1972 – zostřená vzájemná kritika KLDR a „sovětského bloku“
*
4. března 1972, zpráva MZV MLR o korejských názorech na různé aktuální problémy: Číňané se nespojí s Američany proti Sovětům
Kim Ir Sen se školáky, září 1972. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) 2) Hodnocení čínsko-sovětských, korejsko-čínských a korejsko-sovětských vztahů
Soudruh Pak Song Čchol zdůraznil, že je důležité vzít v úvahu i názor čínských soudruhů. Číňané tvrdí, že si nepřejí stát proti Sovětům, ale Sověti tvrdí pravý opak. Těžko se orientovat v názorech, které vyjadřují pravý opak.
Korejští vůdci si přejí udržovat dobré vztahy s oběma velkými socialistickými zeměmi. KLDR se snaží dále posilovat současné přátelské vztahy s Čínou a budovat dobré vztahy se Sovětským svazem. KLDR čelí nepříteli přímo a nemohou si dovolit ztratit ani jednoho ze svých spojenců. Korejské stanovisko ve sporu dvou velikánů může být pouze neutrální. Korejci mohou myslet pouze svými hlavami, a ne hlavami ostatních.
Během čínské kulturní revoluce nás Číňané „trochu kritizovali“, pokračoval soudruh Pak, ale konflikty mezi oběma zeměmi jsou od té doby vyřešeny. Hlavní neshoda mezi vůdci Číny a KLDR byla v tom, že Korejci nesouhlasili s otevřeným útokem na sovětské vedení. KLDR nepovažuje sovětské vedení za „sociálimperialistické“. Nebylo možné vyhovět čínským požadavkům, zejména proto, že vynoření neshod by nepříznivě ovlivnilo opozici proti nepříteli. Korejští vůdci požádali Číňany, aby se zdrželi projevů, které otevřeně útočí na Sovětský svaz, pokud navštíví Pchjongjang. S podobnou žádostí se obrátili také na Sověty. Sověti i Číňané požádali korejské vedení, aby povolilo publikování jejich článků v korejských novinách. Korejci s tím nesouhlasili; v KLDR nelze zakoupit žádné tiskové položky, které by obsahovaly protisovětská nebo protičínská prohlášení. (Poznámka: Toto není pravda. Rudý prapor, teoretický časopis KS Číny, se prodává v Pchjongjangu, zatímco sovětský Komunista nikoli.)
Korejci by byli rádi, kdyby se Čína a Sovětský svaz mohly dohodnout na svých sporných otázkách. To by pro Koreu vedlo k mnoha výhodám. Maďarští soudruzi požádali korejské vedení, s ohledem na jejich příznivé postavení a konexe, aby apelovalo na čínské vůdce ve zlepšení sovětsko-čínských vztahů. (…) Oni, pokračoval soudruh Pak, to udělat nemohou. Nevědí, kdo má ve sporu pravdu, protože obě strany svalují vinu na druhou. Sověti útočí a pomlouvají Číňany a Číňané dělají totéž. Aby bylo možné objektivně posoudit, je třeba naslouchat názoru obou stran. (…) Nevěří přitom, že by se Číňané spojili s Američany proti Sovětům. Nic to nepodporuje. Číňané podporují svůj vlastní boj a boj národů Indočíny. Stručně řečeno, je faktem, že KLDR si přeje bojovat po boku Číny i Sovětského svazu. V článku o čínském Novém roce se uvádí, že Čína pochoduje po boku KLDR a VDR v boji proti americkému imperialismu, přičemž také stojí s Albánií v boji proti sociálimperialismu. Takto to formulovat dobře odráží čínskou politiku – řekl korejský vůdce.
Kim Ir Sen s korejskými žáky a studenty z Japonska, kteří navštívili vlast, září 1972. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
3) Názor na Vietnam
(…) Když si vietnamští soudruzi vyžádali dobrovolníky, KLDR vyslala piloty, kteří se účastnili bojů, oblečení ve vietnamských uniformách. Čína tomu nezabránila, i když piloti cestovali přes čínské území.(…) Sovětský svaz ani jiné socialistické země nechtěly vyslat dobrovolníky do Vietnamu a pravděpodobně ani Číňané. Korejci byli jediní, kdo podporoval Vietnamce nejen sliby, ale i skutečnými činy a dobrovolníky. (…)
4) Albánsko-korejské vztahy
Korejské vedení požádalo Albánce, aby neposílali žádné pozdravné dopisy s protisovětskými náladami a nepořádali v Pchjongjangu projevy, které by mohly kohokoli napadnout. Albánci přesto měli na sjezdu mládeže v roce 1971 projevy, které obsahovaly části s protisovětskými náladami, ale korejští tlumočníci to nepřeložili. Kvůli tomu a kvůli vynechání protisovětských částí pozdravného dopisu Albánci pravidelně protestují. Korejci považují Envera Hodžu za hlupáka, který nemůže zůstat klidně sedět, přestože se od něj neočekává poskakování.
5) Vnitřní situace KLDR
Vedení KLDR se snaží pokračovat v budování socialismu. Kvůli své těžké situaci si nemohou dovolit odpočívat, rekreovat se atd. V posledních letech však přibývá lidí, kteří se vracejí do starých časů; majitelé pozemků a továren čekají na své šance a čekají, až je Jižní Korea „osvobodí“, aby mohli získat zpět svůj ztracený majetek. Kromě nich je mnoho, především zaměstnanců a intelektuálů, ale dokonce i mnoho zemědělců a dělníků, kteří tvrdí, že jsou velmi unavení, a tak si chtějí odpočinout. Domnívají se, že pracovali dost, chtějí získat příjem bez práce a kupovat si za něj zboží jako tranzistorová rádia, náramkové hodinky atd. Je také mnoho těch, kteří se starají pouze o své vlastní štěstí. (…)
6) Názor na naši zemi
Soudruh Pak Song Čchol měl zdánlivě potíže s pochopením zdůvodnění soudruha Puji pro potřebu rozvoje cestovního ruchu. Návštěvy západních turistů u nás podle něj nutně s sebou nesou šíření buržoazní ideologie a dodal, že otevírání směrem na západ je extrémně nebezpečné. Na příkladu Československa nás varoval před nebezpečím západní turistiky. Západní cestovní ruch podněcuje lidi, aby viděli před sebou pouze dolary, zatímco naše ideologie by se za dolary směňovat neměla. Je třeba počítat s tím, že na každých deset západních turistů jsou 2–3 špioni.
(…) Soudruh Pak dále nepochopil naše církevní zřízení a situaci náboženství v Maďarsku. V žertu – ale se zřejmou kritikou – dodal, že když kněží mohou kázat každý den v kostelech, proč by to nemohli dělat i tajemníci strany? Zdá se, že maďarský lid naslouchá kněžím obhajujícím idealismus a nemůže slyšet slova strany. Znají slovo církve lépe než prohlášení Ústředního výboru strany. Proč není kázání zakázáno, nebo je alespoň možné, aby straničtí tajemníci po mši informovali o politice strany? Jak chceme my Maďaři budovat socialismus s těmito podmínkami? Člověk by měl přimět lidi, aby poslouchali slovo strany, a ne lži církve. Soudruh Pak poslouchal, ale nereagoval na vysvětlení soudruha Puji o našem církevním zřízení a našich vztazích s Vatikánem. Poukázal na to, že v jejich zemi nejsou kostely, lidé slyší jen na slovo strany. (…)
*
13. března 1972, rozhovor s 1. tajemníkem velvyslanectví SSSR soudruhem Kurbatovem na velvyslanectví NDR: maloburžoazní nacionalistická linie KLDR odporuje socialistickému vývoji
Během rozhovoru došlo k výměně názorů na následující otázky:
Postoj KLDR k návštěvě Nixona v Pekingu a její vliv na situaci v Koreji
Kim Ir Sen s Čou En-lajem v Pchjongjangu v dubnu 1970. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Na základě písemného návrhu soudruh Kurbatov tvrdil, že reakce KLDR ukazuje, jak je korejské vedení velmi spokojeno s výsledkem, zejména se zahrnutím Korejského problému do [Šanghajského] komuniké mezi Čínou a Spojenými státy. (…) Během Nixonova skutečného pobytu v Pekingu Korejci uvedli, jak byla pozice KLDR vytyčena v projevu Kim Ir Sena ze 6. srpna 1971. Nixon nepřijede do Pekingu jako vítěz, ale jako poražený. (…) Návštěva Nixona byla interpretována jako vnucená americkému prezidentovi. Korejská strana tak pomohla čínské politice a souhlasila s projednáním korejské otázky v rozhovorech.
Korejské vedení se ve svých publikacích pokouší před svým lidem skrýt paralelní zájmy Číny a Spojených států. Sleduje svůj nacionalistický kurz a nevnímá protisovětský aspekt sbližování mezi čínským vedením a Spojenými státy. Korejské vedení tvrdí, že Čína je „socialistická velmoc“, „pevně stojí na základě proletářského internacionalismu“ a tak dále. Pozice korejského vedení sestává výhradně z kurzu pragmatismu. Ve své politice vůči Sovětskému svazu a dalším socialistickým zemím se korejští vůdci stále více řídí pragmatickými úvahami. Touží dosáhnout sjednocení Koreje především s čínskou pomocí. Ukázalo se, že v rámci přípravy na rozhovory s Nixonem se čínští vůdci nezajímali o napětí na Korejském poloostrově (např. například při vyhlášení výjimečného stavu v Jižní Koreji). Číňanům se podařilo přesunout korejské vedení z jeho zakořeněné pozice. Zařazení korejské otázky do jednání v Pekingu, ke kterému došlo ne bez vědomí Korejců, hovoří o nových prvcích ve vztazích mezi KLDR a Čínou a o nových aspektech v politice čínského vedení vůči KLDR. Číňané stále více berou věci k vyřešení korejské otázky do svých rukou.
Návštěva Kim Ir Sena v Pekingu – která se podle oficiální verze údajně počátkem února neuskutečnila – posloužila k dokončení přesného společného postoje ke korejské otázce pro jednání s Nixonem. Také pobyt skupiny Korejců v Pekingu v trvalém úzkém kontaktu s čínskou stranou dále demonstroval zvýšenou stabilitu vztahů mezi oběma stranami. Korejská strana popírá návštěvu Kim Ir Sena v Pekingu. (…) V této souvislosti lze očekávat, že budou podniknuty kroky k vytvoření příznivé situace pro stažení amerických jednotek z Jižní Koreje. Korejské vedení považuje za svůj hlavní cíl v blízké budoucnosti. Existují informace, podle kterých bylo korejské vedení průběžně informováno tajným materiálem o průběhu jednání s Nixonem. Jednání s ním v Pekingu ukázala, že Čína a Spojené státy mají společné zájmy a chtějí asijské a další problémy řešit bez Sovětského svazu. (…)
(…)
Kim Ir Sen kontroluje školní pomůcky, září 1972. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Některé aspekty činnosti KSP v komunistickém světovém hnutí
Na základě písemného návrhu učinil soudruh Kurbatov následující poznámky:
(…) Stejně jako dříve KSP buduje své stranické vztahy na bilaterálním základě a zdržuje se multilaterální spolupráce. Zvyšuje své úsilí o shrnutí ideologie čučche do uceleného systému a prohlašuje Kim Ir Senovu ideologii čučche za jediný základ pro činnost strany. 5. sjezd strany prosadil maloburžoazní, nacionalistickou linii odporující socialistickému vývoji. Tyto nacionalistické tendence a posilování vztahů s Čínou zvýšily některé negativní tendence v komunistickém hnutí a ve vztazích KSP ke komunistickému a dělnickému hnutí. Navzdory oficiálním deklaracím KSP o nutnosti budovat vztahy s jednotlivými stranami na bázi marxismu-leninismu KSP svými aktuálními aktivitami v mezinárodním komunistickém hnutí protiřečí marxismu-leninismu nacionalistickou ideologií čučche a proletářskému internacionalismu „autonomií“ a „nezávislostí“.
Vedení KSP nebere v úvahu zkušenosti komunistického světového hnutí a neřídí se kolektivně dohodnutými rozhodnutími bratrských stran. Místo toho chválí Kim Ir Sena jako významného vůdce komunistického a dělnického hnutí a velebí ho jako génia revoluce. KSP se řídí jeho pracemi, kde „poskytl moudrou analýzu rysů současné mezinárodní situace“. Vede ji Kim Ir Sen jako „vůdce antiimperialistických sil“, protože jeho myšlenky „urychlují zánik imperialismu a vedou světovou revoluci na cestu vítězství“. Díla Kim Ir Sena, jeho prohlášení během interních setkání se zahraničními stranickými představiteli a jeho publikované projevy vybízejí k domněnce, že má negativní pohled na teorii a praxi výstavby socialismu a komunismu v Sovětském svazu a socialistických bratrských zemích. Cestu k socialismu v KLDR vidí zřejmě jako „jedinou správnou a příkladnou pro ostatní země“. V rozhovoru s delegací levicové strany švédských komunistů navštěvujících KLDR například prohlásil, že nesouhlasí s kurzem KSSS rozvíjet Sovětský svaz jako lidový stát, protože to podle jeho názoru vede k oslabení diktatury proletariátu.
Podle Kim Jong Nama, zástupce vedoucího [mezinárodního] IV. oddělení Ústředního výboru [KSP], který své prohlášení opřel o výroky Kim Ir Sena, „jednotlivé země, kde se proletariát dostal k moci, nemohou ignorovat fakta o nebezpečí imperialistické agrese a obnovení kapitalismu prostřednictvím obklíčení mezinárodním kapitálem, než bude nakonec komunismus nastolen v globálním měřítku.“
Na základě myšlenek Kim Ir Sena vede v současnosti korejská propaganda širokou kampaň, která definuje jako zastánce revizionismu všechny strany, které nesouhlasí s postoji Kim Ir Sena v otázkách jako kult osobnosti, diktatura proletariátu, třídní boj atd. V této souvislosti několik velvyslanectví socialistických zemí dospělo k závěru, že taková kampaň vede k rozvoji maskovaného antisovětismu v KLDR.
To vše řečeno a uváženo, výzvy korejských vůdců k jednotě a soudržnosti komunistického hnutí mají pouze deklarativní charakter, jsou nečestné a nejsou potvrzeny praktickými opatřeními. Stále jasnější je tendence, že vedení KSP se nezaměřuje na jednotu komunistického světového hnutí, ale zaměřuje se na revoluční národy světa, jejichž jádro tvoří takzvaná jednotná fronta revolučního lidu v Asii (Korea, Čína, Vietnam, Kambodža, Laos). Tento přístup svědčí o postupném odklonu od třídní pozice proletářského internacionalismu k přechodu k nacionalistické, pragmatické pozici. V této souvislosti vnitřní korejská propaganda začala tvrdit, že „socialistické země ztratily svého revolučního ducha, a proto mohou v současnosti sloužit pouze jako materiální základna pro boj revolučních národů“. Ve veřejné propagandě bylo toto stanovisko v poněkud pozměněné podobě nalezeno v článku „Rodong sinmun“ „Braňme diktaturu proletariátu a proletářskou demokracii“.
Protože KSP počítá Čínu mezi revoluční země, a na základě ideologické a politické blízkosti pozic [mezi KLDR a ČLR] musíme dojít k závěru, že KSP je na cestě k upevnění stranických vztahů s Čínou. Od roku 1971 si vyměňují stranické delegace. Korejská propaganda uvítala „bojové úkoly“ takzvaného 9. sjezdu Komunistické strany Číny, stejně jako realizaci takzvané „kulturní revoluce“. Článek „Rodong sinmun“ oslavující 50. výročí KS Číny tvrdil, že „po kulturní revoluci se KS Číny proměnila v ještě čistější, pevnější a silnější stranu“.
(…) V poslední době KSP stále více aktivuje svůj vztah s Albánskou stranou práce. Dosavadní snahy KLDR nevedly k žádoucí odezvě pro Koreu na albánské straně, pouze aktivovaly bilaterální vztahy na státní úrovni. U příležitosti významných výročí si vyměnili gratulace, aby podtrhli tradiční a přátelské vztahy. Nejaktivněji se rozvíjejí vztahy s Rumunskou komunistickou stranou na nacionalistickém základě a pod nálepkami „autonomie“ a „nezávislosti“ stran. Kontakty mezi KSP a RKS jsou aktivovány podle dohody z roku 1971.
Účast KSP na stranických sjezdech bratrských stran v roce 1971 (Bulharsko, Československo, Mongolsko, NDR, Polsko, Sovětský svaz) nepřinesla vývoj vztahů mezi stranami. Shromáždění sloužila vedení KSP jako pódium k propagaci svých zvláštních pozic před mezinárodním komunistickým hnutím, zejména ke zdůraznění „autonomie“ a „nezávislosti“ stran jako základu jejich vzájemných vztahů.
Vedení KSP opouští výměnu zkušeností a delegací s bratrskými stranami. Například přes příslušné dohody nebyli v roce 1971 vysláni žádní straničtí funkcionáři na dovolenou do našich zemí. Vedení KSP věnuje velkou pozornost tendencím stran, které se odchylují od dokumentů [mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran] v roce 1969 [v Moskvě]. Je všechno, jen ne náhoda, že po setkání v Moskvě v roce 1969 některé strany navštívily KLDR (Švédsko, Španělsko, Norsko, Itálie, Réunion).
Ve vztazích se stranami kapitalistických zemí mají vůdci KSP podle našeho názoru za cíl tyto strany ovlivňovat podle politiky KSP a využívat je jako prostředek k navazování diplomatických vztahů. Musíme věnovat velkou pozornost – a to je nebezpečný jev –, že KSP by mohla navázat vztahy s pročínskými odpadlickými skupinami. Vůbec poprvé byl komunistickou stranou Thajska zveřejněn blahopřejný telegram KSP, který je zcela v souladu s čínskými pozicemi.
Důležitým prostředkem pro zvýšení vlivu v zahraničí je propagace myšlenek Kim Ir Sena prostřednictvím šíření jeho děl a zakládání kroužků. Nedávná pozorování ukazují, že těmto kroužkům je věnována větší pozornost. Snaží se do nich zahrnout komunisty, aby vytvořili stálé organizace. Korejské vedení se snaží získat stále větší prostor ideologickou infiltrací do mezinárodního komunistického a antiimperialistického hnutí. Existuje stále více publikací blahopřejných telegramů Kim Ir Senovi s chválami jeho osobnosti. Tyto blahopřejné telegramy a zprávy nemohou skrýt své korejské autory. Chtějí mimo jiné zmanipulovat korejský lid, aby uvěřil, že celý svět studuje díla Kim Ir Sena.
Sklouznutí korejského vedení k nacionalistické ideologii čučche, hlásání univerzálního charakteru této ideologie a její šíření v zahraničí vytváří pro socialistické společenství států a komunistické světové hnutí stále rostoucí nebezpečí. Vyžaduje to, abychom věnovali zvýšenou pozornost a vedli konzultace mezi našimi stranami, jak k těmto aktivitám KSP přistupovat a jak je řešit.
(…)
*
8. prosince 1972, velvyslanectví SSSR v KLDR: Klíčové aspekty korejsko-čínských vztahů v roce 1972
Kim Ir Sen s vedoucími představiteli KLDR vyprovází Čou En-laje při odletu z Pchjongjangu v dubnu 1970. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Vývoj korejsko-čínských vztahů v roce 1972 byl ovlivněn celkovým uvolněním mezinárodního napětí v důsledku konstruktivní zahraniční politiky Sovětského svazu, zaměřené na dlouhodobé výsledky, změny v uspořádání sil ve východní Asii v důsledku zlepšení čínsko-amerických vztahů a normalizace vztahů mezi Čínou a Japonskem.
Aktivní úsilí Sovětského svazu zaměřené na posílení a podporu sovětsko-korejského přátelství a spolupráce mělo omezující účinek na sbližování mezi KLDR a Čínou v roce 1972.
(…)
I.
Je známo, že Peking se již řadu let vytrvale snaží proměnit KLDR ve svého poslušného partnera při provádění protisovětské politiky. Všechny prostředky, včetně politického a ekonomického tlaku, chválení domácí a zahraniční politiky korejského vedení atd., směřovaly k dosažení tohoto cíle.
To vše bylo do jisté míry možné pozorovat v roce 1972 jak v čínské propagandě, tak i v praktických otázkách čínsko-korejských vztahů.
(…) Stejně tak na straně KLDR, ve vyjádřeních vůdců KSP a v korejské propagandě bylo možné jasně vypozorovat tendenci korejských soudruhů uchlácholit svého velkého a proradného souseda, s jehož pomocí by se KLDR podle jejich názoru cítila jistější ve své konfrontaci s Jihem.
Korejští představitelé na různých úrovních opakovaně prohlásili, že mají v úmyslu rozvíjet vztahy s Čínou, aniž by poškodili své vztahy se Sovětským svazem. KLDR však v zásadě chce ze svých vztahů se Sovětským svazem i Čínou získat maximální praktický prospěch.
Řada faktů týkajících se roku 1972 takovou politiku korejského vedení potvrzuje.
(…) Když korejští vůdci viděli, že pekingští vůdci dbají především na své vlastní zájmy a jen mimochodem krátce vzpomínají na KLDR jako na dodatečnou myšlenku, začali stále více zdůrazňovat svou plnou „nezávislost a soběstačnost“. Zároveň prohlašují, že jsou připraveni zlepšit vztahy s USA a Japonskem a vše závisí pouze na politice a praktickém jednání těchto imperialistických mocností vůči KLDR. Říká se, že Pchjongjang má dveře otevřené a vše závisí na Washingtonu a Tokiu.
(…) Existují důvody si myslet, že současný stav věcí na Korejském poloostrově vyhovuje Číně i Japonsku více než sjednocená Korea s 50 miliony obyvatel. (…)
Aby korejští představitelé a tisk KLDR nevyvolali podráždění Pekingu a alespoň povrchně jej uklidnili, vykreslují kroky k normalizaci vztahů mezi Čínou a USA a Čínou a Japonskem jako „velké vítězství zahraniční politiky ČLR“. (…)
II.
V roce 1972 jak Číňané, tak Korejci, vedeni svými vlastními zájmy, projevili vzájemnou touhu rozvíjet vztahy téměř ve všech oblastech. (…)
III.
V mnoha případech se zahraničněpolitická aktivita čínských vůdců setkává se souhlasnou reakcí KLDR. (…)
Zároveň je třeba poznamenat, že tisk a rozhlas KLDR opomíjejí útoky maoistů na Sovětský svaz a přibližují zahraničněpolitickou aktivitu čínského vedení. Korejským soudruhům se podařilo ve svých veřejných prohlášeních na akcích konaných v KLDR přesvědčit Číňany, aby se zdrželi protisovětských útoků. (…)
V této fázi Čína evidentně zařizuje přechod od vojenské konfrontace ke zdlouhavému mírovému dialogu na Korejském poloostrově, protože to eliminuje důvod pro zbytečné třenice mezi ČLR a USA a Japonskem. (…)
IV.
Korejsko-čínské vztahy v oblasti obchodní a ekonomické spolupráce se dále rozvíjejí.
Obchodní protokol na rok 1972 podepsaný v Pchjongjangu v lednu tohoto roku počítá se zvýšením obchodního obratu mezi KLDR a ČLR o 20 % oproti roku 1971. Výše recipročních dodávek by měla činit přibližně 180 000 000 rublů.
V letošním roce byly uzavřeny dohody o spolupráci v oblasti rybolovu a mezivládní korejsko-čínská dohoda o hospodářské a technické spolupráci v oblasti geologie. (…)
Je třeba poznamenat, že podle pozorování sovětského velvyslanectví a sovětských specialistů působících v KLDR, jak v Pchjongjangu, tak na periferii, jsou neustále přítomni čínští specialisté, včetně vojenských. Podle některých informací přijely do KLDR tři velké čínské vojenské delegace v rámci mezivládní dohody z roku 1971 o Číně, která KLDR poskytuje bezplatnou vojenskou pomoc.
Korejští soudruzi pečlivě tají skutečné rozměry korejsko-čínské hospodářské a vojenské spolupráce. Podle hodnocení diplomatů rumunské ambasády v Pchjongjangu je viditelná část korejsko-čínské hospodářské a vojenské spolupráce asi pětina toho, co se skutečně odehrává.
V.
Mezi ČLR a KLDR se rozvíjejí vědecké a kulturní vazby. (…)
Byla podepsána dohoda mezi Studiem dokumentárních filmů KLDR a Ústředním filmovým studiem současných filmů v Číně o výměně týdeníků.
VI.
Mezi veřejnými organizacemi KLDR a ČLR jsou udržovány kontakty. (…)
Mezi stranami i nadále probíhají turistické výměny.
Byly organizovány pravidelné reciproční návštěvy příbuzných žijících v Tan-tungu a Sinuidžu.
VII.
Sportovní výměny mezi KLDR a Čínou se dále rozvíjely. (…)
Jednotlivé známky, včetně nárůstu nezávislosti v zahraničněpolitické činnosti korejského vedení, však ukazují, že v korejsko-čínských vztazích probíhají hluboké procesy, které korejské soudruhy znepokojují.
Číňané ze své strany usilovně stupňují svou aktivitu ve snaze oslabit „sovětský nápor“ na KLDR.
(…)
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
