1966 – rozpad sedmiletky a zhoršování vztahů s Čínou
*
Říjen 1966, informace Albánské strany práce o Korejské straně práce
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/information-korean-workers-party
Nedatovaný oficiální portrét Kim Ir Sena, 60. léta. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
V roce 1925 byla založena Komunistická strana Koreje. Ale kvůli antimarxistické činnosti frakcionářů a oportunistů a stíhání japonských militaristů nemohla strana udržet své řady a v roce 1928 přestala být organizovanou silou.
Protijaponské hnutí od roku 1930 až do osvobození země nebylo vedeno organizovanou stranou, ale pouze samostatnými komunisty se soudruhem [generálním tajemníkem Korejské strany práce (KSP)] Kim Ir Senem v čele. To je důvod, proč osvobození zastihlo zemi bez vedoucí strany.
V říjnu 1945, v příznivých podmínkách, které se vytvořily po osvobození země, bylo vytvořeno Organizační byro pro Severní Koreu Komunistické strany Koreje. To zahrnuje založení Korejské strany práce.
Frakcionářské skupiny, které způsobily destrukci strany v roce 1928, se znovu objevily později, zejména po skončení války v roce 1953. (…) Tito lidé, kteří po osvobození zastávali významná místa ve straně, se stali nositeli dogmatismu. V projevu, který soudruh Kim Ir Sen pronesl před pracovníky propagandistického a agitačního sektoru v prosinci 1955 o likvidaci dogmatismu a formalismu v marxistické ideologické práci, řekl, že „lidé, kteří přišli ze Sovětského svazu, chtěli rozvíjet ideologickou práci v armádě podle sovětské metody, zatímco ti, kteří přišli z Číny, ji chtěli založenou na Číňanech. Náznaky dogmatismu se objevily i v jiných odvětvích života, zejména v období kolektivizace zemědělství atp.
Plénum Ústředního výboru Korejské strany práce, které se konalo v srpnu 1956, a stranická konference v březnu 1958 odhalily a demaskovaly skupinu protistranických frakcionářů, kteří, jak se říká, měli revizionistické názory a vazby k sovětským revizionistům. Pozoruhodní mezi nimi jsou Pak Čong E, Nam Il atd., představitelé vedení, kteří měli spojení s touto záležitostí. Ve vedení poté zůstali, ale pouze ve vládních funkcích, nikoli na důležitých manažerských postech.
Se zrodem a rozvojem rozdílů v jádru komunistického hnutí zahájila Korejská strana práce změnu svých pozic. Snažila se zachovat neutrální postoj, což odůvodňovala otázkou rozdělení Koreje a potřebou jejího znovusjednocení. Jinými slovy, v této otázce postupovala v úzkém národním zájmu. (…)
Na začátku roku 1962 začala v korejském tisku vycházet série Leninových článků o boji proti revizionismu a oportunismu. (…) Ve veřejných projevech vůdců i v jiných důležitých článcích byly revizionismus i dogmatismus považovány za stejnou kategorii. Jejich slavné heslo znělo: „Bojujte proti revizionismu a dogmatismu za zachování čistoty marxismu-leninismu.“
V roce 1962 se zdálo, že postoj proti revizionismu je stále přísnější. To pokračovalo až do odstranění N. Chruščova. Během této doby publikovali kolem 12 článků o důležitých otázkách doby, ve kterých kritizovali činnost moderních revizionistů, ale bez uvedení jakýchkoli jmen.
Podíváme-li se na tento proces v rámci vztahů s N. Chruščovem, je zřejmé, že postupuje kontinuálně v závislosti na zhoršování či zjemňování vztahů Korejců s ním.
Korejští soudruzi v různých rozhovorech prohlásili, že jsou ve válce s moderním revizionismem, a zastávali názor, že jejich postoj vůči N. Chruščovovi byl vždy správný. Jediným rozdílem mezi Albánskou stranou práce a Korejskou stranou práce podle nich byly metody vedení této války, které se liší od konkrétní situace každé země, ale v principu jsou stejné.
Po změkčení vztahů se sovětskými revizionisty začali výraz „moderní revizionismus“ nahrazovat slovem „revizionismus“. Znovu začali zařazovat revizionismus a dogmatismus do stejné kategorie a někdy tomu druhému začali přikládat vyšší důležitost a označovat jej jako horší. (…)
Korejci se důsledně rozhodli nepřerušit své vztahy se Sovětským svazem. (…)
Nanejvýš to bylo období víceméně chladných vztahů mezi Korejskou stranou práce. V důsledku toho korejský tisk zřídka poskytoval nějaké informace o Sovětském svazu, zatímco výměny v různých oblastech klesly na minimum. Faktem ale je, že toto ochladnutí ve vztazích nebylo způsobeno principy, protože Korejská strana práce během této doby nevedla žádný otevřený boj v ideologickém, politickém nebo organizačním smyslu proti revizionistům a N. Chruščovovi. Svědčí o tom následující skutečnosti:
- Lidem jako Pak Čong E a Nam Il, o nichž bylo známo, že byli lidmi N. Chruščova, bylo dovoleno zůstat v politbyru.
- V Koreji stále byli nějací sovětští specialisté, i když v malém počtu, a to navzdory skutečnosti, že Korejci tvrdili, že konkrétně se zabývají sabotáží.
- Navzdory tomu, že objem vztahů a práce mezi oběma zeměmi se během této doby snížil, sovětská ambasáda v Pchjongjangu si udržela velmi vysoký počet zaměstnanců, z toho 20 diplomatů.
Odstranění N. Chruščova přijali a zpopularizovali korejští soudruzi jako počátek možných změn v Sovětském svazu (…).
Na tento postoj později navázaly pokračující iniciativy Korejců za další sblížení se Sovětským svazem. U příležitosti svátku 7. listopadu 1964 odjela do Sovětského svazu delegace strany a vlády vedená soudruhem Kim Ilem, místopředsedou ÚV a prvním náměstkem předsedy rady ministrů. Navzdory tomu, že se v Koreji na 7. listopad nic nepřipravovalo, dva dny předtím byla přijata opatření a zataženo za všechny nitky, aby se slavil slavnostně. V denním korejském tisku i ve veřejných projevech se postupně začala odstraňovat zmínka o slovním spojení „moderní revizionismus“ a přibývalo informací o Sovětském svazu a také zveřejňování výtahů z projevů sovětských vůdců.
V letech 1965 a 1966 odjely do Koreje dvě významné delegace vedené Kosyginem a Šelepinem. Výměny delegací jiných úrovní přitom byly ještě častější.
Korejská strana práce vyslala na XXIII. sjezd KS Sovětského svazu delegaci vedenou soudruhem Čche Jong Gonem, místopředsedou ÚV strany. (…) Korejský tisk pravidelně informoval o vývoji jednání sjezdu. Noviny „Rodong sinmun“ zveřejnily jednu stránku z Brežněvovy zprávy a část zprávy Kosygina.
Kim Ir Sen s A. N. Kosyginem během jeho návštěvy Pchjongjangu v únoru 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
V loňském roce odjela významná vojenská delegace do Sovětského svazu, kde uzavřela dohodu o vojenské pomoci, kterou Sovětský svaz souhlasil poskytnout Koreji. (…)
Vztahy Korejců s ostatními revizionistickými zeměmi, které dříve také ustoupily, se nyní neustále zlepšují. To je patrné z velikosti výměny v mnoha oblastech, zejména v oblasti ekonomické a kulturní. Nejlepší vztahy mají s Rumuny a Kubánci. To je také patrné na podobnosti pozic, které zastávají v mnoha různých důležitých otázkách. V rozhovoru, který korejský velvyslanec poskytl v Havaně před svým odjezdem, řekl: „Vztahy mezi Koreou a Kubou jsou na nejvyšší úrovni. Je to díky správným postojům obou stran.“ Castrovi vyslovil mnoho chvály a představil ho jako výjimečného vůdce. V korejštině vyšel sborník projevů Fidela Castra z období let 1963—1965. (…)
Vztahy s Komunistickou stranou Japonska byly a zůstávají dobré. Obě strany se vzájemně podporují ve svých pozicích. To je patrné mimo jiné i při souběžném vydávání různých důležitých materiálů. (…)
K otázce vztahů mezi KSP a KS Číny a v důsledku toho mezi oběma zeměmi je třeba poznamenat, že v období 1963—1964 se rozvíjely a rostly. To se projevilo v rozšiřování a posilování hospodářské, kulturní a vojenské spolupráce mezi oběma zeměmi, v časté výměně delegací všech oborů atd.
Ale i za těchto podmínek se zdá, že vztahy nebyly takové, jaké se ve všech otázkách jevily, a že se objevily určité výhrady. (…)
Po zlepšení vztahů mezi Korejci a Sověty se zdá, že dochází ke zhoršení vztahů mezi Korejci a Číňany. To bylo postupně vidět na výměně delegací ve všech oblastech. Lze si představit, že problémem, který posloužil jako záminka a urychlil ochlazení vztahů, byla skutečnost, že Korejci požádali Číňany o tajemství atomové bomby.
(…) Čínský velvyslanec řekl soudruhu Siri Çarçanimu, že Korejci zvyšují své protičínské, protialbánské a antikomunistické aktivity pod záminkou, že Číňané následují nesprávný kurz a také se snaží tento kurz vnutit Korejcům. Pomluvy, které chrlí západní tiskové agentury na Čínu a Albánii, zveřejňují ve svých interních bulletinech a pak je komentují jako pravdivé. Členové Korejské strany práce čínského etnika jsou ze strany vyloučeni bez jiného zjevného důvodu.
(…) Když byla Albánská strana práce napadena na XXII. sjezdu KS Sovětského svazu, nepovstali na její obranu, i když soudruh Kim Ir Sen řekl soudruhu Hasanu Alimerkovi, že „když oni (Sověti) otevřeně zaútočili na Albánii, nebyli jsme s nimi solidární.“
Korejští soudruzi nezveřejnili materiály Sovětů, kde útočí na naši zemi. Z tohoto důvodu také kritizovali program Moskevského rozhlasu, který byl vysílán prostřednictvím Pchjongjangského rozhlasu. Zároveň také kritizovali distribuci našich ideologických brožur v Koreji. Takže od doby, kdy se zdálo, že vztahy mezi námi jsou lepší, nás postavili na roveň revizionistům.
V korejském tisku nebyl nikdy publikován žádný důležitý článek „Hlasu lidu“ [deníku ASP]. (…)
Když korejský tisk publikoval články, kde byly kritizovány revizionistické a antisocialistické postoje a známky šovinismu velké země vůči některým jiným zemím, nikdy o těchto postojích vůči Albánii nemluvil otevřeně, ale vždy narážkami.
(…) Podle informací, které dostáváme z našeho velvyslanectví v Pchjongjangu, korejská studentka řekla jednomu z našich studentů, že byla kritizována, že se nenaučila ani slovo albánsky. Řekla mu také, že dostala pokyn, aby špehovala, co Albánci dělají.
V letech 1963—1964 odjeli čtyři soudruzi na dovolenou do Koreje a čtyři korejští soudruzi přijeli do naší země. V období let 1965 až 1966 jsme žádné pozvání neposlali a ani Korejci žádné. (…)
*
20. října 1966, zpráva velvyslance MLR v Sovětském svazu pro maďarské ministerstvo zahraničí: hospodářské neúspěchy KLDR a prodloužení sedmiletky na 10 let
Kim Ir Sen a A. N. Kosygin podepisují společné prohlášení KLDR a SSSR v Pchjongjangu v únoru 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Úředník našeho velvyslanectví [András Köves] navštívil oddělení Dálného východu sovětského ministerstva zahraničí a hovořil o [sovětském] hodnocení posledních událostí v Koreji.
[…] [Sověti] poznamenávají, že je samozřejmě třeba uznat, že alespoň prozatím existuje několik otázek, v nichž se sovětské stanovisko liší od toho korejského. Sovětští soudruzi vůbec nepopírají, že nesouhlasí s tónem Kim Ir Sena, který tím, že zdůrazňuje nezávislost a jedinečnost korejské strany, chce vlastně říci, že v celém mezinárodním dělnickém hnutí jde pouze korejská strana správnou marxisticko-leninskou cestou, zatímco ostatní strany dělají jednu chybu za druhou.
[…] Sověti ze své strany nepovažují takto jednoznačné odmítnutí jakýchkoliv kontaktů s Jižní Koreou za správné stanovisko, ale prozatím nepovažují za nutné a užitečné se o tuto relativně nepodstatnou otázku s korejskými soudruhy dohadovat.
Na prodloužení sedmiletého plánu o tři roky zastávají sovětští soudruzi tento názor:
Již dříve se vědělo, že dochází k určitým nedostatkům, a proto se také objevilo prodloužení sedmiletky o jeden a půl nebo dva roky. Oni [Sověti] si myslí, že toto rozhodnutí bylo motivováno několika faktory. Například říkají, že sovětská strana opakovaně nabízela vyslání plánovacích expertů do Koreje, kteří by korejským soudruhům v této oblasti pomohli, ale korejská strana tento sovětský návrh nepřijala. Je také dobře známo, že během několika let před rokem 1965 se Korea zcela spoléhala na Čínu, a to nejen politicky, ale také v ekonomickém smyslu. Korejci ze své strany požádali Číňany o rozsáhlou pomoc, konkrétněji o úvěry. Číňané ze své strany stanovili podmínku, že smíšená čínsko-korejská komise rozhodne, jak a na jaké projekty mohou Korejci tento kredit použít (…). Korejci ze své strany považovali tuto podmínku za nepřijatelnou, ale absence hospodářské pomoci byla jistě vážnou ranou pro korejskou ekonomiku. A konečně, sovětští soudruzi si myslí, že jsou to rozsáhlé – a podle názoru soudruhů částečně zbytečné – vojenské výdaje, které představují jednu z hlavních příčin korejských ekonomických potíží. Například považují sílu vojsk KLDR za příliš vysokou, a také podotýkají, že podstatná část obranných zařízení – protiletecké kryty apod. – je zastaralá a v podmínkách moderní války zcela nepotřebná.
[…]
*
30. prosince 1966, z memoranda sovětského velvyslanectví o opatřeních proti čínské protisovětské propagandě v KLDR
Korejské vedení v poslední době podniklo řadu kroků, aby obyvatelstvo země nebylo ovlivňováno čínskou propagandou. Čínsko-korejské kulturní výměny byly omezeny na nulu. Výměny ostatních delegací byly výrazně omezeny. Téměř žádné materiály z Číny nejsou zveřejněny v korejském tisku. 30minutový program zpráv z Číny v korejštině v síti rozhlasového vysílání byl zastaven.
Hlavním rysem protičínské propagandy v KLDR je, že se děje omezeně a evidentně primárně mezi kádry. Korejští vůdci nedovolují otevřenou kritiku událostí v Číně.
Z postřehů představitelů velvyslanectví vzniká dojem, že se nedoporučuje úředníkům korejských institucí, kteří mají kontakt se členy diplomatického sboru, vstupovat do rozhovorů s cizinci na téma čínsko-korejských vztahů a událostí v Číně. Zatím pouze s. Kim Ir Sen diskutoval o akcích čínských vůdců v rozhovorech s velvyslancem.
Korejské vedení se na jedné straně zdržuje otevřeného odsouzení akcí čínské vládnoucí skupiny a na druhé straně nedovoluje sovětskému velvyslanectví v Pchjongjangu vést propagandu odsuzující Mao Ce-tunga a jeho skupinu.
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
