(Pokračování z 3. části.)
Podzim 1956 – rozbití „srpnové skupiny“ a emigrace části opozice do ČLR a SSSR
*
5. září 1956, zpráva náměstka ministra zahraničních věcí N. T. Fedorenka o rozhovoru s velvyslancem KLDR v SSSR Ri Sang Džo: hrozby a teror, nejnegativnější důsledky kultu osobnosti
Ri Sang Džo. Zdroj: ko.wikipedia.org
Přijal jsem Ri Sang Džo na jeho žádost.
- Ri Sang Džo požádal, abych předal N. S. Chruščovovi jeho osobní písemné prohlášení o situaci v KSP v souvislosti s plénem, které se konalo. (…)
Ri Sang Džo vyjádřil naději, že ÚV KSSS a ÚV KS Číny pomohou Korejské straně práce v obtížné situaci, která nastala v důsledku unáhlených a neodůvodněných represí spáchaných vedením ÚV KSP proti soudruhům, kteří vyjádřili kritiku.
(…) 3. (…) Dodal, že ve straně vznikla situace hrozeb a teroru. Například Kim Ir Sen řekl Pak Ui Wanovi, že má proti němu, Pak Ui Wanovi, mnoho kompromitujících materiálů o plýtvání vládními zdroji, a pohrozil, že tyto materiály rozešle, pokud Pak Ui Wan bude kritizovat vedení KSP.
Pak Ui Wan. Zdroj: koreanhistory.org
- Ri Sang Džo řekl, že se doslechl, že na plénu ÚV KSP bylo připuštěno, že v propagandě došlo k mnoha projevům kultu osobnosti, ale zároveň Kim Ir Sen a Čche Jong Gon prohlásili, že neexistují žádné škodlivé důsledky kultu osobnosti v Koreji. Takové prohlášení bylo ostře v rozporu s fakty, upozornil Ri Sang Džo. V KLDR byli například zatýkáni lidé za tisk portrétů Kim Ir Sena na nedostatečně kvalitní papír nebo nedbale a vyskytly se případy zatčení osoby za zabalení knihy do novin obsahujících portrét Kim Ir Sena. Za věci podobného charakteru bylo zatčeno několik tisíc lidí.
To vše, zdůraznil Ri Sang Džo, svědčí o existenci nejnegativnějších důsledků kultu osobnosti v KLDR.
- Ri Sang Džo poté řekl, že dostal druhé předvolání do Pchjongjangu a zjevně tam bude muset na nějakou dobu jet. Mezitím informoval MZV KLDR, že je nemocný. (…). Ri Sang Džo dodal, že se rozhodl vrátit do KLDR, ačkoli ví, že tam na něj čeká odveta. Kim Ir Sen, slovy Ri Sang Džo, dal pokyny, že kterýkoli občan může udělit jakýkoli trest za jakýkoli čin na základě svědectví dvou svědků, dokonce i popravu.
V odpovědi na mou otázku ohledně možného data jeho návratu Ri Sang Džo řekl, že má v úmyslu počkat, až bude jasný postoj ÚV KSSS k jeho prohlášení.
Rozhovoru byl přítomen B. N. Vereščagin, poradce Dálněvýchodního oddělení.
Příloha: kopie dopisu Ri Sang Džo soudruhu N. S. Chruščovovi
(Dopis byl zveřejněn ve 3. části. Počátek kauzy Ri Sang Džo a poznámka o jeho dalším osudu ve 2. části.)
*
6. září 1956, memorandum velvyslance SSSR v KLDR V. Ivanova o rozhovoru s Pak Ui Wanem: Plénum 30. srpna za utlačujících podmínek „rozbilo protistranický gang“
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/memorandum-conversation-pak-ui-wan-1
[Vicepremiér a ministr lehkého průmyslu] Pak Ui Wan mi řekl o práci pléna ÚV KSP.
Kim Ir Sena se problém kultu osobnosti dotkl pouze v souvislosti s postavením práce v oblasti propagandy. Pak zmínil, že jak odůvodněně, tak bezdůvodně, mnozí volali na vůdce „hurá“ a také ho oslavovali v různých učebnicích a literatuře.
(…)
Jako třetí vystoupil ministr obchodu Jun Kong Hum, který vzrušeně a drsným tónem prohlásil, že duch XX. sjezdu KSSS na 3. sjezdu KSP chybí. Kim Ir Sen ho okamžitě přerušil a obvinil ho z pomluvy strany. Jun pokračoval a řekl, že ÚV KSP neuvádí myšlenky marxismu-leninismu do praxe s integritou a obětavostí. Z předsednictva zazněly poznámky jako „co to pomlouváte“ a „je KSP fašistická nebo buržoazní strana?“
Dále Jun prohlásil, že Čche Jong Gon byl vůdcem jiné strany a byl okamžitě jmenován do funkce místopředsedy KSP, což je jasné porušení stranické demokracie. V tu chvíli se Čche Jong Gon postavil a nazval Juna psem a všemi způsoby ho urážel.
(…)
Jako další promluvil Nam Il. Mluvil v obecných frázích, pouze poukazoval na pravdu, že bohužel dekret březnového pléna ÚV, kde Kim Ir Sen hovořil o kultu osobnosti, nebyl členům strany předložen. (…) Zároveň Juna zahrnul zdrcující kritikou.
Nam Il v roce 1951. Zdroj: wikipedia.org
Předseda Ústředního výboru Svazu demokratické mládeže Pak Jong Guk hovořil velmi dlouho a uvedl, že 3. sjezd KSP, vedený závěry XX. sjezdu, úspěšně uvedl do praxe principy marxismu- leninismu. (…) Junův projev charakterizoval jako kontrarevoluční, namířený proti stávající státní struktuře, a navrhl odstranit Juna z řad Ústředního výboru, vyloučit ho ze strany a postavit před soud.
V Čche Čchang Ikově projevu nebylo nic negativního. Poukázal na to, že politika strany je správná, ale že je třeba mluvit o kultu osobnosti, o bolavém tématu strany. (…)
Předseda výboru strany provincie Jižní Pchjongan Kim Man Gum hovořil o stavu ekonomiky v provinciích a vyjádřil plnou podporu projevu předsedy Ústředního výboru Svazu demokratické mládeže. Poznamenal také, že Junův projev byl plánovaným projevem protistranické skupiny v čele s Čche Čchang Ikem a že tato skupina by měla být vyšetřena a všichni uvězněni.
Kim Čchang Man ve svém projevu řekl, že všechny aktivity vedení KSP byly správné. Juna charakterizoval nejen jako protistranického, ale také jako člověka morálně zkaženého, který nejí jiné maso než telecí, rozhazuje velké sumy peněz a je zloděj a podvodník.
Poté Kim Ir Sen vylíčil historii vzestupu nespokojenosti s vedením KSP a zdůraznil, že Čche Čchang Ik a Pak Čchang Ok vedou skupinu nespokojenců. Řekl také, že k vedení KSP se před schůzkou dostaly fámy, že na sovětském velvyslanectví je zjevně osoba, která vede nespokojence a považuje politiku KSP za nesprávnou. Vedení KSP bylo povinno poslat Pak Čong E a Nam Ila na sovětské velvyslanectví, aby objasnili situaci. Ukázalo se, že ty fámy byly antagonistické a šířil je protistranický gang. Následně přišel dopis KSSS, ve kterém bylo uvedeno, že v jednotlivých zemích, kde se problém kultu osobnosti zkoumal, toho využili někteří jednotlivci, kteří vyjádřili svou nespokojenost s vůdci. Nemluvil o vnitrostranických problémech, které se vynořovaly, ale soustředil se pouze na protistranickou skupinu, jejímž cílem bylo svrhnout vedení a uchopit moc do svých rukou.
Projev předsedy výboru strany provincie Jižní Hamgjong Hwang Tong Mina byl namířen proti těm, kteří vyjádřili nespokojenost.
Vedoucí oddělení propagandy a agitace ÚV KSP Ri Il Kjong poukázal na to, že 3. sjezd se zcela řídil myšlenkami XX. sjezdu a v návaznosti na něj ÚV KSP vyřešil nedostatky spojené s kultem osobnosti. Několik jednotlivců nás obvinilo, že jsme přestali vysílat rozhlasové vysílání ze Sovětského svazu. Všem je však dobře známo, že v těch zemích, které se rozvinuly a dospěly, se ze Sovětského svazu nepřenáší absolutně nic. Také jsme vyrostli, a proto jsme ukončili vysílání ze Svazu.
Čche Jong Gon ve svém projevu poukázal na to, že Jun představil plénu koncentrovaný program proti straně a vládě. (…)
Poté vystoupil Pak Čchang Ok a vysvětlil, že si myslí, že prosincové plénum ÚV KSP vůči němu zaujalo velmi přísné a nespravedlivé stanovisko. Uvedl, že není spojen s žádnou skupinou. Byl přerušen poznámkami z předsednictva a ze sálu a nebylo mu dovoleno dále mluvit.
Na závěr promluvil Kim Ir Sen a navrhl organizační opatření ve vztahu k Čche Čchang Ikovi, Pak Čchang Okovi a dalším jednotlivcům, o nichž plénum přijalo dobře známý dekret.
Na závěr Pak Ui Wan řekl, že plénum se konalo za velmi náročných a utlačujících podmínek. V zemi začala masivní bitva, při výsleších bezpečnostních pracovníků, řidičů a zřízenců se volá po přísné represi. Podstatné záležitosti ve straně byly překrouceny a záležitosti byly členům strany předkládány tak, že nespokojenci, jak se zdálo, připravovali vážné spiknutí, něco podobného jako palácový převrat. V současnosti je nespokojenost zahnána hluboko, její vnitřní silou se atmosféra ve straně podle něj neuvolní.
Pak poznamenal, že funkcionáři, proti kterým byla podniknuta organizační opatření, byli špatní lidé. Ale nelze pracovat v podmínkách systematické vzájemné nedůvěry vedoucích funkcionářů k sobě navzájem, věci se nedělají a práce vám není blízká. Řekl, že (…) ačkoliv nedávno přešel ke korejskému občanství, žádá, abych předal sovětské vládě, že po jeho návratu by chtěl znovu získat sovětské občanství a vrátit se do řad KSSS.
Velvyslanec SSSR v KLDR
V. IVANOV
*
10. září 1956, memorandum oddělení ÚV KSSS o rozhovoru s velvyslancem KLDR v SSSR Ri Sang Džo: Čestní a dobří komunisté jsou vylučováni z KSP za kritiku, KSSS odmítá zasáhnout
Rozhovor se s. Ri Sang Džo, velvyslancem KLDR v Moskvě a kandidátem na člena Ústředního výboru Korejské strany práce, konaný v oddělení pro vztahy se zahraničními komunistickými stranami ÚV KSSS 10. září 1956
Setkání Kim Ir Sena s Mao Ce-tungem při návštěvě ČLR na podzim 1954. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
S. Ri Sang Džo požádal, aby bylo zasláno ÚV KSSS jeho poděkování za pomoc poskytnutou Korejské straně práce a řekl, že v podstatě chce oznámit totéž, co řekl v rozhovoru se s. Fedorenkem a napsal v dopise s. Chruščovovi. Kromě toho, řekl Ri Sang Džo, jsem poslal dopis s. Mao Ce-tungovi.
Ri Sang Džo poté vyjádřil názor, že problémy, kterým strana nyní čelí, nemohou být v současné době řešeny vnitřními silami samotné Strany práce. Je těžké vyvolat kritiku v podmínkách, kdy jsou čestní, dobří komunisté vylučováni ze strany za kritiku. Například všechny kritické komentáře o kultu osobnosti jsou považovány za protistranická prohlášení. Doufám, řekl Ri Sang Džo, že KSSS a Komunistická strana Číny se společně podívají na korejské záležitosti a pomohou napravit současnou abnormální situaci v KSP.
Ve Straně práce je mnoho nedostatků, řekl Ri Sang Džo, a to je to, co je třeba kritizovat. S. Kim Ir Sen v žádném případě nevysvětlil doporučení ÚV KSSS pro ÚV KSP. Vím o tom od členů Ústředního výboru. (…) Kim Ir Sen, uvedl Ri Sang Džo, přiznal správnost komentářů ÚV KSSS adresovaných vedení KSP, ale po návratu do Koreje začal jednat opačně.
(…)
Ri Sang Džoovi bylo řečeno, že, jak očividně ví, během návštěvy s. Kim Ir Sena v Moskvě, s ním proběhl rozhovor v prezídiu ÚV KSSS. S. Kim Ir Sen uvedl, že souhlasí s radou ÚV KSSS o nutnosti překonat kult osobnosti v KLDR a rozvíjet vnitrostranickou demokracii a sebekritiku.
V souvislosti s tím, že s. Ri Sang Džo vznáší otázku ohledně potřeby rad a doporučení ze strany KSSS a Komunistické strany Číny vedení Strany práce o vnitrostranických otázkách, bylo mu řečeno, že v zásadě bratrské komunistické strany mohou poskytovat rady a doporučení, ale je třeba mít na paměti, že Korejská strana práce je nezávislou stranou. Nemůže tedy docházet k zasahování do jejích záležitostí a vnitřního života a při určování kroků a opatření KSSS a KS Číny s ohledem na poradenství Korejské straně práce je třeba chápat složitost situace. (…)
*
18. září 1956, záznam rozhovoru předsedy Maa s delegací výboru sovětské komunistické strany: KIM IR SEN zabíjí toho, kdo se mu postaví
(Boris) Ponomarev: (…) Kim Ir Sen řekl, že od nynějška bude ve své práci zvažovat naše názory a bude dbát na nápravu svých chyb. (…)
(Anastas) Mikojan: Přestože Kim Ir Sen vyjádřil souhlas s naším názorem, po návratu domů pokračoval ve vedení záležitostí, jak uznával za vhodné.(…) Nicméně podle neoficiálních informací, které jsme obdrželi, je situace uvnitř korejské strany stále velmi špatná. (…)
Premiér Kim Ir Sen v doprovodu A. I. Mikojana při návštěvě SSSR na podzim 1949.
Předseda (Mao Ce-tung): Už čtyři lidé uprchli do Číny. Dva z nich jsou členy Ústředního výboru, jeden je kandidátem na člena Ústředního výboru a jeden je členem stranického výboru Pchjongjangu. Během 30. srpna [1956] na plénu ÚV strany vznesli názory na Kim Ir Sena, takže byli vyloučeni ze strany. Věděli, že budou zatčeni, a tak utekli. V Pchjongjangu neměli dostatek času informovat našeho velvyslance.
Mikojan: (…) Řekl [Ri Sang Džo], že věděl, že pokud se vrátí, bude jistě zatčen. Nechce se vrátit do [Severní] Koreje. Vedoucí [severokorejského ministerstva pošty a telekomunikací] je v současné době v Sovětském svazu kvůli lékařskému ošetření. Nedávno slyšel, že Kim Ir Sen chce, aby se vrátil. Také se neodvažuje vrátit a řekl, že pokud se vrátí, bude jistě zatčen. (…) Včera jsme pozvali několik soudruhů ze [severní] korejské zásobovací delegace k rozhovoru. Řekl jsem: požádali jsme vás, abyste si s námi promluvili, protože chceme porozumět některým okolnostem. Otevřeně jsem jim řekl, že čtyři soudruzi, kteří uprchli do Číny, mají dopisy pro ÚV KS Číny a ÚV KSSS, popisující současnou vnitřní situaci v korejské straně. Soudě podle rozhovoru [severokorejští] delegáti papouškují pár vět, které je naučili jiní. Řekli, že to jsou všichni parchanti. (…) Věříme, že XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu by měl mít vliv na korejskou stranu a na Kim Ir Sena. Když byl v Moskvě, už jsme s ním upřímně mluvili. Stále nám není moc jasné, zda je špatný sám Kim Ir Sen, nebo lidé kolem něj. V minulosti na nás Kim Ir Sen působil dojmem schopného člena strany s jistými organizačními schopnostmi. Při pohledu na člověka se však nelze spoléhat pouze na to, co říká, ale také na jeho praktické činy. Kim Ir Sena je proto obtížné pochopit. Uvnitř korejské strany je vážná krize. Jestli to takhle půjde dál, strana se zhroutí. (…)
Společně navrhneme, aby korejská strana uspořádala schůzi politbyra a pozvala Kim Ir Sena, aby se zúčastnil. Všechny tři strany si pak spolu promluví a vyjasní situaci. Podle mého názoru je rozhovor s korejskými delegáty, kteří jsou v současné době v Pekingu, k ničemu. Ještě bychom měli jet do Pchjongjangu a vyslechnout si názor obou stran. Poslouchat jen názory uprchlíků není dobré. Kim Ir Sen pak řekne, že neposloucháme jeho názor. Pokud nepojedeme do Pchjongjangu a místo toho ho pozveme do Pekingu, řekne, že je nemocný a nemůže přijet. V důsledku toho nebudou žádné rozhovory. (…)
Předseda: Slyšel jsem, že nedávno odvolali dva místopředsedy vlády jen proto, že měli jiné názory. Mezi čtyřmi lidmi, kteří uprchli do Číny, jsou dva členové Ústředního výboru a jeden kandidát na člena Ústředního výboru. Byli vyloučeni jednoduše proto, že během schůze ÚV pronesli určitou kritiku.
Mikojan: Slyšel jsem, že během pléna ÚV těmto lidem ani nedovolili domluvit. (…)
Předseda (Mao Ce-tung): Opravdu! To není pro stranický život normální. Pokud víme, během posledních let bylo v [Severní] Koreji zatčeno mnoho lidí. Například vysoce postavený kádr, soudruh Pak Il U z lidové armády, byl bezdůvodně zatčen.
(…)
Mikojan: Korejská strana nás o ty lidi ještě nepožádala, ale už o ně požádala vás. To, že je neposíláte zpět, je správné. Pokud by byli posláni zpět, obávám se, že budou zatčeni.
Předseda (Mao Ce-tung): Pokud by byli posláni zpět, byli by zabiti. Myslím, že Pak Hon Jong mohl být zachráněn před smrtí. (…)
Mikojan: Poté, co náš poradce KGB oznámil, že [Severní] Korea chce zabít Pak Ho Jonga, jsme několik měsíců neslyšeli žádné zprávy o popravě. Mysleli jsme si, že problém byl odložen a možná nebude zabit (…). Nakonec ho stejně zabili.
(…)
Předseda (Mao Ce-tung): XX. sjezd sovětské strany byl pro Kim Ir Sena velmi nepříznivý. XX. sjezd strany odhalil Stalinovy chyby a Kim Ir Sen stále dělá tu Stalinovu věc. Nesnese ani slovo odporu. Zabíjí toho, kdo se mu postaví.
Mikojan: Opravdu, Kim Ir Sen jedná jako Stalin. (…)
Podle delegace ÚV KSSS, která se zúčastnila 3. sjezdu Korejské strany práce, byli všichni delegáti na 3. sjezd strany jmenováni ÚV Strany práce. Nebyli vlastně zvoleni. Sjezd prohlásil, že kult osobnosti je sovětský fenomén. Nemá nic společného se [Severní] Koreou. Pokud by se dalo říci, že v [Severní] Koreji existoval kult osobnosti, pak byl přítomen pouze u Pak Hon Jonga; a Pak Hon Jong už není mezi živými. (…)
Ve skutečnosti se o nedostatcích vůbec nemluvilo. (…)
Předseda (Mao Ce-tung): Kim Ir Sen je v současnosti vůči nám nepřátelsky naladěn. Původně plánoval přijet do Pekingu na 8. sjezd [čínské komunistické] strany, ale najednou nám oznámil, že je nemocný; a proto nemůže přijet.
Mikojan: Je nespokojený, že jste nevrátili ty, kteří utekli. (…)
Ve skutečnosti se nikdo z nás nechystá ho svrhnout. (…)
Předseda (Mao Ce-tung): Bojí se, že naše dvě strany kopou do jeho zdi.
Mikojan: Tentokrát s ním budeme mluvit upřímně.
Předseda (Mao Ce-tung): Abych byl upřímný, pokud se nezmění, i když nikdo nebude kopat do jejich zdi, stejně se zhroutí. (…)
Kdyby bylo srdce Kim Ir Sena širší, bylo by to lepší. Pokud bude jako Stalin, pak to bude velmi těžké. (…)
Musíme přesvědčit Kim Ir Sena, aby nepovažoval ty, kteří utekli, za zrádce. (…)
Kim Ir Sen při jednání s Mao Ce-tungem při návštěvě ČLR na podzim 1954.
*
12. října 1956, Ri Sang Džo píše Ústřednímu výboru Korejské strany práce: Kopírujeme systém gulagu, vězníme a popravujeme nevinné lidi a trestáme jejich rodiny
Vážení soudruzi, kteří se účastníte pléna ÚV!
V tomto roce naše vládní delegace navštívila Sovětský svaz a další bratrské země a získala velké množství mezinárodní pomoci. (…)
Nyní vám řeknu, jakou přátelskou kritiku jsme obdrželi od sovětské strany.
Za prvé, nevěnujeme dostatečnou pozornost zlepšování života našeho lidu. Vybíráme příliš mnoho od rolníků a zároveň jim poskytujeme málo zdrojů a pracující žijí v extrémně drsných podmínkách.
Vzhledem k tomu, že náš národ je rozdělený, je zlepšení života zejména severokorejského lidu v našem zájmu i v zájmu korejského lidu. (…)
Nemůžeme dále rozvíjet budování a revoluční zápal mas, aniž bychom nejprve prakticky a teoreticky vymýtili kult osobnosti.
Za současných podmínek teoreticky i prakticky existuje v práci naší strany výrazný kult osobnosti a jako bolševici bychom si měli přiznat a napravit dopady tohoto problému, který pouze oslabuje naši praktickou práci, kolektivní vedení a tvůrčí zápal. (…)
Tuto skutečnost můžeme zjistit na několika jednoduchých příkladech. Co znamenají tituly velký vůdce, nadaný generál atd.? A jak můžeme vysvětlit skutečnost, že jsme naši válku za nezávislost považovali za vítězství a úspěch jednoho jednotlivce, když stála životy bezpočtu mladých mužů a žen a byla výsledkem snažení celého lidu?
Jistě to není popření role a úspěchů soudruha Kim Ir Sena v naší straně.
S připomenutím škod způsobených kultem osobnosti uvádím tento problém, abych napravil chyby, které dosud nebyly překonány. Můžeme zaručit, že žádný soudruh nebyl uvězněn za svůj názor na naše vůdce nebo za kritiku politiky našich vůdců?
Jak může být někdo považován za disidenta proti Straně práce jen proto, že jeho názor není stejný jako názor vůdce? To je stejně nerozumné jako tvrzení, že někdo je protisovětský jen proto, že řekl, že některé sovětské zboží není příliš kvalitní.
Dá se za těchto podmínek říci, že je ve straně zaručeno kolektivní vedení? I když pořádáme schůze více než milionkrát, počet schůzí nezaručuje kvalitu samotného kolektivního vedení. Dokud existuje výrazný kult osobnosti, garantování kolektivního vedení je ve dvacátém století téměř zázrakem. Jak mohou lidé navrhovat tvůrčí názory za podmínek, kdy vyjádření názoru, který se liší od názoru vůdce, z něj dělá frakcionáře?
Jeden soudruh, který se zúčastnil schůze strany na nízké úrovni, byl potrestán za prohlášení, že každý člen strany může kritizovat kohokoli, včetně premiéra. Zmínil však pouze právo garantované stanovami strany.
Vezmeme-li v úvahu pouze tento jediný případ, můžeme odhadnout, do jaké míry jsou leninská kritéria pro stranický život zaručena. Nebylo by přehnané říci, že na našich minulých setkáních jedna osoba mluvila, zatímco jiní jej pouze chválili a obdivovali. (…)
Členové zvolení do Ústředního výboru se mohou podílet na všech pracích, mít vlastní názory a mít na konkrétní otázky odlišné názory než vůdci! (…)
Jste si vědomi toho, že řada jmenování členů Ústředního výboru (včetně členů předsednictva) byla přijata pouze na návrh soudruha Kim Ir Sena, v rozporu s články přísně upravenými ve stanovách strany? (…)
Pokud dosáhneme znovusjednocení Koreje, aniž bychom nejprve odstranili byrokratické pozůstatky a důsledky kultu osobnosti a zlepšili životy lidu, pak to bude velmi riskantní. (…)
V naší korejské minulosti probíhaly slavné protijaponské boje, četná dělnická hnutí, která podporovala zájmy proletariátu, rolnická hnutí, studentská hnutí a feministická hnutí. (…)
Před nezávislostí Koreje bylo tolik komunistických bojovníků, kteří neměli žádné vztahy se soudruhem Kim Ir Senem, kteří pracovali v Koreji nebo jiných zemích, Číně, SSSR a Japonsku. Proč jsou jejich boje ignorovány?
Ignorování jejich bojů znamená ignorování a vymýšlení naší historie!
Proto s tím my komunisté nemůžeme souhlasit. (…) Naproti tomu musíme naznačit nedostatky protijaponské partyzánské kampaně.
Vyzývám některé naše soudruhy, aby přestali s hloupým chováním při vymýšlení historie. A také navrhuji, aby se změnil obsah muzea revoluce; nebo jen změnit název muzea na Muzeum Kim Ir Senovy revoluce. (…)
Kde je kult osobnosti, tam je i frakce patolízalů, jen stín kultu osobnosti. Není náhodou, že pokud se moc soustředí v rukou jednoho jednotlivce, najdou se lidé, kteří jednotlivci lichotí, aby v životě uspěli. Jak řekl soudruh Chruščov, slova patolízalů jsou sladká, ale nepomáhají práci komunistů. (…)
Doporučuji Ústřednímu výboru strany, aby prošetřil tyto příživníky a jmenoval soudruhy, kteří mohou zastupovat zájmy strany a většiny členů strany. (…)
Jak víte, asi 300 lidí spáchalo sebevraždu kvůli donucovacím metodám používaným k získání obilí od lidu. Můžeme v tomto případě říci, že politika byla správná, ale byla provedena nesprávně? (…)
Soudruh Brežněv řekl soudruhu Kim Ir Senovi, že pokud jsou ve vězení vůdci, musíte přehodnotit jejich zločiny. Tento úkol jsme však ještě nezačali.
Kdo věří, že v našich vnitřních organizacích, přesně kopírujících Stalinův systém gulagu, není nikdo tajně uvězněn, a že jsme dodržovali socialistické zákony? (…)
Můžeme se smířit s tím, že tolik lidí je nezákonně vězněno, aby byla zachována důstojnost jednotlivce, že lidé byli popraveni pod záminkou, že jejich chování bylo protistranické a protinárodní, a že jejich rodiny byly kvůli nim potrestány? Proč nemohou být tyto problémy projednávány v plénu Ústředního výboru každé volební období? Musíme s touto abnormální myšlenkou nesouhlasit a horlivě o ní diskutovat. (…)
*
22. října 1956, dopis velvyslance KLDR v SSSR Ri Sang Džo KIM IR SENOVI: Kolik lidí, kteří se vám jednou postavili, zůstalo naživu?
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/letter-dprk-ambassador-ussr-ri-sang-jo-kim-il-sung
Ri Sang Džo v jihokorejské televizi KBS v roce 1990. Zdroj: namu.wiki
Chci připomenout, že taková situace nastala v zemi v důsledku hrubého porušování vnitrostranické demokracie a perzekuce čestných komunistů, která mi znemožňuje návrat do vlasti, přestože jsem bojoval s jinými soudruhy za osvobození vlasti a moci lidu 25 let.
Považuji proto za nutné napsat Vám otevřený dopis, ve kterém se pokusím vyjádřit své názory. (…)
Vedení strany využívá stranické tiskové orgány a její organizace všech úrovní k dosažení nespravedlivých cílů a vystavuje poctivé komunisty perzekuci. (…)
Zvažte prosím soudružské komentáře představitelů KSSS a KS Číny před zářijovým plénem ÚV v Pchjongjangu znovu hlouběji a komplexněji. Je pravda, že se snažíte tuto skutečnost zatajit před stranickými masami. Ale jak víte, v Pchjongjangu o tom ví téměř každý.
Měl byste si být vědom toho, že vaše nespravedlivé jednání nutí mnoho soudruhů z naší strany a bratrských stran přemýšlet o situaci, která byla vytvořena v Koreji. Všichni bychom měli se zármutkem uznat skutečnost, že mezinárodní autorita Strany práce byla podkopána v důsledku porušování komunistických principů. (…)
S pomocí síly, která byla soustředěna v rukou patolízalů a s. Kim Ir Sena se v zemi vytvořila atmosféra strachu a pusté podřízenosti, v jejíchž podmínkách nyní žijí komunisté a všechen lid. Sám dobře víte, co to všechno stálo. V současné době se v Pchjongjangu vyhýbají vzájemnému setkávání i kádry, protože se bojí.
S. Kim Ir Sene! Je třeba pochopit, že je krajně nespravedlivé snažit se metodou nátlaku zachovat rozmar a bezpráví. Pokud si to myslíte, pak je to velká chyba. Metoda nátlaku a násilí ve stranické práci je neslučitelná s komunistickými principy vyjádřenými v mezinárodním dělnickém hnutí. Víte také, že historie se vyvíjí v souladu s objektivními zákony společenského vývoje. (…)
Někteří soudruzi, kteří bojovali proti japonské nadvládě v samotné Koreji, jsou nyní zaměstnáni vyšetřováním případu vraždy jednoho soudruha, který byl předsedou výboru strany provincie Kangwon bezprostředně po osvobození Koreje. Jeho tělo bylo objeveno poblíž Pchjongjangu pod sněhem na jaře minulého roku. Je známo, že se postavil proti přehodnocení revoluční činnosti s. Kim Ir Sena na jednom setkání a byl zabit po setkání. Organizátor a vrah tohoto soudruha musí být konečně odhalen. Víme také, že právě teď hledají ty soudruhy, kteří se najednou ztratili.
Vykořisťovatelské třídy trestají metodou teroru. Kolik lidí, kteří se jednou postavili Kim Ir Senovi, zůstalo naživu? (…) V průběhu současného vnitrostranického boje byly také použity nepřípustné, bezskrupulózní metody boje a byly vytvořeny všechny možné pomluvy proti těm, kdo kritizovali kult osobnosti. (…)
Z vlastní zkušenosti vím, že vaše obvinění jsou falešná. Dobře víte, že podobná obvinění jsou vznesena i proti mně. To lze posoudit z telegramu, který jsem obdržel z Pchjongjangu. (…)
Získal jsem určité podezření, že proti mně připravujete plán politické a fyzické destrukce, protože jsem jedním z těch, kteří vědí více než ostatní o porušování norem stranického života, tajných informacích o vztazích naší strany a vlády s bratrskými stranami a vládami a slabých místech patolízalů, kteří se dostali k moci. (…)
Je pro vás opravdu přijatelné organizovat kolem sebe nejrůznější patolízaly a kariéristy, kteří ještě včera mluvili jen japonsky a na každé křižovatce křičeli: „Ať žije japonský císař!“? Tím od sebe odsouváte opravdu poctivé revolucionáře. (…)
S. Kim Ir Sene! Vydali jsme se na cestu revolučního boje ne za ty patolízaly, kteří se kolem nás shromáždili, aby nás pronásledovali a uráželi; kvůli tomu jsme nebojovali proti cizím kolonizátorům a neriskovali své životy. Měl byste o tom přemýšlet. Dále jsme se neúčastnili revoluce pod hlavičkou Komunistické strany Koreje a nebojovali v podzemí, abychom obsadili vysoké posty a zajistili si osobní blaho.
Když jsme bojovali v předních liniích a v týlu nepřítele, nevěděli jsme, zda se za našich životů dočkáme osvobození naší vlasti. Ale pevně jsme věděli, že stojíme na správné cestě osvícené komunistickou myšlenkou, a proto nemáme strach ze smrti. (…)
S. Kim Čchang Man tvrdošíjně hlásá teorii, že pouze partyzánský boj Kim Ir Sena a činnost „Svazu za znovuzrození vlasti“ tvoří historii protijaponského boje korejského lidu. Nepovažuji takové lidi za politické osobnosti, pokud to mohu říci. Chci s hrdostí říci, že jsem, aniž bych šetřil vlastní život, bojoval s nepřáteli naší vlasti v době, kdy jste byl v Chabarovsku.
Vím, že se vám tento dopis nebude líbit. Zároveň si uvědomuji, že vás tento dopis donutí vymýšlet nejrůznější křivá obvinění proti mně a mým příbuzným.
Žádné obtíže a překážky mě však nedonutí odmítnout revoluční pravdu a jsem připraven pokračovat ve svém boji za triumf spravedlnosti.
Pokud by vláda v Koreji byla protilidová, pak bych bez váhání zorganizoval podzemní boj.
Pevně však vím, že i přes hrubé chyby a nedostatky ve stranickém životě jde naše země cestou budování socialismu pod vedením strany. Proto vám ze své strany budu všemožně pomáhat v tomto boji. (…)
Nikde v klasických dílech marxismu-leninismu není řečeno, že komunista se bez pochyby podřizuje těm vůdcům, jejichž činy porušují principy marxisticko-leninské pravdy. Ani v jedné bratrské straně nepožadují, aby komunista bezpodmínečně sklonil hlavu před těmi vůdci, jejichž politika zjevně porušuje marxisticko-leninské principy.
Dobře vím, za jakým účelem mě odvoláváte z Moskvy. Chcete mě donutit napsat „sebeusvědčující“ dopis, ve kterém bych pomlouval sebe a své soudruhy za příslušnost k vámi vymyšlené skupině. Chcete mě vystavit domácímu vězení a pak mě chcete vyvést z rovnováhy hrozbami a zastrašováním. (…) Dobře vím, že vy a vaši podřízení jste v této věci zkušení lidé. (…)
Ve skutečnosti se dopouštíte nezákonných činů, nespravedlivě zařazujete poctivé komunisty mezi protistranické živly a nezaslouženě je trestáte. (…)
Mám děti a příbuzné, na jejichž hlavy také padají perzekuce jen proto, že jsou dětmi a příbuznými „protistraníka“. Já osobně se s tím nesmířím.
Jako revolucionář jsem si zvolil cestu obtíží a překážek v zájmu vítězství pravdy. Jako revolucionáři mi mé svědomí nedovoluje vydat se na cestu patolízalství a služebnosti. Ale pevně vím, že historie popíše současný vnitrostranický boj v naší straně ze správných pozic. Pokud to bude možné, budu se snažit napsat pravdivou knihu o boji korejských revolucionářů.
Pokusím se také vydat knihu nebo článek, ve kterém se pokusím pravdivě vyprávět příběh protijaponského hnutí korejského lidu. Chápu, že se takové články těžko tisknou, ale pevně věřím, že přijde čas a tyto články spatří světlo.
Žil jsem a bojoval za to, aby pravda zvítězila. Budu žít stejně. Z těchto důvodů pro vás nemohu být oddaným „revolucionářem“, a proto nemám nyní příležitost vrátit se domů. Moje rodná země, v jejímž jménu jsem bojoval a riskoval svůj život, je velmi drahá. Moji staří rodiče, bratři a soudruzi žijí v této zemi, narodil jsem se a vyrostl jsem v této zemi a je mi nekonečně drahá.
Ale v podmínkách, kdy pravda a právo není v životě dovoleno, jsem nucen dočasně odmítnout návrat domů. Považuji za nutné říci, že všechny tyto negativní události v našem životě jsou typickým projevem kultu osobnosti v naší straně. (…)
Osobně bych byl nerad, aby kvůli mně docházelo k nedorozuměním mezi našimi zeměmi. Ale pokud budete pokračovat ve svém pronásledování proti mně, pokusím se vaše nespravedlivé činy, které jsou v rozporu s pravdou, postavit před soud veřejného mínění. Představuji si, že to vše způsobí v naší straně dočasný rozruch, ale v dlouhodobém horizontu budeme schopni odstranit diktaturu ve straně, zajistit vnitrostranickou demokracii a kolektivní vedení a zachránit mnoho poctivých soudruhů před systematickou perzekucí. (…)
Právě teď si skupina patolízalů vymýšlí nejrůznější historky, byť jen proto, aby pomlouvali poctivé lidi. (…)
Donedávna vám byly bez jakékoli potřeby k dispozici vozy ZIS-110, obrněný ZIS, ZIM, Poběda, nejlepší americký pohodlný automobil a dva Willysy. Navíc jste jako premiér utrácel neomezené státní peníze, přitom ze zákona máte pevně stanovený plat.
Postavil jste obrovský evropský dům pro své příbuzné ve své rodné vesnici [Mangjongde] ze státních peněz. Navíc jste matce udělal hrob jako císařský. Na to vše bylo vynaloženo obrovské množství státních peněz.
Měl byste naslouchat hlasu lidu, který říká, že za tyto peníze by se dala postavit škola, nemocnice a další instituce sociálních zařízení.
Osobně požaduji, aby byli do strany znovu přijati soudruzi vyloučení ze strany po srpnovém plénu ÚV za odpor proti kultu osobnosti. Požaduji také, aby byli znovu dosazeni na posty, které měli před vyloučením. Je čas zastavit jakoukoli propagandu pomluv a urážek proti soudruhům, kteří byli vyloučeni ze strany.
A nakonec naléhavě požaduji, aby byli z vedení strany odstraněni všichni horliví patolízalové a podvodníci, Pak Kum Čchol, Kim Čchang Man, Pak Čong E, Nam Il, Han Sung Do a další. A nakonec požaduji, aby byl postaven před soud Pang Hak Se, který nezákonně zatkl tisíce lidí, a tím porušil svatou povinnost komunisty.
Očekávám rychlou odpověď na svůj dopis.
(Lze předpokládat, že Ri Sang Džo odpověď na svůj dopis nedostal. Jak uvádí poznámka ve 2. části, do své smrti v roce 1996 se již do KLDR nepodíval. Pozn. překl.)
*
28. prosince 1956, zpráva ÚV KSSS o situaci v KSP a KLDR: Likvidace kultu osobnosti probíhá pomalu a materiální situace obyvatel KLDR je stále mimořádně vážná
Kim Ir Sen při návštěvě sovětské jaderné elektrárny v červenci 1956. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Rok 1956 byl rokem podstatných změn v životě Korejské strany práce. V dubnu 1956 se po osmiletém intervalu konal 3. sjezd KSP. Její rozhodnutí určovala budoucí směřování hospodářského a politického vývoje země a také cíle KLDR v oblasti zahraniční politiky. S ohledem na to byl 3. sjezd KSP událostí velkého politického a praktického významu pro stranu a zemi.
Zároveň se vyskytly vážné nedostatky v přípravě a konání sjezdu. (…)
Nespokojenost se situací, která se ve straně vyvinula, zahrnovala i určitou část vyšších funkcionářů armády a odborů. Nespokojenost s vedením KSP vzrostla zejména při návštěvě delegace KLDR v zemích lidových demokracií a v souvislosti se známými událostmi v Poznani.
Na srpnovém plénu ÚV KSP tato skupina funkcionářů navrhla ostře kritizovat hlavní nedostatky činnosti vedení a Kim Ir Sena osobně s poukazem na to, že šíření kultu osobnosti a přidělování stranického personálu podle principu osobní oddanosti spoutaly iniciativu a snižovaly odpovědnost vládních a stranických orgánů; jako dříve převládá atmosféra nedůvěry a podezřívavosti; kolegialita v práci zásadně chybí; a v zemi vznikla vážná materiální situace pro pracující masy. (…)
Jak je známo, na srpnovém plénu Kim Ir Sen nevedl kritiku nedostatků v práci strany, jak mu radil ÚV KSSS a kterou mnozí vysocí představitelé uvnitř KSP očekávali. Vedení KSP se nevydalo cestou sebekritiky a podniklo všechny kroky k izolaci těch, kteří měli v úmyslu kritizovat nedostatky a chyby. Pro upřímné a odvážné názory na poměry ve straně vyjádřené řadou funkcionářů, kteří projevovali nespokojenost s vedením KSP, byli považováni za „nepřátelskou protistranickou skupinu, která si za cíl stanovila převzetí moci ve straně a zemi“ a byli vystaveni stranické represi. Někteří z těchto úředníků ze strachu z dalšího pronásledování odešli do Číny (devět lidí) a Ri Sang Džo, bývalý korejský velvyslanec v Moskvě, se odmítl vrátit do KLDR.
V KSP tak nastala složitá situace, kdy nebyly odhaleny závažné nedostatky a chyby stranického vedení a nebyla přijata správná opatření k jejich odstranění. (…)
Výše uvedené je důkazem toho, že Kim Ir Sen, který se v minulosti opakovaně uchýlil k odstranění svých politických oponentů, aby posílil svou pozici, a někdy se přehnaně vyžíval v represivních opatřeních, v současné době stále pomalu mění [své] způsoby vedení, neochotně napravuje minulé chyby a polovičatě přechází k opatřením k přesvědčování a vzdělávání. (…)
Materiální situace dělníků, rolníků a inteligence však nedosáhla předválečné úrovně. (…)
Zboží vydávané prostřednictvím přídělových lístků zdaleka nestačí pokrýt potřeby rodin manuálně pracujících a kancelářských pracovníků v potravinách a oděvech.
Naprostá většina městského obyvatelstva nedostává přes přídělové lístky téměř žádné maso, tuky a cukr. Nepravidelně se vydávají i rybí výrobky.
Tržní ceny potravin jsou mimořádně vysoké. (…)
V zimě zažívá městská populace akutní potřebu paliva a školních budov a některé instituce jsou téměř nevytápěné. (…)
Z toho je třeba vyvodit závěr, že i přes určité zlepšení materiálních podmínek v zemi je životní úroveň obyvatelstva extrémně nízká. (…)
Obtížná situace dělníků nabývá na obzvláštní závažnosti v podmínkách, kdy je země rozdělená. V této souvislosti je třeba mít na paměti, že v Jižní Koreji, převážně zemědělské zemi, je potravinová situace obyvatel lepší než v Severní Koreji. Zásobování obyvatelstva základním zbožím je na Jihu také vyšší v důsledku toho, že ekonomika utrpěla menší škody během války a také v důsledku zaplavení jihokorejského trhu zbožím americké výroby. (…)
V některých stranických organizacích byly případy vyloučení ze strany v souvislosti s rozhodnutím srpnového pléna znovu prověřovány po zářijovém plénu ÚV. Do strany byli znovu přijati zejména dva místopředsedové a vedoucí organizačního oddělení městského stranického výboru Pchjongjangu. Nicméně [Hong Song Hwan], bývalý místopředseda stranického výboru města Pchjongjangu, byl nedávno znovu vyloučen ze strany, protože si nepřeje být „napraven“. (…)
Likvidace kultu osobnosti Kim Ir Sena probíhá pomalu a přátelé v této otázce dodržují politiku postupnosti. (…)
Zároveň je třeba říci, že vztahy mezi vedením KLDR a ČLR nelze považovat za zcela normální. V poslední době se v těchto vztazích objevují zvláště negativní události. (…)
Událostí největšího významu, která negativně ovlivňuje čínsko-korejské vztahy, je odchod řady vysokých funkcionářů KLDR do Číny. Korejští přátelé počítali s tím, že čínská strana ty, kteří uprchli, předá vedení KLDR. To se však, jak známo, nestalo. Podle názoru čínských přátel ti, kteří uprchli, nadále „očerňují“ korejské vedení v očích čínských přátel.
Nedávné odmítnutí čínských přátel poskytnout KLDR novou ekonomickou pomoc přispělo k určitému prohloubení abnormalit v čínsko-korejských vztazích. (…)
Vzhledem k tomu, že materiální situace obyvatel KLDR je stále mimořádně vážná, je nutné, aby vedení KSP a KLDR podnikly všechny možné kroky k neustálému zvyšování životní úrovně pracujících, což je nezbytnou podmínkou pro další konsolidaci vnitropolitické situace v republice a mírové sjednocení země na demokratických principech.
S ohledem k výše uvedeným abnormalitám ve vztazích mezi korejským vedením a čínskými přáteli by bylo vhodné upřít pozornost Kim Ir Sena na tuto skutečnost.
Velvyslanec SSSR v KLDR V. Ivanov
*
Materiály z roku 1957 budou následovat v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
