1. pololetí 1967 – vztahy s Čínou na bodu mrazu a rozsáhlá militarizace
*
16. ledna 1967, albánská zpráva o postoji KLDR vůči Albánii: koncepce KSP jsou centristické a oportunistické
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-stance-dprk-towards-albania
Kim Ir Sen na setkání s delegací vietnamsko-korejského přátelství, září 1966. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Korejští soudruzi vždy měnili svůj postoj vůči naší zemi podle jejich měnícího se postoje vůči revizionismu; podle ochlazení nebo oteplení jejich vztahů se sovětskými revizionisty. Na druhou stranu tím, že využívali svých oportunistických názorů či pozic jako měřítka pro měření a hodnocení ostatních stran, měli vždy výhrady k pozici naší strany v jejím boji proti modernímu revizionismu a na tomto základě také vybudovali svou pozici vůči nám.
Tím, že od Bukurešti zaujali „neutrální“ pozici, která je odrazem jejich centristických a oportunistických koncepcí, korejští soudruzi vždy nahlíželi s pochybami na naše vztahy se sovětskými revizionisty. (…)
„Naše strana doufá, že albánská otázka bude uspokojivým způsobem vyřešena trpělivým úsilím… v duchu internacionalistické solidarity a principu respektování zájmů socialistického tábora a mezinárodního komunistického hnutí.“ (Věstník ÚV Korejské strany práce, č. 3 (30), 1961, s. 9-10, vydání v ruštině)
Samotná zmínka o „albánské otázce“ je nejen nespravedlivá, ale také pochybná. To je jasnější, když bezprostředně poté Kim Ir Sen velmi okázale řekl:
„Soudruzi!
Velký Sovětský svaz je mocnou pevností míru, národní nezávislosti a socialismu. Velkou roli … v problému zachování a posílení míru obecně hraje nárůst potenciálu Sovětského svazu a jeho mírumilovná a pevná zahraniční politika.“ (Tamtéž, strana 10) (…)
Od sesazení N. Chruščova, což je zlomový bod pro zlepšení vztahů mezi Sověty a Korejci, je jejich pozice vůči naší zemi chladná. To bylo snadno patrné v jejich tisku i jinde:
- Především je to patrné z pořadí uveřejňování telegramů, které v jejich zemi vypovídá o úrovni vztahů s každou zemí. Dříve jsme obsazovali čtvrté místo, ale později jsme začali ztrácet pozici a propadli jsme se nejprve na osmé a později na desáté místo.
- V některých zemích, jako v Číně, na Kubě, v Polsku atd. soudruzi z korejské mise zachovali chladný postoj ke soudruhům z našich misí.
- Když o nás napsali článek, jako například u příležitosti výročí u nás, začali odstraňovat nebo nahrazovat měkčími pojmy téma boje Albánské strany práce proti revizionistům.
Ale od roku 1966 začalo být toto ochlazení z jejich strany ještě zřetelnější: (…)
V našich obchodních vztazích korejští soudruzi obecně neplní požadavky naší strany příliš ochotně (…).
Postoj korejských soudruhů k nám byl jasně patrný i z chování delegace Korejské strany práce na našem 5. sjezdu, z jejich nepříliš vřelého pozdravu a dalšího obecného chování.
Na rozdíl od postoje, který korejští soudruzi projevují vůči naší zemi, vůči revizionistickým zemím se chovají vřeleji a jsou připraveni se jim stále více přibližovat. Je to patrné i z těch nejjednodušších aktivit, které pro ně organizují, z výměny různých delegací, ze zpráv, které zveřejňují ve svém tisku, z kulturních, obchodních atd. dohod, které podepisují.
Tento postoj korejských soudruhů k naší zemi není přerušovaný ani náhodou:
- I když se navenek vždy snaží vypadat, jako by podporovali postoj ASP v boji proti revizionismu, vždy se na tento postoj dívali s výhradami a pochybnostmi.
- Celý jejich taktický postoj vůči naší zemi byl postaven na úrovni vztahů, které měli s revizionistickými zeměmi a především se sovětskými revizionisty. Sověti se přitom již od dob N. Chruščova snaží vyvíjet nátlak na Korejce, aby je přetáhli na svou stranu. (…)
- Postoj Korejců vůči revizionistům nebyl nikdy postaven na ideologickém a proletářském internacionalistickém základě, ale pouze na nacionalistickém, oportunistickém, centristickém a jednoduše antichruščovovském základě. Odstranění N. Chruščova to přesvědčivě prokázalo. Nyní Sověti většinou používají demagogii a mazlení, spíše než tlak a vydírání minulosti.
- Korejské vedení, jak v minulosti, tak v současnosti, mělo a nadále má iluze „o tváři“ sovětského revizionistického vedení. Kim Ir Sen řekl Siri Çarçanimu: „…máme mnoho neshod se Sověty, ale současná situace a zejména válka ve Vietnamu na jedné straně a jejich docela slibné chování v poslední době na straně druhé nás přiměly zaujmout naši současnou pozici vůči nim, pozici hledání šancí pro blízkost a spolupráci s nimi…“
(…)
*
9. března 1967, zpráva velvyslance MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: KIM IR SEN odsuzuje čínské a albánské provokace
(…) Kim Ir Sen o korejsko-čínském vztahu prohlásil, že je velmi problematický, a odkázal na čínské provokace, které se v poslední době staly známými. (…) (Komentář: jak jsme již informovali, podle informací, které jsme získali z mongolských zdrojů, byla doma kritizována práce současného čínského velvyslance v Pchjongjangu, který zde již dlouho není.)
Kim Ir Sen se vyjádřil nesouhlasně o činnosti zdejší čínské ambasády a poukázal na to, že tato prováděla propagandu proti KLDR mezi etnickými Číňany žijícími v KLDR. Korejští soudruzi byli rozhořčeni provokacemi spáchanými na korejské ambasádě v Pekingu. Kim Ir Sen řekl, že [Číňané] umístili před naši ambasádu nápisy: „Brežněv a Kosygin by se měli opéct ve vlastním tuku.“ Chápeme, co tyto a podobné útoky znamenají! K otázce prosklené vitríny [zřízené čínským velvyslanectvím v Pchjongjangu] Kim Ir Sen uvedl, že chování Číňanů není slučitelné s principy proletářského internacionalismu a místo toho je třeba ho prohlásit za buržoazně nacionalistickou akci. Když už mluvíme o známém chování nového albánského velvyslance, zdůraznil, že posledně jmenovaný, i když v KLDR nestrávil více než několik dní, znovu vložil fotografie, které odstranil albánský chargé d’affaires ad interim, do své skleněné vitríny. To je nepřátelské chování, krok nehodný bratrského velvyslance!
Kim Ir Sen považuje korejsko-kubánské vztahy za velmi dobré. (…)
Během rozhovoru položil kubánský velvyslanec Vigoa několik otázek. Ptal se například na korejsko-jugoslávské vztahy a možnost navázání diplomatických styků [mezi Pchjongjangem a Bělehradem]. Kim Ir Sen odpověděl na otázku týkající se navázání diplomatických vztahů záporně a poukázal na to, že podobně Rumuni navrhli navázání vztahů a Sověti to také považovali za užitečné. (Komentář: Několik dní po rozhovoru mezi Kim Ir Senem a Vigoou zveřejnil korejský tisk dlouhý protijugoslávský článek založený na japonských zdrojích.)
Soudruh Vigoa se ptal na názor korejských soudruhů ohledně sovětského stanoviska k dohodě o nešíření jaderných zbraní. Z odpovědi Kim Ir Sena vyplynulo, že s tím nesouhlasí, ale nebudou to otevřeně napadat a kritizovat.
V další části konverzace Kim Ir Sen zmínil Mao Ce-tunga. (…) Nyní „Mao Ce-tung udělal dvakrát tolik chyb než Chruščov“ – řekl Kim Ir Sen.
Pokud jde o otázku jednoty v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí, Kim Ir Sen řekl, že vidí dvě možnosti. Jednou z nich je, že malé země na základě své společné akce přesvědčí dvě velké země, tedy Čínu a Sovětský svaz, aby obnovily svou jednotu a spolupráci. Druhou je, že dvě velké země dosáhnou dohody „samy“, bez pomoci těch malých. Z těchto dvou možností je reálná první, zatímco druhá se zdá být nerealizovatelná.
István Kádas
(velvyslanec)
*
28. března 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: rozsáhlé vojenské přípravy odvádějí pozornost od problémů
Nedatované snímky ze cvičení Korejské lidové armády, asi 60. léta. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Sovětský ministr-poradce v diskusi s Teofilem Ionescu poznamenal, že současné přípravy na nadcházející revoluční událost v KLDR mají následující cíle:
- Odpoutání pozornosti mas od ekonomických problémů
- a jejich materiální situace. Vojenský masový výcvik zakládá regimentaci téměř všech lidí a je zaměřen na udržení populace pod přísnou vojenskou disciplínou.
- Zakrývání chyb, kterých se severokorejské vedení dopustilo v oblasti hospodářského rozvoje, a jejich nedávných selhání, která ospravedlňují jako úsilí a oběti vynaložené na posílení národní obrany.Současná kampaň a zejména zintenzivnění předpokládaných válečných příprav Jihokorejců a Američanů slouží k ospravedlnění obětí, které Severokorejci přinesli pro posílení obranyschopnosti KLDR.
- Kromě tohoto propagandistického rozměru kladou Severokorejci důraz také na mnohostrannou vojenskou přípravu země. Sovětský diplomat zmínil, že Severokorejci věří, že současná mezinárodní situace vytváří podmínky pro řešení korejského problému.
Rumunský diplomat se pokusil získat více podrobností o tom, co tyto „podmínky“ znamenají, za předpokladu, že SSSR a KLDR o této záležitosti jednaly, a o tom, co by Sovětský svaz udělal v případě ozbrojeného konfliktu. Odpověď, kterou obdržel, poukázala na to, že korejská delegace, která navštívila Moskvu, odůvodnila svou žádost o vojenskou pomoc zdůrazněním příprav podniknutých Američany, aniž by se zmínila o záměrech Severní Koreje. Severokorejská strana byla ujištěna, že v případě útoku dostane materiální a politickou podporu SSSR.
N. Popa
*
16. března 1967, poznámka úřadujícího velvyslance NDR v KLDR o rozhovoru s 1. tajemníkem sovětského velvyslanectví soudruhem Zvětkovem: KIM IR SEN ostře kritizuje KS Číny, ale její veřejnou kritiku odmítá
Navštívil jsem soudruha Zvětkova, abych obdržel slíbené informace o návštěvě Kim Ir Sena v Moskvě.
(…) Soudruh Kim Ir Sen ve svých prohlášeních na toto (čínské) téma vyjádřil, že KSP považuje tzv. kulturní revoluci v Číně za masivní idiocii s velkým dopadem i na KLDR. KLDR se nachází velmi blízko Číny a existuje mnoho problémů, které je třeba vyřešit pro budování socialismu [v Koreji]. Proto KSP otevřeně nekritizuje KS Číny, protože to prostě nemůže udělat. Je nezbytné, aby KSP myslela na budoucnost, protože si je vědoma zkaženosti Číňanů. (…)
Kim Ir Sen uvedl, že KSP nepovažuje za nutné vést otevřené polemiky. Ve skutečnosti je KSP proti tomu.
Soudruh Brežněv vysvětlil, že KSSS se na dva roky odmlčela, ale KS Číny nepřerušila polemiku. KSSS tak byla nucena tato obvinění vyvrátit a vysvětlit své vlastní postoje. Přesto se tak stalo bez jakýchkoli urážek. Kim Ir Sen vysvětlil, že KSP přestala kritizovat KSSS již dávno a nezmění to. (…)
Kim Ir Sen vyjádřil velmi negativní názor na návrhy učiněné na stranických sjezdech v Maďarsku a Bulharsku (ohledně pořádání mezinárodní porady komunistických a dělnických stran). Soudruh Brežněv poukázal na skutečnost, že již 60 bratrských stran souhlasilo s účastí na takové konferenci.
Kim Ir Sen odpověděl, že korejští soudruzi si myslí, že podmínky pro takovou konferenci ještě nedozrály. Čínská strana a některé další se nezúčastní. (…) Takto jednoty vůbec nebude dosaženo. Naopak, propast se prohloubí. Z těchto důvodů se KSP „nebude účastnit ani s vámi, ani s Číňany“.
(…)
Jarck
úřadující velvyslanec
(Rozsáhlá publikace o korejsko-ruských vztazích vydaná v KLDR v roce 2022 a dostupná na stránkách Korean-books.com neobsahuje žádnou zmínku o této návštěvě Kim Ir Sena v SSSR. Po setkání s A. N. Kosyginem v roce 1965 v ní následuje až setkání s K. U. Černěnkem roku 1984. Zpráva velvyslanectví NDR přitom uvádí návštěvy Kim Ir Sena v SSSR v prosinci 1966 a podruhé v únoru-březnu 1967. Pozn. LV)
*
7. dubna 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: čínský diplomat obviňuje vedení KLDR ze lží a zhoršování vztahů s Čínou
(…) Když se rumunský diplomat zeptal na důvody současné kampaně masových médií zaměřené na „velkou revoluční událost“ a na prohlášení týkající se nebezpečí další války na Korejském poloostrově, čínský diplomat odpověděl, že to vše neodráží skutečnou a objektivní situaci. Vzhledem k existujícím mezinárodním okolnostem a vzhledem k linii zahraniční politiky přijaté KLDR lze říci, že válka KLDR nehrozí. Dokud se KLDR bude připojovat k silám nepřátelským vůči Číně, nemá důvod se obávat americké agrese nebo zásahu jihokorejských loutek. (původní zvýraznění) Američané a Jihokorejci jsou vděčni za současnou orientaci severokorejského vedení a udělají vše, aby ji povzbudili. Nepodniknou proto žádné závažné kroky, které by mohly zlepšit vztahy mezi Čínou a Severní Koreou. Američanům a Jihokorejcům je zcela jasné, že v případě vypuknutí vojenského konfliktu na 38. rovnoběžce by čínské jednotky musely zasáhnout.
Na druhou stranu, za daných okolností se KLDR neodváží podniknout žádné vážné kroky ve smyslu severokorejských masmédií. Špatné vztahy s Čínou a vynikající vztahy se SSSR jsou odrazující od jednání ve směru znovusjednocení země nebo vyhnání Američanů z Jižní Koreje.
Čínský diplomat řekl, že kdokoli zná Severokorejce, ví, že by se nemělo poslouchat, co říkají na veřejnosti, ale věnovat pozornost tomu, co dělají v praxi. Historie dokázala, že Severokorejci říkali jednu věc na veřejnosti a v praxi měli nebo dělali úplně jinou věc. Proto lze dojít k závěru, že rozdmýcháváním věcí propagandou kolem „velké události“, „nebezpečí americké agrese“, mají Severokorejci na mysli další cíle, jako například:
– Maskování jejich nedostatku revolučního ducha;
– nutit socialistické země v Evropě, především SSSR, aby poskytly KLDR materiální a finanční pomoc, a mít pádné odůvodnění pro žádost o tento druh pomoci;
– odvedení pozornosti mas od vážných problémů, např.: ekonomická situace země; materiální situace obyvatelstva; selhání 7letého plánu; zřeknutí se samostatnosti; a nasměrování pozornosti mas na vojenské záležitosti, nebezpečí války, protože vedení si je jisto, že válka není pravděpodobná a že Američané a Jihokorejci nebudou věnovat pozornost severokorejské propagandě, protože vědí, co se za ní skrývá.
V případě, že by tato propaganda byla podpořena akcemi směřujícími k normalizaci vztahů s Čínou, pak by byl základ pro postoj KLDR konkrétní. V současné době však Severokorejci usilovně pracují na zhoršení vztahů s Čínou a na tom, aby přesvědčili veřejné mínění, aby je následovalo. Zároveň se ze všech sil snaží pěstovat mezi severokorejským obyvatelstvem nepřátelské nálady vůči Číně, hrubými výmysly je přesvědčovat, že čínský lid je jeho nepřítel, že se Čína vměšuje do vnitřních záležitostí KLDR, se snaží ekonomicky zaškrtit KLDR. Vedení Severní Koreje požaduje a dostává od Číny pšenici (200 000 tun), sójové boby na olej (60 000 tun), koksové uhlí, surovou naftu. Navzdory tomu všemu dezinformuje obyvatelstvo o tom, jak Čína nedodává zmíněné zboží, nerespektuje své smluvní závazky, to vše proto, aby vyhladověla obyvatelstvo a ekonomicky zaškrtila KLDR.
Čínský poradce řekl, že čím více bude vedení KLDR lhát, tím více pomoci Čína Severní Koreji pošle, aby Severokorejce dostala do pozice, kdy budou muset ještě více lhát a tím se odhalit. Pro tento rok by ČLR zvýšila dodávky pšenice, sójových bobů na kuchyňský olej, koksového uhlí a ropných produktů do KLDR. (Z informací, které v současné době máme, během své cesty do Moskvy Kim Ir Sen i Kim Il požádali Sověty, aby zvýšili své dodávky ropných produktů, pšenice, kuchyňského oleje a koksového uhlí, aby zaplnili mezery vytvořené čínskými odmítnutí dodání tohoto zboží.)
(…)
N. Popa
*
1. května 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: KSP se snaží skrýt vážné nedostatky ve svém fungování
Kim Ir Sen se školačkami, červenec 1967. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Po hlubší studii a po průzkumu dalších socialistických diplomatických misí v Pchjongjangu jsme dospěli k závěru, že Korejská strana práce neprovádí výměnu zkušeností s jinými socialistickými stranami. Přestože se domníváme, že KSP má zájem znát zkušenosti ostatních stran, vzhledem k reciprocitě výměny delegací s jinými stranami se KSP omezuje na studium zkušeností jiných socialistických stran, aniž by na sebe přebírala jakékoli závazky.
Tato metoda nepřináší pro KSP žádné výhody (…).
Skutečnost, že o stranické činnosti, stranických metodách a pracovních postupech není žádná publicita, a když je požadována výměna zkušeností, odpověď je vždy ne, dokazuje, že existují vážné nedostatky ve vnitřním fungování KSP, které se Severokorejci snaží skrýt všemi dostupnými prostředky. Vzhledem k tomu, že tajemník strany je zároveň vedoucím vojenské skupiny nebo stranické organizace, nelze očekávat, že by se pracovní metody, disciplína apod. příliš lišily od vojenských metod, což podle našeho názoru znemožňuje výměnu zkušeností.
Navíc je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že KSP nechce zavést výměnu zkušeností s Komunistickou stranou Rumunska jako precedens pro výměny s jinými socialistickými stranami.
Náš názor je, že Severokorejci budou v budoucnu odmítat jakékoli návrhy na výměnu zkušeností v oblasti stranické práce i v oblasti výměn lektorů, protože KSP dělá vše pro to, aby zabránila severokorejskému lidu zjistit více o úspěších socialistických stran. V tomto ohledu je pozoruhodné, že média KLDR se skrovně zmiňují o úspěších jiných socialistických zemí, jediným dostupným rozhlasovým kanálem je Pchjongjangský rozhlas (určený i proti jihokorejské propagandě), používání tranzistorových rádií je zakázáno, získávání předplatitelů k publikacím ze socialistických zemí je obtížné, protože si je většinou mohou zakoupit pouze instituce a konečně je zakázáno vyvěšování fotografií a jiných obrazových materiálů na plakátovací tabule zastupitelských úřadů atd.
Vzhledem k tomu, že Rumunská komunistická strana ve dvou po sobě jdoucích letech požadovala výměnu zkušeností s KSP a Severokorejci to v obou případech odmítli, doporučujeme, aby letos žádná taková žádost nebyla vznesena (zvýrazněno v originále). Místo toho doporučujeme, aby v případě, že to bude nezbytně nutné, skupina rumunských stranických aktivistů, kteří přijedou do KLDR na dovolenou, požádala své hostitele o instruktáž o fungování jejich strany. (…)
N. Popa
*
8. května 1967, zpráva velvyslance MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: hodnocení Korejské lidové armády vojenskými přidělenci ČSSR, PLR, RSR a NDR
(…) Československý vojenský přidělenec podplukovník Goch upozornil, že v důsledku přejímání chybných čínských názorů se v posledních letech vývoj Korejské lidové armády zastavil, korejští soudruzi nevěnovali pozornost vývoji moderní vojenské techniky a vojenských studií. Podle jeho názoru je úroveň lidové armády přibližně 10-12 let za moderními požadavky. On i další vojenští atašé zdůraznili, že nová politická linie Korejské strany práce, posílená i stranickou konferencí konanou loni na podzim, se od roku 1966 projevuje stále pozitivněji i ve vojenské a politické oblasti. Korejští soudruzi začali modernizovat armádu a získávat moderní zbraně.
Podle názoru kapitána Voicu, rumunského vojenského atašé, je morální a politická úroveň Korejské lidové armády vysoká, v armádě je velká pozornost věnována – a každý den je věnováno několik hodin – politické výchově. Korejští vojáci jsou stálí a vytrvalí, skutečně dobře snášejí těžké podmínky. (…)
Každý vojenský přidělenec upozorňoval, že zaostávání obecné technické úrovně země a kádrů představuje vážný problém při modernizaci armády a adekvátním pořízení [použití] nových zbraní. Podle názoru československého vojenského přidělence budou potřebovat alespoň 5-6 let, aby předvedli nějaké vážné úspěchy.
Rumunský vojenský atašé poukázal na to, že je velmi rozumné, že Sovětský svaz poskytl KLDR adekvátní moderní zbraně, a že i takové korejské požadavky je třeba hodnotit pozitivně. Kvůli nízkým technickým standardům se však výzbroj, včetně té moderní, rychle ničí, Korejci s ní zatím neumějí adekvátně zacházet. (…)
Mimochodem, vojenský atašé NDR Schröter poznamenal, že úroveň [severokorejských] vojenských vůdců není srovnatelná s evropskými požadavky. Většina z nich získala nejzákladnější dovednosti [až] po osvobození a ve válce 1950-1953 bojovala na základě zkušeností získaných během partyzánských bojů. V posledních letech se však začala vzdělávat mladší a lépe vycvičená vojenská generace. (…)
Vojenští přidělenci uvedli, že v poslední době začala lidová armáda provádět vojenská cvičení i za okolností jaderné války. Dříve byli toho názoru, že použití atomových zbraní by nebylo v korejských přírodních podmínkách účinné. Zdá se však, že názory a zkušenosti ostatních [tj. Sovětů] přiměly korejské soudruhy, aby změnili své stanovisko i v této oblasti. Podle soudruha Gocha však civilní obrana stále zaostává, obyvatelstvo v podstatě ještě není připraveno na případný jaderný útok. (…)
Vojenští atašé upozornili, že síla ozbrojených sil je v KLDR velmi vysoká, činí cca 600 000 včetně složek veřejné bezpečnosti. Korejští soudruzi se odvolávají na Jižní Koreu, aby ospravedlnili tuto sílu, která jinak představuje velmi těžkou zátěž pro národní hospodářství. Vicepremiér Kim Kwang Hjop řekl odcházejícímu sovětskému velvyslanci a maďarské odborové delegaci, že země má kvůli tomu vážné problémy s nedostatkem pracovních sil, a to také hrálo roli v tom, že museli prodloužit sedmiletý plán.
V této souvislosti podplukovník Zaluszka, polský vojenský atašé, poznamenal, že ekonomické problémy způsobené vysokým stavem vojsk byly prohloubeny neoprávněně dlouhou dobou (čtyři roky) služby.
Co se týče mezinárodních kontaktů Korejské lidové armády, rumunský vojenský atašé potvrdil, že ve VDR bylo 75 korejských pilotů s cílem výměny zkušeností a podle jeho znalostí se účastnili i bojových letů.
Korejští důstojníci již dříve studovali v Číně, ale byli odvoláni, protože je Číňané pobouřili v průběhu „kulturní revoluce“. Podle informací dostupných pro Rumuny v současné době v KLDR nejsou žádní čínští vojenští experti, ale sovětský vojenský přidělenec se domnívá, že v KLDR stále pobývá skupina čínských důstojníků, jejichž funkce není známa.
V KLDR pracují sovětští vojenští experti a zároveň korejští důstojníci chodili do sovětských vojenských akademií […].
Několik korejských vojenských důstojníků studovalo v letech 1955-57 v Rumunsku, ale od té doby tam nikdo nebyl. Podle soudruha Voicu jim v té době dala korejská strana [Rumunům] najevo, že jejich kádry se tam „zkazily“.
[…]
Každý vojenský atašé se odvolával na to, že žil v izolaci, ministerstvo obrany s nimi jednalo formálně, nebyl pro ně organizován žádný vojenský program, návštěva, výklad. Dosud se představitelé lidové armády a ministerstva vyhýbali jejich žádostem a vyhýbali se rozhovorům zásadního významu, ale obvykle je považovali za srdečné a přátelské muže (upozorňovali na to jak polský, tak rumunský vojenský přidělenec).
[…]
István Kádas
(velvyslanec)
*
18. května 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: negativní dopad vysokých vojenských výdajů
Kim Il. Zdroj: namu.wiki
Dne 17. května mě jako oficiálního hosta přijal Kim Il, první místopředseda rady ministrů KLDR.
Během našeho rozhovoru mi Kim Il krátce představil vnitřní situaci; trval na útrapách, které zažívá severokorejská ekonomika, a na příčinách, kvůli kterým byla lhůta stanovená pro dokončení sedmiletého plánu prodloužena o tři roky.
Co se týče současného stavu ekonomiky, Kim Il uvedl, že jak průmysl KLDR, tak zemědělství se vyvíjejí normálně a že oba sektory představují pravděpodobnost, že splní plánované standardy. V oblasti dopravy, zejména železniční dopravy, se potýkají s vážnými obtížemi.
Kim Il s odvoláním na hrozbu z Jihu ukázal, že velká část materiálního, fyzického a lidského úsilí Severní Koreje byla zaměřena na posílení její obranné kapacity. Můj partner zmínil, že rozpočet vyčleněný na vojenský sektor byl mnohem vyšší než 31,2 % předpokládaných ve finančním plánování na tento rok, a je nemožné, aby tato situace neměla negativní dopad na celkovou ekonomiku a životní úroveň obyvatelstva.
(…)
N. Popa
*
20. května 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: Čína zůstala lhostejná ke korejské kritice
- Jak jsme vás již informovali, čínsko-korejské vztahy jsou od podzimu 1964 poznamenány určitým zhoršením, které se neustále zhoršuje zejména politicky, kulturně a v konzulární oblasti (…).
S příchodem kulturní revoluce v Číně, která se časově shodovala s neoficiálními návštěvami mezi Kim Ir Senem a Brežněvem, Šelepinovou cestou do Pchjongjangu a tehdejší návštěvou viceprezidenta Kim Ila v Moskvě v roce 1966 (neoficiální návštěva) a v roce 1967 (oficiální návštěva), ekonomické vztahy mezi Severní Koreou a Čínou vstoupily do otevřené fáze krize. Vyvrcholení této krize nastalo 27. ledna zveřejněním prohlášení korejské tiskové agentury a tiskovými konferencemi organizovanými korejskými diplomatickými zastoupeními v Alžíru, Havaně a Jakartě, kritizujícími Čínu. Tato nová fáze krize ovlivnila jak ekonomické vztahy, tak i úroveň diplomatického zastoupení.
Je pozoruhodné, že korejská strana byla tou, kdo převzal iniciativu, aby interně i externě zveřejnil nejistý charakter svých vztahů s Čínou.
O této situaci byli interně informováni členové strany, státní aparát a společenští aktivisté prostřednictvím porad, konaných na různých úrovních: od úrovně provinční až po úroveň základní organizace strany.
Na těchto schůzkách proběhly brífinky o situaci v Číně a stavu čínsko-korejských vztahů, přičemž veškerá vina byla připsána Číně, která byla obviněna ze zasahování do vnitřních záležitostí Severní Koreje a ze snahy ji ekonomicky udusit.
Ve vztazích s ostatními socialistickými zeměmi chtěly korejské úřady také dát na vědomí, že jejich vztahy s Čínou se zhoršují, což činí Peking odpovědným za některé vnitřní ekonomické problémy KLDR: nedostatek oleje na vaření a obilí, ropných produktů, koksu. Tato odhalení byla učiněna zejména tehdy, když korejské úřady chtěly získat půjčky a dodávky určitého zboží od svých partnerů. Tento [vztah] byl jedním z témat, o kterých Severokorejci nejvíce spekulovali při svých ekonomických jednáních se SSSR v Moskvě.
Stojí za zmínku, že Číňané, ačkoli si byli dobře vědomi toho, jak Severní Korea využívá svých vztahů s Čínou, zaujali lhostejný, neochvějný a očekávaný postoj, postoj, který neznamenal žádné důsledky ani odpovědi na různé akce, které Severokorejci podnikli s cílem ke zhoršení jejich vztahů s Čínou. Číňané proto nezveřejnili žádné materiály o vztazích KLDR a ČLR, nereagovali na prohlášení učiněná na tiskových konferencích ani v novinách, což je třeba poznamenat jako výjimku z pravidla. Tímto [přístupem] chtěli Číňané zjistit, do jaké míry jsou Severokorejci ochotni zhoršit své vztahy s Čínou.
Zdá se, že postoj Číňanů zmátl Severokorejce, kteří očekávali od ČLR tvrdé repliky, založené na charakteristickém stylu čínské propagandy. Severokorejci doufali, že vytvoří příležitost vydávat se za oběti čínských útoků, což by nepochybně zvýšilo jejich šance a vliv v jejich vztazích s jinými socialistickými zeměmi. Postoj Číňanů však přiměl Severokorejce k větší opatrnosti [v jejich jednání s ČLR].
- a) Úroveň diplomatického zastoupení obou zemí je na úrovni chargé d’affaires. Čínský velvyslanec opustil Pchjongjang 26. října 1966, aniž by se vrátil na svou pozici.
Neoficiální zdroje uvedly, že velvyslanec byl uvězněn (dříve byl prvním tajemníkem stranického výboru provincie Šen-jang). Tato fáma se objevila i ve vztahu k jeho předchůdci.
b) Čínsko-korejské kulturní vztahy neexistovaly téměř dva roky a předtím se omezovaly na výměny sportovních týmů. Na klání mezi těmito sportovními týmy se neprodávaly žádné vstupenky a sportovní haly byly zaplněny lidmi vybranými [úřady].
c) Pokud jde o hospodářsko-obchodní vztahy, žádáme vás, abyste se podívali na náš stručný popis č. 0042, strana 2, týkající se diskuse mezi Ionescem a čínským poradcem Wang Pengem ze 3. dubna, protožežádné další informace nemáme.
d) V konzulárních záležitostech se zastavil individuální provoz a přeshraniční obchod, přičemž repatriace a rodinné návštěvy byly zastaveny. Čínské jazykové školy v KLDR byly uzavřeny na neomezenou dobu.
e) Nejsou nám známy žádné výměny státních delegací (ještě méně pravděpodobné jsou stranické výměny), s výjimkou výměn delegací zaslaných k podpisu obchodních a technicko-vědeckých dohod.
f) Severokorejský tisk nezveřejňuje žádné zprávy související s ČLR.
- Neexistují žádné viditelné známky toho, že by se současný stav čínsko-korejských vztahů tak či onak změnil. Protože Severokorejci nedosáhli kýžených výsledků z pohoršení Číňanů, což znamená, že Číňané nereagovali na činy Pchjongjangu, což odhaluje opovržení a sebevědomí Číňanů, lze předpokládat, že se Severokorejci omezí k těm akcím, které dosud podnikli. Korejské vedení nechce ČLR příliš popudit, protože by to ohrozilo vojenskou podporu, kterou by Číňané mohli nabídnout v případě ozbrojeného konfliktu s Jihokorejci a Američany, a protože se obává, že by to reaktivovalo jen-anskou frakci, v exilu v Pekingu, složenou ze starých stranických soudruhů Kim Ir Sena, které chtěl severokorejský vůdce odstranit. Tato skupina je tvořena vůdci korejského partyzánského hnutí, kteří se v roce 1940 odmítli stáhnout spolu s Kim Ir Senem do SSSR a připojit se k Rudé armádě, a zahrnuje také vůdce korejského podzemního levicového hnutí z dob japonské okupace, kteří byli sesazeni, aby uvolnili místo těm, kteří se přidali ke Kim Ir Senovi v SSSR, nebo těm, kteří s ním přišli ze Sovětského svazu.
V té době byli tito vůdci obviněni z podkopávání strany. Reaktivace této frakce by způsobila vážné problémy současnému severokorejskému vedení, zejména pokud jde o kult osobnosti v Severní Koreji, a to odhalením fiktivní povahy některých úspěchů Kim Ir Sena.
Ekonomické a technicko-vojenské zájmy Severní Koreje diktují dobré vztahy se SSSR za účelem realizace dosud podepsaných dohod (půjčky, vojenská pomoc), což zase brání zlepšení čínsko-korejských vztahů.
N. Popa
*
2. června 1967, velvyslanec ČSSR v SSSR: K některým otázkám sovětsko-korejských vztahů: KLDR zaostává v dodávkách zboží do SSSR, ale žádá od něj větší hospodářskou pomoc
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/some-issues-soviet-korean-relations
Nová výstavba v Pchjongjangu. Nedatováno, asi začátek 60. let. Zdroj: Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Nedávná návštěva vládní delegace Korejské lidově demokratické republiky v čele se s. Kim Ir Senem v Sovětském svazu byla významnou událostí v sovětsko-korejských vztazích. Návštěvu iniciovala korejská strana. (…)
Podle hodnocení sovětských soudruhů proběhly rozhovory a konzultace dobře. Korejští soudruzi se otevřeně vyjadřovali k vážným mezinárodně politickým otázkám. Ostře kritizovali nedávné události v Číně, odsoudili kulturní revoluci, její metody a formu provádění a politické cíle sledované skupinou Mao Ce-tunga. Zejména v rozhovorech se s. Brežněvem a s. Kosyginem vyjádřili své obavy a kritizovali některé aspekty čínské zahraniční politiky (postoj k Vietnamu, jednota socialistických zemí a protisovětská kampaň). K těmto otázkám se však veřejně nevyjádřili. Jejich postoj k těmto otázkám podle mínění sovětských soudruhů dosáhl krajní meze, která je v současnosti pro korejské soudruhy možná.
Korejská delegace poukazovala na to, že vedení KS Číny zesílilo své útoky na KLDR, na což KLDR reagovala v prohlášení Korejské tiskové agentury i na tiskových konferencích na některých zastupitelských úřadech KLDR. Členové delegace také zmiňovali, že čínské vedení vyvíjí politický a ekonomický tlak na KLDR, zejména po celostátní konferenci Korejské strany práce a po účasti delegací KSP na 18. plenárním zasedání KSSS a na dalších plenárních zasedáních bratrských stran. Kromě toho čínská strana iniciuje na hranicích nejrůznější provokace a ovlivňuje i Korejce žijící v ČLR. Čínská strana vyvíjí ekonomický tlak tím, že omezuje dodávky surovin a zboží, které jsou pro KLDR životně důležité, jako je koksovatelné uhlí, síra a některé potraviny. Na druhou stranu čínské úřady v poslední době silně kritizují dodávky korejských výrobků do ČLR. Korejská delegace nevyloučila, že by čínská strana mohla časem úplně přerušit veškeré ekonomické vazby.
Členové delegace uvedli, že poslední vývoj v Číně také podněcuje provokativní akce Jižní Koreje podporované USA, z nichž některé by nyní mohly vést ke zvýšenému napětí. (…) Je dobře známo, že korejští soudruzi kritizují politiku Sovětského svazu vůči Japonsku, i když o tom členové delegace během svého pobytu v SSSR nemluvili. Sovětští představitelé při různých příležitostech podrobně vysvětlují přístup SSSR k Japonsku a informují korejské soudruhy o návštěvách sovětských delegací v Japonsku a o celkovém vývoji vztahů. Zdá se však, že zatímco korejská strana přijímá sovětské informace v tomto ohledu pouze formálně, korejští soudruzi zatím nemohou být přesvědčeni o správnosti sovětského přístupu k sovětsko-japonským vztahům. Pružnější přístup KLDR k Japonsku by podle mínění sovětských soudruhů mohl být velmi pozitivní pro rozvoj politických a ekonomických vztahů.
Korejská delegace přijela do SSSR s řadou návrhů, zejména v oblasti hospodářské spolupráce. Korejští soudruzi se během rozhovorů vyhýbali řečem o pomoci ze SSSR, evidentně navazovali na tezi Kim Ir Sena, který prohlásil, že jakákoli pomoc ze strany SSSR a dalších socialistických zemí může být v Jižní Koreji vnímána jako jistá závislost KLDR na těchto zemích.
Návrhy korejské delegace lze shrnout do 4 bodů:
1. Pomoc SSSR při výstavbě a rozšiřování korejských továren;
2. Rozšíření rozsahu sovětských zásilek;
3. Spolupráce při těžbě dřeva na území SSSR;
4. Zásilky pro zajištění obrany KLDR.
I když ve většině případů sovětská strana plně vyhověla požadavkům korejské delegace, nebylo možné některým požadavkům vyhovět (na dodávky přírodního indického kaučuku, sójových bobů a vlny). Korejská delegace požádala o dodávku 200 000 tun obilí v roce 1967 s požadavkem, aby se SSSR zavázal dodávat stejné množství i v dalších letech. SSSR s těmito podmínkami nemohl souhlasit a slíbil letos dodat pouze 75 000 tun. Korejská delegace také již pro letošní rok požadovala dodávku 400 000 koksovatelného uhlí. SSSR slíbil dodat 200 000 tun. Tyto dodávky jsou spojeny s řadou překážek, protože koksovatelné uhlí je nutné přepravovat z evropské části SSSR, což vytváří mimořádné nároky na přepravu a zvyšuje náklady. (…)
Korejská strana stále zaostává ve svých zásilkách zboží do SSSR. Během jednání v létě loňského roku Korejci slíbili dodávky tabáku, cigaret a kuchyňského nádobí v nepříliš dobré kvalitě. Při současných jednáních žádné takové nabídky nedávali, i když je dobře známo, že například polovina zásilek barevných kovů, o které má SSSR zájem, se vyváží do kapitalistických zemí. Během jednání korejská strana zdůraznila význam 50. výročí VŘSR. Členové delegace po dlouhé době opět hovořili o přátelství a spolupráci mezi KSSS a KSP, zatímco v minulosti zdůrazňovali přátelství mezi národy obou zemí.
V některých otázkách stále existují určité rozdíly v postoji korejských soudruhů. Korejci nepropagují koncept mírového soužití; zdůvodňují to tím, že žijí v rozdělené zemi. Dá se očekávat, že ještě dále plně nepochopí sovětský přístup k Japonsku, jehož správnost jim může ukázat jen život.
Během rozhovoru se s. Brežněvem bylo kriticky diskutováno, že s. Chruščov třikrát přislíbil návštěvu KLDR a své sliby nedodržel a také to, že dovolil, aby v publikovaných článcích narůstaly polemiky. Během rozhovorů sovětská ani korejská strana nemluvily o otázkách svolání mezinárodní porady komunistických a dělnických stran.
Sovětští soudruzi se při přípravě komuniké domnívali, že sovětskou pomoc při zajišťování obranyschopnosti KLDR není nutné zmiňovat, ale korejská delegace trvala na jejím zařazení. Korejští soudruzi také nechtěli používat termín „socialistické společenství“ a trvali na termínu „socialistický tábor“. Dále komuniké na jejich žádost uvedlo, že návštěva korejské vládní delegace byla na pozvání sovětské vlády, což není pravda, protože se návštěva uskutečnila z iniciativy korejské strany. (…)
*
2. června 1967, z memoranda sovětského velvyslanectví v KLDR o některých nových faktorech v korejsko-kubánských vztazích: společné úsilí o komunistickou „nezávislou politiku“
V posledních letech (1966-67) korejské vedení usilovně demonstrovalo existenci úzkých a zvláště důvěrných vztahů, které byly navázány s kubánským vedením, vždy zdůrazňuje správnost politiky F. Castra ve všech otázkách vnitřní i zahraniční politiky, a deklaruje plnou podporu současné kubánské politice.
Je třeba poznamenat, že korejské vedení zcela schvaluje i ty činy a výroky F. Castra, které neodpovídají zájmům socialistického tábora jako celku a vedou ke zhoršení situace v Latinské Americe. (…)
Korejský tisk obsáhle informuje o událostech spojených s Kubou a zveřejňuje všechny hlavní projevy F. Castra v kompletní nebo podrobné podobě. V dubnu 1966 vydalo nakladatelství KSP sbírku jeho sáhodlouhých projevů s názvem „Výše pozvednout prapor revoluce v Latinské Americe“.
Korejské vedení nazývá F. Castra „velkým vůdcem kubánské revoluce a kubánského lidu“. F. Castro charakterizuje Kim Ir Sena jako „jednoho z nejvýznamnějších, nejvýznačnějších, hrdinných vůdců socialismu“.
Během návštěvy kubánské stranické a vládní delegace na konci října 1966 v čele s O. Dorticosem v KLDR obě strany všemožně zdůraznily naprostý konsensus mezi KSP a kubánskou KS na problémy současné situace v KLDR, ve světě a v mezinárodním komunistickém hnutí. Kubánská delegace poznamenala, že pohled kubánské KS na problémy mezinárodního komunistického hnutí souhlasí s pozicemi popsanými ve zprávě Kim Ir Sena na konferenci KSP. Věci dospěly tak daleko, že na masovém shromáždění v Pchjongjangu člen delegace R. Castro v patolízalském zápalu prohlásil: „Pokud chce někdo zjistit názor soudruha F. Castra na základní otázky moderní doby, může se na něj zeptat s. Kim Ir Sena.“
Uvedení ozbrojeného boje proti americkému imperialismu do popředí je typické pro postoj KSP a kubánské KS. „Nejúčinnější metodou obrany míru“, prohlásil R. Castro v Pchjongjangu, „je zahájit otevřený boj proti americkému imperialismu“. (…)
Zájem KLDR a Kuby o vzájemnou podporu a spolupráci je dán jejich přáním prosazovat zvláštní, takzvanou „nezávislou politiku“ v mezinárodním komunistickém hnutí a socialistickém táboře. Obě země vzájemně prohlašují naprostou správnost politiky KSP a kubánské KS a zdůrazňují, že všechny ostatní strany by měly s jejich postoji zacházet s porozuměním. (…)
Důrazně přátelský postoj korejského vedení ke Kubě je podle názoru velvyslanectví do jisté míry reakcí na kroky čínských vůdců, které vedly k vyostření kubánsko-čínských vztahů. Zároveň, jak je zřejmé z rozhovoru mezi Kim Ir Senem a sovětským velvyslancem z 12. května 1966, vedení KSP projevilo určitou ostražitost v souvislosti s kritickými výroky Castra namířenými proti Pekingu. Ohledně takových Castrových výroků Kim Ir Sen řekl, že „útoky na ostatní nepřinesou nic dobrého“…
V současnosti je stále obtížné pochopit všechny důvody, jimiž Korejci a Kubánci vzájemně projevují zvláštní vřelost v mezistranických a mezivládních vztazích obou zemí. Proces jejich těsného sbližování vyžaduje další pozorování. Roli, kterou zde sehrála touha obou vůdců získat osobní popularitu, jednoho v Latinské Americe a druhého v Asii, a naděje na získání vedoucí role v budoucnosti jsou evidentně neméně důležité. (…)
*
8. června 1967, memorandum bulharského ministerstva zahraničí o vztazích s KLDR: normalizaci vztahů brání odmítání uprchlých studentů vrátit se do KLDR
Je známo, že od roku 1962 nebyly vztahy mezi Bulharskou lidovou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou normální. Během tohoto období nedošlo k žádným kontaktům mezi oběma stranami, kromě účasti delegací Korejské strany práce na VIII. a IX. sjezdu Bulharské KS. Z naší strany bylo učiněno několik pokusů o obnovení vztahů. (…)
Veškeré naše úsilí zůstalo marné. Pokaždé korejská strana prohlásila, že vztahy nebudou normalizovány, pokud nepošleme studenty zpět a neomluvíme se za to, že jejich velvyslance prohlásili za personu non grata.
Korejští studenti opakovaně vyjádřili neochotu vrátit se do Koreje (jeden z nich se oženil s bulharskou občankou). Korejským zástupcům v naší zemi, včetně korejské delegace na IX. sjezdu Bulharské KS, bylo nabídnuto, aby se s nimi setkali a přesvědčili je, aby se vrátili domů, což oni odmítli udělat. (…)
S ohledem na nedávný posílený proces sbližování s evropskými socialistickými zeměmi a vystoupení Korejské strany práce z linie Komunistické strany Číny, jakož i na závazek naší strany přispívat k posílení socialistického společenství a mezinárodního komunistického a dělnického hnutí věříme, že budeme pokračovat v našem úsilí o normalizaci vztahů s korejským státem a stranou. (…)
*
13. června 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: Severokorejci odmítají komentovat čistky (odstranění „Kapsanské frakce“)
Pak Kum Čchol*. Zdroj: namu.wiki
- Diplomatický sbor již nějakou dobu spekuluje o tom, že počínaje druhou polovinou dubna Ri Hjo Sun a Pak Kum Čchol*, členové prezídia politbyra a sekretariátu Ústředního výboru KSP, nebyli viděni na veřejnosti.
- Tyto spekulace se potvrdily. Například v rozhovoru s Teofilem Ionescu druhý tajemník maďarského velvyslanectví Karoy řekl, že ho několik Korejců informovalo o odstranění několika lidí z nejvyššího vedení strany a státu, mezi nimiž zmínil Ri Hjo Suna, Pak Kum Čchola*, Ko Hjoka, místopředsedu rady ministrů, a Kim To Mana**, tajemníka Ústředního výboru.
Maďarský diplomat nám řekl, že Severokorejci se vyhýbají přímým odpovědím na jakékoli otázky o důvodech čistek těchto představitelů. Říkají pouze, že mohou tolerovat odchylky od stranické linie, ale nemohou tolerovat nedostatek respektu k vůdci – Kim Ir Senovi.
- Polští a východoněmečtí diplomaté v našich diskusích o těchto záležitostech potvrzují, že čistky zmíněných funkcionářů, spolu s mnoha dalšími z ministerstva kultury, zdravotnictví, železniční dopravy, lehkého průmyslu, jakož i pověření členů stranický výbor v Pchjongjangu vykonávat podřadnou práci, znamená znovuobjevení kultu osobnosti Kim Ir Sena po odstranění zmíněných představitelů v březnu až dubnu. V období před konferencí strany v říjnu 1966 a bezprostředně po ní byl kult osobnosti viditelně oslaben a role strany a lidu v korejském životě a při dosahování jejich dosavadních úspěchů byla mnohem více zdůrazněna. Vzhledem k pozicím výše zmíněných očištěných funkcionářů lze usuzovat, že se tak či onak stavěli proti kultu osobnosti a místo toho upřednostňovali zavedení kolektivní práce a vedoucí roli strany.
Některé diplomatické zdroje naznačují, že šlo o přívržence nezávislé a zásadové zahraniční politiky, stejně vzdálené vůči SSSR a ČLR a v souladu se snahou o posílení jednoty a soudržnosti socialistického bloku.
V tomto ohledu byla naše kancelář telegramem v předvečer stranické konference v říjnu 1966 informována, že Kim Ir Sen narazil na námitky proti své politice výlučnosti vůči SSSR.
Kim Jong Džu***. Zdroj: Korejská ústřední tisková agentura – KCNA.kp / wikipedia.org
- Pak Kum Čchol* měl na starosti ideologické a politické záležitosti v politbyru; až do stranické konference měl Ri Hjo Sun na starosti organizační záležitosti a jihokorejský problém. Po stranické konferenci byl odpovědný pouze za Jižní Koreu, protože jeho organizační povinnosti byly přeneseny na Kim Jong Džua***, bratra Kim Ir Sena (nedávno povýšen do hodnosti kandidáta politbyra a tajemníka ústředního výboru). Ko Hjok byl zodpovědný za kulturní záležitosti. Kim To Man** byl vedoucím oddělení propagandy Ústředního výboru.
Tyto záležitosti budeme nadále sledovat a budeme vás informovat.
(* Pak Kum Čchol, narozen 1911, byl účastníkem protijaponského hnutí, od 1948 členem ÚV KSP, od 1956 členem předsednictva a organizačního výboru a místopředsedou ÚV, od 1966 členem prezídia politbyra a tajemníkem sekretariátu KSP. Dle jihokorejské Wikipedie 1967 poslán na práci na venkov, 1968 vyloučen ze strany a poslán do pracovního tábora, kde na začátku 70. let zemřel. Dle anglické verze Wikipedie naopak zemřel v důsledku sebevraždy nebo popravy již 1967. – https://namu.wiki/w/%EB%B0%95%EA%B8%88%EC%B2%A0, https://en.wikipedia.org/wiki/Pak_Kum-chol)
(** Kim To Man, rok narození nezjištěn, od 1947 studoval v SSSR, od 1961 byl členem ÚV KSP a od 1966 tajemníkem ÚV. Jeho osud po čistce 1967 není znám. – https://namu.wiki/w/%EA%B9%80%EB%8F%84%EB%A7%8C)
(*** Kim Jong Džu, 1920-2021, účastník protijaponského hnutí, studoval v SSSR, od 1961 člen ÚV, od 1966 organizační tajemník ÚV, od 1998 čestný místopředseda prezídia Nejvyššího lidového shromáždění, nositel Kim Ir Senova řádu, Kim Čong Ilova řádu a titulu Hrdina republiky. – https://namu.wiki/w/%EA%B9%80%EC%98%81%EC%A3%BC%28%EB%B6%81%ED%95%9C%29, https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Yong-ju)
*
15. června 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: vedení KLDR lže před vlastnímu lidu i světu o čínské pomoci
Kim Ir Sen a A. N. Kosygin při podpisu společné deklarace KLDR a SSSR v Pchjongjangu v únoru 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…)
- Pokud jde o čínsko-korejské vztahy, čínský poradce řekl, že čínské úřady si jsou vědomy toho, že Severokorejci lžou svým lidem o pomoci, kterou ČLR nabízí KLDR. Pokud by Čína nezásobovala Severní Koreu a pokud by Čína zaujala postoj, který jí Severokorejci přisuzují, pak by brány hutního závodu neopustila žádná tuna oceli a textilní továrny by se zavřely. (KLDR používá koksové uhlí dodávané ČLR k pokrytí poptávky svého průmyslu – naše poznámka).
Čínský diplomat uvedl, že postoj severokorejského vedení je založen na třech prvcích:
a) Odpíráním čínské pomoci a spolupráce se snaží Severokorejci před severokorejským obyvatelstvem ospravedlnit nedostatek široké škály potravin a spotřebního zboží. Čínský diplomat řekl, že masy však nevěří tomu, co se jim říká, a jsou si vědomy pomoci, kterou Čína poskytuje, věří ve spolupráci a přátelství čínského lidu.
b) Odmítavým postojem k Číně a odpíráním čínské pomoci se severokorejské úřady snaží získat materiální výhody od ostatních evropských socialistických zemí, zejména od SSSR. Kdyby Severní Korea nepodnikla žádné protičínské aktivity, SSSR by jí nic nedal.
Z našeho rozhovoru jsem usoudil, že jsme svědky nové fáze čínsko-korejských vztahů. Například v současné době je v Severní Koreji čínský tým specialistů pracujících na vojenských a civilních telekomunikacích a tým pracující na elektronice. Čínský tým specialistů pracující na průzkumu ropy se právě vrátil ze Severní Koreje. Čínští specialisté právě staví věž nové televizní stanice.
Čínská vláda nedávno dokončila dodávky zařízení do Severní Koreje a od nynějška nabídne KLDR technickou pomoc při montáži a organizaci výroby v nové továrně na přenosné vojenské radiostanice pro vysílání a příjem.
Čína nadále poskytuje Severní Koreji vojenskou pomoc, jinými slovy nevratnou pomoc, ve formě benzínu a paliva pro trysková letadla. (…)
N. Popa
*
26. června 1967, z informační zprávy velvyslanectví NDR v Bukurešti: Čína chce svrhnout KIM IR SENA
Korejský velvyslanec zde v Bukurešti nás informoval o situaci v Jižní Koreji v souvislosti s jejími prezidentskými volbami. (…)
Korejský velvyslanec také oznámil, že Čína Koreu trvale pomlouvá a Korea odpovídá stejně. Je zřejmé, že Čína chce zorganizovat svržení [Kim Ir Sena] v Severní Koreji.
Tiskový atašé KLDR zde v Bukurešti s námi hovořil o rumunských postojích k řadě otázek (…). Politiku Rumunské socialistické republiky charakterizoval takovými frázemi jako: RSR se stále více snaží stáhnout z tábora socialistických zemí. Podporují egoistické a nacionalistické tendence a samotná RSR směřuje k nebezpečné izolaci od socialistických zemí.
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
