech osmi provincií (resp. přímo řízených měst), aby podpořila rozvoj národního hospodářství a zlepšila živobytí lidu i hospodářskou výměnu s jinými zeměmi. (…)
Dosud vzniklo po celé zemi více než 20 zón hospodářského rozvoje, včetně zón hospodářského, průmyslového a zemědělského rozvoje a zón zpracování vývozu.
Vláda KLDR přijala opatření k nabídnutí mimořádných výhod v užívání půdy a platbě poplatků podnikům a investorům, kteří mají zájem investovat do výstavby infrastruktury v zónách hospodářského rozvoje a vyrábět technologicky vyspělé produkty a zboží s konkurenční výhodou.“
Mozaika Pektusanu v průjezdu na tovární dvůr
O pronikání zahraničních investorů, patrně hlavně z Číny, lze ze zdrojů KLDR zjistit velmi málo, asi protože by bylo ideologicky obtížně obhajitelné. Jednou z mála oficiálních informací je článek v čtvrtletníku „Zahraniční obchod“ („Foreign Trade“) 3 / 2022, který praví: „Vláda KLDR, aby učinila vnější prostředí země příznivějším, jak se sluší na její rostoucí mezinárodní prestiž, prosazuje politiku zřizování speciálních ekonomických zón pro efektivní využití geopolitických podmínek a zřizování parků hospodářského rozvoje v každé provincii země a jejich specifický rozvoj. Zahraničním investorům také poskytla příznivé podmínky a prostředí pro jejich ekonomické aktivity.
Mezinárodní ekonomická zóna Sinuidžu (…) má být dle plánu rozvinuta do komplexní ekonomické zóny (…), která zabírá 13 kilometrů čtverečních (…). Projekty na zřízení vysoce vyspělé průmyslové čtvrti s konkurenční výhodou vybudováním nových průmyslových podniků a vybudováním dopravní sítě a služeb pro turisty podél řeky Amnok jsou nyní v plném proudu. (…)
Hospodářská federace Madusan, která má právo na všeobecný rozvoj mezinárodní ekonomické zóny Sinuidžu, prosazuje spolupráci a výměnu se zahraničními investory, aby uskutečnila svůj plán přeměny zóny v mezinárodní město…“ atd.
Prostě bez ohledu na ideologii se občané KLDR stále více stávají levnou pracovní silou pro zahraniční investory, ať již ve zvláštních ekonomických zónách uvnitř země nebo při práci v zahraničí, zvláště v Číně a Rusku. Že by to posilovalo jejich náklonnost k socialismu a cítili se jako vládnoucí třída, o tom si dovolím pochybovat.
Nuž zpět k Pchjongjangské kosmetické továrně, o jejímž vlastnictví samozřejmě nic nevíme, ale můžeme předpokládat, že je státní.
Z logistického hlediska je zajímavé, že tento závod, stejně jako velká část továren v hlavním městě i jistě i jinde v zemi, nemá železniční vlečku, i když železniční tratě vedou poměrně nedaleko a i když silniční nákladní doprava je kvůli nedostatku pohonných hmot značně omezená. Na továrním dvoře ani v okolí podniku jsem ostatně žádný nákladní vůz neviděl. Nevím tedy, jak je tedy zboží distribuováno, kromě prodeje v podnikové prodejně.
Výzdoba tovární chodby
Vstup do hlavní tovární budovy ze dvora je opět ozdoben reliéfem medaile a odkazem na Hnutí rudého praporu tří revolucí a rudou pamětní tabulí s informací, že objekt navštívil 28. 10. 2017 vážený soudruh nejvyšší vůdce. Tehdy spolu se svou manželkou Ri Sol Džu poskytl terénní pokyny podniku, „který se stal vzorem a standardem pro národní kosmetické továrny.“ KCNA o návštěvě informovala, že „když si vážený soudruh nejvyšší vůdce pečlivě prohlédl všechny snímky terénních pokynů velkého generála továrně v srpnu 2003, uvedl, že velký generál by byl velmi potěšen, kdyby viděl, že továrna byla zrenovována.
Všechna místa továrny jsou spojena s láskou velkého generála k lidu, když se snažil poskytnout mu nejcivilizovanější životní podmínky, řekl soudruh Kim Čong Un, vyzývaje funkcionáře a zaměstnance továrny k výrobě další kosmetiky dobré kvality se světovou konkurenceschopností a jejímu poskytnutí lidu s trvalou vzpomínkou na terénní pokyny velkého generála z toho dne.
Prohlédl si integrovanou místnost pro řízení výroby, kosmetiku, mýdlo a kosmetické nádoby, návrhovou místnost, kosmetický institut, kosmetickou analytickou laboratoř, vědecko-technický učební prostor, zkušební místnost a další místa továrny, aby se podrobně seznámil s renovací, výrobou, výzkumem a kvalitou zboží.
Vážený soudruh nejvyšší vůdce byl velmi potěšen, řka, že řada kosmetických přípravků vyráběných v továrně je početná a jakostní a že nejen provedení jejich nádob, ale i balení jsou velmi pěkné. Řekl s hrdostí, že je velmi příjemné přemýšlet o našich ženách a lidu, který rád obdrží kosmetiku na světové úrovni vyráběnou v továrně, která byla uvedena na moderní, vědeckou a průmyslovou základnu, a poukázal na to, že sen žen, které chtějí být krásnější, byl uskutečněn.
Řka, že výrobní oblasti, vzdělání a život pracujících továrny jsou naprosto pozoruhodné, přičemž všechny budovy jsou svěží a energeticky úsporné a vše se radikálně pozvedlo, uvedl, že se cítí dobře, protože továrna byla přestavěna tak, aby mohla být hrdá před světem, tak aby byla bezvadná i ve vzdálené budoucnosti.
Vážený soudruh nejvyšší vůdce nastolil důležité úkoly, jimž bude továrna čelit, a přímo stanovil úkoly modernizace druhotného výrobního procesu.
Vyjádřil očekávání a přesvědčení, že funkcionáři a zaměstnanci továrny budou pokračovat v novátorství a pokroku v úsilí poskytnout lidu kvalitní kosmetiku, a nechal se s nimi na paměť vyfotografovat.“ (KCNA 29. 10. 2017)
Samozřejmě při návštěvě kosmetické továrny bylo zapotřebí ženského pohledu na věc, tedy kromě soudružky manželky nechyběla ani soudružka sestra, o níž se v KLDR oficiálně neví, že je sestrou, tedy soudružka Kim Jo Džong.
Vystavené fotografie velkých vůdců při návštěvě továrny
Výzdoba provozu je klasická – několik nadživotních fotografií vůdců, tabule s jejich citáty, bílá hesla na rudém podkladě vodorovně i svisle a zlatá vodorovná hesla na bílých stěnách. K tomu různé tabulky, sorela plakáty s usměvavou ženou v čoson-otu u regálů s výrobky, rozjásanou dělnicí v růžové haleně nad pásem plným plastových láhví s tekutým mýdlem, nebo křičícím úderníkem v zeleném vinalonu a čepici, třímajícím rudý prapor s heslem, přinejmenším v životní velikosti. Řada agitačních hesel a nástěnek povzbuzuje zvyšování a zlepšování výroby, ale také obranu vlasti. Průvodce se před vojenskou nástěnkou poněkud ušklíbl a řekl: „Nevím, proč to tady je,“ jako by mu bylo jasné, že všudypřítomná militaristická propaganda nedělá na nemalou část cizinců dobrý dojem. Asi to bylo jasné nejen jemu, protože vojenská propaganda začala v té době opravdu mizet. Zrovna tu bych ale KLDR v jejím postavení nevyčítal.
Nechyběly nástěnky pojednávací o revolučních a bojových tradicích, s typickými idealizovanými sorela vyobrazeními partyzánských bojů.
Při vstupu do chodby u dílen, oddělené od nich prosklenou stěnou, jsme procházeli přes stroj, navlékající modré igelitové návleky na boty. Několika prvním návštěvníkům stroj skutečně návleky nasadil, potom však přestal fungovat a ostatní si je nasazovali ručně. Také jsme dostali bílé pláště, i když si myslím, že opět jen pro vyvolání zdání absolutní čistoty, zatímco z praktického hlediska to bylo úplně jedno, projdeme-li chodbou v bílých pláštích na svých oděvech nebo bez nich.
V továrně bylo neskutečně čisto, všechny plochy doslova naleštěné. Občas někde stál u stroje dělník v modro-bílé pracovní kombinéze. Většinu osazenstva však tvořily stejně oděné dělnice s bílými čepicemi na hlavách řekněme kuchařského nebo lékařského typu, kryjícími většinu vlasů, ne však všechny, protože vesměs jim na všechny strany vlasy vyčnívaly, takže pokud mají tyto čapky bránit padání vlasů do výrobků, není to příliš platné. Velká část žen nosí dosti dlouhé vlasy, vzadu se sponou nebo culíkem; kdysi tak typické mikádo mají spíše už jen ty mladší.
Globus se znázorněním vývozu kosmetiky, s KLDR zabírající celý Korejský poloostrov s hl. m. Pchjongjangem a provinčním městem Soulem
Část dělnic pracovala v chirurgických rouškách, ne však všechny, a některé je měly pod nosem. Na oficiálních snímcích z různých výrobních provozů z KLDR jsem pozoroval už dávno před pandemií, že osazenstvo nosí roušky, případně i gumové rukavice, i když význam toho z hlediska reálné hygieny výroby asi není valný (v případě výrobků, u nichž je jistě jedno, zda je někdo při výrobě osahá nebo pokašle, protože se pak stejně dají do obchodu, kde na ně sahá a kašle kdekdo), spíše mi to připadalo jako snaha ukázat navenek maximální čistotu.
Nevím, zda takto hygienicky vystrojeni pracují dělníci pravidelně nebo jen v případě fotografování a návštěv, ale mám za to, že druhá varianta je blíže skutečnosti, což se ukázalo na přístupu k protipandemickým opatřením v letech 2020-2022, když na propagandistických fotkách a filmech nosili roušky a respirátory i lidé široko daleko sami v parku nebo na poli, ale na uniklých neoficiálních záběrech bylo vidět, že je nosí stažené na bradu, nemluvě o tom, že i v časech nejtěžší pandemie se konala četná masová shromáždění, kde neexistovaly žádné roušky, žádné rozestupy a není známo, zda vůbec nějaké testování či jiná prevence případné nákazy. Zatímco propaganda ukazovala zemědělce na polích a návštěvníky parků v rouškách a respirátorech, vážený soudruh se obklopoval stovkami a tisíci lidí bez jakýchkoli mimořádných opatření a sám jako nadčlověk samozřejmě téměř nikdy žádnou ochranu dýchacích cest nenosil. Poněkud bizarní v režimu, který tvrdí, že bez vůdce by nebyla žádná revoluce, ale vystavovat ho v časech pandemie nebezpečí nákazy a smrti nikomu nepřišlo divné.
Zaměstnankyně továrny před vchodem
Při svých návštěvách Koreje jsem viděl několik občanů, celkově však maximálně deset, nosit na veřejnosti roušku. U nás to tehdy ještě bylo naprosto nemyslitelné. V Číně bylo takových lidí o poznání více, ale celkově nanejvýš jednotky procent, i v metru a na letišti. Kdo by si byl pomyslel, že o rok později po mé poslední návštěvě Koreje a Číny budou u nás roušky a respirátory nosit chvíli skoro všichni, a kdo si byl pomyslel, že krátce potom opět ne.
V KLDR tehdy ještě plošně nefungovalo rozšíření roušek jako prevence nákazy, jak to bylo běžné třeba v Japonsku už v 60. letech. Nevím, co na tom změnila pandemie. Po jejím oficiálním odvolání ze strany KLDR už s rouškou opět skoro nikoho nevidíme, i když přece jen je tam alespoň na dostupných záběrech takových lidí o něco více než u nás. (Přičemž oni deklarují, že nyní nemají žádné nakažené, zatímco Česko ke konci září a počátkem října 2022 kolem tří až pěti tisíc denně.) Začátkem října, když dopisuji tuto práci, ukazují sdělovací prostředky opět účastníky hromadných akcí v rouškách, aniž by informovaly o takovém nařízení nebo doporučení.
Pracující byli dosti teple oblečeni a obuti, protože i když v dubnu už nebyla velká zima, přece jen venku bylo kolem 15 °C a uvnitř bez topení jistě ne o mnoho tepleji. To nepovažuji za nedostatek, zvrácená a neudržitelná je naopak naše praxe přetápění budov a záliby v krátkých rukávech po celý rok.
Prodavačka v podnikové prodejně kosmetiky
Nad vstupem do další budovy rudá tabule uvádí, že vážený soudruh nejvyšší vůdce zde byl 4. 2. 2015 a potom podruhé 28. 10. 2017.
Stroje vypadají dost věkovitě, ale jsou nablýskané jako nové. Jejich pravděpodobnému vyššímu věku se neposmívám, není důvod je nahrazovat, pokud pracují dobře, koneckonců i v některých našich továrnách a podnicích se pracuje na strojích třeba ještě z 50. let nebo i starších. Sám jsem v prvních letech nynějšího století na škole v centru Prahy pracoval na soustruhu z roku 1940 a předpokládám, že tam slouží dodnes.
V podnikové prodejně bylo k zakoupení nepřeberné množství pestrobarevně zabalených a lákavě vyhlížejících výrobků. Vyráběná kosmetika nese značku Unhasu, Mléčná dráha. Na glóbu (samozřejmě s jednotnou rudou Koreou s hlavním městem Pchjongjangem a provinčním městem Soulem) byly znázorněny země, kam je tato slavná značka korejské kosmetiky vyvážena, mezi nimi například Čína, Rusko, Írán, Malta a Austrálie (moc jich nebylo).
V kosmetice se příliš nevyznám, ale je patrné, že KLDR zajišťuje její výrobu a distribuci v dost široké nabídce a těší se oblibě a vysoké spotřebě nejen u jejích žen, ale jistě i mužů, protože tolik výstavních elegánů jako v KLDR, někdy snad až amatérských manekýnů a metrosexuálů, přinejmenším v Pchjongjangu, asi nelze vidět nikde na světě.
I když ženy nezastávají téměř žádné vyšší politické a hospodářské funkce, což je do značné míry dáno historicky a biologicky (a netvrdím tím, že je to správné), korejská společnost jim prokazuje velkou úctu a péči. Známé je heslo, tvořící i refrén slavné písně asi z konce 80. let, „ženy jsou květiny“.
Krabice ženšenové kosmetiky za 602 tisíc wonů, přičemž nejvyšší bankovka má hodnotu 5 tisíc, tedy bylo by nutno za ni zaplatit 121 bankovkami
„Ráj, o kterém po staletí snily stamiliony žen světa, se stal skutečností v socialistické Koreji, kde si všechny ženy užívají šťastného života jako květiny země, života a rodiny, a to díky láskyplné politice váženého soudruha Kim Čong Una, vysoce si vážícího žen a majícího je v úctě,“ uvedlo k Mezinárodnímu dni žen 8. března 2022 Ministerstvo zahraničních věcí KLDR.
V prodejně kosmetického závodu jsem poskytoval rozhovor korejské televizi, který potom byl skutečně vysílán (nevím, zda i Korejskou ústřední televizí, každopádně našel jsem jej na stránkách Mezi naším národem – Uri minzokkiri) a chvíli byl dokonce umístěn na YouTube.
Také mě zde zaujalo, že ceny výrobků jsou kupodivu, na rozdíl od jiných obchodů, zřejmě skutečné, nikoli propagandistické, možná protože sem běžně nechodí cizinci. Luxusní taška s kosmetikou tak byla nabízena za 595 tisíc wonů (!), což by dle neoficiálních údajů mělo odpovídat asi 1900 korunám, sada voňavek za 635 tisíc wonů, tedy snad asi 2 000 Kč, ale skutečnou cenu bych zjistil, až kdybych zaplatil ve valutách a pak si je přečetl na koruny dle aktuálního kursu.
Zaráží mě, proč KLDR, chvástající se licoměrně svou všemohoucností, není schopna regulovat svou měnu na rozumné hodnoty a nevadí jí ani běžné spotřební zboží platit ve statisících. Takové znehodnocení měny a hospodářský nepořádek jako oni ve formálním socialismu jsme nikdy neměli ani my při otevřené obnově kapitalismu se vším všudy.
Poskytuji rozhovor korejské televizi
*
Pokračování v další části.
