Digitální archiv Wilsonova centra poskytuje přístup ke zhruba 2400 dokumentům spjatým s dějinami Korejské lidově demokratické republiky. Podstatnou část tvoří hodnocení její politiky orgány většiny ostatních států někdejšího socialistického tábora, především velvyslanectvími a ministerstvy zahraničních věcí.
Ve svém výběru z těchto dokumentů se zaměřím na léta 1955–1989, tedy od vyhlášení samostatné politické linie KLDR nastolením ideologie čučche do faktického rozpadu a zániku takzvané světové socialistické soustavy.
Vybral jsem především materiály zaměřené na ideologii a vnitřní politiku KLDR a na její vztahy k dalším zemím hlásícím se k budování socialismu. Jen okrajově se ve svém výběru budu zabývat detaily hospodářské spolupráce, vztahy s kapitalistickými státy a zejména s Jižní Koreou (Korejskou republikou, s níž socialistické země neměly až do roku 1989 diplomatické styky).
Výběr nejzajímavějších dokumentů z této oblasti čítá 540 stran, proto si dovolím publikovat většinu z nich jen zkráceně, ovšem s odkazem na úplné znění.
Pohled spřátelených socialistických států na KLDR nám poskytuje poněkud pochmurnější obraz o její skutečnosti než oficiální propaganda. Musíme brát v potaz, že tyto země v uvedeném období nikdy Severní Koreu veřejně nekritizovaly a usilovaly o přátelské vztahy s ní, diplomaticky vyjádřená interní kritika je proto poměrně decentní a jistě nemá tendenci negativní hodnocení účelově přehánět, jak jsme tomu někdy svědky u antikomunistické propagandy.
Uvedené archivní prameny k vývoji severokorejské politiky v uvedeném období jsou cenným zdrojem poznání i její současné politiky, neboť velká část uvedených tendencí zjevně pokračuje (a leckdy se prohlubuje) i po další desítky let.
Nejprve o zdroji
Wilson Center Digital Archive je zdroj, kde mají studenti, výzkumní pracovníci, novináři a další přístup ke kdysi tajným dokumentům vlád a organizací z celého světa.
Digitální archiv, vytvořený a spravovaný Programem historie a veřejné politiky Wilsonova centra, obsahuje odtajněné historické materiály z archivů po celém světě, z velké části v anglickém překladu. Historické dokumenty prezentované ve stále se rozšiřujícím digitálním archivu poskytují jedinečný pohled na nedávnou mezinárodní historii a slouží k prohloubení a obohacení mezinárodní vědy, historického vzdělávání a veřejné politické debaty o důležitých globálních problémech a výzvách.
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/
1955 – rok nastolení čučche
Svou cestu korejskými dějinami, s přesahem do dějin světových, začneme v roce 1955 (současným korejským letopočtem čučche 44), kdy tehdejší předseda Korejské strany práce (později generální tajemník) a premiér (později prezident) KLDR Kim Ir Sen (Kim Il-song; jako na jiných místech těchto stránek budu zachovávat zažitou, ač nesprávnou českou transkripci převzatou z ruštiny) přednesl projev O likvidaci dogmatismu a formalismu v ideologické práci a nastolení čučche (na našich stránkách česky zde).
Zdá se, že ideologie čučche však tehdy – a ještě několik let poté – nebyla propagována příliš důrazně, neboť diplomatické zprávy spřátelených socialistických států se jí až do roku 1960 nevěnují.
(Jak je vykládána ideologie čučche ze strany KLDR, přinášíme na svých stránkách například zde.)
V roce 1955, pouhé dva roky po příměří v Korejské válce, kdy země teprve pomalu vstávala z trosek a popela za rozhodné pomoci svých spojenců (jak těch na severu, tak těch na jihu, přičemž ti severní měli v prvních letech náskok), když se ještě KLDR formálně neodchyluje od společné ideologie marxismu-leninismu (v jeho tehdejším sovětském výkladu v procesu pomalu se rozvíjejícího boje proti kultu osobnosti a opatrné Chruščovovy liberalizace), jsou však představitelé spojenců KDLR k situaci v severní polovině rozdělené země značně kritičtí.
17. ledna 1955, zpráva V. Molotova a M. Suslova o KLDR pro ÚV KSSS: Nespokojenost lidu, zločiny v armádě, neuplatňování kolektivního vedení
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-v-molotov-and-m-suslov
Kim Ir Sen s V. M. Molotovem v Moskvě v září 1953. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
V souladu s pokyny k předkládání návrhů na poskytnutí pomoci KLDR při oživení ekonomiky a při budování národa považujeme za nutné oznámit následující:
Korejští soudruzi při urychlování výrobní spolupráce rolnických farem a industrializaci země nepřijímají dostatečná opatření v procesu obnovy zemědělství a nevěnují náležitou pozornost zlepšování ekonomických podmínek obyvatelstva. Mezi obyvatelstvem existují případy projevů nespokojenosti se stávající situací, které nelze ignorovat, zejména s ohledem na skutečnost, že je nutné dosáhnout pokroku v hospodářském a kulturním rozvoji KLDR, který bude přesvědčivý pro všechen korejský lid (včetně Jižní Koreje). Situace v Korejské lidové armádě je špatná. Vojenská disciplína poklesla v důsledku ochabnutí politické práce v armádě a došlo ke snížení politické bdělosti. Existují případy zrady, dezerce, a další zločiny jak mezi vojáky, tak důstojníky.
Špatně se uplatňují principy kolektivního vedení ve Straně práce, stranická demokracie, kritika a sebekritika. Volby do Nejvyššího lidového shromáždění a místních správních orgánů se dlouhodobě oddalují.
ÚV Strany práce stále věnuje málo pozornosti práci v Jižní Koreji a nemá tam vlastní organizace ani podporu v masových legálních organizacích.
Myslíme si, že by bylo vhodné prodiskutovat záležitosti s korejskými soudruhy, kteří se dostali do vedení, ohledně situace v Koreji, a pozvat s. Kim Ir Sena do Moskvy v únoru 1955 společně se skupinou vysokých funkcionářů Strany práce za tímto účelem.
(…)
*
5. dubna 1955, sovětský záznam rozhovoru s předsedou lidového výboru provincie Čagang Pak Čchang Sikem: Nepřátelská skupina, nesprávné plánování, krádeže a zproněvěra
Pak Čchang Sik. Zdroj: koreanstudies.com
Rozhovor s I. D. Pakem [Pak Čchang Sikem] proběhl v bytě zástupce Sovětské informační kanceláře s. Tolstikova 5. dubna. (…) V rozhovoru, který se uskutečnil, Pak vyprávěl o výsledcích posledního, 10. pléna ÚV KSP, které právě skončilo. Plénum ÚV KSP trvalo čtyři dny. (…)
Ve zprávě a závěrečné řeči Kim Ir Sen ostře kritizoval skupinu bývalých členů Komunistické strany Číny v čele s Pak Il U, Kim Ungem a Pang Ho Sanem. Poukázal na nesprávné, v podstatě nepřátelské jednání této skupiny. Pokusila se postavit práci sovětských vojenských specialistů proti čínskému vojenskému velení během vlastenecké války a zdiskreditovat práci sovětských vojenských specialistů.
Pak Il U se představil v nesprávném světle a prohlásil, že byl jmenován Mao Ce-tungem pro práci ve společném korejsko-čínském velitelství, a proto je údajně nezávislý ve svých činech na směrnicích korejského vojenského velení a na Kim Ir Senovi. Tato skupina šířila nesprávné názory, že byl údajně uplatňován nesprávný princip při povyšování personálu do manažerské práce, kdy byli Korejci, kteří dříve pracovali v Číně, odsouváni do pozadí. Kim Ir Sen odhalil tuto demagogii a poukázal na skutečnost, že ve vládě KLDR bylo v té době osm Korejců čínského původu, pět Korejců sovětského původu a čtyři Korejci z Jižní Koreje.
Kim Ir Sen, který se pozastavil nad chybami a nedostatky v práci KSP, a zejména zdůrazňoval chyby KSP při provádění nákupů obilí, ostře kritizoval jednotlivé vysoké funkcionáře, kteří se snažili zakrýt skutečný stav věcí v KLDR. (…)
Kim Ir Sen se také pozastavil nad nesprávným plánováním sklizně obilných plodin. Například v roce 1955 se původně plánovalo dosáhnout sklizně obilí 4,1 milionu tun, loni v listopadu se toto číslo změnilo na 3,6 milionu tun a v lednu tohoto roku byla sklizeň obilnin snížena na 3,2 milionu tun, a nakonec teprve nedávno byl definitivně schválen plán sklizně ve výši 2,73 milionu tun.
Kim Ir Sen ve své závěrečné řeči vyzval členy strany a vůdce stranických a vládních organizací, aby všude zorganizovali boj za ekonomiku, zavedení každodenního sledování a přísné disciplíny při utrácení finančních zdrojů a materiálů a národní boj proti krádežím a zpronevěře. Pak (Čchang Sik) řekl, že krádež a zpronevěra nabyly velkých rozměrů. Řekl, že přibližně 1/3 všech zdrojů a materiálů je neoprávněně vynakládána a částečně drancována ve všech sektorech státního a družstevního hospodářství.
Členové ÚV KSP a další straničtí a vládní představitelé, kteří vystoupili v debatách, ostře kritizovali nedostatky v práci jednotlivých stranických a vládních orgánů, ale jen málo kritizovali ÚV KSP a vedení vlády. (…)
*
13. dubna 1955, sovětský záznam rozhovoru s předsedou lidového výboru provincie Čagang Pak Čchang Sikem: Podlézavost funkcionářů, hrozící povstání rolníků, nedostatek potravin a nespokojenost
Pak je sovětský Korejec, člen KSSS od roku 1928, který dlouhou dobu pracoval v SSSR v práci sovětů, počínaje předsedou vesnického sovětu až po předsedu výkonného výboru okresu. V Koreji zastával od roku 1945 řadu vedoucích funkcí: předsedy lidového výboru města Pchjongjangu, předsedy lidového výboru města Soulu (v létě 1950) a poté působil jako vedoucí odboru zemědělství ÚV KSP, náměstek ministra zemědělství KLDR a člen ÚV KSP.
V současné době působí jako předseda lidového výboru provincie Čagang. Pak je ve velmi úzkých vztazích s řadou vysokých představitelů KLDR. (…)
V rozhovoru Pak zdůraznil, že u většiny vysokých funkcionářů rady ministrů a ÚV KSP panuje nezdravá atmosféra podlézavosti a servilnosti vůči Kim Ir Senovi. Pak řekl, že negativním důsledkem toho je, že se zamlčují velké chyby v práci. Informace Kim Ir Sena o stavu věcí v KLDR proto nejsou objektivní a jsou do značné míry přikrášleny. To mělo zvláště zřejmý vliv na hodnocení sklizně v roce 1954 a na provádění kampaně na nákup obilí. (…)
Pak poznamenal, že nepřátelské a kulacké elementy na venkově zahájily mnoho práce na organizaci masivního odporu rolníků proti nákupům obilí. Pak řekl, že během nákupů obilí byly chvíle, kdy hrozila rozsáhlá akce proti nákupům obilí rolníky. Pak si myslí, že situace rolníků byla taková, že byli připraveni zahájit povstání. (…)
V současné době se situace na venkově v souvislosti s provedenými vysvětlovacími pracemi a také s pomocí poskytovanou v potravinách a semenech poněkud zmírnila pozitivním směrem.
V odpovědi na naši otázku týkající se záležitostí obchodu v provincii Čagang Pak odpověděl, že situace obchodu zůstává obtížná jako dříve. Koupit chléb a další potraviny je téměř nemožné.
Obchod s chlebem za komerční ceny ve státních a družstevních prodejnách se v podstatě zastavil. Dělníci žijí pouze z jedné potravinové dávky, která se skládá z 600–800 gramů pro manuální dělníky a administrativní pracovníky a 300 gramů pro rodinné příslušníky. Žádné další produkty nejsou vydávány na přídělové lístky. V obchodech je také velmi málo průmyslového zboží. (…) V souvislosti s tím, že je v obchodech velmi málo zboží a je nekvalitní, objevuje se černý spekulantský trh, kde ceny, zejména chleba, byly zvýšeny 5-6krát a více ve srovnání s předchozími tržními cenami.
Manuální dělníci a úředníci jsou velmi nespokojeni s odečtením jednodenního přídělu potravin na měsíc pro takzvaný fond pro rolníky trpící špatnou úrodou. Má to dobrovolný charakter, ale ve skutečnosti se tak děje v celostátním řízení na příkaz vedení.
Zeptali jsme se, jak tuto situaci hodnotí vysocí představitelé místních stranických a vládních orgánů. Pak na to odpověděl, že většina vysokých funkcionářů považuje praktickou politiku ÚV KSP a vlády za chybnou. Pak řekl, že se mu zdá, že mnoho vysokých funkcionářů hodlá na nadcházejícím plénu ostře kritizovat nedostatky a chyby v práci ÚV a vlády.
Pak je také připraven kritizovat vládu a ÚV KSP. (…)
(Portál Korejské studie – https://koreanstudies.com/ – uvádí, že Pak Čchang Sik, narozený roku 1905, byl v roce 1960 zatčen jako „americký špion“ a od té doby o něm nikdo neslyšel.)
*
13. dubna 1955, zpráva Velvyslanectví Maďarské lidové republiky v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: Absence kritiky a sebekritiky, kult osobnosti, utajování, hrubá síla, sebevraždy, extrémně nízká životní úroveň
12. dubna (…) jsem navštívil sovětského poradce A. M. Petrova. (…) Řekl jsem mu, že se zabývám otázkami vnitřní politiky, a protože některé problémy nevidím jasně, požádal jsem ho o radu. Jednalo se o následující problémy: absence kritiky a sebekritiky v Koreji, nezměněný kult osobnosti a rozsáhlé utajování. (…) Podle jeho názoru – zdůrazňoval, že jde o jeho osobní názor – byla kritika směřována především dolů, stěží zde byla kritika směřovaná nahoru. (…) Podle jeho názoru je vážnou chybou, že soudruh Kim Ir Sen je obklopen patolízaly a kariéristy. Využívají a spoléhají na úspěchy rekonstrukce, které nepochybně existují. Cokoli vůdce řekne, přijmou bez jakýchkoliv sporů. Chyby se tedy neodhalují otevřeně, pouze v soukromí a se zpožděním. Nikdo za ně nikdy nenesl odpovědnost.
Kult osobnosti se vůbec nezměnil a je primárním a rozhodujícím faktorem každého omylu. O této otázce ani nemluví. V mnoha ohledech jejich plány nejsou realistické, ale přehnané. Například cílová úroda obilí pro rok 1955 byla 4 miliony metrických tun, což byl téměř dvojnásobek oproti úrodě v roce 1954. Chtěli toho dosáhnout bez zvláštních investic. Když jim to bylo připomenuto, postupně snižovali cíl plánu a nyní je to 2,7 milionu, což je víceméně reálné.
Ještě větší chyba se stala při hodnocení úrody v roce 1954. (…) V důsledku toho na mnoha místech odebírali rolnictvu hrubou silou až 50 procent chudé úrody namísto 23 až 27 procent naturální daně. Rolnictvu tak zbyly sotva nějaké obilné zásoby. Plánované cíle pro povinné dodávky stanovené na základě vysokých odhadů byly navíc také přehnané. Soukromý obchod s obilím skončil, pouze státní orgány převzaly obilí za velmi nízké státní ceny. V důsledku toho se nálada veřejnosti rychle zhoršila. Na venkově bylo již slyšet silně nesouhlasné hlasy mezi rolnictvem. (…) Kromě toho došlo k řadě sebevražd. V návaznosti na to byla situace v únoru neveřejně projednána a byla přijata řada opatření. Obilí bylo zakoupeno z Číny a Sovětského svazu. (…)
Tempo združstevnění je také příliš rychlé. Za pouhý rok vstoupilo do družstev 30 procent rolnictva. (…) V několika případech připustili, že při organizaci byla použita síla (pravděpodobně bylo takových případů mnohem více).
Plénum ve dnech 1. až 4. dubna se také konalo neveřejně, zprávy a rozpravy nebyly zveřejněny. (…)
Poté soudruh Petrov hovořil o nepopiratelném úspěchu rekonstrukce. Nepříznivou stránkou toho je extrémně nízká životní úroveň. (…) Nedostávají na příděl nic jiného než rýži, jen velmi úzká vrstva dostává něco jiného. Očekávají, že jim cizí země dají všechno. (…)
Dr. László Keresztes
Chargé d’Affaires ad interim
*
Duben 1955, zpráva velvyslanectví SSSR v KLDR: Vážné nedostatky, bití, ponižování, sebevraždy, špatné využívání pomoci a její bagatelizace, rozkrádání…
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/information-situation-dprk
Ekonomika KLDR skončila v důsledku války ve stavu extrémní dezorganizace a krachu. Podle neúplných informací jsou škody způsobené zemi válkou vyčísleny na 430 miliard wonů (14 miliard rublů). Hrubá produkce vládního a družstevního průmyslu byla snížena o více než 40 % ve srovnání s rokem 1949, výrobní kapacita železné a neželezné metalurgie, palivový a chemický průmysl byly téměř zcela vyřazeny z provozu a doprava byla zničena. Velké škody byly způsobeny zemědělství a materiální situace rolníků, dělníků a dalších vrstev obyvatelstva se značně zhoršila.
KSP provedla mnoho organizační a administrativní práce na obnovení ekonomiky země po uzavření příměří. Úkoly tříletého plánu na oživení ekonomiky se daří plnit díky pomoci Sovětského svazu, ČLR a zemí lidových demokracií. Byly uvedeny do provozu podniky na těžbu uhlí, výrobu oceli, cementu, hnojiv, cihel, bavlněných tkanin, obuvi a dalších produktů.
V práci ÚV KSP se však vyskytují vážné nedostatky, na které je třeba zaměřit pozornost a poskytnout mu potřebnou pomoc. (…)
Povinný vstup do družstev způsobil další ekonomické potíže. Vláda byla nucena zvýšit pomoc ekonomicky slabým družstevním farmám, které sdružují především chudé rolníky. (…)
Ceny průmyslového zboží a potravin zůstávají stále vysoké a nedostupné pro široké masy populace. Komerční ceny jsou více než 10krát vyšší než přídělové dodávky a často převyšují tržní ceny. (…) Státní komerční ceny jsou dvojnásobkem nebo trojnásobkem cen z roku 1949, zatímco nominální mzdy jsou v současnosti udržovány na úrovni roku 1949. (…)
Zásobování obyvatelstva potravinami je akutní problém. Dělníci žijí převážně z potravinových dávek zakoupených prostřednictvím přídělových lístků, které umožňují 600 až 900 gramů rýže a prosa denně pro pracovníka a 300 až 500 gramů pro člena rodiny. Maso, tuky a další potraviny se buď nevydávají vůbec, nebo se vydávají v malém množství a ne vždy pravidelně. (…)
Soukromé obchodování s chlebem je zakázáno kvůli nedostatku potravin. Korejské úřady však nejsou schopny spekulacím s chlebem zabránit. (…)
Podle informací Ministerstva vnitra KLDR došlo k zatýkání a také bití rolníků a ponižování ze strany nákupčích. Například Čche Čchang Ik [Choe Chang Ik], místopředseda rady ministrů KLDR, který byl jmenován oprávněným [nákupčím] pro provincii Severní Pchjongan, vydal příkaz k zatčení rolníků, kteří odmítli prodat chleba státu. V provincii Hwanghe oprávnění [nákupčí] vedli „vinné“ po celé vesnici s plakátem, který je označoval za ničitele státních nákupů. Docházelo k případům sebevražd rolníků z důvodu bití a jiných ponížení.
To vše vedlo k nárůstu lidových nepokojů a aktivitě škodlivých živlů. Zvýšil se počet letáků vyzývajících k odporu vůči vládním opatřením a odsuzujících politiku vlády KLDR.
Korejští vůdci podcenili obtíže a důsledky takových nákupů potravin a tvrdošíjně odmítali návrhy sovětských specialistů na nutnost výměnných nákupů.
Kim Ir Sen na zasedání předsednictva ÚV KSP připustil, že nákupy nepřinesly potřebný účinek, ale vedly k politické porážce. ÚV KSP odsoudil chybné metody provádění nákupů potravin, ale vykročil špatnou nohou a svalil vinu na místní organizace, které údajně dezinformovaly vládu o průběhu nákupů.
Obnova bytů jde extrémně pomalu. Z 28 000 000 metrů čtverečních domů zničených během války bylo do konce roku 1954 znovu vystavěno jen asi 2 000 000 metrů čtverečních. Většina městského obyvatelstva a až 30 % venkovského obyvatelstva žije v primitivních obydlích.
Korejští soudruzi nevyužívají všech možností, které má země k dispozici ke zvýšení produkce spotřebního zboží. (…)
Vedení Severní Koreje však spěchá s prováděním politiky konečného odstranění kapitálu. Například v roce 1949 bylo procento soukromého podnikání v průmyslové výrobě 15 %, v roce 1953 bylo sníženo na 3,2 %, v roce 1954 na 2,5 % a na rok 1955 je plánováno na 1,3 %. V oblasti obchodu bylo procento soukromého kapitálu v roce 1949 46,8 %; to bylo sníženo na 22,3% v roce 1954. (…)
Pomoc od Sovětského svazu, Číny a zemí lidových demokracií činí 31,6 % rozpočtu KLDR na rok 1954. (…)
Je třeba poznamenat, že průmyslová zařízení a materiály dodané ze SSSR a zemí lidových demokracií jsou v KLDR špatně využívány. Podle Ústředního statistického ředitelství KLDR k 1. září 1954 z 11 500 obráběcích strojů na obrábění kovů přítomných v zemi nebylo instalováno více než 3 500; 490 z 1 699 lisoven nebylo instalováno. Nevyužívá se ani velké množství jiných typů průmyslových zařízení, která jsou skladována nebo skladována pod širým nebem a podléhají zkáze.
Zároveň nebyly eliminovány závislé tendence vysokých korejských představitelů ohledně dovozu zboží ze SSSR, ČLR a zemí lidových demokracií do KLDR; příliš málo pozornosti se věnuje efektivnímu využívání zdrojů dostupných v zemi. (…)
Ve vztazích mezi korejskými a čínskými soudruhy však existují některé individuální abnormální jevy, které se do určité míry promítají do průběhu čínsko-korejské spolupráce.
Podle informací získaných od našich vojenských poradců v Koreji nebyli korejští soudruzi schopni navázat pevný a stálý kontakt s velením čínských lidových dobrovolníků. Korejští vůdci navštěvují centrálu čínských dobrovolníků, která se nachází několik desítek kilometrů od Pchjongjangu, velmi zřídka, a i to jen za účelem slavnostních návštěv. Členové čínského velení dobrovolníků zase nekomunikují s korejskými soudruhy.
Došlo k případům, kdy někteří korejští vůdci mezi sebou vyjadřovali nespokojenost s tím, že čínské velení údajně nechtělo využít porážku interventů na začátku roku 1951 ke konečnému osvobození Koreje. (…)
Zkušenosti z působení v Koreji ukazují, že korejští soudruzi podceňují roli a důležitost čínské pomoci Korejcům a zejména bagatelizují roli čínských dobrovolníků v boji proti americké intervenci. Je to patrné už jen z toho, že na výstavě v Pchjongjangu věnované válce s interventy byl pouze jeden z 12 pavilonů věnován čínským dobrovolníkům, ale zbývající pavilony popisovaly bojové operace Korejské lidové armády. (…) Role čínských dobrovolníků byla na výstavě jednoznačně bagatelizována.
V Koreji existuje skupina vysokých funkcionářů složená z bývalých členů KS Číny, kteří svého času sloužili v řadách Lidové osvobozenecké armády. Mezi touto skupinou funkcionářů a sovětskými Korejci, kteří zastávají vysoké funkce v KLDR, se vyvinuly nezdravé vztahy. Není vyloučeno, že sovětští Korejci ovlivňují Kim Ir Sena s cílem odstranit z vedoucích pozic Korejce, kteří přišli z Číny. (…)
Podle informací ambasády hodlá Kim Ir Sen postupně propouštět úředníky, kteří přišli z Číny, z vysokých funkcí ve straně a vládě, což by mohlo mít negativní dopad na čínsko-korejské vztahy.
Existuje důvod si myslet, že čínští soudruzi nejsou spokojeni s chováním Korejců (ač to neříkají otevřeně) a chovají se ke Korejcům rezervovaně. Faktem je, že v únoru 1952 po odvolání svého velvyslance z Koreje vláda ČLR jmenovala nového velvyslance až v lednu tohoto roku. Přítomní na recepcích pořádaných korejským velvyslanectvím v Pekingu si nemohou nevšimnout, že s. Čou En-laj sotva mluví s korejskými zástupci. (…)
Je třeba poznamenat, že politická a organizační práce KSP je na nízké úrovni, a to jak uvnitř strany, tak mezi masami. V pracovním stylu stranických a vládních orgánů dominují byrokratické postoje a přepychové administrativní metody. Problematika kolektivního charakteru vedení, rozvoje stranické demokracie, kritiky a sebekritiky se v praxi uplatňují špatně.
Stejně jako dříve je v KSP a v celé zemi intenzivně propagován kult osobnosti; mezi vedením země je však rozšířen názor, že se tomu prozatím nelze vyhnout. Kim Ir Sen spojuje post předsedy ÚV strany a předsedy vlády, je vrchním velitelem Korejské lidové armády a stojí v čele řady dalších vládních a stranických organizací. Jeho názor je rozhodující a zpravidla se o něm nediskutuje. Vysocí straničtí a vládní úředníci nejsou schopni projevit iniciativu, protože jsou nuceni čekat na rozkazy od Kim Ir Sena. Kim Ir Sen často vydává rozkazy, které jsou v rozporu s rozhodnutími strany a vlády, což v některých případech poškozuje věc. (…)
Korejští soudruzi nepodnikají kroky k realizaci demokratických principů, které poskytuje ústava, pokud jde o volbu vládních orgánů. Na neurčito odkládají konání všeobecných voleb do Nejvyššího lidového shromáždění, jehož funkční období vypršelo v roce 1952. Volby do místních lidových výborů zvolených v listopadu 1946 a březnu 1947 se nekonaly. Dosud byla jmenována většina vedení místních lidových výborů vyššími orgány.
Vládní aparát prochází částečnou reorganizací, která odvádí pozornost od řešení aktuálních politických a ekonomických problémů a často vede ke komplikaci systému řízení jednotlivých sektorů ekonomiky. (…)
Zároveň přesuny vedoucích pracovníků organizací nabyly širokých rozměrů, což narušuje přípravu zkušených kádrů. Například v roce 1954 byla vyměněna asi polovina všech náměstků ministrů. Za devět měsíců roku 1954 byl třikrát vyměněn náměstek ministra státního plánování, který má na starosti záležitosti financí a hlavních nákladů. Většinu nových jmenování představovaly přesuny starších kádrů z jednoho sektoru do druhého.
Zlepšování stylu a metod práce vedoucích resortů a vládního aparátu jako celku je věnována nedostatečná pozornost. Nevede se žádný boj o zavedení kolegiality a posílení vazeb mezi vládním aparátem a masami.
Bylo spácháno mnoho excesů, existují byrokratické přístupy a vzdělávací práce byla ve vládním a ekonomickém aparátu nahrazena vysoce kvalitními administrativními metodami. (…)
V důsledku špatného vedení záznamů, špatné finanční disciplíny a nedostatku spolehlivého vládního dohledu se v KLDR vyvinula situace, která vede k nejrůznějším krádežím vládních prostředků, plýtvání, úplatkům a dalším zločinům. (…) Zaměstnanci obchodu si zboží neoprávněně přisvojují a prodávají je na trhu prostřednictvím spekulantů.
Tyto zločiny jsou rozšířené mezi pracovníky vládního aparátu, včetně členů KSP. Podle informací ÚV KSP bylo identifikováno 22 000 členů strany, kteří se od června 1953 do července 1954 podíleli na zpronevěře.
Vysocí funkcionáři řady ministerstev a resortů mají k těmto nehoráznostem smířlivý postoj a krádeže vládních prostředků, zneužití úředního postavení a úplatkářství považují v korejských podmínkách za nevyhnutelný jev. Například ministr komunikací Pak Il U vydal písemný pokyn, že lidé, kteří zpronevěřili relativně malé částky vládních prostředků a kteří to přiznali, by neměli nést odpovědnost a neměli by nahrazovat ztráty (tento pokyn byl radou ministrů zrušen jako nesprávný).
Je třeba v této souvislosti zmínit skutečnost, že v roce 1952 ministr financí Čche Čchang Ik, který se vyžíval v úplatkářství, tvrdošíjně vzdoroval nárůstu finančního dohledu a dopouštěl se vážných deformací daňové politiky KLDR, což znamenalo povzbuzení kapitalistických živlů, nejen že nebyl veden k odpovědnosti vůči straně, ale byl dokonce jmenován místopředsedou vlády KLDR.
Dohledem nad stavem práce vládního aparátu a jeho dodržováním finanční kázně byla pověřena Komise lidové kontroly rady ministrů (zmíněný Čche Čchang Ik, který byl v listopadu 1954 podruhé odvolán z funkce ministra financí za překročení své pravomoci a plýtvání, byl podle informací velvyslanectví nedávno jmenován jejím předsedou). Tato komise nedělá nic. ÚV KSP nečiní potřebné kroky k oživení její činnosti, v důsledku čehož v KLDR v podstatě neexistuje efektivní státní dohled.
Politická práce v armádě značně polevila. Vojenská kázeň a ostražitost klesly. Mezi generály a důstojníky je rozšířeno opilství, arogance a hrubost vůči podřízeným. To do značné míry vysvětluje existenci případů zrady, dezerce, sebevražd a různých zločinů jak mezi vojáky, tak mezi důstojníky. (…)
V otázce rozvoje vztahů s Jižní Korejí si korejští soudruzi stanovili omezené cíle propagandistického charakteru. Propaganda na jih však není vedena obratně. (…) Vzhledem k neznalosti situace v Jižní Koreji je propaganda namířená na jih ve většině případů nepodložená a nedosahuje cíle a někdy také diskredituje severokorejské propagandisty jako neschopné pochopit skutečnou situaci v Jižní Koreji.
V Severní Koreji je 30 prominentních jižních politických představitelů, kteří byli zajati v roce 1950. (…) Bylo by nepochybně záhodno některé z nich propustit a využít je k navázání styků s Jihem.
Ne všechny sociální a politické síly, které má Severní Korea k dispozici, jsou využívány k rozvíjení vazeb s jižní částí Koreje. Organizace Jednotné vlastenecké demokratické fronty je špatně využívána k navázání vazeb s Jihem. (…)
N. FEDORENKO
B. PONOMAREV
*
11. května 1955: Zpráva I. Kurdjukova V. M. Molotovovi: Přehnaná chvála „milovaného vůdce“ a žebrání o bezplatnou pomoc
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-i-kurdyukov-vm-molotov
Z našeho velvyslanectví v KLDR přišly na MZV SSSR záznamy rozhovorů mezi korejskými funkcionáři a úředníky ambasád zemí lidové demokracie, které obsahují informace o několika otázkách týkajících se situace v Koreji, které si podle názoru ministerstva Dálného východu zaslouží pozornost.
- V rozhovoru s poradcem velvyslanectví s. Petrovem Illarion Dmitrijevič Pak, předseda lidového výboru provincie Čagang (sovětský Korejec), uvedl, že v radě ministrů KLDR a v ÚV KSP panuje atmosféra podlézavosti a servilnosti. Závažné nedostatky v práci vlády a ÚV KSP se zatajují a tutlají.Vláda KLDR není vždy správně informována o skutečné situaci v zemi, a proto někdy činí chybná rozhodnutí.(…)
- V rozhovoru s poradcem velvyslanectví s. Petrovem redaktor časopisu Novaja Korea [Nová Korea], uvedl, že Kim Ir Sen ve svém projevu 10. plénu ÚV KSP řekl, že mnoho korejských vůdců, kteří dříve pracovali v jiných zemích, se stalo demoralizovanými, kariéristickými prvky. (…)
- V rozhovoru se s. Petrovem poradce československého velvyslanectví M. Macuch zdůraznil, že korejští přátelé nadále intenzivně propagují kult osobnosti. Macuch řekl, že Kim Ir Sena všude přehnaně chválí.Poté se odvolal na zprávu otištěnou v korejském tisku o 10. plénuÚV KSP a poznamenal, že Kim Ir Sen byl v této zprávě třikrát zmíněn jako „milovaný vůdce“. (…) Macuch také vyjádřil nespokojenost s tím, že korejští vůdci odmítají Československu dodávky některých barevných kovů, zejména mědi. (…) Macuch poznamenal, že Československo poskytuje KLDR bezplatnou pomoc, ale Korejce zajímá pouze to, co mohou od Československa získat. (…)
*
11. května 1955, zpráva B. Ponomareva ÚV KSSS: Zatčení předního korejského revolucionáře Pak Hon Jonga
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-b-ponomarev-cpsu-central-committee
Pak Hon Jong. Zdroj: Wikipedia.org.
V srpnu 1953 byl Pak Hon Jong, bývalý místopředseda ÚV KSP a ministr zahraničních věcí KLDR, zatčen rozhodnutím ÚV Korejské strany práce. Podle dostupných informací byl Pak Hon Jong obviněn z účasti na spiknutí proti ÚV KSP a vládě KLDR a také z kontaktů s Američany. V době, kdy jsou všichni zbývající účastníci spiknutí odsouzeni, je Pak Hon Jong stále držen ve vězení bez soudu a ÚV KSP neposkytuje informace o jeho případu.
Pak Hon Jong byl jednou z předních osobností strany a revolučního hnutí Koreje. Narodil se v roce 1900 v rolnické rodině, zúčastnil se v roce 1919 protijaponského povstání a od roku 1921 byl členem komunistické strany. Za revoluční činnost strávil více než 10 let ve vězení. V letech 1928 až 1932 byl členem VKS(b), studoval v Moskvě na Leninské škole a pracoval ve štábu Exekutivy Komunistické internacionály a poté odešel na ilegální práci do Koreje. Od doby osvobození Koreje působil jako tajemník ÚV KS v Jižní Koreji. Do Severní Koreje dorazil v roce 1947, kde až do března 1953 zastával vedoucí pozice ve Straně práce a vládě.
V souvislosti s nebezpečím z prodlení při rozhodování o případu Pak Hon Jonga považujeme za vhodné nastolit tuto otázku během nadcházejících rozhovorů s Kim Ir Senem v ÚV KSSS.
Vedoucí odboru ÚV KSSS pro vztahy se zahraničními komunistickými stranami
[podpis] (B. Ponomarev)
(Pak Hon Jong byl 15. 12. 1955 odsouzen k trestu smrti a následně popraven. Jde o jedinou popravu v KLDR v období 1955-1989, kterou dostupné zprávy ze spřátelených socialistických států považují za potvrzenou – v dalším pokračování zaznamenáme výrok tehdejšího prvního místopředsedy rady ministrů SSSR A. I. Mikojana „nakonec ho stejně zabili“ – , nikoli jen domnělou, ačkoli KLDR ani o ní oficiálně neinformovala.)
*
20. června 1955, sovětský záznam rozhovoru s náměstkem ministra kultury a propagandy KLDR Čong Rjolem: Hladoví rolníci, bída umělců a dělníků
(…) Slovy Čong Rjola je velké množství rolnické populace hladové a vyjadřuje s tím svou nespokojenost. Rolníci jsou nespokojeni s tím, že jim bylo odebráno všechno obilí, a dostávají jen 200 gramů denně jako půjčku; že tyto půjčky musí být vráceny z nové úrody, a proto se rolníci obávají, že by příští rok mohli zůstat bez obilí. Čong Rjol řekl, že kulturní týmy vyslané ministerstvem kultury a propagandy do venkovských oblastí v souvislosti s kampaní na jarní výsadbu také informují o nespokojenosti rolníků. Ministerstvo vyslalo celkem 130 takových týmů. Od vedoucích kulturních týmů přicházejí zprávy, že hladoví rolníci nechodí na koncerty a někdy nechodí do práce. Proto Čong Rjol vydal příkaz umělcům spolupracovat s rolníky a koncertovat jen v těch případech, kdy se na ně rolníci sami ptají. (…)
Čong Rjol řekl, že umělci jsou ve velmi těžkých podmínkách. Mnozí mají tuberkulózu a další vážná onemocnění; přesto musí udělat hodně práce. Čong Rjol řekl, že k udržení zdraví umělců se musí výrazně zlepšit jejich bytové podmínky a jídlo. Navrhl vládě, aby místo plánované stavby divadla opery a baletu postavila obytnou budovu pro umělce, ale to bylo zamítnuto.
(…) Čong Rjol řekl, že jako náměstek ministra dostává 10 000 wonů měsíčně a žije si hůř než průměrný dělník v Moskvě; že je o tom osobně přesvědčen, protože byl letos na jaře v Moskvě. Ale korejský dělník, který dostane 800-900 wonů měsíčně, má minimální životní náklady jednu desetinu až dvanáctinu minimálních životních nákladů průměrného sovětského dělníka. (…)
První tajemník velvyslanectví [podpis] (I. Bjakov)
*
21. prosince 1955, velvyslanectví SSSR v KLDR: O hnutí „sebepřiznání“ v KLDR – rozkradeny 4 z 6 miliard pro státní aparát
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/concerning-self-confession-movement-dprk
Podle našeho názoru by bylo vhodné v rozhovoru s vedením Korejské strany práce doporučit omezit kampaň „sebepřiznání“ na určité období a pouze s ohledem na trestné činy spáchané v minulosti. V budoucnu ponesou viníci odpovědnost v souladu se zákonem. (…)
10. plénum ÚV KSP konané v dubnu 1955 se zabývalo otázkou posílení úsporných opatření, finanční kázně a kontroly spotřeby materiálů a zintenzivněním boje proti plýtvání a krádežím státního a družstevního majetku.
Potřeba nastolit toto téma je způsobena tím, že se v republice množí případy plýtvání a krádeží národního bohatství a chybí přísná státní kontrola dodržování finanční kázně a správnosti vedení evidence a účetnictví. Podle slov náměstka ministra spravedlnosti Kim Tek Jonga v první polovině roku 1955 činila celková částka zjištěných krádeží a plýtvání penězi, jídlem a materiálem čtyři miliardy wonů. Skutečnost, že pro vládní aparát je rozpočtováno 6,1 miliardy wonů, svědčí o velikosti této částky. (…)
Organizace ministerstva vnitra, soudy a prokuratury posílily boj proti krádežím a mrhání veřejným majetkem tím, že pro zloděje a defraudanty vyvodily přísně trestněprávní odpovědnost.
Uskutečněné kroky pozitivně ovlivnily posílení finanční disciplíny, úsporná opatření a kontrolu nad plýtváním penězi a materiálem.
Úkoly pléna ÚV KSP týkající se ochrany a racionálního využívání peněz a hmotných cenností však zůstávají zcela nevyřešeny a nadále se vyskytuje slabá finanční disciplína. V podnicích a institucích stále není zaveden řádný pořádek ve vedení evidence a účetnictví. Drancování veřejného majetku je stále rozšířené. Podle údajů skupin na pomoc zemědělským družstvům byly v létě a na podzim letošního roku u 4 520 zemědělských družstev, tvořících 38 % z celkového počtu zemědělských družstev, zjištěny tyto ztráty: ztráty obilí – 172 tun, z toho 42 tun odcizených; ztráty peněz – 49 500 000 wonů, včetně zpronevěry osmi milionů wonů; ztráty dobytka – 2 002 kusů, z toho 213 odcizených; ztráty prasat – 8 488, z toho 320 odcizených. (…)
Důležitým opatřením předepsaným rozhodnutími 10. pléna ÚV KSP za účelem boje proti krádežím a zpronevěře veřejného majetku je organizace hnutí „sebepřiznání“ po celé zemi. Podle rozhodnutí pléna by hnutí „sebepřiznání“ mělo být organizováno na základě následujících principů: pokud jde o osoby, které přiznávají zločiny, měla by být přijata mírná trestná opatření nebo by měli být zcela bez trestu; pokud jde o lidi, kteří své zločiny tají, je třeba přijmout nejpřísnější opatření. (…)
Trest se neuplatňuje v případě, že krádež státního nebo družstevního majetku je nižší než 50 000 wonů a ten, kdo tento trestný čin spáchal, svou vinu přizná.
V případech, kdy se krádež státního nebo družstevního majetku pohybuje mezi 50 000 wonů a 300 000 wonů a osoba, která tento trestný čin spáchala, přizná svou vinu, se jako trest používá nucená práce od šesti měsíců do jednoho roku.
V případech, kdy bylo odcizeno více než 300 000 wonů státního a družstevního majetku a zpronevěrou jsou spekulanti nebo lidé jednající v tajné dohodě, je případ krádeže předán lidovému soudu.
Instrukce činí z těchto pravidel řadu výjimek. (…)
Pokyn jako obecné pravidlo předepisuje, že při zjištění viny nelze míru trestu odvíjet pouze od výše odcizených peněz. Je třeba vzít v úvahu služby v boji země za osvobození a svobodu, zejména během války za osvobození: činnost v poválečné výstavbě; důvody, které přivedly ke zločinu; povaha trestného činu; účast v boji proti krádežím a zpronevěře a další okolnosti.
Lidé, kteří nejsou potrestáni v důsledku sebepřiznání, pokračují v plnění svých povinností na předchozím místě. (…)
Lidé vyslaní na šest měsíců až rok na nucené práce nejsou střeženi a nejsou zbaveni politických práv. (…)
Podle zavedených pravidel mají být rodiny osob vykonávajících nucenou práci zásobovány potravinami, obuví a oblečením za předchozích podmínek.
Pro spekulanty, kteří poškozují stát, jsou předepsána přísná opatření; mají být postaveni před soud s konfiskací majetku. Podle pokynu však mohou být zproštěni trestu i obchodníci a podnikatelé, kteří se domlouvají s vládními a správními úředníky, dávají jim úplatky a pokoušejí se krást veřejný majetek, pokud vládě upřímně přiznají svou vinu a aktivně se zapojí do boje proti zpronevěře. (…)
Podle nám dostupných informací se za poslední tři měsíce již přiznalo velké množství lidí. (…)
Na základě rozhovorů s korejskými soudruhy vyšlo najevo, že ti, kdo se přiznají, se zpravidla dopustili relativně drobných krádeží a jsou pevně přesvědčeni, že je nepotká žádný trest.
Zarytí defraudanti národního bohatství se neodhodlají odhalit a jsou z velké části identifikováni audity a na základě přiznání ostatních, kteří se sami přiznávají. (…) Kampaň „sebepřiznání“ je popisována jako zdlouhavá, mnohostranná práce na vykořenění staré buržoazní ideologie. (…)
Zdá se nám, že hnutí „sebepřiznání“ by mělo být dočasným opatřením způsobeným situací v Koreji. Přeměna hnutí „sebepřiznání“ na zdlouhavý proces může mít negativní výsledky a vést k nárůstu drobných krádeží, které by v součtu mohly vážně poškodit příčinu hospodářského oživení.
Podle našeho názoru by se strana a obyvatelstvo měli orientovat na to, že shovívavý postoj k plýtvání národním bohatstvím je dočasným opatřením a že strana a vláda nabízejí jen na omezenou dobu lidem, kteří se dopustili nekalého jednání, příležitost upřímně činit pokání a odčinit své zločiny pilnou prací. (…)
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
(pokračování v další části)
