Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (16. část)

(Pokračování z 15. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)

Celostátní shromáždění ke Dni slunce

V roce 2018 jsem měl tu čest být účastníkem Celostátního shromáždění ke Dni slunce, pořádaného v pchjongjangském Paláci sportů (do angličtiny se překládá jako Pyongyang Indoor Stadium, Pchjongjanský krytý stadion).

Budova z roku 1973 s kapacitou přes 20 tisíc lidí je jako obdobné stavby v KLDR z té doby typická velkým množstvím sloupů a zajímavá je svou lomenou střechou. Průčelí zdobí typické obrazy slunečně usměvavých velkých vůdců a asi 40 metrů dlouhé heslo „Velcí soudruzi Kim Ir Sen a Kim Čong Il budou s námi věčně!“

Do velkého sálu proudily tisíce slavnostně naladěných lidí, vojáci i civilisté často s řadou vyznamenání za zásluhy v budování a obraně socialistické vlasti. Někteří dávali najevo radost či překvapení, že vidí cizince s odznakem s velkými vůdci, ale možná i jen z toho, že vůbec vidí cizince, protože shromáždění tohoto typu jsou přístupna velmi malému počtu cizinců, většinou jen diplomatům, a myslím, že i těm nejspíš jen ze spřátelených zemí. Cizinci měli v sále svá vyhrazená místa, odlišná od ostatních sluchátky pro poslech překladu projevu, který byl k dispozici v angličtině a ruštině, pokud si vzpomínám.

Agitační aktivity žen před Palácem sportů

Nadšení ve velkém sále, vyzdobeném obrovským rudým praporem s obrazem usměvavého věčného prezidenta a řadou hesel, bylo strhující. Na tribuně stála čestná stráž, zahrnující všechny služby ozbrojených složek, s jejich prapory. Nadšený potlesk doprovázel příchod i odchod nejvyšších představitelů Korejské strany práce, státu a společenských organizací. Řadu ovací sklidil i bojovný projev soudruha Kim Jong Nama, tehdejšího předsedy prezídia Nejvyššího lidového shromáždění KLDR a člena prezídia politbyra Ústředního výboru Korejské strany práce. V té době mu bylo už 90 let, čtený projev ale přednášel pevným a rozhodným hlasem.

Zazněla „Píseň generála Kim Ir Sena“ a píseň „Vůdce bude navždy s námi“, melodií nápadně připomínající sovětský hit z roku 1936 „Píseň o vlasti“ („Široka strana moja rodnaja“), což si znalec českého textu může vyzkoušet jeho zasazením do melodie („Země má je krásná země mládí / svobodná a šťastná nad jiné / splnění všech dávných lidských přání / radost žít je v krásné zemi mé“), přičemž český text by se na rozdíl od korejského rýmoval.

Na tomto místě bych si dovolil odbočku ke korejským budovatelským písním a hudbě celkově. Měl jsem možnost slyšet mnoho korejských hudebních děl a velké množství jsem si jich také z KLDR přivezl na CD a DVD. Vzhledem ke své neznalosti korejštiny jsem se při zkoumání významu písňových textů musel zaměřit jen na jejich názvy, přeložené na albech zpravidla do angličtiny, nebo na dostupné překlady. Na DVD mají všechny korejské písně titulky, ale jen v korejštině. Několik základních slov a frází, které znám, rozeznám v mnoha písních, jejich základní poselství je totiž stále podobné – oslavují socialismus, vlastenectví a velikost velkých vůdců.

Celostátní shromáždění ke Dni slunce – Lukáš Vrobel ve třetí řadě čtvrtý zleva

(foto Korejská ústřední tisková agentura – www.kcna.kp)

Zatímco v Československu v celém období 1948-1989 bylo obtížné, v posledních dekádách až nemožné zavadit o píseň zmiňující socialismus nebo vůbec jakékoli politické poselství, a ani v „nejtvrdších 50. letech“ se politická situace do textů populárních písní vůbec neodrazila, v KLDR je naopak zřejmě obtížné až nemožné najít píseň z období posledních desítek let, která by nereflektovala domácí politickou situaci, obdiv k socialismu, vlastenectví a velkým vůdcům zejména. Na rozdíl od bývalého Československa, kde podobné písně, pokud vůbec vznikly, byly naprostým propadákem a často až trapasem a nedostaly se za hranice politických akcí, v KLDR jsou běžné v rádiu, televizi, amplionech, prostě všude ve veřejném prostoru, a myslím, že naprostou většinou společnosti jsou pozitivně přijímány, soudě dle toho, že i průvodci a průvodkyně si je spontánně zpívali, aniž by to působilo dojmem nějaké pózy vůči nám.

Svou roli zde jistě hraje i to, že jiný repertoár prostě není většinové populaci dostupný. My si to těžko dokážeme představit, protože u nás byla západní hudba dostupná prakticky vždy, nanejvýš bylo omezeno její vydávání, ale KLDR v rámci dlouhých dekád čučchizace úplně minuly i takové celosvětové hudební fenomény jako Beatles a ABBA. Soudruh Kim Ir Sen konstatoval, že „jazz je jed“, a tak bylo přistupováno po léta téměř k jakékoli západní hudbě, snad s výjimkou jistého oteplení v 80. letech, kdy vzniklo i několik korejských „coververzí“ známých západních hitů, a potom s nástupem soudruha Kim Čong Una kolem roku 2012, kdy se krátce hrály některé západní melodie.

V minulosti si získala hudební díla z KLDR díky svým zpěvným melodiím úspěchy i v zahraničí a prý dokonce i v Jižní Koreji. Nyní se ale zdá, že velká část běžně hraných písní je už několik desítek let stará, nové tvorbě už se nějak nedaří, buď jí tolik nevzniká, nebo se neprosadí. Možná oboje. V tomto je patrná podobnost s českou tvorbou.

Celostátní shromáždění ke Dni slunce

(foto Korejská ústřední tisková agentura – www.kcna.kp)

Velkou otázkou zůstává, do jaké míry i mladá generace běžně poslouchá písně s ideologickými texty a do jaké míry dává přednost hudbě zahraniční, pokud je dostupná, případně ilegální tvorbě jižní. Jak jsem uvedl dříve, sám jsem v KLDR slyšel v rádiu písně čínské a ruské a bylo mi řečeno, že mládež je tam poslouchá běžně.

Pro zajímavost uvedu názvy některých písní, zakoupených na hudebních nosičích v KLDR: „Svou vlast mám nejraději“, „Píseň národní obrany“, „Ozbrojeně podpořme svého vrchního velitele“, „Nemůžeme žít bez Vás, soudruhu Kim Čong Une“, „On je náš soudruh Kim Čong Un“, „Mládeži, buď věrna straně“, „Mládeži, odpověz“, „Píseň vítězství je naše“, „Staňme se družicemi Slunce“, „Milujme svou zemi“, „Výše a rychleji“, „Důvěřujme budoucnosti“, „Zasvětíme své mládí vlasti“, „Píseň soudružství“, „Moc Koreje“, „Jednomyslně Vás budeme následovat“, „Náš vůdce milovaný lidem“, „Arirang armádně-lidové jednoty“ (arirang je korejská lidová píseň), „Pochodeň naděje“, „Má láska – můj Pchjongjang“, „Píseň letců“, „Jeho objetí je nezapomenutelné“ (to samozřejmě není píseň jen tak o kdekom), „Jasně jsme rozzářili hlavní město“, „Bohatá sklizeň na planině Čchongsan“, „Jsem ženou vojáka“, „Nikdy jsem nesnila o tom, že budu ženou hrdiny“, „Toto je vlast, kde žiji“, „Jednomyslná oddanost vlasti“, „Připraveni bránit vlast“, „Budeme květinami své země“, „Dáme průchod své zakořeněné nenávisti“, „Pojďme na Pektusan“, „Děvčata z naší továrny“, „Naše země nikdy nezapomene na vojáky“, „Desetimiliony se stanou kulkami a bombami“, „Děkuji Vám, drahý vůdce“, „Chceme ho podpořit písněmi a smíchem“, „Generálova hvězda“, „Jsme rodinou generála“, „Nikdy nezapomeneme“, „Cesta k vítězství“, „Neptej se na mé jméno“, „Jméno Koreje bude vyryto do oblohy“, „Mladý strojvůdce“, „Má země je tak krásná“, „Potěším svou vlast“, „Rozsévejme semena revoluce“, „Generál a lid“, „Světlo z Ústředního výboru strany“, „Mé srdce zpívá“, „Kde jste, drahý generále?“, „Píseň obnovy průmyslu pro národní budování“, „Soudruzi, vyzpívejme jeho city“, „Píseň učitelky“, „Krásná je hrdinná země“, „Má země, kterou střežím“, „Vojáci na stráži na předsunutých hlídkách posílají ranní pozdravy“, „Naše štěstí v jeho (vůdcově) objetí“, „Kroky vojáků“, „Budeme bránit svého vrchního velitele vlastními životy“, „Pektusan je kolébkou revoluce“, „Zasvětil jsem svůj život jako voják strany“, „Na cestě následování vůdce“, „Hvězda v mém srdci“, „Má milovaná země, objetí vůdce“, „Náš národ je nejlepší“, „Duha znovusjednocení“, „Korea je jedna“, „Znovusjednocení vlastním úsilím našeho národa“, „Mír je zajištěn našimi zbraněmi“, „Jsme nejšťastnější na světě“, „Bez přestávky“, „Páni této země říkají…“, „Jsme velká rodina“, „Blaho lidu“, „Ruka osudu“, „Pokrok a pokrok“, „Učme se“ atd., ale také třeba „Píseň o fazolové pastě“.

CD a DVD s hudbou z KLDR

Tyto písně mají často hluboké morální poselství, z něhož není namístě si dělat legraci, i když je v duchu tradic a zvyklostí korejské propagandy často poněkud přeexponované. Bohužel těžko můžeme posoudit, jak jsou takové texty celospolečensky brány vážně a do jaké míry představují jen folklór, nad nímž se většina posluchačů příliš nezamýšlí, tak jako nad texty populárních písní u nás a ve světě.

Zdá se, že v posledních letech, asi od roku 2018 jsou písně s nejvyhrocenějšími texty o nenávisti k nepřátelům a obětování vlastních životů eliminovány, stejně jako většina textů oslavujících současného váženého soudruha generálního tajemníka.

Palác sportů

Pozoruhodným oživením hudební scény se živým ohlasem i na mezinárodní scéně bylo vytvoření ženské hudební skupiny Moranbong v roce 2012. Tisk KLDR o ní referoval jako o „příkladu umění založeného na čučche a ovládajícího celosvětové styly“ a uváděl, že „nová skupina lehké hudby byla uspořádána váženým nejvyšším vůdcem soudruhem Kim Čong Unem jako nová jako nástupce Elektronického souboru Počchonbo, zřízeného velkým vůdcem soudruhem Kim Čong Ilem.“ Toto těleso zaujalo především svou modernizací korejské populární hudby díky moderním nástrojům, ale popravdě i svým vzhledem včetně různých typů do té doby nevídaných uniforem, na poměry KLDR někdy poněkud odvážných až výstředních, a zdá se, že v některých případech nevídaných ani potom, protože nejspíš po prvních letech značných úspěchů a popularity někdo zavelel „zpět“. Po dlouhé době poslední známé vystoupení skupiny se uskutečnilo na novoročních oslavách na Kim Ir Senově náměstí v noci na 1. leden 2019.

Mezi světovými melodiemi, které hrála skupina Moranbong, byla i jedna česká – „Vjezd gladiátorů“ z roku 1897 od Julia Fučíka (1872-1916), strýce stejnojmenného slavného komunistického novináře, revolucionáře a národního hrdiny (i když dnes už se mu tak neříká), popraveného nacistickými katany (1903-1943). Komunista Julius Fučík o Koreji dokonce psal, jednu ze svých polemik uváděl korejským příslovím. Fučíkova Reportáž psaná na oprátce vyšla po válce mimo jiné i korejsky.

Ale po kulturní odbočce se i já vrátím zpět. Vyvrcholením slavnostní atmosféry celostátního shromáždění bylo jednohlasné skandování tisíců po provolávání hesel na podporu KLDR, Korejské strany práce a váženého nejvyššího vůdce soudruha Kim Čong Una: „Manse!“ („Ať žije!“ – Doslova „Deset tisíc let!“)

Potchongská brána

Na shromáždění byli přítomni snad všichni vedoucí funkcionáři strany, státu a jeho hlavních společenských organizací kromě váženého soudruha nejvyššího vůdce, jenž se většiny podobných slavnostních akcí neúčastní a celkově se účastní mnohem méně medializovaných akcí než ostatní členové politbyra, což je propagandisticky pochopitelné, protože jeho přítomnost „musí“ být vzácná, nikoli běžná.

Mezi ostatními byla na tribuně přítomna i soudružka Kim Jo Džong, dříve první zástupkyně a později už „jen“ zástupkyně vedoucího oddělení ÚV KSP a kandidátka (náhradnice) politbyra ÚV, jedna z mála žen mezi vyššími představiteli strany a státu, navíc výrazně mladší než několik málo dalších žen (asi tři), jež se ve vyšších funkcích v posledních letech objevily. Nevím, zda si Korejci nějak vysvětlují skutečnost, že ve vedení strany a státu se nachází jediná žena výrazně nižšího věku než ostatní, nebo zda o tomto faktu vůbec nepřemýšlejí, každopádně jiné vysvětlení než „západní“ není známo – tím vysvětlením je, že jde o sestru soudruha Kim Čong Una. V KLDR je taková informace samozřejmě tabu. Různé informace a indicie však naznačují, že Kim Ir Senovo heslo o společnosti KLDR jako „velké rudé rodině“ vzali mnozí funkcionáři doslova.

Na Celostátní shromáždění ke Dni slunce jsme vcházeli bez jakékoli kontroly, pouze korejští občané ukazovali své občanské průkazy (tedy předpokládám, že to byly občanské průkazy, malé plastové karty s fotografií podobné našim současným občanským průkazům). Z toho bylo patrné, že přísná bezpečnostní opatření na akcích s účastí váženého soudruha nejvyššího vůdce jsou přijímána vyloženě na ochranu jeho osoby, nikoli pro zajištění bezpečnosti těchto akcí celkově, protože se neprojevila žádná obava z možného teroristického útoku či jiného narušení na akci s přítomností snad všech ostatních členů politbyra včetně předsedy Nejvyššího lidového shromáždění a předsedy vlády.

Na shromáždění nebylo s sebou možné brát fotoaparáty a jinou záznamovou techniku. Poštěstilo se mi ale být zachycen v sále na jednom snímku Korejské ústřední tiskové agentury, takže mám na tuto akci památku. Vím jen o dvou Češích, kteří se dostali na snímek KCNA z akce takového významu, a to byla naše delegace.