1974-1975 – nastolení nástupnictví KIM ČONG ILA
*
12. listopadu 1974, velvyslanec NDR v KLDR ministerstvu zahraničních věcí v Berlíně: hromadné přísahy věrnosti KIM ČONG ILOVI
Kim Čong Il pronáší závěrečnou řeč na 3. konferenci ideologických pracovníků Korejské strany práce, únor 1974. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Soulský rozhlas zhruba před čtyřmi týdny informoval, že vysoce postavený bezpečnostní důstojník KLDR uprchl z Kesongu do Jižní Koreje. Kromě pomlouvačných poznámek proti KLDR učinil prohlášení o rodině soudruha Kim Ir Sena, která do značné míry připomínala naše vlastní pozorování, která jsme učinili mezi našimi vnitřními kruhy [severokorejských] přátel. Podle nich se po celé KLDR konala stranická shromáždění, aby přísahala věrnost Kim Čong Ilovi, synovi Kim Ir Sena, pro případ, že by se Kim Ir Senovi stalo něco vážného. Objevily se první velké fotografie nejstaršího syna Kim Ir Sena vystavené v kancelářích a hesla z prohlášení, která učinil o znovusjednocení nebo budování socialismu.
Spolu s nedávno zvýšenou pozorností vůči synovi přichází vyšší profil jeho matky, první manželky Kim Ir Sena. (…) Celá problematika je vysoce netransparentní a delikátní. Korejští soudruzi to nekomentují; naše pozorování musí být prováděna dlouhodobě a s velkou citlivostí. Návštěvy muzea jednou za čas mohou poskytnout informativní vodítka.
*
27. listopadu 1974, zpráva velvyslanectví MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: nastolení „KIMIRSENismu“ a nástupnictví KIM ČONG ILA
Kim Čong Il poslouchá podrobný popis operace Korejské lidové armády, červen 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Novým projevem kultu osobnosti vládnoucího v KSP je, že v září 1973 byl Kim Čong Il, nejstarší syn generálního tajemníka KSP Kim Ir Sena, zvolen tajemníkem Ústředního výboru KSP. Tento [krok] dále zvýšil počet těch vysoce postavených vůdců zastávajících důležité stranické a státní funkce, kteří patří do rodiny Kim Ir Sena. Rostoucí význam Kim Čong Ila naznačuje, že politbyro KSP chce zajistit, aby vedení KSP zůstalo i v budoucnu pod kontrolou takzvané revoluční rodiny. Události, ke kterým došlo od loňského září, naznačují, že Kim Čong Il se stal více než pouhým tajemníkem ÚV a v pozdějších dobách by měl být tím, kdo nahradí Kim Ir Sena.
Tento předpoklad je již potvrzen mnoha jevy. V posledních měsících se konala setkání po celé zemi a na těchto tzv. věrnostních shromážděních se pracující zavázali dokončit šestiletý plán rok před plánovaným termínem, tedy do 10. října 1975, 30..výročí založení KSP, a složili slib věrnosti a plného osvojení ideologie čučche soudruhu Kim Ir Senovi a stranickému centru. Zdrojem této informace je sovětské velvyslanectví v Pchjongjangu, neboť jeho techničtí experti se osobně přesvědčili o její platnosti. Na několika takových tzv. věrnostních setkáních bylo možné vidět nejen fotografii Kim Ir Sena, ale i Kim Čong Ila, a řečníci ve svých projevech zmínili i Kim Čong Ila. To může souviset s tím, co mi řekl 8. listopadu chargé d’affaires VDR Ta Quynh. Pokud je jim známo, politbyro KSP vydalo dopis stranickým organizacím, ve kterém navrhlo, aby pozdější vedení strany bylo předáno Kim Čong Ilovi, který je vynikajícím členem revoluční rodiny. Na chodbách různých veřejných budov v Pchjongjangu se již objevily citace a hesla, jejichž autorem je Kim Čong Il. Tyto [citace] vidělo a četlo několik [pozorovatelů]. Citace Kim Čong Ila byly mimo jiné vystaveny v budově rozhlasu a televize, v budově Ústředního výboru Svazu [socialistické] pracující mládeže Koreje a jinde. V televizi byla také zobrazena fotografie Kim Čong Ila. Jedna z citací Kim Čong Ila začíná termínem „kimirsenismus“.
Kim Čong Il na návštěvě venkovského domu, březen 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
V posledních dnech, souběžně se vzrůstajícím významem Kim Čong Ila, se objevily zvěsti – které byly mimochodem zveřejněny také v Soulském rozhlase a Tokijském rozhlase – o tom, že se v rámci země objevila ostrá debata o otázce nástupnictví rodiny Kim Ir Sena. V podstatě se vytvořily dva tábory, z nichž jeden vynesl Kim Čong Ila do popředí. K této straně je považován i mladší bratr Kim Ir Sena Kim Jong Džu. Kromě rodinných příslušníků se k této skupině přidal i Pak Song Čchol, a údajně proto se mu v krátké době podařilo znovu získat členství v politbyru. Jak řekli Vietnamci, „Pak Song Čchol byl ve spojení s Kim Čong Ilem. Druhou skupinu údajně vede Kim Song E*, manželka Kim Ir Sena. Podle informací, které jsme obdrželi, však byla nucena ustoupit. Pokud jsou tyto spekulace pravdivé, Kim Song E skutečně ustoupila, protože v nedávných rozhovorech důrazně chválila „nejstaršího syna generálního tajemníka KSP“. S aktuálním výsledkem výše zmíněného vnitrorodinného sporu souvisí i to, že se letos na celý den s nebývalou pompou připomínala první manželka Kim Ir Sena (matka Kim Čong Ila). Na hřbitově, který se nachází na úbočí hory Tesong, mnoho lidí položilo věnce k hrobu Kim Čong Suk, první manželky Kim Ir Sena. Byly tam nejen věnce rodiny, ale i věnce masových organizací, okresních svazů žen atd. Podle informací obdržených od Vietnamců na Památku zesnulých [orgány] zřídily také bronzovou bustu paní Kim Čong Suk před jejím hrobem.
[…]
János Taraba
(chargé d’affaires ad interim)
Kim Song E. Zdroj: Korejská ústřední tisková agentura (1994) / namu.wiki
(* Kim Song E, 1924–2014 /?/, byla od 1965 místopředsedkyní ÚV Korejského demokratického svazu žen, 1971-1976 a 1993-1998 předsedkyní, od 1972 poslankyní Nejvyššího lidového shromáždění, 1980-2010 členkou ÚV KSP. Její úmrtí nebylo oznámeno. Jihokorejské zdroje se domnívají, že k němu došlo v roce 2014. Současná KLDR se o její existenci vůbec nezmiňuje. – https://namu.wiki/w/%EA%B9%80%EC%84%B1%EC%95%A0, https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Song-ae)
*
14. ledna 1975, velvyslanectví NDR v KLDR: Čína se marně snaží odtrhnout KLDR od mezinárodního komunistického hnutí
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/note-gdr-embassy-pyongyang-comrade-liebermann
Kim Ir Sen s Mao Ce-tungem v Pekingu v dubnu 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Peking věnuje zvláštní pozornost těm státům, které absolvují „zvláštní“ kurs domácí a zahraniční politiky. V tomto ohledu je naše hostitelská země vším, jen ne výjimkou. Čínští vůdci ve své protisovětské politice houževnatě touží odpoutat KLDR od SSSR a bratrských zemí socialistického společenství. Velmi dobře chápou, jak snaha o takzvanou nezávislost na komkoli, jaká existuje v KLDR, nabízí úrodnou půdu pro směřování Severní Koreje směrem k Číně a její začlenění do politické hemisféry Pekingu.
Korejští vůdci na druhé straně chápou důležitost spolupráce KLDR s Čínou. Jsou si vědomi zdrojů, které Čína nabízí, a mohou být využity v zájmu KLDR. Své vztahy s ČLR tak rozvíjejí tak, aby byli schopni získat maximální politické a ekonomické výhody. (…)
Vzhledem k tomu, že korejští vůdci považují své vlastní národní zájmy za směrnici své politiky, což částečně vede k postojům opačným ke společným zájmům zemí socialistického společenství, objektivně vstupují do aliance s Čínou. Proto v Číně hledají podporu pro své různé politické a ideologické koncepty. (…)
Přestože se přední korejští představitelé nedistancují od pomoci a podpory svých tradičních spojenců (SSSR a dalších socialistických zemí), zahraničněpolitická aktivita KLDR v posledních letech svědčí o tom, že ve světle vznikajících nových globálních podmínek dnes korejští vůdci směřují k hledání nových přátel, zejména mezi nezúčastněnými státy a zeměmi „třetího světa“. Podle jejich názoru musí tyto země sehrát klíčovou roli pro posílení mezinárodních pozic KLDR a vytvoření příznivých podmínek pro sjednocení Koreje. V této souvislosti korejští vůdci vkládají své naděje do přijetí čínských pozic ve „třetím světě“. Svá jednotlivá zahraničněpolitická opatření prosazují přes Čínu a za aktivní podpory z čínské strany.
Tato tendence vzrostla po 10. sjezdu KS Číny [v roce 1973]. A příslušné skutečnosti objektivně určovaly určité zvýšení vlivu Číny na politiku KLDR.
Hlavní charakteristikou korejsko-čínských vztahů posledních let je aktivace vztahů ve všech oblastech, včetně tak specifické, jako je ideologie a propaganda. Spolupráce KLDR a ČLR v otázkách domácí a zahraniční propagandy donedávna trpěla spíše omezenými kontakty. V současnosti je však stabilnější. V této oblasti bilaterální vztahy narůstají a mají tendenci se rozšiřovat a prohlubovat. (…)
Kim Ir Sen s Čou En-lajem v Pekingu v dubnu 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Podmínky v KLDR jsou takové, že politicko-ideologická výchova obyvatelstva je založena na pokynech a agendě jednoho jedinečného jedince. Snahy celého propagandistického aparátu jsou zaměřeny na posílení autority Kim Ir Sena a následně na udržení příslušné morální atmosféry v zemi. Proto jsou postoje vůči tomuto jednotlivci a jeho myšlenkám nanejvýš důležité. Představují lakmusový papírek, zda je přístup k celé zemi a jejímu vedení považován za přátelský nebo spíše negativní.
Toto je směrnice KSP pro úroveň její spolupráce v oblasti propagandy a informací s jinými zeměmi, včetně Číny. Za tímto účelem jsou korejští soudruzi někdy ochotni vynaložit značné finanční výdaje vůči třetím zemím. (…)
Peking se zdržel kritiky „neutralismu“ KLDR ohledně konfliktu Číny se SSSR a dalšími bratrskými zeměmi, stejně jako postojů vedení KLDR k „soběstačnosti“ a „nezávislosti“. Poté, co byl Kim Ir Sen ignorován, Čína nyní přistoupila k potvrzení a aktivní propagaci politiky KLDR a ocenila osobnost Kim Ir Sena. Peking dnes bezpodmínečně podporuje celou politickou agendu KLDR. Masmédia ČLR reagují na veškeré dění v KLDR, na Korejském poloostrově a na projevy Kim Ir Sena. (…)
Vedoucí představitelé KLDR a Číny nyní odstranili nepřátelství v korejsko-čínských vztazích, které kdysi bránilo oběma stranám spolupracovat. Vytvořili podmínky pro politickou a ideologickou korejsko-čínskou spolupráci v řadě otázek. (…)
V KLDR jsou nyní podporovány různé čínské politické koncepce. Jsou hodnoceny kladně a v mnoha případech je korejští soudruzi adoptují.
Dnes KLDR podporuje „kulturní revoluci“, deklaruje svou solidaritu se závěry 10. sjezdu KS Číny a také s různými politickými kampaněmi v Číně. (…) KLDR vlastně celou domácí politiku maoistů hodnotí pozitivně.
Kim Ir Sen na návštěvě Lidové komuny čínsko-korejského přátelství v okrese Ta-sing u Pekingu v dubnu 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Korejští soudruzi s odvoláním na princip reciprocity publikovali několik čínských materiálů s antiproletářskými, antisocialistickými a antisovětskými tendencemi. Korejská propaganda ve skutečnosti ponechává nezmíněný ani jeden relevantní projev nebo prohlášení čínských vůdců. Vždy se odpovídajícím způsobem odrážejí v tisku KLDR a ovlivňují tak veřejnost KLDR způsobem, který se líbí Číně. (…)
V této souvislosti považujeme za vhodné zaměřit se na ty problémy, kde se [korejské] názory liší od těch čínských. A je jich v tomto ohledu opravdu hodně. Korejští soudruzi obecně nebudou akceptovat antisovětismus čínských vůdců. Nebudou souhlasit s čínským hodnocením Sovětského svazu jako „sociálimperialistického“ státu, ale vyjádří svou připravenost rozvíjet a posilovat sovětsko-korejské přátelství a spolupráci.
Přes veškerou snahu se Číňanům nepodařilo oddělit KSP od mezinárodního komunistického hnutí. KSP podporuje a pěstuje, i když ze „zvláštní“ pozice, vztahy s různými odděleními komunistického světového hnutí. A velmi důležité: I když pomalu, KSP v současnosti stále udržuje vztahy s KSSS a stranami ostatních bratrských socialistických zemí. I když jen v deklaracích, KSP stále volá po jednotě socialistických zemí a mezinárodního komunistického hnutí.
V otázkách ideologického boje KSP hájí, byť ze „zvláštního“ postavení, myšlenky socialismu a komunismu. (…)
Na rozdíl od Číny KLDR souhlasí s podporou akcí evropských socialistických zemí k dosažení a udržení bezpečnosti v této geografické oblasti. KLDR neschvaluje čínskou spolupráci s imperialistickými a reakčními silami v otázkách globální politiky antisocialistickým a protisovětským způsobem. (…)
K realizaci společných cílů socialistického společenství v KLDR se předpokládá, že všichni velvyslanci ze socialistických zemí budou řešit problémy nezbytné pro boj proti čínské propagandistické činnosti. To oslabí čínský vliv a sabotuje propagandistické akce Pekingu v KLDR a posílí to naše politické, ideologické a jiné pozice v této zemi. (…)
*
28. ledna 1975, velvyslanectví NDR v KLDR o rozhovoru s radou velvyslanectví SSSR soudruhem Pimenovem: KLDR se obává uznání Jižní Koreje socialistickými státy
Kim Ir Sen na návštěvě základní školy, září 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Schůzka byla domluvena na naši žádost.
- Vyměnili jsme si názory na rozsáhlé zpravodajství „Rodong sinmun“ z Lidového sjezdu v Číně (projev Čou En-laje) a dospěli jsme k následujícím hlavním závěrům:
(…) ačkoli přímé protisovětské útoky byly pečlivě vynechány, z kontextu je jasně zřejmé, že „supervelmoci“ mají být Spojené státy a Sovětský svaz;
tímto publikováním KLDR také oceňuje rozsáhlé zpravodajství o nedávných projevech Kim Ir Sena v čínském tisku.
- Soudruh Pimenov navíc poskytl následující informace:
Ministr zahraničí Ho Tam v rozhovoru se sovětským velvyslancem vyjádřil, že ministerstvo zahraničí KLDR pečlivě připravuje návštěvu Kim Ir Sena v Sovětském svazu v roce 1975. Korejci žádají sovětské vedení, aby navrhlo datum na rok 1975.
Na stejném setkání Ho Tam vznesl otázku, zda ve Vladivostoku [na sovětsko-americkém summitu v říjnu 1974] existovala „dohoda“ o Koreji. (Stejný kontext platí také pro nedávný článek v „Rodong sinmun“, kde se diskutuje o návrhu některých kapitalistických států na současné uznání Jižní Koreje socialistickými státy a KLDR kapitalistickými státy.)
Podle názoru soudruha Pimenova otázky Ho Tama demonstrují, jak si KLDR může představit absurdní scénář, že by za jejími zády mohl Sovětský svaz dospět k dohodám se Spojenými státy na úkor KLDR.
Steinhofer
*
30. července 1975, zpráva velvyslanectví MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: snahy o ozbrojené znovusjednocení a získání jaderných zbraní
Kim Ir Sen s Teng Siao-pchingem v Pekingu v dubnu 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Kim Ir Sen, generální tajemník KSP a prezident KLDR, uskutečnil oficiální návštěvy
– Číny (18.-26. dubna 1975)
– Rumunska (22.-26. května 1975)
– Alžírska (mezi 26. květnem a 2. červnem 1975)
– Mauretánie (od 30. května do 1. června 1975)
– Bulharska (2.–5. června 1975) a
– Jugoslávie (5.–9. června 1975)
jako vedoucí stranické a vládní delegace. Po návštěvě Číny chtěl v druhé polovině května navštívit i Sovětský svaz, ale termín, který navrhl, sovětským vůdcům nevyhovoval. Žádal také o přijetí v Praze, ale ani [československému vedení] termín nevyhovoval. Jeho záměr navštívit Moskvu je důležitým politickým faktem ze dvou důvodů. Na jedné straně to ukazuje, že KLDR pokračuje v takzvané politice udržování rovnováhy sil mezi čínskou stranou a našimi stranami; na druhou stranu bychom tento záměr měli vzít v úvahu při hodnocení jeho cest do Číny, Evropy a Afriky. […]
Ze sovětských a čínských zdrojů (velvyslanec VDR v Pchjongjangu nás informoval o rozhovoru, který vedl s čínským velvyslancem v Pchjongjangu), víme, že především v Číně Kim Ir Sen zvažoval možnost vojenského řešení. Podle čínského velvyslance chce KLDR vytvořit v Jižní Koreji takovou vojenskou situaci, která před vítězstvím vznikla v Jižním Vietnamu. (…)
Z těchto šesti návštěv byly návštěvy v Číně a Jugoslávii důležité také s ohledem na vojenskou techniku a vojenskou techniku poskytnutou KLDR. Čína poskytuje lidové armádě KLDR mnoho druhů vojenského vybavení a zbraní. V úvahu také přicházela možnost dát určité taktické jaderné zbraně [Severní Koreji] za účelem kompenzace jaderných sil v Jižní Koreji. Narážel na to náměstek ministra lidových ozbrojených sil v Pchjongjangu, který 11. června přijal maďarskou armádu [důstojníky, kteří přijeli do Severní Koreje na dovolenou]. Jugoslávie pomáhá [KLDR] především v oblasti námořních sil.
[…]
Dr. János Taraba
chargé d’affaires ad interim
Kim Ir Sen s Teng Siao-pchingem v Pekingu v dubnu 1975. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
