Praha, 24. prosince čučche 107 (2018) – V říjnu letošního roku byla ve Velké Británii vydána kniha Dermota Hudsona „Cesty do Koreje, země čučche, 1992 – 2017“ s podtitulem „osobní vzpomínky na návštěvy Korejské lidově demokratické republiky – poznámky z cest a trocha životopisného materiálu“.
Dermot Hudson je prezidentem Společnosti pro studium politiky songun Spojeného království, předsedou Anglické studijní skupiny myšlenky čučche, oficiálním delegátem Společnosti přátelství s Koreou (KFA) Spojeného království a členem Mezinárodního výboru pro studium politiky songun a rovněž nositelem titulu doktora sociálně-politických věd (RSDr.), uděleného v KLDR v roce 2016. Narodil se v Londýně a vyrůstal v chudých poměrech, po úmrtí otce od svých 11 let vychováván pouze matkou. Ve 14 letech se stal v roce 1974 členem Komunistického svazu mládeže a o šest let později Komunistické strany Velké Británie. V úvodu knihy popisuje svou cestu ke korejskému socialismu, k jehož podpoře dospěl po zklamání z ostatních pojetí socialismu, zejména ze sovětského a západoevropského („eurokomunistického“) revizionismu, který tehdy v dělnickém hnutí v Británii převládal.
Vysokoškolské studium dějin musel soudruh Hudson předčasně ukončit z důvodu nedostatku financí a s ohledem na vrcholící hospodářskou krizi a úsporná opatření protilidové vlády M. Thatcherové byl nezaměstnaný nebo pracoval jen na poloviční úvazek. Až v roce 1989 získal pozici nižšího státního úředníka v Úřadě pro oceňování. V roce 1983 se dostal k první publikaci z KLDR, obrázkovému časopisu „Korea“ (vychází ve stejné podobě dodnes) a brzy k dalším. „Malé množství literatury KLDR, které jsem měl, pulsovalo revoluční energií. Byl to opravdu kontrast k vyčerpanému, polovičatému, nudnému nebo nestravitelnému materiálu britské levice,“ uvádí.
Pod dojmem korejské literatury se soudruhy z Komunistického svazu mládeže založil Studijní skupinu myšlenky čučche. V květnu 1992 poprvé navštívil KLDR na pozvání Korejského svazu společenských vědců (KASS) a po dva týdny studoval na Akademii myšlenky čučche v obvodě Mangjongde na okraji Pchjongjangu, jako součást velké skupiny studentů z mnoha zemí světa. Návštěvu komplikovala skutečnost, že Británie a KLDR neměly až do roku 2000 diplomatické styky. Na druhou stranu bylo tehdy ještě možné cestovat přímou linkou Air Koryo z (bývalého východního) Berlína až do Pchjongjangu. Po zrušení této linky (v důsledku pádu sovětského bloku a vzrůstajícího kontrarevolučnímu tlaku) už bylo nutné cestovat přes Moskvu a po zrušení linky do Moskvy je nejběžnější přestupní destinací pro cesty do severní Koreje Peking.
Do země skutečného socialismu
Skutečný socialismus v Koreji nadchl soudruha Hudsona i díky možnosti srovnání s ostře revizionistickým a kapitalizovaným Maďarskem, které navštívil koncem 80. let. Navzdory tvrzením o zaostalosti socialismu už tehdy viděl v Koreji řadu počítačů, se kterými školáci bravurně zacházeli, ačkoli ani v Británii to ještě nebylo obvyklé. O korejských školácích píše: „Jejich energie a živost mě ohromila, byla tak rozdílná od apatických, neposlušných a dekadentních teenagerů v západních zemích.“
V souvislosti s první cestou do Koreje Dermot Hudson vzpomíná na úpadek východní části Berlína po pádu NDR, při druhé cestě v říjnu 1993 měl možnost vidět tragédii restaurovaného kapitalismu v Moskvě. O to více si vážil korejského socialismu, hrdě a statečně čelícího kontrarevoluční bouři, bez podpory cizích zemí, ale nikoli bez podpory pokrokových zahraničních přátel, kteří přijížděli do Koreje z mnoha regionů. Stejně jako o rok dříve měl i nyní možnost vycestovat na venkov, nyní poprvé i vlakem. Kromě obvyklých cílů, které navštěvují cizinci v KLDR běžně, byl tehdy hostem v ústředí Generální federace odborových svazů Koreje nebo v jednotném zemědělském družstvu v Sunanu s vlastní mateřskou, školou a nemocnicí včetně porodního oddělení. Navštívil také korejskou rodinu v jejím bytě.
Cesta dvoučlenné britské delegace v červnu a červenci 1994 už probíhala přes Peking. Autor se netají svými negativními dojmy z „tržního socialismu“ v Číně. Podobnou zkušenost uvádějí mnozí další příznivci KLDR cestující přes Čínu, včetně mě.
K zajímavostem této návštěvy patřila například prohlídka expozice o jihokorejské revoluci a znovusjednocení v Muzeu korejské revoluce, kterou provázela uprchlá jihokorejská revolucionářka, členka tvrdě pronásledované ilegální Revoluční strany za znovusjednocení.
Cesta Dermota Hudsona a Shauna Pickforda do Koreje v červnu 1996 byla první po skonu velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena, v období, kdy západní sdělovací prostředky byly plné zpráv o „hladomoru“ a „masovém hladovění“ v KLDR. „Nebyly zde absolutně žádné známky jakéhokoli »hladomoru« ani fronty na jídlo,“ dodává k tomu. Soudruh Pickford měl během návštěvy vážné zdravotní obtíže po konzumaci špatného jídla v Číně a po prohlédnutí lékařem Akademie myšlenky čučche byl odvezen do Namsanské nemocnice, jejíž třetí patro je vyhrazeno léčení zahraničních revolucionářů. Zde se po dvou dnech péče v nejlepších podmínkách uzdravil.
Při návštěvě Nejvyššího lidového shromáždění se britští soudruzi seznámili se skutečností, že poslanci v lidově demokratické Koreji jsou voleni běžní pracující lidé a nenachází se zde parazitní vrstva „profesionálních politiků“. Povšimli si také toho, že i na venkově jezdí mnoho autobusů, kdežto na britském venkově nejezdí žádné nebo jen jeden za týden. (To by mělo zajímat maloměšťáky z někdejšího „východního bloku“, v jejichž myslích je Británie „rájem na zemi“, hned vedle USA…)
Korejští společenští vědci v té době kritizovali Čínu za navázání styků s jihokorejským loutkovým režimem v roce 1992, čímž zradila proletářský internacionalismus, a také Vietnam za jeho příklon k Západu, ačkoli mu KLDR poskytla značnou pomoc v protiimperialistickém boji. Uvedli, že Čína vyvíjela na Koreu nátlak, aby následovala její linii „reforem“ a „otvírání se“, ale Korejská strana práce to odmítla.
KLDR v té době čelila mimořádně těžké blokádě nejen v důsledku sankcí, ale i kvůli požadavku Ruska a Číny na obchodování v dolarech. Bylo nutné pěstovat kukuřici na neobvyklých místech jako v areálu Namsanské nemocnice nebo Akademie myšlenky čučche. Nikdo ale neumíral hlady ani nebyl špatně oblečen. V souvislosti s druhou návštěvou Sunanského JZD autor poznamenává, že „zemědělství a průmysl v KLDR jsou řízeny velmi demokraticky, zemědělci si volí předsedu družstva, to je něco jako volit si svého šéfa, něco nepředstavitelného v takzvaných »vyspělých demokraciích« Západu.“
Britští soudruzi uspořádali s akademiky z Korejského svazu společenských věd sympózium na téma sociálních problémů v Británii. Zklamáním bylo setkání s tehdejším prezidentem Akademie myšlenky čučche a mezinárodním tajemníkem KSP Hwang Čang Jopem, který působil ideologicky nevýrazným dojmem a vyjadřoval obdiv k Británii, kterou navštívil. Na jaře 1997 Hwang zběhl do jižní Koreje prostřednictvím jejího velvyslanectví v Pekingu. Poté vyšlo najevo, že se dopustil zpronevěry a vedl dekadentní život. Během své návštěvy Londýna žádal Mika Hickse, tehdejšího generálního tajemníka KS Británie, aby mu přivedl nějaké dívky z nechvalně proslulé čtvrti Soho. Ve skutečnosti pracoval nejméně dva roky před zběhnutím pro jihokorejské loutkové zpravodajské služby. Byl synem statkáře, ale shovívavostí a ušlechtilostí KLDR mu bylo umožněno získat významné pozice, což odplatil nejčernější zradou. Stal se smetím v odpadkovém koši úpadkové jižní Koreje.
V novém století
Další návštěvu lidové Koreje vykonal soudruh Hudson z důvodu založení rodiny a finančních obtíží až o šest let později, v dubnu 2002. Na pozvání Výboru pro kulturní vztahy s cizími zeměmi a Korejského výboru pro přátelství s britským lidem se zúčastnil oslav 90. výročí narození velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena. V té době už byl členem Společnosti přátelství s Koreou (KFA), založené v listopadu 2000. (Kromě toho se stal členem Nové KS Británie, ze které v roce 1997 odešel a vrátil se do ní v roce 2014.) Na národním setkání ke Dni slunce viděl velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila. „Zanícení lidu KLDR pro své vůdce je naprosto opravdové, nepředstírané a rozhodně ne režírované nebo nařízené,“ konstatuje.
Dermot Hudson promluvil společně s dalšími zahraničními delegáty v Domě kultury Čchollima na shromáždění, zakončeném Internacionálou. Poprvé tehdy viděl masové kulturní a tělocvičné představení „Arirang“ na Stadionu 1. máje. „Přesvědčilo mě ještě více, že socialismus založený na čučche bude vždy vítězný. Pouze KLDR dokáže organizovat tak velkou událost,“ komentuje. „»Arirang« demonstroval vysokou úroveň jednoty, organizovanosti a disciplíny společnosti KLDR.“
Při této návštěvě využil autor služeb zubaře Lidové nemocnice přátelství Východního Pchjongjangu. Oprava chrupu, která by v Londýně stála 1000 liber (téměř 29 tisíc Kč!), zde byla provedena jen s poplatkem jen necelých 40 dolarů (920 Kč) za malý kousek zlata do výplně.
Po dalších šest let se autor z rodinných důvodů do Koreje nedostal. Podařilo se to až v říjnu 2008 na pozvání Korejského svazu společenských vědců. K této návštěvě autor podotýká: „KLDR prosazuje vzdělávání v revolučních tradicích a na rozdíl od chruščovovských moderních revizionistů věří v respektování předchůdců revoluce. Také udržuje silné antiimperialistické vzdělávání a třídní vzdělávání. Zhlédl jsem Sinčchonské muzeum (místo, kde imperialisté USA chladnokrevně zmasakrovali 35 383 lidí), zajatou loď »USS Pueblo« a v úžasné Mateřské škole Čchangwang mi řekli, že mají místnost pro třídní vzdělávání proti imperialistům a třídním nepřátelům jako statkářům a kapitalistům.“
Navzdory neustálým lžím reakcionářů o „hladomoru“ byla v plném proudu sklizeň rýže, kukuřice, jablek a tomelů (kaki), kromě toho rekordní výlov sépií v Západokorejském moři. V Pchjongjangu, dalších městech ani ve venkovských oblastech od Sariwonu až po Sinuidžu „opět žádná známka hladovění ani žebráků nebo bezdomovců jako máme v Londýně“. Na pikniku s pivovarskými dělníky a horníky bylo plno jídla a pití. „KLDR provádí lidově orientovanou politiku. Bydlení je bezplatné, základní jídlo se prodává za nízké ceny. Vzdělávání od jeslí po univerzity je bezplatné. Univerzitní studenti nemusí platit poplatky za výuku, ale dostanou zdarma uniformy a zůstávají zdarma na kolejích (na rozdíl od vysokých nájmů pro studenty v Londýně). Zdravotní péče je rovněž bezplatná. Podstoupil jsem zdarma léčbu v Namsanské nemocnici, která by mě stála 21 liber (609 Kč). Navštívil jsem skvělou Mateřskou školu Čchangwang, která má 10 pater a zahrnuje krytý bazén. Všechno včetně jídla (5 jídel denně obsahujících 120 gramů rýže) je zde rovněž zdarma.“
„Během cesty do KLDR jsem dostal infekci hrudníku… Tak jsem byl umístěn do Namsanské nemocnice, kde jsem byl podroben celkové prohlídce včetně rentgenu… Dostal jsem antibiotika a inhalátor.“
Dermot Hudson se při svých návštěvách lidové Koreje setkal s mnoha významnými představiteli korejské revoluce jako s tajemníkem (později místopředsedou) Korejské strany práce soudruhem Kim Ki Namem, předsedou Nejvyššího lidového shromáždění soudruhem Kim Jong Namem nebo náčelníkem Pchjongjangské mise Antiimperialistické národní demokratické fronty Koreje soudruhem Čo Il Minem. O posledním z nich poznamenává: „Nechal jsem se s ním vyfotografovat. Ostatní členové mise se nepřipojili, protože mají příbuzné v jižní Koreji, což by znamenalo represe proti jejich rodinám, které by mohly být prováděny reakčními fašistickými jihokorejskými orgány.“
Ohledně návratu do Británie přes Čínu chválí autor (už podruhé) velmi levné železniční spojení z Pchjongjangu do Pekingu.
Rudý prapor vlaje dál
Roku 2012 se soudruzi Dermot Hudson a Shaun Pickford účastnili Světového sjezdu čučche u příležitosti 100. výročí narození velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena. V té době, po úmrtí velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila, se šířily zvěsti o obratu KLDR ke kapitalismu. „Můj první dojem z opětovné návštěvy KLDR po čtyřech letech byl, že socialistický systém je pevný a že rudý prapor doslova vlaje vysoko nad ulicemi Pchjongjangu… Pchjongjang nemá kapitalistické reklamy… V ulicích je mnoho obchůdků a kiosků, prodávajících jídlo a pití, ale jsou vlastněny státem a družstvy.“
„Žádná známka jakýchkoli hladovějících lidí… Lidé byli dobře oblečeni. Nyní je větší výběr dostupného oblečení. Zdá se, že kalhoty jsou oblíbené mezi Korejkami, ale idiotské jihokorejské loutky tvrdí, že ženám v KLDR je zakázáno nosit kalhoty a západní imperialistická média to opakují.“
Studentka Kim Ir Senovy univerzity řekla, že „15. dubna (Den slunce) její rodina dostane kachní maso…, sladkosti, sušenky a pivo, vše zdarma.“ Rodiny se 15. dubna stěhují do nových bytů.
Světového sjezdu myšlenky čučche v Lidovém paláci kultury se účastnili pokrokoví lidé ze všech koutů zeměkoule. „Bylo to na hony vzdáleno propagandě západních médií, že KLDR je »uzavřená« a »izolovaná«.“
„Nepochybně vrcholem byla velká vojenská přehlídka 15. dubna, Dne slunce… Vážený generál Kim Čong Un hovořil. Jeho hlas byl pevný a rozhodný. Jeho projev byl velmi jasnou řečí, že nedojde k žádné úchylce nebo oblevě.“
Kapitola o návštěvě v září 2012 zmiňuje rozsáhlou novou bytovou výstavbu i obnovu starší a nové zábavní parky (přístupné téměř zdarma). Popisuje druhou návštěvu slavnosti „Arirang“ a Muzea výzbroje Korejské lidové armády. „Viděl jsem expozici strategických raket a střel a říkal jsem si, že je to důvod pro sbohem yankeeům, sbohem jihokorejským loutkám! USA mohou být zničeny stisknutím tlačítka! … KLDR pod moudrým vedením váženého maršála Kim Čong Una jednoho dne plně projeví moc songunu a znovusjednotí zemi smetením nenáviděných amerických imperialistů do moře!“
„Korejští lidé vedou dobrý emoční a kulturní život. Jsou šťastnější než lidé v kapitalistických zemích a mají jiný pohled na život… V základě vypadají korejští lidé šťastněji než běžní pracující lidé ve Velké Británii a kapitalistických zemích.“
Návštěva v červenci 2013 proběhla u příležitosti 60. výročí vítězství ve Vlastenecké osvobozenecké válce. V této době bylo patrné posilování soběstačnosti, výskyt nových druhů korejského zboží. Soudruh Hudson se zúčastnil mezinárodního mírového pochodu, sledoval vojenskou přehlídku, potřetí slavnost „Arirang“ a další kulturní akce. Promluvil na masovém shromáždění proti nepřátelské politice USA v Kesongu.
V říjnu 2015 se autor účastnil oslav 70. výročí založení Korejské strany práce, své desáté návštěvy lidové Koreje. Před touto návštěvou byl vyhozen z práce za své aktivity na podporu korejského socialismu. Od minulé návštěvy byl otevřen nový terminál pchjongjangského letiště. K největším kulturním událostem patřil pochodňový pochod mládeže a představení na plovoucím ostrově na řece Tedong s 10 tisíci účinkujícími. Popisuje další rozvoj země a komentuje: „V Londýně jsou některé pěší podchody v noci plné bezdomovců, opilců, drogově závislých a zdegenerovaných kriminálních lumpů, ale v Pchjongjangu nic takového není. Opravdu, KLDR je vysoce morální společností, která nezná drogovou závislost, ani nemá pornografii a takzvaný »sexuální průmysl« jako kapitalistické země, který pokřivuje lidské hodnoty a ničí životy.
Nebyly zde také žádné známky policejního potlačování lidí ani těžce ozbrojené policejní jednotky hlídkující v ulicích… Na venkově KLDR jsem nikde neviděl ostnatý drát.“
Splnění snu – doktorát v KLDR
V dubnu 2016 při návštěvě Koreje, kterou vykonal soudruh Hudson v doprovodu dalších dvou britských účastníků, mu byl v Sále shromáždění Mansude udělen doktorský titul (doktor sociálně-politických věd, u nás se zkratkou RSDr.) po obhajobě práce „Na obranu songunu“ (politiky upřednostňování vojenských záležitostí) před 15 profesory v nově vybudovaném Vědecko-technickém komplexu.
K zajímavým místům navštíveným při této příležitosti patřilo revoluční místo Pchjongčchon, kde velký vůdce soudruh Kim Ir Sen v prosinci 1948 testoval první samopal korejské výroby, doprovázen hrdinkou protijaponské války soudružkou Kim Čong Suk a velkým vůdcem soudruhem Kim Čong Ilem. Na tomto místě také drahý vážený maršál Kim Čong Un 6. prosince 2015 oznámil, že KLDR vyrobila první vodíkovou bombu soběstačnosti.
Mezi zahraničními návštěvníky k méně známým lokalitám patří také revoluční muzeum Čongsung, odkud z podzemního krytu vedl velký vůdce soudruh Kim Ir Sen Vlasteneckou osvobozeneckou válku k vítězství.
Pobyt v Koreji v září 2016 se uskutečnil u příležitosti Mezinárodního semináře o myšlence čučche pro antiimperialismus, nezávislost a solidaritu, pořádaného Korejským svazem společenských vědců a Mezinárodním institutem myšlenky čučche. Znovu bylo zřetelné zlepšování životní úrovně lidu, probíhala například výstavba nové ulice Rjomjong pro 20 tisíc lidí. Během návštěvy provedla KLDR 9. září 5. jaderný test a soudruh Hudson byl přítomen na slavnostním představení k této příležitosti v divadle Ponghwa (Pochodeň). Pozoruhodná byla též návštěva nové Pchjongjangské střední školy pro sirotky s učebnou pro antiimperialistické třídní vzdělávání nebo nového Muzea hnutí mládeže.
K mnoha skvělým navštíveným kulturním atrakcím autor podotýká: „…Rekreační a kulturní zařízení nejsou prostředkem výdělku kapitalistických parazitů, ale prostředkem k obohacování kulturních a emočních životů lidu.“ A uzavírá: „Být v KLDR je jako být ve snu. … Země bez vnitřních konfliktů nebo rozporů… Zavázal jsem se ještě intenzivněji studovat myšlenku čučche a myšlenku songun a plnit ještě lépe naši práci.“
Nezastrašeni hrozbami
Oslav 105. výročí narození velkého vůdce, Dne slunce 2017, jsem se účastnil i já, takže v tomto případě mohu se soudruhem Hudsonem srovnávat, ačkoli jsme měli společnou jen část programu. Britská delegace byla tříčlenná, stejně jako československá, mezi asi 90 delegáty ze zhruba 20 zemí. Popis vojenské přehlídky a manifestace pracujících autor završuje slovy: „Když skončila civilní přehlídka, drahý vážený maršál Kim Čong Un mával publiku. Propukli jsme v nadšený potlesk. Vážený maršál nám mával, jeho tvář působila jasně a šťastně, jeho úsměv byl jako slunce dávající lidem život. Skutečně, drahý vážený maršál Kim Čong Un je sluncem 21. století.“
Soudruh Dermot Hudson promluvil na semináři v Lidovém paláci kultury a na shromáždění korejského lidu k přísaze pomsty v Sinčchonu, jako první cizinec v dějinách. (Sinčchon si můžeme představit asi jako 180násobné Lidice, ale s mnohem brutálnějším vražděním ze strany imperialistů USA a jejich posluhovačů, než které předvedli v Lidicích němečtí nacisté.)
Čtrnáctá cesta soudruha Hudsona do Koreje, jako poslední popsaná v této knize (naštěstí nikoli poslední celkem), se uskutečnila v srpnu 2017 u příležitosti 5. mezinárodního festivalu na oslavu velkých osobností zrozených z hory Pektu. Britská delegace byla tříčlenná. Festival probíhal v období zostřeného napětí, kdy „vyšinutý šašek, který okupuje pozici prezidenta USA, mluvil o rozpoutání »ohně a hněvu« proti lidové Koreji, čemuž následovalo uvalení několikerých sankcí Radou bezpečnosti OSN (zkorumpovaného a prodejného orgánu plně kontrolovaného americkým imperialismem a velmocemi).“
„Lidé v KLDR nebyli otřeseni ani zastrašeni hrozbami imperialistů USA… Žádná jiná země na světě není tak silná v protiimperialistickém duchu a revoluční horlivosti! Byl to velký kontrast se sousední zemí, Čínou, kde jsou všechny druhy kapitalistického odpadu pohotově přijímány, a kontrast s vyčerpanými, zmoženými byrokratickými, revizionisty vedenými socialistickými zeměmi v Evropě, které jsem navštívil v 80. letech. Dokud je lidová Korea vedena bojovnou antiimperialistickou myšlenkou čučche a soběstačností, nemůže nikdy zkolabovat!“
Festivalu se zúčastnilo na 300 delegátů z celého světa. Vrcholem programu bylo shromáždění za úsvitu slunce na vrcholu hory Pektu, posvátné hoře revoluce a kolébce korejského národa, a návštěva Pektusanského tajného tábora, rodiště velkého generála Kim Čong Ila. Dermot Hudson promluvil na Mezinárodním shromáždění solidarity s korejským lidem.
Kniha Dermota Hudsona přináší mnoho zajímavých poznatků ze země, která „v podstatě sama na světě třímá rudý prapor a udržuje socialistické principy, ačkoli ostatní, jako sovětští revizionisté a Číňané, je hanebně odvrhli“. Vyvrací také nehorázné lži, šířené nepřátelskou propagandou a pochybovači. Poznatky soudruha Hudsona z lidové Koreje a jeho hodnocení korejského socialismu jsou zajímavé i pro české a slovenské čtenáře i díky tomu, že také mnozí z našich podporovatelů KLDR se nadchli pro korejský socialismus po zklamání z úpadku světového revolučního hnutí a z hořkého osudu různých revizionistických koncepcí. Z aktivistů českého a slovenského hnutí přátelství s lidovou Koreou sice nikdo nebyl v Koreji po roce 1989 tolikrát a po tak dlouhý čas jako soudruh Hudson, ale dojmy všech, kteří měli možnost zemi čučche navštívit, se naprosto shodují s velice pozitivním hodnocením z pera soudruha Hudsona. Také ohlasy na návštěvy v Koreji od ostatních zahraničních přátel, se kterými jsme se setkali, jsou zcela pozitivní a nadšené. To potvrzuje, že soudruh Hudson píše o cestách do Koreje upřímně a otevřeně, zcela odlišně od žvástů tendenčních pisálků z řad komerčních turistů a samozvaných „koreanistů“, zaslepených konzumním maloměšťáctvím a individualismem a hledajících na společensky nevyspělejší zemi světa jen nedostatky.
Lukáš Vrobel,
první místopředseda Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan
a České skupiny pro studium a uskutečnění myšlenky čučche
*
Kniha je k zakoupení na adrese:
