Skip to content

Monthly Archives: november 2022 - 2. page

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (17. část)

(Pokračování z 16. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Na Věži čučche

 

Jednou z dominant a jedním z předních symbolů Pchjongjangu i celé KLDR je Věž čučche nebo též Věž myšlenek čučche, stojící na levém břehu řeky Tedong, tedy na území východního Pchjongjangu, na opačné straně řeky než centrum města s protějším Kim Ir Senovým náměstím.

Věž je vysoká 170 metrů, z toho 30 metrů činí výška horní části nad nejvyšším ochozem, představující plamen pochodně a za tmy červeně světélkující jako hoření plamene. Věž byla postavena v roce 1982 k 70. narozeninám soudruha Kim Ir Sena, má 70 balkónů jako jeho tehdejších 70 let života a je postavena z 25 550 kamenů jako byl počet tehdejších jeho prožitých dní (bez přestupných roků). Na bocích věže je umístěn velký nápis „čučche“. Na střechách dvou blízkých osmnáctipatrových panelových domů je umístěno obrovské, v noci svítící a zdaleka viditelné heslo „jednomyslná jednota“ (na střeše každého domu jedno slovo). Na každé straně věže stojí tři mramorová sousoší symbolizující budování socialismu a před věží směrem k řece známé sousoší dělníka, kolchoznice a představitele inteligence, zvedajících v rukou kladivo, srp a štětec, které překřížené vytvářejí znak Korejské strany práce. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (16. část)

(Pokračování z 15. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Celostátní shromáždění ke Dni slunce

 

V roce 2018 jsem měl tu čest být účastníkem Celostátního shromáždění ke Dni slunce, pořádaného v pchjongjangském Paláci sportů (do angličtiny se překládá jako Pyongyang Indoor Stadium, Pchjongjanský krytý stadion).

Budova z roku 1973 s kapacitou přes 20 tisíc lidí je jako obdobné stavby v KLDR z té doby typická velkým množstvím sloupů a zajímavá je svou lomenou střechou. Průčelí zdobí typické obrazy slunečně usměvavých velkých vůdců a asi 40 metrů dlouhé heslo „Velcí soudruzi Kim Ir Sen a Kim Čong Il budou s námi věčně!“

Do velkého sálu proudily tisíce slavnostně naladěných lidí, vojáci i civilisté často s řadou vyznamenání za zásluhy v budování a obraně socialistické vlasti. Někteří dávali najevo radost či překvapení, že vidí cizince s odznakem s velkými vůdci, ale možná i jen z toho, že vůbec vidí cizince, protože shromáždění tohoto typu jsou přístupna velmi malému počtu cizinců, většinou jen diplomatům, a myslím, že i těm nejspíš jen ze spřátelených zemí. Cizinci měli v sále svá vyhrazená místa, odlišná od ostatních sluchátky pro poslech překladu projevu, který byl k dispozici v angličtině a ruštině, pokud si vzpomínám. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (15. část)

(Pokračování ze 14. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)

 

Recepce a diplomacie

 

Součástí návštěv v KLDR byla v každém roce recepce pro členy studijních skupin myšlenek čučche. Dvě se konaly v jedné z přepychových a slavnostně vyzdobených jídelen hotelu Korjo a jedna v neméně luxusním Diplomatickém klubu Tedonggang.

Při recepci v hotelu v roce 2017 bylo několik desítek hostů a jejich průvodců obsluhováno asi deseti číšníky, výhradně muži, v bílé košili a bílém saku s černým motýlkem a černými kalhotami, což vypadalo poměrně výstředně na korejské i naše poměry. Někteří korejští průvodci měli tytéž bílé košile a poněkud s vrchními splývali. V Diplomatickém klubu Tedonggang o rok později naopak obsluhovala asi desítka servírek v růžovém nebo žluto-růžovém čoson-otu, snad každá v trochu odlišném. K tomu měly bílé lodičky. (Viděný kuchyňský či úklidový ženský personál měl černé kostýmky s bílou košilí.) Sympatické bylo, že na rozdíl od servírek z hotelu se nebránily fotografování a se dvěma mám dokonce společnou fotografii. V roce 2019 na recepci v hotelu obsluhovali jak vrchní, tak servírky. Vrchní měli tmavě červená saka, bílé košile, černé motýlky a černé kalhoty, servírky nosily jednotné růžové čoson-oty s černými lodičkami. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (14. část)

(Pokračování z 13. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Palác slunce Kumsusan, nejvyšší svatyně čučche

 

Doslova ikonou KLDR je Palác slunce Kumsusan, nazývaný nejvyšší svatyní čučche. Původně byl postaven jako prezidentský palác pro soudruha Kim Ir Sena, po jeho smrti roku 1994 byl přestavěn na jeho mauzoleum a po skonu soudruha Kim Čong Ila v roce 2011 je mauzoleem obou zvěčnělých velkých vůdců.

Leží na okraji souvislé zástavby Pchjongjangu a jezdí k němu krátká linka neveřejné úzkorozchodné tramvaje, oddělené od ostatní tramvajové sítě, na níž jsou provozovány soupravy světle zelených švýcarských vozů, dle západních zdrojů už z let 1947-1954, v Curychu vyřazené roku 1994 a v Pchjongjangu zařazené o rok později. V KLDR samozřejmě o tom nelze nic zjistit, stejně jako o tom, že u paláce se nachází stanice metra Kwangmjong, v souvislosti se zprovozněním mauzolea od roku 1995 uzavřená (což je těžko pochopitelné, když o svátcích sem jezdí mnoho návštěvníků, ale je to jen malý kamínek v mozaice záhad a kuriozit tohoto státu). Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (13. část)

(Pokračování z 12. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

 

Vojenská přehlídka

a (ne)setkání se soudruhem KIM ČONG UNEM

 

15. dubna 2017 se konala vojenská přehlídka ke 105. výročí narození velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena, tedy ke státnímu svátku Dni slunce. Ten je považován za největší národní svátek společně se Dnem zářící hvězdy, výročím narození velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila (16. února).

Byla to sobota a díky státnímu svátku se nepracovalo, jinak jsou soboty v KLDR pracovním dnem. (Oficiální zdroje hrdě uvádějí, že je zavedena osmihodinová pracovní doba, ale nikdy nezmiňují počet pracovních dní v týdnu.) Slyšel jsem, že u příležitosti největších státních svátků bývají před svátkem nebo po něm ještě jeden nebo dva volné dny navíc, jež ale nejsou vyznačeny v kalendáři a vyhlašují se jednorázově. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (12. část)

(Pokračování z 11. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Muzeum vítězné Vlastenecké osvobozenecké války

 

Muzeum vítězné Vlastenecké osvobozenecké války (mezinárodně známé jako Korejská válka, 1950 – 1953) v Pchjongjangu připomíná hrdinný boj korejského lidu proti brutální imperialistické agresi USA a jejich vazalů. Navštívil jsem jej dvakrát, v letech 2017 a 2019.

Ve venkovní expozici je umístěna řada působivých sousoší, připomínajících průběh bojů, stejně jako technika a munice imperialistů zničená a zabavená jak během Korejské války, tak při pozdějších narušeních území KLDR, a fotografie jejich kapitulujících posádek. Málokdo ví, že k menším ozbrojeným konfliktům s USA a zničení jejich techniky a zajetí jejich vojáků (nebo možná i zabití, ale to se neuvádí) došlo i v éře formálního příměří, například v letech 1963, 1965, 1967, 1970 a 1994. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (11. část)

(Pokračování z 10. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Družba s čučchisty

 

Součástí pobytů v Koreji byly i družební akce s dalšími zahraničními delegáty přátelství. Sestávaly ze sportovních akcí, zpěvu lidových a revolučních písní a společných pikniků. V jednom případě měla každá delegace za povinnost zazpívat v kulturním sále hotelu Korjo. Naštěstí nemusel vystupovat z každé delegace každý, takže jsem tomu unikl. Jako nevalný pěvec nepříliš exhibicionistického typu jsem o takovou prezentaci opravdu nestál. Uniknout už se nedalo při společné kulturní akci v jídelně hotelu Sosan u Pchjongjangského golfového klubu, kde česko-slovenská delegace zpívala starou českou revoluční píseň (údajně polského původu) „Rudý prapor“ („Pryč s tyrany a zrádci všemi…“). Slyšel jsem potom část ze záznamu a myslím, že v porovnání s ostatními, vesměs rovněž neškolenými pěvci, to nebylo nejhorší. Krušná tato vystoupení musela být pro korejské harmonikářky, jež se snažily jen na základě nevalného zpěvu zachytit melodii a vytvořit hudební doprovod. Notový podklad neměl samozřejmě nikdo k dispozici. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (10. část)

(Pokračování z 9. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Mansude – pchjongjangská Letná

 

Tak jako Moranbong, Pivoňkový kopec, je pchjongjangským Petřínem, tak protější Mansude můžeme připodobnit k pražské Letné. Společné mají obrovské schodiště nahoru (i když na Mansude podstatně širší, a naopak mnohem nižší než na Letnou) a obrovské pomníky, i když z toho pražského (Stalinova) stojí po dlouhé desítky let jen podstavec.

Mansu znamená korejsky dlouhověkost nebo dlouhý a šťastný život, takže Mansude by bylo možné nazvat Vrchem dlouhého života nebo tak nějak. Na vrcholu kopce stojí rozlehlé Muzeum korejské revoluce a před ním Velký památník (na) Mansude, tvořený 22 metrů vysokým bronzovým sousoším velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena a velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila. Po obou stranách sousoší stojí dva památníky protijaponské války a socialistické revoluce, představující vlající rudé prapory, mezi nimi vlajku Korejské strany práce a vlajku KLDR, pod kterými je umístěno početné sousoší, představující revoluční bojovníky a budovatele socialistické společnosti. Na budově muzea se za sousoším nachází mozaika zobrazující horu Pektu (Pektusan), nejvyšší horu KLDR (2744 m n. m.) a posvátnou horu revoluce. Číst dál