1960 – zdůrazňování čučche a počátky čínsko-sovětského konfliktu
(Pokračování z 6. části.)
1. února 1960, věstník sovětského velvyslance v KLDR A. M. Puzanova: Skandální gangsterský únos korejského studenta z Moskvy
Nam Il. Zdroj: namu.wiki
Včera jsem byl na lovu s Nam Ilem a mluvil jsem s ním o různých otázkách.
O odvolání velvyslance Ri Sin Bala z Moskvy. Nam Ilovi jsem řekl, že jsem byl velmi nespokojen, když jsem se po návratu ze služební cesty na konci prosince dozvěděl, že Ri Sin Bal byl odvolán z Moskvy v souvislosti s incidentem, který se stal postgraduálnímu studentovi Ri Sang Unovi. Takový případ odvolání velvyslance socialistické země z Moskvy se zatím nestal. Jak se to mohlo stát? Opravdu ještě nevím, co se vlastně stalo.
Řekl jsem Nam Ilovi, že pokud vím, velvyslanec Ri Sin Bal navštívil s. J. V. Andropova a s odkazem na pokyny ÚV KSP požádal o pomoc při návratu absolventa konzervatoře a korejského občana Ri Sang Una do vlasti. Bez čekání na odpověď byl však Ri Sang Un 24. listopadu chycen u Čajkovského konzervatoře za bílého dne v gangsterském stylu úředníky velvyslanectví a korejskými studenty a násilně strčen do auta s diplomatickou poznávací značkou a poté odvezen do Pchjongjangu letadlem. Dne 7. prosince ministr zahraničních věcí SSSR s. A. A. Gromyko pozval chargé KLDR v SSSR a učinil mu prohlášení o tomto incidentu. Chargé podal zcela neuspokojivé a nesrozumitelné vysvětlení. (…)
Jak vidíte, řekl jsem, došlo ke skandální, naprosto neuvěřitelné události, kdy byla v Moskvě za bílého dne násilně zadržena osoba v rozporu se všemi zákony, které máme. A to udělali úředníci velvyslanectví země, která je k nám přátelská a bratrská. Přirozeně jsme mohli dojít k názoru, že nám přátelé nevěří. Pokud by se nějací sovětští představitelé dopustili takového incidentu kdekoli, byli by naší vládou okamžitě a přísně potrestáni. (…)
VYSLANEC SSSR V KLDR
A. PUZANOV
*
6. února 1960, věstník sovětského velvyslance v KLDR A. M. Puzanova: Československý velvyslanec si stěžuje na jednání MZV KLDR
Kim Ir Sen s maršálem SSSR S. M. Buďonným a dalšími účastníky XXI. sjezdu KSSS v Moskvě, leden-únor 1959. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Československý velvyslanec Stanislav Kohoušek vyjádřil přání setkat se a vyměnit si názory na některá témata. Pozval jsem velvyslance k sobě na oběd, během kterého jsem s ním měl rozhovor.
Stanislav Kohoušek vyjádřil nespokojenost s prací nového vedení ministerstva zahraničních věcí (MZV): nyní lze veškeré informace přijímat pouze přes MZV, veškerá jednání s funkcionáři také pouze s pomocí MZV; téměř nejsou poskytovány informace pro velvyslance o nejdůležitějších otázkách života KLDR. (…)
Poté s velkou nespokojeností řekl, že Úřad MZV pro obsluhu cizinců k nim na ambasádu posílá bezvýznamné úředníky. Poslali například velmi špatného tlumočníka ruského jazyka, člověka s mnoha stížnostmi. Ve stejné době byla jedna dobrá úřednice, Korejka, která několik let sloužila v bytě velvyslance, nedávno nahrazena jinou, která byla poslaná nejen sloužit. Během naší cesty do Číny a Vietnamu pečlivě prozkoumala všechny věci a podívala se do každého zákoutí a krabic. „Ale hlavně jsme nechali všechno otevřené, ať se podívá. Nemáme co skrývat. Jen pracuje nemotorně.“
Pokud jde o mě, vyjádřil jsem pochybnost, že by mohla být vyslána osoba s úkolem uvedeným velvyslancem, a vyjádřil jsem názor, že to udělala ze zvědavosti. (…)
VYSLANEC SSSR V KLDR
A. PUZANOV
*
1. června 1960, záznam rozhovoru N. J. Torbenkova s poradcem MZV KLDR Pak Tok Hwanem: Šíří se nacionalistická teze „čučche“
Kim Ir Sen na návštěvě mauzolea Lenina a Stalina v Moskvě, leden-únor 1959. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Přijal jsem s. Pak Tok Hwana (bývalého sovětského občana) v souvislosti s jeho žádostí na pokyn velvyslance s. A. M. Puzanova a vedl s ním rozhovor, během kterého se dotkli následujících otázek.
- S. Pak Tok Hwan oznámil, že obdržel oficiální povolení příslušných orgánů KLDR k návratu do Sovětského svazu. (…) V současné době to mohou udělat všichni bývalí sovětští Korejci, kteří si přejí vrátit se do Sovětského svazu, a ze strany orgánů KLDR by pro ně nebyly žádné překážky. (…)
- Pak Tok Hwan řekl, že počínaje druhou polovinou října 1959 se v propagandistické práci stranických organizací KSP opět začíná zdůrazňovat teze o takzvané originalitě Koreje (tzv. „čučche“), jejíž podstatou je, že všechno korejské je lepší ve srovnání s cizím. Jak je dobře známo, poukázal Pak Tok Hwan, tato teze byla uvedena v roce 1955, ale následně se nerozšířila. Za poslední dva roky se o tom skoro nic neříkalo. Od konce loňského roku se však tato teze opět stala široce propagovanou ve zprávách a přednáškách pro omezené publikum. (…) Poté poukázal na to, že v uvádění této teze („čučche“) je cítit nacionalismus, protože je povolen určitý kontrast korejské reality se zkušeností socialistického vývoje jak v zemích lidové demokracie, tak v Sovětském svazu. (…)
*
16. června 1960, věstník sovětského velvyslance v KLDR A. M. Puzanova: KIM IR SEN říká Sovětům, že čínští vůdci jsou pokrytci
Kim Ir Sen s Mao Ce-tungem ve Wu-chanu, listopad-prosinec 1958. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Po seznámení s informacemi s. P. F. Judina o rozhovoru s Mao Ce-tungem (rozhovor se konal 30. listopadu 1956), s. F. R. Kozlov mi je předložil a instruoval [mě], abych s nimi osobně seznámil samotného Kim Ir Sena. (…)
Kim Ir Sen zvolal, jak mohl Mao Ce-tung nejen říct, ale dokonce si myslet, že bych mohl být zrádce, že bych mohl být v tajné dohodě s Ri Sung Manem? To je naprostá lež a pomluva! Čínští vůdci se chovají pokrytecky: něco vám říkají do očí a něco jiného za vašimi zády. Vůdci KSSS a sovětské vlády jednají úplně jinak. Soudruh N. S. Chruščov k nám otevřeně mluví o našich nedostatcích a chybách stranickým a soudružským způsobem. Důrazně a důsledně podporuje správnou politiku ÚV KSP a vlády KLDR. (…)
VELVYSLANEC SSSR V KLDR
A. PUZANOV
*
25. června 1960, věstník sovětského velvyslance v KLDR A. M. Puzanova: Maova kritika SSSR je zcela nesprávná – z KLDR chce udělat kolonii ČLR
Kim Ir Sen na oslavách 10 let Čínské lidové republiky v Pekingu v říjnu 1959. V první řadě s dětmi zleva Mao Ce-tung, Ho Či Min a Čou En-laj. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Kim Ir Sen podrobně a s rozhořčením hovořil o tom, že čínští vůdci zahájili konflikt proti ÚV KSSS v zásadních ideologických otázkách pomocí frakčních metod.
(…) Kim Ir Sen ve svém projevu řekl, že Mao Ce-tung se zcela mýlil, když mluvil proti KSSS, že pro to nemá žádné podklady, že KSSS zaujímá principiální leninské postoje v otázce mírového soužití se zeměmi s různými socioekonomickými systémy a v jiných otázkách, že řeč a celé chování Mao Ce-tunga říká jednu věc: „Mao chce být pátý na světě, totiž: Marx – Engels – Lenin – Stalin – Mao Ce-tung.“
Mluvě o politice Číňanů vůči Koreji, Kim Ir Sen prohlásil, že chtějí z Koreje udělat kolonii Číny. Kim Ir Sen vyzval přítomné, aby byli obezřetní, protože by mohlo dojít k novým provokacím ze strany Číňanů. (…)
VELVYSLANEC SSSR V KLDR
A. PUZANOV
*
2. července 1960, zpráva velvyslance Maďarské lidové republiky v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: Čínský vliv na KLDR se výrazně zvýšil, ale nekopíruje čínské zkušenosti
Kim Ir Sen na návštěvě oceláren Kangson v říjnu 1960. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Ráno 1. července mě československý velvyslanec Kohoušek pozval k přátelskému rozhovoru, během kterého jsme si vyměnili názory na několik otázek týkajících se zahraniční a domácí politiky KLDR a obecné linie politiky bratrských zemí na Dálném východě. (…)
Podle názoru soudruha Kohouška je myšlenka mírového soužití mezi lidovými demokraciemi Dálného východu poněkud nepopulární (…).
Podle jeho pozorování se čínský vliv v KLDR za poslední rok výrazně zvýšil – zvláště poté, co byla opět zrušena návštěva soudruha Chruščova v Koreji. (V průběhu rozhovoru soudruh Kohoušek několikrát nesouhlasně narážel na čínského velvyslance v Pchjongjangu, který velmi obratně využívá svého postavení doyena ve svůj prospěch a ze všech sil se snaží zalíbit korejským soudruhům.)
Soudruh Kohoušek nicméně zdůraznil, že navzdory velkému vlivu Číny v Koreji se korejští soudruzi nikdy nepokusili kopírovat čínské zkušenosti. Odkázal na příklad komun, které byly podle jeho znalostí předmětem experimentů, ale nakonec byla myšlenka jejich zavedení do Koreje rázně zamítnuta. Navíc nedávno korejští soudruzi důrazně naléhali, aby rozdělování příjmů v zemědělství bylo založeno na množství a kvalitě odvedené práce. (…)
Snaha o autarkii je stále silná. Soudruh Kohoušek poukázal na to, že podle jeho názoru klesá čínský vliv (…) a korejští soudruzi častěji a s větším důrazem zdůrazňují mírové sjednocení země, a existují známky toho, že se již nesnaží klást korejskou otázku do popředí mezinárodních vztahů.
Károly Práth
velvyslanec
*
21. července 1960, velvyslanec Maďarské lidové republiky v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: výchova kádrů pro Jižní Koreu
Kim Ir Sen v Revoluční škole Mangjongde, leden 1960. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Na základě rezoluce, kterou před více než rokem schválil ÚV Strany práce, bylo v akademickém roce 1959/60 experimentálně založeno několik „komunistických univerzit“. Hlavním účelem komunistických vysokých škol je podle usnesení ÚV další vzdělávání dělníků obecně a doplnění dalšího teoretického vzdělávání zejména kádrů jihokorejského původu. (…)
Kromě zvyšování technologických standardů je hlavním účelem univerzit shromáždit lidi jihokorejského původu a vybrat ty kádry, které budou vhodné pro vedení strany a demokratických orgánů v Jižní Koreji po sjednocení. Primárním cílem je, aby z každé jihokorejské osady byl jeden nebo dva studenti, kteří dlouhodobě žijí na severu na univerzitách. […] Po promoci současné třídy bude zajištěno, že po sjednocení země budou ve všech centrech, městech a větších vesnicích Jižní Koreje řídit stranické výbory a lidové výbory tam narozené kádry.
Tyto kádry budou politicky pevné a loajální ke Korejské straně práce. Budou víceméně obeznámeny s průmyslem a plánovanou ekonomikou, protože na univerzitě se takové předměty také učí. Zároveň, když se tam narodily, budou znát i místní poměry, což bude mít v prvním období po sjednocení neocenitelný význam. […]
Velvyslanec
Károly Práth
*
26. července 1960, záznam rozhovoru českého velvyslance v KLDR se sovětským velvyslancem: KIM IR SEN nesouhlasí s mnoha věcmi v Číně a plně podporuje KSSS
Kim Ir Sen při projevu v Pekingu v červenci 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…)
S. Chruščov informoval s. Kim Ir Sena o názorových rozdílech s čínskými soudruhy a o jejich přístupu, který připomíná frakční politiku proti KSSS. Oba, s. Kim Ir Sen a s. Kim Il, který se setkání zúčastnil, několikrát vyjádřili, že plně podporují stanovisko KSSS. S. Kim Ir Sen se omluvil za přístup delegáta KLDR na Shromáždění dělnických odborů v Pekingu s vysvětlením, že delegát je nezkušený a neznalý věci. Řekl, že esej Mao Ce-tunga „Imperialismus, papírový tygr“ publikovali také v KLDR, ale pouze proto, že velká část se zabývala revizionismem, o kterém se korejský tisk dlouho nezmiňoval, a s. Kim Ir Sen nevěděl, že to byl ve skutečnosti maskovaný útok proti KSSS.
S. Kim Ir Senovi byly předloženy dokumenty naznačující, že odštěpená skupina KSP, odhalená před časem, byla organizována a podporována čínskými soudruhy proti Kim Ir Senovi.
Během zpátečního letu s. Kim Ir Sen vysvětlil s. Puzanovovi, že kategoricky nesouhlasí s mnoha věcmi v Číně, například s komunami. Během jeho návštěvy v Číně mu čínští soudruzi ukázali jednu komunu. Samozřejmě vybrali jednu z nejlepších. Mao Ce-tung pak navrhl zřízení komun podle čínského příkladu. S. Kim Ir Sen tehdy někde nařídil zavést společné stravování podobným způsobem, ale nefungovalo to. (…)
Pak jsme mluvili o tom, jak čínský vliv v KLDR během posledního roku roste. S. Puzanov ví, že s. Kim Ir Sen nedávno tajně navštívil Čínu. I když s. Kim Ir Sen plně podporuje stanovisko KSSS, zdá se, že kolem něj je řada funkcionářů, kteří jsou pod vlivem čínských soudruhů. (…)
Podle s. Puzanova sovětští soudruzi jsou toho názoru, že je nutné KLDR pomoci. Budou řešit záležitost pomoci bratrským způsobem, jak řekl s. Chruščov. (…)
*
1. srpna 1960, zpráva velvyslanectví Maďarské lidové republiky v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: repatrianti z Japonska nejsou spokojeni a korejští dělníci je nemají rádi
Kim Ir Sen mezi dělníky v březnu 1959. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
V minulých dnech dorazila z Japonska 30. skupina repatriantů a s nimi se domů vrátilo celkem až 31 000 Korejců. Repatrianti (…) dostanou práci a mohou pracovat hned poté, co se usadí. Přesto jejich adaptace na zdejší život není plynulá. Jednak jejich životní podmínky byly lepší v Japonsku [než v KLDR] a se zdejšími podmínkami nejsou úplně spokojeni. Podle toho, co repatrianti říkají, bylo v Japonsku více příležitostí k zábavě. Zpočátku je jim [severokorejský] způsob života, který se zásadně liší od toho, na co byli zvyklí za kapitalismu, jistě cizí. Doposud neslyšeli o pojmech jako dobrovolná práce, setkání a závazky. V důsledku toho se se neradi na nich podílejí. Po skončení oficiální pracovní doby se snaží okamžitě jít domů, aby se převlékli a hledali příležitosti k zábavě.
Mají také potíže s dodržováním pracovní kázně. […] Vláda a strana jim zajišťují výsadní postavení. […] Podstatná část repatriantů má značné odborné dovednosti. Kromě průmyslových odborníků mám na mysli především ty odborné dovednosti, které v KLDR existovaly pouze ve velmi primitivním stadiu, např. dámské kadeřnictví, pánské a dámské krejčí, obuvníky a tak dále.
Kromě formalit nemají korejští dělníci repatrianty příliš rádi. Mají k tomu několik důvodů: 1) Velké množství lidí bylo vystěhováno ze svých bytů, aby se repatriantům poskytly odpovídající byty; 2) v továrnách dostávají nápadně vysoké mzdy; 3) zaujímají privilegované postavení v zásobování potravinami; 4) pracovní kázeň je méně zavazuje (přinejmenším nejsou bráni jako ostatní); 5) v oblečení a způsobu života se liší od místních lidí. […]
Velvyslanec
Károly Práth
*
18. srpna 1960, zpráva 1. tajemníka Dálněvýchodního oddělení MZV SSSR: hnutí „čchollima“ za urychlení rozvoje socialismu v KLDR
Kim Ir Sen s rolníky v březnu 1959. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Hnutí „čchollima“* se objevilo na podzim roku 1958 v reakci na výzvu ÚV KSP k urychlení tempa socialistického rozvoje.
Vzhledem k tomu, že ekonomika KLDR se stále nevyvíjela dostatečně rychle, ačkoli průměrný roční růst průmyslové výroby v zemi od války činil 43 %, přijal ÚV KSP na plénu v září 1958 zvláštní dopis (přátelé mu říkají „rudý dopis“), který vyzval členy strany a všechny dělníky, aby dokončili plnění pětiletého plánu (1957-1961) v předstihu. (…) Pracující KLDR přijali zvýšené závazky ke zvýšení výroby a zkrácení časových období pro splnění cílů pětiletého plánu. V podnicích, na stavbách a v zemědělských družstvech se začaly organizovat „brigády čchollima“, vyšší forma soutěže o zvýšení produkce. V KLDR je srovnávají s brigádami „komunistické práce“ v SSSR. (…)
* Čchollima je legendární okřídlený kůň, který urazí 1000 ri za den (jeden ri = 400 metrů).
Takto prudké zvýšení tempa růstu během jednoho roku nebylo ekonomicky opodstatněné a bylo nepochybně výsledkem napodobování „velkého skoku“ v Číně.
V KLDR, jejíž pracovní den často nebývá 8, ale 10-12 hodin, často včetně dnů volna, je patrné velké přetěžování prací manuálních dělníků, kancelářských pracovníků a studentů. ÚV KSP byl nucen během roku několikrát snížit plánované cíle a v podstatě přátelé pracovali v roce 1959 bez plánu. Objem průmyslové výroby se v roce 1959 zvýšil o 53 %, ale ne na dvojnásobek, jak plán původně předpokládal; sklizeň obilí byla jen 3,4 milionu tun. A přestože přátelé splnili pětiletý plán úrovní průmyslové výroby za 2,5 roku, zůstaly úkoly pětiletého plánu pro většinu nejdůležitějších druhů výrobků nesplněny. (…)
PRVNÍ TAJEMNÍK Dálněvýchodního oddělení MZV SSSR
G. SAMSONOV
*
25. srpna 1960, věstník sovětského velvyslance v KLDR A. M. Puzanova: sklizeň klesla, lidové komuny se zřizovat nebudou
Kim Ir Sen s mladými budovateli v červnu 1958. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Na jeho žádost jsem přijal velvyslance NDR Schneidewinda. (…)
Kurt Schneidewind vyjádřil své představy o tom, že korejští přátelé převezmou zkušenosti čínských soudruhů v řadě otázek. Zejména poukázal na plánování ekonomiky – teorii nerovnoměrného rozvoje a vytvoření farem ve dvou okresech KLDR, které spojují všechny podniky a zemědělská družstva okresu po vzoru lidových komun.
Souhlasil jsem s velvyslancem, že v minulém roce korejští přátelé testovali nerovnoměrnou metodu hospodářského rozvoje země po vzoru čínských soudruhů a byli přesvědčeni zkušeností, že nerespektování socialistického zákona o systematickém rozvoji ekonomiky vede k vážným následkům a škodám. Pokud jde o zemědělství, podle mého názoru se čínský experiment v organizaci dvou státních farem neprojevil po vzoru lidových komun, jak řekl velvyslanec, ale v přehnaném a zcela neopodstatněném žvanění o získání vysokých výnosů sklizně rýžových zrn (…), tedy dvakrát až třikrát více než sklizeň získaná v roce 1958. (…) To vše vedlo k prudkému nesplnění plánu hrubé sklizně obilí a dokonce k jejímu poklesu oproti skutečné hrubé sklizni obilí v roce 1958. Pokud jde o lidové komuny, od prvních dnů tohoto hnutí v Číně až do nedávné doby, Kim Ir Sen a vedení ÚV KSP a vláda KLDR zaujímali trvale správný postoj. Myslí si, že organizace lidových komun se v podmínkách KLDR nedoporučuje a že jedinou správnou cestou jsou družstva zemědělských pracovníků Sovětského svazu s přihlédnutím k místním a národním charakteristikám Koreje. Jak známo, vývoj zemědělství KLDR se ubírá touto cestou. (…)
*
18. září 1960, stručné memorandum MZV SSSR o KLDR: neoprávněné represe a nízká životní úroveň
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/korean-peoples-democratic-republic-brief-memorandum
Kim Ir Sen na návštěvě Moskvy v únoru 1959. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…)
První volby se konaly 25. srpna 1948; na jihu byly pořádány nezákonně. Druhé volby se konaly 27. srpna 1957 devět let po prvních. Konaly se pouze na území Severní Koreje. (…) Orgány lidové vlády jsou ztělesněním diktatury proletariátu.
Sjednocená demokratická [vlastenecká] fronta Koreje, která v té době zahrnovala více než 70 politických stran a veřejných organizací severu a jihu země, byla vytvořena v červnu 1949, aby shromáždila všechny síly korejského lidu k boji za mírové znovusjednocení země a za co nejrychlejší stažení amerických jednotek z Jižní Koreje. V současné době SDF ve skutečnosti zahrnuje pouze strany a organizace Severní Koreje: Korejskou stranu práce, Demokratickou stranu Severní Koreje, Stranu mladých přátel (čchondoisty), Svaz demokratické mládeže, Svaz demokratických žen a Svaz rolníků.
Vůdčí silou v zemi je Korejská strana áce. K 1. lednu 1960 čítala 1 170 000 členů a kandidátů, což je 12 % veškerého obyvatelstva KLDR. Vzhledem ke značné velikosti strany nedávno ÚV KSP omezil přístup do strany. 3. sjezd KSP se konal v dubnu 1956. Předsedou ÚV je Kim Ir Sen a jeho zástupci jsou Kim Čchang Man, Pak Čong E, Pak Kum Čchol, Čche Jong Gon a Ri Hjo Ssun. Předsednictvo ÚV KSP se skládá z 11 členů a čtyř kandidátů a organizační výbor z pěti osob.
Korejská strana práce vede neustálý boj o posílení jednoty svých řad a nekompromisně bojuje proti nejrůznějším frakčním prvkům. Mezi lety 1956 a 1958 byla odhalena a poražena frakční protistranická skupina, která si stanovila za cíl svržení vedení KSP. V průběhu boje o identifikaci příznivců frakční skupiny došlo k případům neoprávněného obvinění čestných členů strany. Kampaň se protahovala na několik let, což odvedlo pozornost síly strany a státního aparátu od praktické práce a vyvolalo nejistotu a strach u části členů strany.
V současné době je strana monolitická a sjednocená kolem ÚV KSP. Zvýšila se úroveň politické a organizační práce strany a začala se pravidelněji svolávat pléna ÚV KSP k projednání nejdůležitějších vnitropolitických a zahraničněpolitických problémů a byly vytvořeny zásady kolektivního vedení. Radikální kroky k odstranění kultu osobnosti Kim Ir Sena však strana nepodnikla, protože korejští přátelé si myslí, že v podmínkách rozdělení země na dvě části by to mohlo podkopat autoritu KSP a oblibu Kim Ir Sena.
V KLDR existují dvě neproletářské strany: Demokratická strana Severní Koreje a Čchondoistická strana. Tyto strany jsou malé a nehrají podstatnou roli v životě země. Na konci roku 1958 bylo bývalé vedení těchto stran zatčeno a obviněno ze spiknutí s cílem svrhnout lidový demokratický systém. Poté z těchto stran odešlo mnoho řadových členů a většina místních organizací svou činnost zastavila. Tyto strany nyní v podstatě zůstávají pouze ve formě svého národního vedení.
V podmínkách rozdělení země se rozvoj socialismu v KLDR odehrává v atmosféře třídního boje. Američané a příznivci Ri Sung Mana se snaží všemi způsoby zasahovat do socialistického vývoje v KLDR, využívají nepřátelské elementy, které zůstaly na severu země, a infiltrují jej velkou sítí agentů. V roce 1959 KLDR orgány ministerstva vnitra odhalily několik sabotážních skupin, které se pokusily sabotovat velká průmyslová zařízení země (…).
S cílem bojovat proti kontrarevoluci rozpoutali korejští přátelé širokou kampaň k identifikaci nepřátelských a podvratných živlů uvnitř země. Jen v období od října 1958 do května 1959 se přiznalo asi 90 000 lidí a 10 000 bylo odhaleno orgány státní bezpečnosti. Přátelé nepodnikli represivní opatření vůči těm, kteří se přiznali a vyjádřili lítost nad svými činy. Probíhá s nimi politická výchova. Proti společensky nebezpečným živlům, které se nepřiznaly, se uplatňují soudní opatření.
Vnitropolitická situace KLDR je celkově stabilní a silná. Politika a praktická činnost Korejské strany práce a vlády KLDR nacházejí pochopení a plnou podporu pracujících mas v zemi. (…)
II. Ekonomika KLDR
V roce 1959 došlo v KLDR k vážným nedostatkům v oblasti plánování. Ekonomický plán na rok 1959, který předpokládal růst průmyslové výroby na 2,1 násobek úrovně roku 1958, byl jasně nafouknutý vzhledem k tomu, že cílové hodnoty byly v průběhu roku opakovaně snižovány. V roce 1959 přátelé ve skutečnosti fungovali bez plánu. (…)
Životy obyvatel jsou však stále na nízké úrovni. Obyvatelstvo má stále problémy s jídlem, oblečením a bydlením. Dodávky jednoho z hlavních produktů, obilí, jsou stále na příděl. Maso a masné výrobky se téměř neprodávají. Drtivá většina populace nepoužívá máslo, mléko a cukr v jídle. Městské obyvatelstvo je nepravidelně zásobováno dokonce rybami a zeleninou. Zbývající spotřební zboží, přestože je na prodej, je nekvalitní a ceny za něj jsou dost vysoké. (…)
Předválečný bytový fond stále nebyl plně obnoven. (…)
Pracující KLDR mají bezplatnou lékařskou pomoc a bezplatné vzdělání. Od podzimu 1958 je povinné sedmileté vzdělání. Připravuje se zavedení systému povinného technického vzdělávání v roce 1962. V současné době je v KLDR 70 vysokých škol (v Severní Koreji za Japonců nebyla jediná vysoká škola) a asi 8 000 škol a různých vzdělávacích institucí, ve kterých studuje 2,5 milionu lidí, tedy každý čtvrtý člověk. Od osvobození se v republice vyškolilo 130 000 inženýrů, techniků a dalších specialistů. (…)
NÁČELNÍK Dálněvýchodního oddělení MZV SSSR
I. TUGARINOV
*
25. listopadu 1960, dopis velvyslance Bulharské lidové republiky v KLDR Georgiho Bogdanova: KLDR zakazuje zahraniční knihy
Kim Ir Sen prohlíží novou uniformu školačky, duben 1960. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
20. tohoto měsíce byl soudruh Simeon Hristov, obchodní poradce na velvyslanectví, ve společnosti soudruha Nama a jeho bulharské manželky. Je vedoucím katedry na Polytechnickém institutu v Pchjongjangu, absolvent bulharské univerzity, člen Korejské strany práce. V neformálním rozhovoru Nam vyjádřil svou nespokojenost s rozhodnutím strany, které bylo nedávno předloženo jejich institutu a které se týkalo zákazu používání sovětské technické literatury. Důvodem zákazu bylo, že místo rozvíjení korejské vědy a techniky korejští vědci a specialisté dogmaticky kopírovali zahraniční literaturu. Tato praxe bránila pokroku korejské vědy a techniky v průmyslu.
21. tohoto měsíce korejský student Hwan Jong Won, absolvent bulharské střední školy, přišel k zdejšímu bulharskému studentovi Georgi Mitovovi (mají přátelské vztahy) a řekl: „V naší zemi to začíná být velmi nebezpečné… Studenti mají zakázáno číst cizí knihy, a to jak v originále, tak v překladu. Když se Mitov zeptal na důvody, odpověděl – protože zahraniční literatura, včetně sovětské, je dogmatická. Korejci mechanicky aplikovali zahraniční zkušenosti, aniž by brali v úvahu místní realitu. (…)
Hwan také vysvětlil, že tento příkaz přišel od ministerstva vysokého školství; oznámení bylo přilepeno na vchodu do Ústavu mezinárodních vztahů, kde studuje. Oznámení tam zůstalo několik dní.
*
14. prosince 1960, věstník sovětského velvyslance v KLDR A. M. Puzanova: velká pomoc socialistických zemí je zamlčována
Kim Ir Sen v lidové komuně “Rudý prapor” v čínské provincii Chu-pej, listopad-prosinec 1958. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Znovu jsem navštívil rumunského velvyslance Emila Stanciua. (…)
Poté Emil Stanciu řekl, že během protokolárních návštěv všichni velvyslanci, s výjimkou albánských, vietnamských a čínských, kriticky komentovali, aniž by se jich na něco zeptal, že korejští vůdci ve svých zprávách neříkají lidem o velké pomoci, kterou Sovětský svaz a další socialistické země poskytují KLDR při obnově a rozvoji její ekonomiky.
Velvyslanec se zeptal, zda je to správné.
Odpověděl jsem panu velvyslanci, že v poslední zprávě ze 7. zasedání Nejvyššího lidového shromáždění místopředseda vlády Ri Čong Ok neřekl vůbec nic o pomoci socialistických zemí KLDR při obnově a rozvoji její ekonomiky. Jiné dříve učiněné zprávy o tom také hovořily, ale málo. (…)
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
