1963 – opatrně proti Sovětskému svazu i Číně
*
8. dubna 1963, velvyslanectví NDR v KLDR: Vliv Komunistické strany Číny na politiku Korejské strany práce
Kim Ir Sen vítá předsedu Čínské lidové republiky Liou Šao-čchi na návštěvě Pchjongjangu v září 1963. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Dnešní politika KSP je do značné míry formována silnými vlivy KS Číny. Je to zčásti důsledkem silných tradičních vazeb [minulého] společného boje a také kvůli velké ekonomické závislosti KLDR na ČLR.
Během konfliktů mezi marxisticko-leninskými stranami a dogmatickými názory zastávanými KS Číny a albánskou stranou si KSP udržovala v podstatě centristickou pozici až do XXII. sjezdu KSSS [1961]. Prohlášení delegace KSP na tomto XXII. sjezdu strany, jakož i jeho hodnocení z 2. zasedání Ústředního výboru KSP v listopadu 1961 musí být kvalifikováno jako nemarxistické, ale stále centristické; i když již byl patrný viditelný čínský vliv. Na jedné straně KSP uznala důležitost XXII. sjezdu strany, jeho program a vedoucí roli KSSS v mezinárodním komunistickém hnutí. KSP také dospěla k jasným stanoviskům k důležitým mezinárodním otázkám (německá otázka, odzbrojení, boj proti kolonialismu). Přesto zaujala oportunistická stanoviska k rozhodujícím diskusím XXII. sjezdu strany (kult osobnosti, protistranická skupina, protileninský postoj albánských vůdců). KSP se vyhnula marxistickému stanovisku k otázkám kultu osobnosti a jeho škodlivým následkům, stejně jako k nemarxistickým postojům albánského vedení, když prohlásila následující:
„Tento sjezd strany široce projednával otázky vzniklé vnitřním vývojem v KSSS, jako je Stalinův kult osobnosti a protistranická frakce. Stalin byl dlouhou dobu vůdcem KSSS a jeho vláda měla také velký dopad na mezinárodní komunistické hnutí. Jméno Stalin je známé mezi komunisty a národy celého světa. Komunisté z KSSS však vědí o Stalinovi lépe než kdokoli jiný. Jak hodnotit jeho vládu a jeho roli v Sovětském svazu, je vnitřní záležitostí KSSS. Také otázka protistranické frakce je zcela interní záležitostí KSSS. Vždy zastáváme názor, že žádná strana není oprávněna jakkoli zasahovat do vnitřních záležitostí stran bratrských. To je jedna ze základních zásad, kterou musí všechny bratrské strany ve vzájemných vztazích dodržovat. To je důvod, proč problémy Stalina a protistranické frakce v KSSS nejsou záležitostí naší strany. Nemůže to být předmětem diskuse naší strany. […]”
„XXII. sjezd strany také projednával albánskou otázku. Nedávno došlo k rozdílným názorům na různé otázky mezi KSSS a Albánskou stranou práce. Vzájemné vztahy se staly abnormálními. Na sjezdu strany KSSS se o této otázce hodně mluvilo. Přesto ani po sjezdu strany se vztahy s Albánskou stranou práce nezlepšily. Tento problém zůstává nevyřešen. Naopak, nyní se vztahy mezi KSSS a Albánskou stranou práce ještě zhoršily. Bude-li tato situace pokračovat, dojde k vážnému poškození jednoty socialistického tábora, soudržnosti mezinárodního komunistického hnutí a celkového rozvoje tohoto hnutí. Našim nepřátelům to jen prospěje. […].”
Nedošlo k žádnému odsouzení pozic albánských vůdců ze strany KSP. Místo toho KLDR označila konfrontaci s nemarxistickými pozicemi albánských vůdců za „názorové rozdíly“, které je třeba v zájmu jednoty komunistického hnutí odstranit „trpělivým úsilím o vzájemné porozumění“.
Po XXII. sjezdu strany vliv KS Číny na politiku KSP dále vzrostl. To se stalo zvláště patrným, když byly v březnu 1962 přetištěny čínské články [v korejském tisku], jejichž tendence jasně šly proti odzbrojovacím návrhům Sovětského svazu. To se také projevilo v roce 1962 prostřednictvím nekonzistentní a kolísavé politiky znovusjednocení, kterou prosazovala KSP. Heslo „sjednocení a osvobození bratří na jihu prostřednictvím naší vlastní síly“ se stalo dominantním.
Od začátku hraničního konfliktu mezi Čínou a Indií podporovala KLDR politiku ČLR bez výhrad. Korejští soudruzi ve svých postojích k událostem na Kubě nepřijali princip mírového soužití. Politiku Sovětského svazu považují za ústup tváří v tvář americkému imperialismu. Současně se v tomto období v KLDR prosazovaly silné nacionalistické tendence s heslem „všechno vlastními silami“. Protisovětské tendence byly povoleny pod rouškou boje proti modernímu revizionismu.
V průběhu roku 1962 se také ukázalo, jak se KSP vzdálila od pozice centrismu a přijala čínskou pozici otevřeněji. Otevřený přechod k čínské pozici byl ratifikován na 5. plénu Ústředního výboru KSP v prosinci 1962. Rovněž prohlášení delegací KSP na stranických sjezdech Komunistické strany Československa, Maďarské socialistické dělnické strany a SED (Sjednocené socialistické strany Německa) potvrdila, jak se KSP zcela posunula směrem k čínským pozicím.
Kde v současnosti vidíme úplnou shodu mezi politikou KSP a politikou KS Číny?
- V základní otázce války a míru.
Stejně jako čínští soudruzi, i korejští soudruzi zde zastávají nemarxistický a dobrodružný postoj. Připomíná odmítnutí politiky mírového soužití a vylučuje jakákoli jednání a kompromisy s imperialisty v zájmu zachování míru. Podle názoru korejských soudruhů jednání s imperialisty jen zvyšuje jejich agresivitu a nebezpečí války; bylo by také odmítnutím marxismu-leninismu. Aby se eliminovalo nebezpečí války, není třeba imperialisty prosit, ale zasazovat jim tvrdé rány. Zde se člověk nesmí bát jaderné války, protože síla revolučního ducha je mocnější než jakákoli atomová bomba.
Tyto postoje byly široce vysvětleny na 5. plénu KSP a na výše zmíněných sjezdech stran. Odrážejí se v projevech předních korejských soudruhů k výročí Korejské lidové armády 8. února 1963, také v článcích publikovaných o rozdílech v názorech se soudruhy [Palmirem] Togliattim a [Mauricem] Thorézem.
Ve svém zpravodajství z 5. pléna KSP zveřejnily stranické noviny „Rodong sinmun“ následující prohlášení:
„Nemůžeme mluvit o boji za mír, pokud se nemluví o boji proti imperialismu. Dnes moderní revizionisté zmírňují a milují imperialismus. Vytvářejí strach z války a káží kompromis s imperialisty a vzdávají se jim. Šíří iluze o imperialistech, aby přiměli lidové masy, aby složily zbraně před imperialismem. Mír bude zachován pouze tehdy, pokud všechny antiimperialistické síly povedou odhodlaný a vytrvalý boj proti imperialismu; nikoli však žebráním, jak tvrdí revizionisté.“
„Musíte imperialismu zasazovat rány zepředu i zezadu. Musíte vyvinout tlak a svázat ruce a nohy imperialistům všude.“
„Síla a revoluční duch korejského lidu chránit svou vlast je silnější než jakákoli atomová bomba nebo raketa. S tímto bude každý agresor rozbit.“
V kontextu těchto pozic je třeba vidět rozhodnutí 5. pléna o vyzbrojování lidu. Zavádí se podle albánského hesla „Zbraň v jedné ruce, kladivo a srp v druhé ruce“. Rozhodnutí o vyzbrojení lidí není založeno na žádné vojenské potřebě. Zároveň diskredituje politiku mírového znovusjednocení a konfederace vyhlášenou na 11. zasedání Nejvyššího lidového shromáždění v červnu 1962 a vládní prohlášení Kim Ir Sena z 23. listopadu 1962. To bude muset brzdit rozvoj lidového boje v Jižní Koreji.
Také v politice KSP týkající se řešení německé a západoberlínské otázky se tato tendence projevuje. (…) Imperialisté nepůjdou do války o Berlín. Jen se musíte odvážně chopit příznivé situace.
- V postoji k Sovětskému svazu a KSSS.
Přední korejští soudruzi stále mluví o socialistickém táboře vedeném Sovětským svazem a ČLR u příležitosti oficiálních výročí nebo jiných událostí (dopis KSP VI. sjezdu SED). Ve skutečnosti však v KSP narůstají protisovětské tendence. Úloha Sovětského svazu jako nejvýznamnějšího faktoru míru je zcela ignorována. Naproti tomu se stále více zdůrazňuje role asijských lidových demokracií jako faktoru míru a revolučního centra. To odpovídá čínskému postoji k posunu revolučního centra.
5. plénum Ústředního výboru KSP uvedlo:
„Díky existenci KLDR, ČLR, Vietnamské demokratické republiky a dalších socialistických států vstoupila Asie do arény dějin jako bašta míru a jako mocný faktor mezinárodního revolučního hnutí.“
Ve spolupráci s Kubou korejští soudruzi přešli k přímému pomlouvání mírové politiky Sovětského svazu. Z tohoto důvodu, stejně jako v rámci jednání vojenské delegace KLDR o získání moderních zbraní ze Sovětského svazu, zaznělo na jednáních [KSP]: Vzhledem k postoji Sovětského svazu ke Kubě a sovětskému odmítnutí poskytovat moderní rakety KLDR, nemůžeme už věřit ujištěním Sovětského svazu.
- V přenášení názorových rozdílů do mezistátních vztahů.
V různých prohlášeních (dopis VI. sjezdu SED, článek v „Rodong sinmun“ z 30. ledna 1963 o VI. sjezdu SED) KSP zdůraznila, že o rozdílech v názorech se nemá diskutovat na veřejnosti a nesmí být přeneseny na vztahy mezi státy. Korejští soudruzi však zveřejnili všechny články čínských soudruhů namířené proti politice marxisticko-leninských stran. Korejští soudruzi navíc zhoršili bilaterální vztahy. To se projevuje stažením korejských studentů z NDR v roce 1962, odmítnutím účasti na většině setkání a konferencí v NDR, neúčastí na Lipském veletrhu, omezeními pracovních podmínek velvyslanectví NDR v Pchjongjangu a v ochlazení vztahů s korejskou ambasádou v Berlíně.
- V prosazování nacionalistických tendencí a zvyšování kultu osobnosti.
Nacionalistické tendence jsou v KLDR podstatně na vzestupu a vyznačují se heslem „Vše prostřednictvím naší vlastní síly“. S 5. plénem byly rozšířeny do vojenského prostoru. V současnosti převládají ve všech oblastech (politické, ekonomické, vojenské, kulturní). Na 5. plénu výše uvedené heslo bylo nazváno „praporem KSP“. Bezprostřední důsledky těchto nacionalistických tendencí lze hledat ve sjednocovací politice KSP (vlastní silou – vyzbrojování lidu – vojenského průmyslu za účelem osamostatnění), v její hospodářské politice (výstavba vlastní silou – odmítnutí spolupráce v RVHP – odmítání jakýchkoliv kooperativních vztahů se socialistickými zeměmi) a ve své kulturní politice (odmítání nejen socialistického kulturního dědictví, ale i světového kulturního dědictví; viz naše hodnocení k otázkám vývoje kulturní revoluce KLDR z 18. února 1962.)
- V tom, že albánskou stranu nazývá „marxisticko-leninskou stranou“.
Oficiální blahopřejný telegram soudruhů Kim Ir Sena a Čche Jong Gona k albánskému státnímu svátku 28. listopadu 1962 uvedl:
„Albánský lid čestně brání revoluční úspěchy nekompromisním bojem proti imperialistům, jejich lokajům, jugoslávským revizionistům a všem ostatním třídním nepřátelům. S odhodláním bojuje za bezpečnost na Balkáně a za světový mír. Všechny tyto úspěchy albánského lidu jsou výsledkem správné politiky Albánské strany práce.“
- V postoji k Jugoslávii.
KSP je proti sbližování socialistických států a komunistických stran s Jugoslávií. V projevech a článcích jsou vůdci Svazu komunistů Jugoslávie nazýváni „Titovou klikou“, „bandity“ a „kontrarevolučním kopím amerického imperialismu v Evropě“. Když soudruh Brežněv navštívil Jugoslávii a soudruh Tito Sovětský svaz, tisk KLDR zveřejnil sérii článků proti Jugoslávii a snahám Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí zlepšit vztahy s Jugoslávií.
Kde jsou rozdíly mezi politikou KSP a politikou KS Číny?
Tyto rozdíly jsou většinou patrné v hospodářské a domácí politice KLDR.
- Často se objevovaly ukazatele v oblasti hospodářské politiky čínských vlivů ohledně teorie ekonomického rozvoje ve skocích. Ve skutečnosti však KLDR provádí hospodářskou politiku své země založenou na plánovaném a přiměřeném rozvoji ekonomiky. Disproporce v ekonomice vytvořené v rámci prvního pětiletého plánu byly podstatně sníženy v letech 1961 a 1962.
- Pokud jde o zemědělskou politiku, čínský princip lidových komun nebyl přijat. Vývoj pokračuje na bázi artělů [družstev sovětského typu].
- Také v hospodářské politice KLDR je široce uplatňován princip materiálních pobídek.
- Obchod s evropskými socialistickými zeměmi neklesá tak rychle jako obchod Číny.Například KLDR znovu podepsala [obchodní] dohodu se Sovětským svazem s vyššími počty než ta, kterou podepsala Čína. S NDR byla také na rok 1963 podepsána poměrně příznivá obchodní dohoda.
[podepsaný]
Schneidewind
vedoucí oddělení
[podepsaný]
Stark
spolupracovník
*
16. května 1963, velvyslanec ČSSR v KLDR o rozhovoru s velvyslancem SSSR v KLDR s. V. P. Moskovským: funkcionář KSP kritizuje socialistické diplomaty za buržoazní pozice
Kim Čchang Man. Zdroj: wikidata.org
(…) S. Kim Čchang Man prý velmi silně kritizoval způsob, jakým MZV a další vládní složky jednaly se zahraničními ambasádami, konkrétně „kdo vydal příkaz“ k omezení pohybu pracovníků ambasád uvnitř KLDR. Takový krátkozraký přístup, jak řekl, může recipročně ohrozit činnost jejich vlastních zastupitelských úřadů v našich zemích. (…)
Dále ve své prezentaci s. Kim Čchang Man prý analyzoval činnost rezidentních ambasád a spolu s tím také upozornil na „nesprávné jednání a chování některých diplomatických pracovníků ambasád zemí socialistického tábora. Údajně otevřeně hovořil o 1. tajemníkovi velvyslanectví NDR s. Winkelmanovi a 1. tajemníkovi velvyslanectví MLR s. Fendlerovi, kteří, jak řekl, se nejen nechovají jako soudruzi, ale zastávají i pozice buržoazie. (…)
(Kim Čchang Man, narozený 1913, za druhé světové války bojoval v čínské Rudé armádě. Po osvobození Koreje zastával vysoké stranické a státní funkce včetně předsedy oddělení KSP pro agitaci a propagaci a náměstka ministra zahraničních věcí. Dle jihokorejského zdroje byl v roce 1965 odstraněn při čistce a odeslán na práci do zemědělství na venkov a jeho další osud není znám. – https://namu.wiki/w/%EA%B9%80%EC%B0%BD%EB%A7%8C)
*
16. května 1963, rozhovor čs. velvyslance v KLDR s. Moravce se sovětským velvyslancem s. Moskovským a velvyslancem NDR s. Beckerem: KIM IR SEN kritizuje nedostatky v práci a stěžuje si na poradce sovětského velvyslanectví
(…)
3) (…) S. Kim Ir Sen také informoval s. Moskovského, že ÚV KSP nedávno zorganizovalo setkání s odborníky v oblasti vědy a techniky a teoretickými ekonomy. Vedoucí ÚV KSP samozřejmě podrobně studují situaci v těchto sektorech. Říká se, že na schůzi s. Kim Ir Sen musel důrazně kritizovat nezodpovědný přístup a další nedostatky v práci těchto profesionálů. Otevřeně prý poukazoval na řadu nedostatků, zejména neuplatňování ve výrobě (výsledků) vědeckotechnických experimentů a nezájem o ně, nezodpovědný přístup vědeckotechnických kádrů ke shromažďování a zobecňování praktických zkušeností, že v KLDR dosud nebyl publikován jediný vědecký či technický článek, z něhož by zejména studenti a pracovníci mohli hlouběji porozumět dané problematice. S. Kim Ir Sen prý odsoudil další nezájem o ekonomickou teorii. S. Kim Ir Sen s velkým rozhořčením hovořil o vážném nedostatku v KLDR jakýchkoli, byť stručných učebnic průmyslové ekonomiky, které by pomohly ekonomům, ale i dělníkům lépe se orientovat v nejzákladnějších otázkách socialistického hospodářství.
Uvedl, že ÚV KSP se těmito otázkami nyní velmi intenzivně zabývá a nařídil kompetentním předním odborníkům, aby zahájili sestavování požadovaných učebnic. (…)
4) Pokud jde o zemědělství, s. Kim Ir Sen informoval s. Moskovského, že korejská vesnice v současné době trpí mnoha nedostatky, z nichž nejzávažnějším je stále nedostatečná mechanizace a také vážný nedostatek pracovních sil. (…) Nicméně v KLDR vše závisí na ruční práci, která je většinou na stejné úrovni jako před staletími. (…)
V následujícím rozhovoru s. Kim Ir Sen zmínil s. Moskovskému úkol zajistit pro vesnici dostatek pracovních sil, nastíněný plénem ÚV KSP. Řekl, že zemědělství trpí velkým nedostatkem lidí; proto vydali přísný zákaz najímání nových pracovníků ze zemědělství na průmyslové práce. Přesto to prý neznamená, že růst dělnické třídy bude ohrožen. Řekli, že před projednáním této záležitosti ÚV KSP provedl důkladné šetření a zjistil, že ve městech je dostatečný počet žen, které mohou okamžitě začít vykonávat lehčí práci a dát muže k dispozici pro ta průmyslová odvětví, která vyžadují těžkou fyzickou práci. Toto tvrzení podpořili příkladem města Čchongdžin.
Na druhé straně je požadavek na posílení obcí o nové pracovníky. ÚV KSP a vláda KLDR prý zahájily kroky k vyslání nejbližších městských pracovníků na pomoc v zemědělství. (Podle našich nedávno oznámených informací má být asi milion dělníků z měst vyslán na práci v zemědělství.)
5) S. Kim Ir Sen se podělil se s. Moskovským o zajímavé informace také o Jižní Koreji.
Řekl mu, že vše zdánlivě nasvědčuje tomu, že to, co v Jižní Koreji pomalu nabírá energii, je zejména inteligence, která, vyjadřujíc zájmy národní buržoazie, stále otevřeněji požaduje národní nezávislost a suverenitu. Svědčí o tom prý rostoucí počet anonymních článků (pravděpodobně úvodníků) v jihokorejském tisku.
S. Kim Ir Sen také vyjádřil názor, že zejména poslední dny politického chaosu v Jižní Koreji, kdy studenti nabírají energii, ukazují nový impuls. Připouští, že to podle něj neznamená, že je situace zralá na revoluci, ale jak tvrdí, jasně to ukazuje, že tamní krize dozrává.
V souvislosti s tím bude podle něj postupně hrát důležitější roli ekonomika KLDR, která se musí stát hlavním revolučním faktorem pro jihokorejské občany. S. Moskovskij (pro kterého byl tento argument velmi překvapivý, protože byl v KLDR v poslední době zcela ignorován) údajně nemohl nepovědět s. Kim Ir Senovi, že to je nakonec leninský přístup. S. Kim Ir Sen se usmál a řekl, že to byla vlastně velmi správná Leninova myšlenka.
6) Později ve svém rozhovoru o Jižní Koreji a zejména o výzvách před KLDR po sjednocení země, s. Kim Ir Sen zdůraznil otázky ideologie.
Nejprve řekl s. Moskovskému, že studoval všechny spisy s. Chruščova o ideologických metodách KSSS a že se mu líbilo mnoho z toho, co s. Chruščov řekl, zvláště pokud jde o práci s umělci. Doslova mu řekl: „Je nutné toto publikum velmi dobře uchopit a nepopouštět uzdu.“ Když mluvil o ideologické práci KSP, ukázal, že nyní musí zapojit především mladé lidi (…). To je důvod, proč KSP nyní pilně pracuje na výuce třídní teorie. Pozornost je zaměřena tímto směrem i proto, že po sjednocení obou částí země se očekává lítý boj s nejrůznějšími buržoazními vlivy, na což musí být připraveni nejen komunisté a komsomolci, ale i všichni občané KLDR. Jak brzy a úspěšně se vypořádají s další fází boje, která je čeká, prý závisí na tom, jak dobře se KSP podaří vychovat a učinit odvážnými dělnickou třídu i všechny pracující KLDR.
Na konci svého setkání se s. Moskovským s. Kim Ir Sen si stěžoval na nedávno odvolaného poradce velvyslanectví s. Krukova. Řekl s. Moskovskému, že s. Krukov, který byl v KLDR od roku 1959, evidentně zapomněl, že se v KLDR něco změnilo. Jelikož pobýval v KLDR v dobách, kdy se země teprve budovala a zaměstnanci, jmenovitě na ministerstvu zahraničí, byli noví a nezkušení, bylo přirozené, že se obraceli s prosbou o radu na sovětské soudruhy. (…) Nicméně, v té době si zvykl (Krukov) na nejrůznějších společenských setkáních otevřeně mluvit o různých opatřeních ÚV KSP a vlády KLDR. Nyní, když KLDR vstupuje do diplomatických vztahů s mnoha nesocialistickými zeměmi, by takové veřejné komentáře mohly mít vážné důsledky a mohly by v nejlepším případě oslabit naši jednotu. Proto s. Kim Ir Sen, jak říká, chce na toto chování s. Krukova upozornit s. Moskovského a vysvětlit, proč se nikdo z bývalých přátel s. Krukova mezi ministry a vůdci KSP s ním nepřišel rozloučit. S. Kim Ir Sen také řekl s. Moskovskému, aby si to nevykládal tak, že jsou proti kritice. Naopak by prý ocenili, kdyby se na „úředních“ schůzkách s kterýmkoli soudruhem na ministerstvu nebo stranickými organizacemi dozvěděli o jiných odlišných názorech.
S. Kim Ir Sen údajně uzavřel tuto stížnost ujištěním, že nemají žádné problémy s prací s. Moskovského nebo jiných zaměstnanců velvyslanectví SSSR. (…)
*
22. srpna 1963, memorandum o rozhovoru mezi sovětským velvyslancem v KLDR Vasilijem Moskovským a rumunským velvyslancem v KLDR M. Bodnăraşem: KIM IR SEN lituje zastřelení sovětských Korejců
Kim Ir Sen na návštěvě “Vinalonového závodu 8. února” v říjnu 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
První den po návratu z dovolené jsem přijal rumunského velvyslance, soudruha Bodnăraşe na jeho žádost. […]
Prohlásil, že nedávno měl dvě schůzky se soudruhem Kim Ir Senem a přišel, aby mě informoval o obsahu rozhovorů. […]
[Druhý] rozhovor [mezi Kim Ir Senem a rumunským velvyslancem] trval 4 hodiny.
Na začátku rozhovoru Kim Ir Sen prohlásil, že je stejně rozrušen a „uražen“ činy Číňanů a „útoky na Čínu“ ze strany sovětských vůdců.
Kim Ir Sen rumunskému velvyslanci řekl, že Číňané přijímají extrémní opatření hraničící s přerušením všech vztahů, že on, Kim Ir Sen, nesouhlasí s jejich pozicí a myslí si, že kdyby Číňané projevili chladné smýšlení a trpělivost, člověk by mohl vyhnout se [těmto] extrémům. Je znepokojen těmito extrémními čínskými opatřeními a zároveň nesdílí názor vůdců Sovětského svazu, kteří nedávno zahájili „kruté útoky proti čínské straně“. […]
V průběhu rozhovoru se Kim Ir Sen dotkl vztahů mezi KSP a KSSS. Prohlásil, že návštěva soudruha [Anastase] Mikojana v KLDR v roce 1956 vnesla do těchto vztahů nežádoucí vrstvy. Návštěva soudruhů Mikojana a Pcheng Te-chuaje, řekl Kim Ir Sen, urazila ÚV KSP. Po této návštěvě byli někteří sovětští Korejci zastřeleni a on, Kim Ir Sen, toho nyní lituje. Nyní se na tyto události dívá jinýma očima, a kdyby tenkrát všechno věděl, nedovolil by, aby se tyto události staly.
*
26. srpna 1963, zpráva velvyslanectví MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: KIM IR SEN velebí Rumunsko
Během své návštěvy u sovětského velvyslance 24. srpna jsem byl informován o následujícím:
Několik dní poté, co se soudruh Moskovskij vrátil z dovolené, si jej zavolal rumunský velvyslanec M. Bodnăraş a informoval ho o následujících zajímavých otázkách.
(…) Kim Ir Sen mimo jiné Bodnăraşovi řekl, že vztahy mezi jejich zeměmi se vyvíjejí příjemným způsobem a oni [Severokorejci] jsou vážně odhodláni tyto vztahy ještě více rozšířit, a to v multilaterální podobě. Zamýšlejí zvýšit objem obchodu mezi oběma zeměmi cca desetkrát [zvýraznění v originále] již příští rok nebo rok poté. (…) Za prvé, s pomocí Rumunska mohli získat nové stroje vyrobené v Sovětském svazu a evropských socialistických zemích. Za druhé, lze očekávat, že v důsledku neshod mezi KSSS a KS Číny Sovětský svaz sníží množství strojů vyvážených do KLDR. V případě takové spolupráce by rumunští soudruzi nahradili ztráty, které mohou utrpět v důsledku těchto snížení.
Kim Ir Sen také řekl, že sovětští geologové hledali ropu v KLDR poměrně dlouho, ale bohužel ropu nenašli. Oni [Severokorejci] jsou toho názoru, že sovětští geologové záměrně hledali ropu v místech, kde skutečně žádná ropa nebyla, a nebylo tedy náhodné, že rozsáhlé pátrání po ropě skončilo neúspěšně. Nyní pro tento účel žádají rumunské geology a on ujišťuje rumunského velvyslance, že rumunští geologové, kteří sem přijedou, dostanou od korejských úřadů veškerou možnou pomoc. Doufejme, že jejich úsilí bude úspěšnější než úsilí sovětských geologů.
Podle názoru Kim Ir Sena je v současnosti soudruh Gheorghiu-Dej jediným vůdcem strany a státu v Evropě, se kterým může (Kim Ir Sen) jednat jako rovnocenný partner. Proto si jeho i ostatních vůdců rumunské strany velmi váží.
Velvyslanec Bodnãra řekl soudruhu Moskovskému, že Kim Ir Sen v průběhu jejich rozhovoru kritizoval čínské vůdce za extremistický tón, který použili při útoku na KSSS. Jak poznamenal rumunský velvyslanec, s linií KSSS nesouhlasil ani Kim Ir Sen. Zhoršování vztahů mezi KSP a KSSS začalo již v roce 1956 Mikojanovou návštěvou Koreje. Mikojanova role ve vnitrostranických frakčních bojích měla negativní dopad na jejich vztahy se sovětskými vůdci. Přesto nechali frakcionáře Čche Čchang Ika odsoudit a popravit; možná by jednali jinak, kdyby měli současnou perspektivu, řekl Kim Ir Sen. Podle rumunského velvyslance Bodnãry je Kim Ir Sen chytrý člověk, vede rozumnou zahraniční i domácí politiku.
Potom rumunský velvyslanec vysvětlil soudruhu Moskovskému stanovisko jejich strany. Neschvalují politiku čínských vůdců, ale nenásledují KSSS tak pečlivě jako Čechoslováci. (…)
Podle názoru soudruha Moskovského je naprosto jasné, že se Bodnãra nikdy neúčastnil stranického hnutí, jeho znalost marxisticko-leninských teoretických otázek je extrémně slabá, [následující část věty přeškrtnutá v původním dokumentu], ale je dobrý lovec a rybář. Soudruh Moskovskij je toho názoru, že o rumunského velvyslance by se měl člověk starat. Musíme se pokusit s ním několikrát promluvit, abychom ho nasměrovali správným směrem.
József Kovács
(velvyslanec)
*
27. srpna 1963, telegram čs. velvyslance v Pchjongjangu s. Moravce ministerstvu zahraničí: KIM IR SEN naštvaný na Sověty i Číňany
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/telegram-czech-embassy-pyongyang-foreign-ministry
Kim Ir Sen s předsedou Čínské lidové republiky Liou Šao-čchi na návštěvě Pchjongjangu v září 1963. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Kim Ir Sen je prý velmi naštvaný, zejména na Číňany, ale také na SSSR. Svůj postoj k oběma viní z velkého zklamání, které zažil již v roce 1951. Zatímco prý chodil „s kloboukem v ruce jako žebrák“ do všech našich zemí a žádal o pomoc s budováním země, došlo ke spiknutí v KLDR za pomoci některých vysokých představitelů SSSR a ČLR. Údajně přísahal, že už nikdy nebude chodit žebrat. Korejský lid může vyvést svou zemi z chudoby vlastním úsilím. (Rumunský velvyslanec Bodnăraş) dále zopakoval již sdělená fakta. Opět o KIS, že je velmi moudrý, zdraví nešetří, jezdí po republice, řídí, pomáhá, radí. Prý není správné mluvit o kultu. Je prý potřeba vidět, že v sázce je Asie, která se právě probouzí z hlubokého feudalismu. „Nedivte se, že je to bůh pro korejský lid. Vyvedl lid z hrozného ponížení a útlaku.“ O korejském tisku: To je podle něj irelevantní; záleží jen na tom, co říká KIS.
O oslavách 15. výročí založení KLDR: Obrovské oslavy, jejichž cílem prý bylo posílit důvěru lidí ve vlastní schopnosti a dodat jim odvahu k dalšímu budování. (…) KIS bude údajně opět nemocný a nezúčastní se. Vše se bude dít na úrovni Čche Jong Gona. Lidé prý budou schopni pochopit absenci KIS. O posledních útocích KSP proti jugoslávskému revizionismu:
Bodnăraş plně souhlasí s KSP. Oprava moskevské deklarace nebyla provedena a ani Tito se nijak nezměnil. Údajně Tita velmi dobře zná a nevěří, že se změní. (…)
*
4. září 1963, z deníku sovětského velvyslance v KLDR Vasilije Moskovského: všichni korejští funkcionáři mluví jen o počasí
Všiml jsem si, že všichni odpovědní korejští funkcionáři, počínaje nejvyšším vedením, se změnili v meteorology. Nemohou najít žádné jiné téma k diskusi kromě počasí. […]
*
2. října 1963, zpráva velvyslance MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: útlak smíšených manželství a žádosti studentů o azyl v SSSR
Kim Ir Sen podává zprávu o práci Ústředního výboru na 4. sjezdu Korejské strany práce v září 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Jak jsem již uvedl, korejské orgány často zaujímají nepochopitelný postoj k otázce tzv. smíšených manželství (vyhoštění korejských manželů z hlavního města, omezení pohybu jejich manželek, které jsou občankami Sovětského svazu nebo jiných bratrských zemí a tak dále). Sovětští soudruzi nedávno zažili ze strany Korejců ještě útočnější postoj, o kterém mi soudruh Moskovskij řekl následující:
Před svátkem 9. září se jedna ze sovětských žen v doprovodu dvou dětí představila na sovětském velvyslanectví s roztrhaným oblečením a tělem pokrytým modřinami. Stalo se jí následující: před dvěma měsíci požádala o povolení vycestovat z venkova do Pchjongjangu, protože chtěla definitivně odjet do Sovětského svazu. Provinční orgány odmítly její žádost splnit. Nejprve její žádost odmítli bez vysvětlení, poté sovětské ženě před dovolenou oznámili, že v tuto chvíli je zakázána jakákoliv cesta do hlavního města, Korejcům ani cizincům není povolen vstup do hlavního města během příprav na svátek 9. září. Sovětská žena, matka dvou dětí, však byla nucena odcestovat [do Pchjongjangu] kvůli své finanční situaci; proto jela vlakem do centra [Pchjongjangu] navzdory zákazu. Poté ji provinční policie začala ve vlaku vyslýchat a po krátké hádce ji začala bít. Žena kvůli silným úderům ztratila vědomí, a to do té míry, že ji museli křísit vodou. Poté, co nabyla vědomí, osoby, které ji napadly, odešly a lidé cestující ve vlaku se postarali o její dvě děti. Za takových okolností dorazila do Pchjongjangu. Sovětská ambasáda její výpovědi zachytila a o zranění ženy byla sepsána lékařská zpráva.
Jiný případ: nedávno k nim přišly dvě sovětské ženy žádající o repatriaci. Těmto dvěma ženám bylo zabráněno cestovat do Pchjongjangu po dobu čtyř měsíců, zatímco se [severo]korejské úřady bezpočetně pokoušely přemluvit je, aby se vzdaly svého sovětského občanství a nevrátily se do Sovětského svazu, [tvrdily, že] tam je hladomor, situace země je extrémně bezútěšná a mění se od špatné k ještě horší a nyní dochází v Sovětském svazu k návratu kapitalismu; vrhají takové nadávky na Sovětský svaz. „Měli byste pochopit,“ vysvětlila jim policie, „že situace se zde brzy výrazně zlepší, Korea se v krátké době sjednotí, stane se jednotnou a bohatou zemí a očekává se rychlé zlepšení životní úrovně.“ „Nezapomeňte,“ pokračovaly příslušné orgány, „že Koreu brání […] Čína, která je v současnosti nejsilnějším státem na světě.“
V posledních měsících se stalo čtyřikrát, řekl soudruh Moskovskij, že korejští studenti žádající o politický azyl se představili na sovětské ambasádě. Sovětští soudruzi tyto „žadatele o azyl“ pravidelně vykazují z velvyslanectví a v jednom případě museli za tímto účelem dokonce požádat o pomoc policii. […] Policie později informovala velvyslanectví, že dotyčný student byl nepříčetný a psychiatrická léčebna o něm vedla záznamy. Aby se předešlo opakování výše popsaných případů, podal soudruh Moskovskij oficiální protest u kompetentních korejských úřadů. Zdůraznil, že tyto [případy] nebyly nic jiného než provokace spáchané proti velvyslanectví […]. Dodnes na svůj protest nedostal odpověď.
József Kovács
velvyslanec
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
