1970-1971 – pod praporem čučche blíže k Sovětům
*
5. září 1970, telegram velvyslanectví MLR v KLDR Koreji maďarskému ministerstvu zahraničí: KIM IR SEN kritizuje Čínu před Sověty
Kim Ir Sen vítá Čou En-laje v Pchjongjangu v dubnu 1970. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
3. září se u sovětského velvyslance sešli vedoucí bratrských ambasád. Sovětský velvyslanec jim poskytl informace o návštěvě [sovětské] stranické a vládní delegace vedené náměstkem ministra zahraničí [Jakovem Alexandrovičem] Malikem a [prvním místopředsedou rady ministrů a poslancem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu] soudruhem [Kirillem Trofimovičem] Mazurovem v KLDR. Po přijetí soudruha Malika 9. srpna přijal soudruh Kim Ir Sen soudruha Mazurova 15. srpna (na krátkou protokolární návštěvu) a také [srpna] 18. […] Během rozhovorů Kim Ir Sen řekl následující:
[…] O japonské komunistické straně: udržují dobré vztahy s japonskou KS, ale mají také důležité rozdíly v názorech. Japonská KS a Korejská strana pracujících vidí militarizaci Japonska odlišně. Vůdci japonské KS vytahují proti [severokorejským tvrzením o] nebezpečí militarizace Japonska tak dětinské argumenty, že žádné takové nebezpečí neexistuje a ani není možné, protože to ústava zakazuje. Japonští socialisté věnují této otázce větší pozornost než komunisté. To je oportunistická chyba ze strany Japonské KS.
[…] Opakovaně zdůrazňoval, že KLDR je pevně odhodlána posilovat a rozvíjet své kontakty se Sovětským svazem a socialistickými zeměmi, bez ohledu na to, zda se to Číňanům líbí nebo ne.
My a Číňané máme rozdílné názory na několik velkých problémů, řekl. Jedná se o následující:
a) Ve vnitřní politice [zvýraznění v originále]: otázky jako rozpory uvnitř lidu, lidové komuny, velký skok vpřed, hnutí sta květů a kulturní revoluce (s ohledem na poslední z nich prohlásil, že s tím nesouhlasí a Koreji by to nevyhovovalo). Přesto je považujeme za vnitřní záležitosti [Číny] a nezasahujeme do nich.
b) V zahraniční politice [zvýraznění v originále]: KLDR považuje Sovětský svaz za spřátelenou zemi, která buduje komunismus. Číňané říkají, že pomoc, kterou Sovětský svaz poskytuje antiimperialistickým silám, je lež a podvod. S tím [Severokorejci] nesouhlasí. […]
Podle sovětského velvyslance odjížděli soudruzi Malik a Mazurov z KLDR v podstatě s dobrým dojmem.
*
14. prosince 1970, zpráva velvyslanectví Maďarska v Jugoslávii pro maďarské ministerstvo zahraničí: KLDR se dohodla na obnově diplomatických vztahů s Jugoslávií
Kim Ir Sen a Kim Čong Il při návštěvě „Korejského filmového studia 8. února“, říjen 1971. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Vedoucí příslušného hlavního regionálního oddělení zahraničního sekretariátu nedávno navštívil Korejskou lidově demokratickou republiku. Šlo prakticky o první oficiální kontakt mezi představiteli obou zemí od období Korejské války. S vedoucím resortu se zacházelo jako s hostem ministerstva zahraničí KLDR, jednal s vedoucími představiteli ministerstva o vztazích obou zemí a také dostal příležitost blíže se seznámit se situací [Severní Koreje].
[…]
[…] Dosáhli faktické shody v názorech na to, že datum [navázání] diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi by se mělo počítat od roku 1948, tedy od data předcházejícího korejské válce. Jugoslávská strana je toho názoru, že dosažení shody názorů na tuto problematiku bylo podstatným politickým úspěchem a důležitým předpokladem dalšího rozvoje vztahů mezi oběma zeměmi, a znamená to, že období desetiletí trvajícího napětí, které existuje ve vztahu obou zemí v důsledku stanoviska, které Jugoslávie přijala k otázce Korejské války, je oběma stranami považováno za uzavřené.
[…] Během diskusí se obě strany shodly na tom, že by měly být upřednostněny ekonomické vztahy, [protože] v této oblasti by jejich spolupráce mohla přinést praktické výsledky.
[…] V současné době neexistuje mezi oběma zeměmi žádná oficiální hospodářská a obchodní dohoda; existuje nepatrná spolupráce na úrovni jednotlivých podniků.
[…]
Dosáhli také faktické dohody o postupné normalizaci diplomatických vztahů, včetně pozdější výměny velvyslanců.
Elek Tóth
velvyslanec
*
1971, Albánská strana práce: Zpráva o KLDR
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-democratic-peoples-republic-korea
Kim Ir Sen v srdečném rozhovoru s Čou En-lajem v Pchjongjangu v dubnu 1970. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…)
S pomocí Sovětského svazu, Čínské lidové republiky a dalších socialistických zemí bylo obnoveno téměř totálně zničené hospodářství země. Velkou prioritu v ekonomickém rozvoji země měl těžký průmysl, který tvoří ¾ celkové průmyslové produkce a téměř uspokojuje potřeby země, zatímco lehký a potravinářský průmysl se rozvíjí poměrně pomalu a jsou zde nedostatky určitého zboží na trhu. V oblasti zemědělství bylo dosaženo mnoha úspěchů, ale kvalita života obyvatel je stále velmi nízká. U některých potravin stále platí přídělový systém.
Politická situace v zemi stále není příliš jasná; všude vládne kult osobnosti Kim Ir Sena. Skutečnost, že na 5. sjezdu Korejské strany práce v říjnu loňského roku nebylo znovu zvoleno 5 bývalých členů politbyra ÚV, ukazuje, že ve vedení existovaly rozpory a že to mohliy být prvky s otevřenými prosovětskými revizionistickými tendencemi. Na sjezdu a po něm se začalo mluvit proti revizionismu, ale s velmi obecnými frázemi a ve velmi vzácných případech.
Korejské vedení si zachovalo velmi nečinný postoj, pokud jde o povzbuzování a pomoc v boji lidu Jižní Koreje, především snahou o dosažení mírového řešení. V poslední době probíhají rozhovory mezi Červeným křížem Severu a Červeným křížem Jihu.
V Jižní Koreji existuje revoluční strana za znovusjednocení vlasti. Tato strana také vytvořila pracovní a bojový program, který, pokud by byl uskutečněn, by byl pozitivní.
Ve vztazích s ostatními stranami a zeměmi se korejské vedení snaží přesvědčit ostatní, že zastává „neutrální“ a „nezávislý“ postoj. Během období čínské kulturní revoluce se vztahy Koreje se sovětskými revizionisty staly ještě těsnějšími a mnohostrannějšími- Navzdory tomu mezi nimi byly rozdíly a rozpory, které se projevily v případech přísných reakcí Korejců na agresivní aktivity amerického imperialismu, jako v případě „Puebla“, amerického letadla, které spadlo v Koreji atd. a zejména ve vztahu k otázce blízkosti a spolupráce mezi sovětskými revizionisty a japonskými militaristy.
Korejci zpočátku agresi v Československu podporovali, později k věci mlčeli. Moskevského setkání v roce 1969 a přípravných setkání k němu se nezúčastnili ani jako pozorovatelé. O Brežněvově plánu na „kolektivní bezpečnost“ v Asii, stejně jako o provokacích na čínsko-sovětské hranici, mlčí.
Vztahy mezi Koreou a ČLR se oteplily od doby po návštěvě Čche Jong Gona v Číně v říjnu 1969 a zejména po návštěvě, kterou provedla delegace strany a vlády ČLR vedená soudruhem Čou En-lajem v Koreji v dubnu 1970. V období let 1970—1971 ledy ve vztazích mezi oběma zeměmi, které vznikly v období čínské kulturní revoluce, povolily. Došlo k výměně velkého počtu stranických, vládních, vojenských atd. delegací a posílila se politická, ekonomická, kulturní, technicko-vědecká, atletická atd. spolupráce.
Korejci se také snaží prezentovat jako strana a země, které hrají důležitou roli na mezinárodním poli, jako obránci jednoty mezinárodního komunistického hnutí a zájmů národů zemí, které získaly nezávislost. Mají „zvláštní“ vztahy s Kubou a Alžírskem a snaží se rozšířit své vztahy se zeměmi Asie a Afriky.
Během posledních dvou let Korejci vyjádřili svou podporu spolupráci 5 zemí Asie: Číny, Koreje, dvou Vietnamů, Kambodže a Laosu v rámci jednotné fronty proti americkému imperialismu a japonskému militarismu.
Diplomatické styky mezi naší zemí a KLDR byly navázány 17. května 1949 a byly otevřeny mise na úrovni zastupitelských úřadů. (…) Vřelé přijetí se dostalo také naší delegaci mládeže, která se zúčastnila 4. sjezdu korejské mládeže. Korejská strana však požádala, aby z pozdravného projevu naší delegace byla odstraněna část, která hovořila proti sovětským revizionistům, a když naše delegace žádost odmítla, korejská strana našla jiné prostředky, jak ji zastavit, a nepřeložila tuto část do cizího jazyka.
V poslední době jsme si všimli, že korejský velvyslanec jmenovaný v naší zemi pronáší v různých případech přípitky na Albánskou stranu práce a pro soudruha [prvního tajemníka Albánské strany práce] Envera Hodžu. O našich úspěších v socialistické výstavbě naší země v poslední době také častěji píše korejský tisk.
*
15. března 1971, poznámky Albánské strany práce k Bulletinu korejské tiskové agentury: slova o sovětských revizionistech odstraněna
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/notes-bulletin-korean-news-agency
Při pohledu na bulletin korejské tiskové agentury (v příloze) odstranili z našeho pozdravného telegramu zaslaného 5. sjezdu Korejské strany práce slova, která se objevují na konci telegramu „se sovětskými revizionisty v čele“, která bezprostředně následovala po frázi „proti modernímu revizionismu“.
Také provedli některé redakční změny ve 3. odstavci telegramu.
*
22. března 1971, memorandum maďarského ministerstva zahraničí: velvyslanec KLDR tvrdí, že jako v jediné socialistické zemi je v ní vše v pořádku
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/memorandum-hungarian-foreign-ministry-4
Kim Ir Sen s Čou En-lajem v Pchjongjangu v dubnu 1970. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Na pokyn soudruha [ministra zahraničí] Jánose Pétera jsem 20. března – na jeho žádost – přijal soudruha [severokorejského velvyslance] Ri Tong Sona […].
Velvyslanec na mou poznámku odpověděl takto: […] V KLDR nenazývají Sověty „sociálimperialisty“. Jasně vidí, že v Sovětském svazu a evropských socialistických zemích má moc dělnická třída. Zároveň nechápou, proč jsou v těchto zemích nedostatky a nepořádek. Jsou toho názoru, že příčinou těchto incidentů je oslabení proletářské diktatury a zanedbávání ideologické práce. Psaly o tom dokonce i korejské noviny s ohledem na polské události. Tehdy [v roce 1968] podporovali ozbrojený zásah pěti socialistických zemí do československých událostí, ale „vlastně nevědí, kdo byl zodpovědný za degeneraci situace.“ Stále existuje [alespoň jedna] socialistická země, ve které „je vše udržováno v pořádku, vše je dobré a takové chyby se nestaly,“ prohlásil. Je to výhradně díky myšlence čučche soudruha Kim Ir Sena. Jak známo, KLDR je v obtížné situaci, protože má společné hranice – přímo či nepřímo – se třemi velkými zeměmi, Sovětským svazem, Čínou a Japonskem. Vlivem těchto zemí se mezi korejským lidem prosadilo patolízalství. Po osvobození napodobovali sovětské soudruhy, což nebylo dobré. Nyní však sledují politiku čučche, která je nezávislá na všech třech velkých zemích, a masy se také staly sebevědomějšími. Jejich zkušenosti dokazují, že tato politika je tou nejvhodnější, zárukou proti chybám. Podle velvyslance nejsou Korejci [severokorejští vůdci] nacionalističtí, ale když vidí chyby, ke kterým došlo v evropských socialistických zemích, jsou nuceni vysvětlit příčiny těchto chyb svým masám. […]
András Gyenes
*
4. května 1971, telegram velvyslanectví Maďarska v Československu pro maďarské ministerstvo zahraničí: velvyslanectví KLDR v ČSSR šíří agresivní propagandu
[…]
Funkcionář oddělení řekl, že se [Čechoslováci] stále více obávají, že souběžně s konsolidací své vnitřní ekonomické situace se KLDR opět přibližuje čínskému stanovisku. Několik znaků nasvědčuje tomu, že v Československu velvyslanectví KLDR přebírá roli, kterou dříve hrálo čínské velvyslanectví. V posledních měsících se propagandistická činnost ambasády znásobila a v několika případech nabrala agresivní podobu. Například zaplavují širokou škálu společenských a státních institucí, a dokonce i soukromé osoby množstvím materiálů zasílaných na provinční poštovní úřady pomocí seznamů adres získaných z telefonních seznamů. V dopisech připojených k ideologickým materiálům vždy žádají adresáty, aby odpověděli. Znásobili také své výlety na venkov, což dělají tak, že se vyhýbají [kontrole] MZV. S přihlédnutím k výše uvedeným otázkám začalo oddělení [nedávno] připravovat plán restriktivních opatření, která by měla být připravena na základě vzájemnosti.
*
25. července 1971, telegram delegace čínské žurnalistiky v Koreji Státní radě a Ústřední vojenské komisi: podzemní továrny se stále rozšiřují
Kim Čong Il při práci v Ústředním výboru Korejské strany práce, únor 1970. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Během návštěvy novinářské delegace v [Severní] Koreji zařídila [severo]korejská strana, aby si delegace prohlédla některé [ze severokorejských] válečných příprav. Některé situace popíšeme tak, jak jsme je pochopili:
- Viděli jsme tři projekty přípravy války. První je podzemní továrna na obráběcí stroje. Jeskyně má tři tunely s těžkou technikou a generátory energie a každý tunel je dlouhý 600 metrů. Celková plocha jeskyně je 30 000 metrů čtverečních. Stavba začala těsně před koncem Korejské osvobozenecké války a zařízení se používá téměř dvacet let. Tamní pracovníci jsou v dobrém zdravotním stavu. Druhý [projekt, který jsme viděli], je podzemní textilní továrna. Plocha zařízení je 20 000 metrů čtverečních a byla také postavena během počátečního období [Korejské] války. Zařízení je v provozu a zaměstnanci jsou také v dobrém zdravotním stavu. Třetí je [smazáno].
2. Od příměří kladla [severo]korejská strana důraz na válečnou připravenost ve své národní obraně a hospodářském rozvoji. Přikládali důležitost podzemním stavbám [projektům] a získali [v tomto ohledu] určité zkušenosti. Z mnoha našich rozhovorů cítíme, že:
a) Jsou velmi pozorní k výběru míst a vynakládají velké úsilí na průzkum míst. Podzemní továrna na obráběcí stroje a podzemní textilní továrna, které jsme navštívili, byly postaveny na místech vybraných příslušnými odděleními a stavba v těchto zařízeních začala až poté, co je osobně navštívil sám soudruh Kim Ir Sen. Řekli, že klíčové není, jak jsou hory vysoké, ale jak pevné jsou skály.
b) Při výběru míst [Severokorejci] zohledňovali mírové i válečné úvahy. Jejich umístění je příznivé pro válečné ukrývání, ale je také užitečné pro výrobu v době míru.Obecně si vybírají místa, která nejsou příliš daleko od dopravních linek. (…)
c) Na základě těchto projektů se zdá, že problém vlhkosti a odvodnění vyřešili. Když jsme vstoupili do jeskyní, nezaznamenali jsme žádné známky netěsností, protože uvnitř jeskyní je relativně sucho. [Dokonce] stroje, které jsou v jeskyních již mnoho let, nevykazovaly žádné známky rzi. (…) Po vyřešení problémů s vlhkostí a přítomnosti klimatizace a vhodných směn pro pracovníky je zdraví pracovníků v těchto dvou továrnách vynikající. Navzdory tomu, že tráví dlouhou dobu prací v jeskyních, je velmi vzácné [pro tamní dělníky] trpět nemocemi, které jsou běžné pro život v jeskyních po dlouhou dobu.
[Severní] Korea neustále rozšiřuje podzemní výstavbu kvůli válečné nutnosti, nízkým nákladům a výhodám, [že jeskyně] jsou teplé během zimy a chladné během léta.
*
29. října 1971, telegram velvyslanectví Maďarska v severním Vietnamu maďarskému ministerstvu zahraničí: chladné přijetí delegace KLDR
29. října v poledne korejská stranická a vládní delegace v čele s Pak Song Čcholem opustila Hanoj. Přestože ve zveřejněné deklaraci hovoří vyjednávající strany o dohodě a vzájemné spokojenosti, korejská delegace nemá příliš důvodů ke štěstí. Její přijetí [Vietnamci] bylo znatelně chladné a na letišti je vyprovodil pouze jeden člen politbyra[zdůrazněno v originále], Nguyen Duy Trinh, vedoucí vietnamské delegace. Na masovém shromáždění konaném v budově Národního shromáždění 25. října večer nebyl přítomen žádný člen politbyra; projevy pronesli předseda [Nejvyššího] soudu a také starosta Hanoje soudruh Hung, který není ani členem ÚV.
(…) Žádný z projevů korejské delegace neobsahoval alespoň letmý odkaz na principy marxismu-leninismu, proletářského internacionalismu a jednotné spolupráce socialistických zemí. Naproti tomu se tyto problémy ve vietnamských projevech neustále opakovaly. (…) Na závěrečné recepci vyšlo najevo, že se nepodařilo dosáhnout dohody ohledně textu společného prohlášení. (…)
*
20. prosince 1971, telegram velvyslanectví MLR v KLDR maďarskému ministerstvu zahraničí: KIM IR SEN o převaze SSSR nad USA a odmítání antisovětismu
Kim Ir Sen kontroluje dětskou obuv v mateřské školce, březen 1971. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
16. prosince mě sovětský velvyslanec informoval, že 11. prosince Kim Ir Sen přijal delegaci Nejvyššího sovětu SSSR v čele s [Šarofem] Rašidovem. […] Velvyslanec shrnul podstatu toho, co řekl Kim Ir Sen, do následujících slov:
[…] Současná mezinárodní situace je pro imperialismus nepříznivá, bankrot amerického imperialismu je stále zjevnější. (…)
Pokrokové síly jsou v Jižní Koreji stále slabé. V Jižní Koreji není žádná revoluční situace, protože lid je slabý; pokrokové síly potřebují podporu, aby získaly sílu. Za tímto účelem je třeba nejprve izolovat režim Pak Čong Huie a poté jej přimět zkrachovat. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je mírový útok. Po pokojném útoku jihokorejský lid uvidí, že KLDR chce mírové sjednocení a loutková klika si to nepřeje. (…)
[…] Podle našeho názoru není na Nixonově návštěvě v Sovětském svazu nic zvláštního. Za Stalina Sovětský svaz vedl rozhovory a podepsal dohody s Německem a Japonskem, [ale tyto dohody] nezměnily [socialistický charakter] Sovětského svazu. Zatímco tehdy byl Sovětský svaz slabší, nyní je silnější, vojensky silnější než USA. Sovětský svaz tak může při jednáních s USA zaujmout tvrdý postoj. Víme, že Sovětský svaz nebude jednat s Nixonem na úkor zájmů socialistických zemí nebo KLDR.
[…] Nebudeme se účastnit žádného druhu protisovětské aféry. Jako příklad bych rád uvedl, že nás Albánci pozvali na jejich [6.] sjezd strany [který se konal 1.-7. listopadu 1971]. Věděli jsme, že pozvali i odštěpené [maoistické] skupiny. Na sjezdu jsme nebyli. Řekli jsme také Albáncům, aby nám neposílali protisovětské dokumenty. Navzdory tomuto [protestu] je stále posílají; nezveřejňujeme protisovětské části [těchto dokumentů]. Albánci se nás snaží vyprovokovat k přijetí protisovětského postoje, ale my takový postoj nezaujmeme. Varovali jsme také albánského delegáta přítomného na sjezdu našeho svazu mládeže, aby nepronesl protisovětský projev. Přes toto [varování] takový projev pronesl. Protisovětské části jeho projevu jsme však nepřekládali. […] Budeme k Vám vždy přátelští a nezaujmeme protisovětský postoj. Myslíme si, že Nixona nepřijmete stejně, jako ho přijali Rumuni. […]
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
