1968 – totální válečná psychóza
*
5. ledna 1968, velvyslanectví NDR v KLDR: vysídlování z Pchjongjangu, cestování jen na povolení a zákaz romantiky
Masová manifestace na Kim Ir Senově náměstí v Pchjongjangu. Nedatovaný snímek z 60. let, možná z oslav 20 let KLDR v říjnu 1968. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Říká se, že počet obyvatel hlavního města by se měl snížit o 300 000 a zároveň by měl být určitý počet továren přemístěn do jiných částí KLDR, aby se „minimalizovalo riziko vojenského útoku pro Pchjongjang“. Přesídlování rodin prý začalo již v listopadu 1967.
Také oficiální povolení pro vnitrostátní cestování, které bylo zavedeno počátkem letošního roku, je třeba vnímat v souvislosti se zvýšenou ostražitostí obrany, protože chtějí mít možnost každého kdykoli přidělit daleko od jeho domova. Bylo zaznamenáno, jak s korejskou ženou, která chtěla odcestovat do nedaleké vesnice na pohřeb svého syna, zacházela policie velmi nepřátelsky, očividně proto, aby se zřekla svých cestovatelských plánů. Tuto novou politiku lze snadno pozorovat podle skutečnosti, že vlaky jsou nyní téměř prázdné, zatímco v minulosti se člověk musel dostavit na nádraží mnohem dříve, aby se k vlaku dostal. Pokud policie nyní vydá cestovní povolení, dostane speciální pas platný pouze pro jednu konkrétní cestu.
Zakázali všechny romantické texty a staré korejské milostné příběhy, protože láska by odváděla pozornost lidí od jejich revolučního myšlení. Tyto zákazy se vztahují i na romantické opery (jak je nazývají naši kolegové), beletristickou knihu „Jak se kalila ocel“ a hudbu Beethovena, který není považován za revolučního.
[…]
(Podepsán)
Herrmann
*
18. ledna 1968, francouzský velvyslanec v Japonsku o „vztazích mezi komunistickými zeměmi“: KLDR chtěla unést své studenty z Polska a vyhostila evropské manželky Korejců
Během nedávného rozhovoru mi polský velvyslanec M. Domagala poskytl některé informace o vztazích Polska s Čínou a Severní Koreou (…).
M. Domagala hovořil se stejnou upřímností o problémech, které jeho země v minulosti zažila se Severní Koreou. Režim nastolený Kim Ir Senem byl „stalinský“. Kolem roku 1963 neváhal unést severokorejské občany, kteří studovali v Polsku a chtěli tam zůstat, spíše než se vrátit do Severní Koreje, kam byli odvoláni. Polské policii se je podařilo najít ve vlaku, kam byli nuceni nastoupit. Polská vláda jim poté poskytla azyl.
Stejně tak úřady v Pchjongjangu neváhaly vyhostit evropské manželky, s nimiž se korejští studenti seznámili na stáži v komunistických východoevropských zemích a které přivezli zpět do Severní Koreje. Toto vyhoštění vedlo k lidským dramatům, která si velvyslanec stále až příliš dobře pamatuje. „Zápaďané mají tendenci myslet jen na potíže, které mají ve svých vlastních vztazích nebo ve vztazích se socialistickými zeměmi. Zapomínají na problémy, které ve vzájemných vztazích zažívají komunistické země,“ uzavřel filozoficky můj polský kolega.
*
23. ledna 1968, zpráva velvyslance MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: KLDR si stěžuje na neuctivý československý tisk
22. prosince 1967 poslal náměstek ministra zahraničí Kim Če Bong pro československého velvyslance Holuba. Náměstek ministra zahraničí, který se občas vyznačoval ostrým tónem, se podle informací z československého velvyslanectví při rozhovoru s velvyslancem vyjádřil takto:
[…]
Začátkem tohoto roku [1967] korejská strana požádala československé ministerstvo zahraničí a představitele československého tisku, aby nezmiňovali nadávky publikované v tisku čínských Rudých gard, napadající soudruha Kim Ir Sena. […] V návaznosti na to však českoslovenští novináři psali o čínských útocích… […]
Národům světa je známo, že soudruh Kim Ir Sen, který stál v čele protijaponských partyzánských jednotek, vedl ozbrojený boj až do vítězství. Československý tisk píše, že „soudruh Kim Ir Sen je jedním z vůdců protijaponských partyzánských bojů“. To je falzifikace!
Když Pravda, list Komunistické strany Slovenska, zveřejnila rozhovor, který vedl [severokorejský] chargé d’affaires ad interim v Praze s novinářem tohoto listu, vynechal důležité přídomky patřící jménu našeho vůdce. List se tak dopustil vážné chyby. Pokud by se v československém tisku nepsalo o našem „váženém“ a „milovaném“ vůdci, podle náměstka ministra by dotyčný článek nebo zpráva ztratily na významu. Korejská strana nedokáže pochopit, proč československý tisk opomíjí tato důležitá a zásadní epiteta a proč o soudruhu Kim Ir Senovi nepíše s úctou.
Korejská strana požaduje, aby si československá strana v budoucnu udělala pořádek s ohledem na vývoj vztahů mezi oběma zeměmi a k ničemu takovému by v budoucnu nemělo docházet!
[…] Československý tisk falšuje a překrucuje politiku KLDR. Například na podzim roku 1967 ekonomický týdeník vydávaný Ústředním výborem československé strany informoval, že soudruh Kim Ir Sen navštívil inkognito Moskvu [zvýraznění v originále]! […] Náměstek ministra uvedl, že „úspěchy soudruha Kim Ir Sena jsou známé po celém světě, pouze Čechoslováci hodnotí [severokorejskou] situaci negativně! Soudruh Kim Ir Sen je zárukou všech našich úspěchů!“
[…]
István Kádas
(velvyslanec)
*
25. ledna 1968, zpráva velvyslance MLR na Kubě pro maďarské ministerstvo zahraničí: mimořádně přátelské vztahy Kuby s KLDR
Největší roli v kubánské zahraniční politice hraje bezpochyby otázka Vietnamu. (…)
Opakované zmínky o kubánsko-korejském přátelství jsou takového rozsahu a jsou natolik mnohostranné, že je třeba tomu věnovat zvláštní pozornost.
[…] Kubánci věnují udržování vztahů [s KLDR] největší možnou péči. Ve vší spravedlnosti je třeba poznamenat, že to Korejci vracejí a také toho využívají, jak nejlépe dovedou.
Na podporu toho všeho lze uvést jako příklad větu z projevu místopředsedy vlády Raula Castra: „Pokud někoho zajímá, jaký je názor Kubánců na určité otázky, měl by se zeptat Korejců. A pokud se někdo ptá, jaké může být v určitých případech stanovisko Koreje, může se na to klidně zeptat Kubánců. Naše názory jsou ve všem naprosto totožné.“
(…) V Havaně se konala rozsáhlá korejská průmyslová výstava. Úvodní projev pronesl ministr zahraničního obchodu Marcelo Fernandez. Ve svém projevu se zmínil o Koreji jako o jediné zemi vedle Kuby, kde vládne duch skutečného internacionalismu.
Během celého roku probíhala rozsáhlá výměna delegací. Korejské delegace nechyběly na jediném kubánském mezinárodním programu.
[Kubánský] tisk poskytuje denní zpravodajství o otázkách souvisejících s Koreou. Noviny zveřejňují prohlášení a projevy Kim Ir Sena v plném rozsahu. (!) Provokativní činy ovlivňující Koreu – jako poslední případ americké špionážní lodi – zabírají celou první stránku novin.
(…) Ministr zahraničí prohlásil, že nyní ve světové politice existuje velký trojúhelník, a to Kuba-Vietnam-Korea. Tyto tři země jsou jediným a skutečným projevem ozbrojené revoluce.
Řekl, že kubánská strana je velkým a upřímným přítelem korejské strany, protože tato strana je – podle názoru Raula Roa – zcela nezávislá, má v každém ohledu vlastní myšlenky, je bezvýhradně antiimperialistická a podporuje ozbrojený osvobozenecký boj všemi prostředky.
Lőrinc Soós
velvyslanec
*
1. února 1968, informační zpráva velvyslance NDR v KLDR: bojové přípravy po obsazení špionážní lodi USA „Pueblo“
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/informational-report-ambassador-herrmann
Zajatá loď USA “Pueblo” v Pchjongjangu na současném místě v areálu Muzea vítězné Vlastenecké osvobozenecké války. Nedatovaný snímek. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
V den, kdy bylo „Pueblo“ obsazeno, nebylo večer v Severní Koreji žádné světlo, protože se očividně báli vážných následků. Od té doby jsou tryskáče permanentně ve vzduchu. Masivní obranné síly jsou soustředěny v oblasti přístavu. Přestože věříme, že se situace již stabilizuje, objevují se hlasy, že lidé stále očekávají vypuknutí války. V případě, že Jižní Korea nezaútočí, bude to podle veřejného jednání vyžadovat KLDR. Situace by k tomu měla být zralá. Jasným náznakem by bylo, že dělníci v Jižní Koreji povstali k ozbrojenému boji. Hodně se v této souvislosti hovořilo o tom, že KLDR bude vlastnit jaderné zbraně. Lidé jsou prý přesvědčeni, že v případě války by Sovětský svaz bojoval na straně KLDR pomocí jaderných zbraní. Čína by to také udělala.
Prý sem má být znovu přidělen známý, který už byl v létě na několik měsíců povolán do hor kopat bunkry. V poslední době mají milice cvičení každou sobotu a neděli ve větších skupinách, při kterých se cvičí zejména dlouhé pochody. Všichni Korejci, počínaje pěti lety, musí své nezbytnosti nosit neustále v batohu.
[…]
Podepsán: Herrmann
(Většinu dokumentů Wilsonova centra o okolnostech a následcích zajetí lodi „Pueblo“ ve svém výběru materiálů opomíjím, protože se tento věnuje především vývoji ideologie a vnitřní politiky KLDR a jejím vztahům se socialistickými státy a mezinárodním komunistickým a dělnickým hnutím. Pozn. LV)
*
4. února 1968, informace MZV, MNO a MV ČSSR o situaci v Koreji: šíření vojenské psychózy
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/information-about-situation-korea
Napětí na Dálném východě v poslední době vážně eskalovalo v souvislosti se zadržením americké špionážní lodi Pueblo u pobřeží KLDR hlídkovými čluny Korejské lidové armády a v souvislosti s ozbrojenými akcemi korejských vlastenců v Jižní Koreji. Tyto události vyhrotily situaci na Korejském poloostrově a hrozily vytvořením dalšího centra vojenského konfliktu v této oblasti. (…)
I.
Hlavním zdrojem a příčinou přetrvávajícího napětí na Korejském poloostrově je skutečnost, že Korea zůstává rozdělenou zemí a na jihu jsou umístěny silné americké a jihokorejské armády s nejmodernějšími zbraněmi. Tato okolnost má hluboký vliv na veškerý život v KLDR a odráží se v politickém směřování Korejské strany práce. Vedení KSP s rostoucím znepokojením sleduje vývoj v Jižní Koreji, kde mladší, flexibilnější státní vedení dokázalo přivést zemi z pokraje totálního kolapsu po pádu Ri Sung Mana a bylo víceméně úspěšné ve stabilizaci podmínek v zemi za pomoci zahraničního kapitálu, především z USA, Japonska a západního Německa. Zdá se, že tato relativní stabilizace jihokorejského režimu, doprovázená silnou protikomunistickou propagandou a policejním terorem, paralyzovala revoluční nálady v zemi a obratně diskredituje autoritu KLDR a snižuje její vliv mezi jihokorejským obyvatelstvem. Poněkud tomu v poslední době nahrává i taktičtější chování amerických vojáků vůči jihokorejské veřejnosti. Na druhou stranu počáteční politická, ale hlavně ekonomická převaha KLDR, patrná ještě na počátku 60. let, se postupně nahlodává v důsledku ekonomické stagnace, charakteristické pro období úzké spolupráce KLDR s ČLR. S nemenším znepokojením sleduje KLDR také rozsáhlé zahraniční záležitosti a vojenskou aktivitu jihokorejského režimu (…).
Výraz „mírové a demokratické sjednocení země“ zmizel z [severo]korejské propagandy. Ani [severokorejský] tisk nepopírá, že [země] se připravuje na porážku amerických imperialistů. Nevyhnutelnost války je teoreticky vysvětlena, její důsledky jsou bagatelizovány a strach z války je brán jako projev buržoazního pacifismu a revizionismu.
Zatímco na říjnové konferenci KSP v roce 1966 byla vyhlášena doktrína paralelního budování a obrany země, je stále více zřejmé, že obrana získala prioritu. To se promítlo i do loňského rozpočtu KLDR, která si vyčlenila více než 30 % výdajů na obranu (bez bezplatné sovětské vojenské pomoci). (…)
Nelze podceňovat ani to, že šíření vojenské psychózy mělo i další funkce, jako odvádění pozornosti od existujících ekonomických potíží, „ospravedlňování“ stagnace životní úrovně, vyžadování nejpřísnější disciplíny a poslušnosti a zabránění jakékoli kritice.
Zejména v posledním roce dosáhl kult osobnosti Kim Ir Sena nebývalého rozsahu. Atributy spojené s jeho jménem mají často několik řádků. Kim Ir Senovi jsou připisovány všechny minulé i současné úspěchy a vítězství bez ohledu na historická fakta. I jeho rodiče a prarodiče se stávají objektem oslav. (Severokorejská) propaganda klade rovnítko mezi Kim Ir Sena a Koreu, zatímco Korea je prezentována jako příklad pro ostatní země. Intenzifikace kultu osobnosti Kim Ir Sena je neoddělitelná od dvou dalších problémů, a to – významu příkladu KLDR pro bojující národy Asie, Afriky a Latinské Ameriky a přikrášlení role Kim Ir Sena v kontextu mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.
Výňatky z kubánského tisku, který neustále publikuje jeho projevy, jsou používány především jako důkazy podporující význam jeho teoretických prací.
Sebrané spisy Kim Ir Sena také představují základní a dnes vlastně jediný zdroj pro studium marx-leninismu. Občané [Severní] Koreje dostávají jen velmi omezené informace o životě v jiných socialistických zemích nebo o situaci ve světě, protože všechny zprávy v tisku a rádiu jsou ohnuty podle KSP. Tato praxe má za následek zvýšenou izolaci KLDR od okolního světa.
Projevy kultu osobnosti v KLDR umocňuje silný nacionalismus. Všechny problémy týkající se KLDR jsou zveličené a staví se před jiné mezinárodní problémy.
Kult osobnosti podporuje i personální politika KSP. V letních měsících roku 1967 byla odstraněna řada vlivných a středních stranických funkcionářů. Podle některých informací byli členové politbyra Pak Kum Čchol Ri Hjo Sun zatčeni během loňské červnové konference ÚV KSP. Pak Kum Čchol údajně požádal Kim Ir Sena o realističtější domácí politiku, včetně zlepšení životní úrovně a realističtějšího přístupu k problémům Jižní Koreje, kde mělo být rozhodujícím faktorem vzedmutí vnitřních revolučních sil. Podle hodnocení jeho přátel byl Pak Kum Čchol považován za jednoho z nejschopnějších funkcionářů KSP a KLDR a Ri Hjo Sun se řadu let angažoval v politbyru ÚV KSP s jihokorejskými záležitostmi. Ve stejném období byli odvoláni další zástupci a funkcionáři (…). Degradovaní funkcionáři jsou někdy nahrazeni absolventy vojenských ústavů.
Vedení KSP a KLDR se v názorech od postoje většiny bratrských stran liší především v aktuálních nejpalčivějších otázkách – válce a míru.
Rozdíl v názorech s [severo]korejskými soudruhy je nejvýraznější v přístupu k boji proti světovému imperialismu. KSP v tomto případě vyzývá k frontálnímu úsilí o konečné a okamžité zničení kapitalismu. Podle [severo]korejského pojetí lze bojovat proti imperialismu pouze silnými verbálními útoky nebo válkou.
(…) Bratrským stranám je nepřímo vyčítáno, že na imperialismus útočí pouze verbálně, ve skutečnosti se ho ale bojí a poskytují mu půdu pod nohama.
Země třetího světa jsou považovány za zvláště důležité pro svou klíčovou roli při zvyšování autority a prestiže KLDR v mezinárodních záležitostech. Zároveň se KLDR snaží prosazovat svůj vlastní příklad pro tyto země a uplatňovat zde vliv doktrínami „budování z vlastních zdrojů“, „nezávislosti na velkých zemích“ a radikalismem [severokorejských] pozic.
(…) Navíc je zcela obvyklé, že ve vztazích KLDR k bratrským stranám a zemím [severo]korejští soudruzi usilují o to, aby jejich názory byly plně akceptovány a podporovány. KLDR také vydává socialistickým zemím naléhavé pokyny, co mohou a nemohou dělat ve své politice a ve vztazích s imperialistickými zeměmi. (…)
II.
Tím, že KSP prosazuje současnou doktrínu, také přispívá k nárůstu neklidu zejména v demilitarizované zóně a tamní nebezpečné eskalaci napětí, která byla v loňském roce dosti patrná. Incidenty v zóně a na jih od ní zatím dosáhly nebývalého počtu. Incidenty mají za následek mnoho obětí. Oficiální zdroje v KLDR obviňují Američany a jihokorejský režim z dovozu nových druhů zbraní do Jižní Koreje a ze střelby z demilitarizované zóny na sever a tvrdí, že incidenty na území Jižní Koreje jsou výsledkem rostoucího boje jihokorejských vlastenců za národní osvobození. Naproti tomu Američané a Jihokorejci obviňují KLDR, že neustále a stále více proniká na jih a dodává nové druhy zbraní.
(…) Podle stanoviska československé delegace u Dozorčí komise neutrálních států i podle stanoviska našeho velvyslanectví v Pchjongjangu řada okolností nasvědčuje tomu, že incidenty v demilitarizované zóně a na jih od ní jsou většinou úmyslně a účelově vyprovokované KLDR, i když těžko soudit, na které straně je v takových případech vina. Rostoucí napětí na 38. rovnoběžce a narůstající počet incidentů však koresponduje s [severo]korejským pojetím boje proti imperialismu a s podporou revolučního boje lidu Jižní Koreje. Představitelé KLDR se snaží přitáhnout pozornost světa ke korejskému problému a snaží se získat podporu socialistických zemí pro svou politiku.
(…) O problémech v demilitarizované zóně přitom [severo]korejští soudruzi informují československou a polskou delegaci jen sporadicky a nepřesně. (….)
III.
Zrychlení nebezpečného vývoje na Korejském poloostrově a složitá situace tam byly předmětem jednání prvního tajemníka ÚV KSČ s. A. Dubčeka s představiteli ÚV KSSS, když byl nedávno v Moskvě. Ministerstvo zahraničních věcí tuto záležitost konzultovalo s Ministerstvem zahraničních věcí SSSR v prosinci loňského roku. Následná konzultace proběhla v posledních dnech prostřednictvím našeho velvyslance v Moskvě. V obou případech byli sovětští soudruzi seznámeni s naším hodnocením vývoje v Koreji a byli informováni o našem znepokojení nad některými nebezpečnými aspekty problému. Sovětští soudruzi se plně ztotožnili s našimi názory, ale zdůraznili, že představitelé KLDR ujistili sovětskou stranu, že KLDR nepodnikne žádné kroky, které by mohly vyústit ve vojenský konflikt.
(…) Postup SSSR považujeme za správný a promyšlený, protože vede k předcházení širšímu konfliktu ak přenesení jeho řešení na diplomatickou arénu. 31. ledna tohoto roku byla československá vláda informována o prohlášení vlády KLDR z 27. února letošního roku o vpádu americké špionážní lodi Pueblo do výsostných vod KLDR. Československá vláda odsoudila porušení suverenity KLDR a vyjádřila vládě KLDR podporu při obraně jejich území a zákonných práv. Československý tisk, rozhlas a televize odsoudily americkou provokaci proti KLDR a informovaly československou veřejnost o vývoji událostí. Nicméně [severo]korejská strana protestovala proti tomu, aby náš tisk přetiskoval západní informace bez komentářů a rezolutně požadoval, aby zveřejňoval pouze informace vydané KLDR. Náš tisk byl upozorněn na některé nepřesnosti, které se staly při použití zpráv ze západních tiskových agentur.
Podle hodnocení Ministerstva zahraničních věcí i Ministerstva národní obrany, i když bude otázka lodi Pueblo vyřešena mírovou cestou, situace v korejské oblasti zůstane nebezpečná, zejména kvůli vojenským opatřením prováděným oběma stranami. (…)
*
4. února 1968, velvyslanectí PLR v KLDR o informacích od vojenského přidělence ČSSR plk. Gocha: příprava továren na válku
1) V KLDR 17 továren pracuje pouze pro armádu, zatímco [dalších] 18 továren může kdykoli přejít na vojenskou výrobu. Většina ze 17 továren se nachází pod zemí a v horách.
V KLDR je fakt, že továrny jsou umístěny pod zemí, dobře známý. Maďaři navštívili několik zbrojních závodů. Očekávám podrobnější informace.
2) KLDR má spoustu strojů nakoupených za cizí měnu. Takové transakce jsou prováděny prostřednictvím korejské obchodní mise ve Francii, kde také vlastní bankovní účet. Některé stroje zatím nefungují, protože chybí vyškolená obsluha. (…)
*
5. února 1968, informace pro předsednictvo ÚV KSČ o situaci v Koreji: eskalace napětí vedoucí až k hrozbě jaderné války
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/information-situation-korea
(…)
II.
(…) V poslední době prošla situace v Koreji velmi nebezpečným vývojem. Hlídkové čluny Korejské lidové armády letos 23. ledna zadržely americkou špionážní loď Pueblo s 83 muži na palubě a doprovodily ji do severokorejského přístavu Wonsan. Podle informací KLDR byla americká loď zadržena 10 mil od Wonsanu a 19,6 mil od ostrova Jodo. Loď sbírala údaje o hloubce vody, umístění jednotek a obraně pobřeží KLDR.
19. ledna tohoto roku tomuto incidentu předcházel pokus 30členné skupiny proniknout do soulské rezidence prezidenta jihokorejského režimu a dalších vládních činitelů. Mezi touto skupinou a jihokorejskou policií došlo k několikahodinovým přestřelkám s mrtvými a zraněnými na obou stranách. Jihokorejský režim zmobilizoval vojenské síly, které spolu s americkou armádou zabily většinu členů skupiny.
Američané 24. ledna obvinili KLDR u Vojenské komise pro příměří z pokusu o atentát na prezidenta a přední představitele jihokorejského režimu a ze zabavení americké lodi v mezinárodních vodách. (…) USA požádaly SSSR, aby zasáhl u korejské strany za propuštění zajaté lodi. SSSR odmítl zprostředkování a varoval USA před jakýmkoli nezodpovědným jednáním.
USA, jihokorejský režim a KLDR přijaly řadu vojenských opatření ke zvýšení bojové připravenosti ozbrojených sil. Tato opatření sama o sobě spolu s psychologickým podmíněním obyvatelstva v obou částech Koreje vytvářejí situaci, kdy by vážný incident spáchaný kteroukoli stranou mohl přerůst ve vojenský konflikt většího rozsahu.
Podle mezinárodního práva bylo jednání KLDR legitimní, pokud se americké plavidlo zapojilo do nepřátelských aktivit v pobřežních vodách KLDR a kladlo odpor poté, co mu bylo nařízeno je opustit. Pokud šlo o incident na volném moři, zásah KLDR nebyl legitimní. Nyní je obtížné problém posoudit. Přijímáme stanovisko KLDR, že loď Pueblo byla v pobřežních vodách KLDR. Z tohoto pohledu se zadržení lodi jeví jako akt na obranu suverenity KLDR.
(…) Současný konflikt bychom měli vidět i v širších souvislostech, vezmeme-li v úvahu, že KLDR má spojenecké smlouvy jak se Sovětským svazem, tak s ČLR, ve kterých se obě země zavazují pomoci KLDR, pokud bude napadena a bude ve válečném stavu.
(…) Podle další zprávy agentury Reuter v Tokiu s odkazem na zprávy jihokorejského tiskového střediska dosáhly USA a KLDR 5. února v Pchanmundžomu zásadní dohody o propuštění posádky Puebla. Podle stejného zdroje USA v podstatě přijaly severokorejskou podmínku a připustily, že Pueblo zasahovalo do severokorejských výsostných vod. USA prý i slíbily veřejnou omluvu. Podle zprávy agentury Reuter ve Washingtonu ministerstvo zahraničí USA údajně uvedlo 2. února, že nemá žádné potvrzení o zásadní dohodě s KLDR o propuštění posádky Puebla. Tyto zprávy zatím nejsou oficiálně potvrzeny. I kdyby se ukázaly být pravdivé, nelze očekávat radikální pokles napětí, pokud obě strany nezruší vojenská opatření přijatá v souvislosti s incidentem Puebla.
III.
Studie o napětí v korejské oblasti (vojenská sekce)
(…) I když vývoj v korejské oblasti bedlivě sledujeme, nedostatek věrohodných zpráv o opatřeních a záměrech zejména KLDR a ČLR znemožňuje objektivně posoudit možný dopad přijatých vojensko-politických opatření. Kvůli mobilizačním opatřením byla omezena svoboda pohybu diplomatického personálu v KLDR, včetně našeho vojenského přidělence, a korejská strana jej o svých opatřeních a záměrech neinformuje. Ani naši zástupci v Dozorčí komisi neutrálních států v Pchanmundžomu nemají příležitost získat objektivní informace. Rozsah prováděných vojenských opatření a intenzita válečné propagandy v KLDR však naznačují silné tendence k vojenskému řešení.
(…)
V případě vojenského řešení konfliktu v Koreji je nepravděpodobné, že by se USA rozhodly zavázat se k vleklé válce konvenčními zbraněmi jako ve Vietnamu. Potenciálně nebezpečný vývoj možného vojenského konfliktu se projevuje nejen žádostmi některých amerických sjezdmanů, ale i návrhy vysokých vojenských představitelů, např. náčelníka štábu 8. armády v Koreji, na řešení případného konfliktu s použitím taktických jaderných zbraní.
Vojenské řešení by vyžadovalo, aby socialistické země zvýšily vojenskou pomoc a přijaly některá opatření v ozbrojených silách pro případnou eskalaci a obecně zvýšily vojenské výdaje. Je také nutné předvídat možné vzplanutí omezené jaderné války a přemýšlet o opatřeních, jak takové situaci čelit.
*
15. února 1968, velvyslanec ČSSR v KLDR: Některé aspekty politické linie Korejské strany práce po lednových událostech
Kim Ir Sen při projevu k uvítání Čou En-laje v Pchjongjangu v dubnu 1970. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Mladá Korejská strana práce se v období své konsolidace v letech 1945-1956 musela vyrovnat s mnoha jevy, které jsou historicky zakořeněny v tom, že část stranického vedení – právě ten segment, jehož význam a moc neustále rostla – byla připoutána svými různými historickými zkušenostmi k Číně a Sovětskému svazu více, než byla vázána zkušeností s bojem korejského lidu. Dlouhá nepřítomnost v zemi hrála roli v myšlení těchto vůdců.
Toto první období vyvrcholilo v roce 1956, kdy některá vnitřní opatření strany začala vytvářet tendence vedoucí ke snižování „závislosti“ na Sovětském svazu a Číně. V tomto roce došlo k prvnímu úderu proti některým bývalým protijaponským bojovníkům, který vedl k jejich odstranění a vytvoření základny pro všechny hlavní ideové a praktické teze a metody, které v současnosti určují linii Korejské strany práce. Jakmile byly neshody mezi KSSS a KS Číny zjevné, Korejská strana práce nejprve, jak je dobře známo, otevřeně podporovala čínské názory. Později, když KSP ovlivnily události v Indonésii, Ghaně a dalších zemích, KSP se začala distancovat od přímé podpory čínského vedení a přiblížila se KSSS a bratrským stranám evropských socialistických zemí. Do jaké míry mohla být tato změna vyvolána subjektivními faktory v rámci KSP a do jaké míry sehrály svou roli objektivní faktory, nelze přesně říci. V každém případě však proces sbližování KSP se SSSR a evropskými socialistickými zeměmi úzce souvisel s vnitřními ekonomickými problémy KLDR a vědomím zlověstných dopadů čínských idejí na národně osvobozenecký boj.
Jak je patrné v roce 1966 a z rozsáhlých personálních změn v roce následujícím, problémy tzv. pročínských a prosovětských tendencí v rámci KSP zdaleka nejsou vyřešeny. Naopak, ovlivněny vzestupem kultu osobnosti Kim Ir Sena, byly zdůrazněny a vedly k odstranění vedoucích osobností strany, které – bez ohledu na to, zda by je později korejští historikové mohli označit za klanění se tomu či onomu — představovaly opatrnější síly prospěšné pro rozvoj a sjednocení Koreje. Musely se proto nevyhnutelně střetnout se vším, co dnes představuje průřez Korejskou stranou práce – neobyčejně silný kult osobnosti ve všech svých projevech, avanturismus, usilující o ještě větší izolaci v uvažování obyvatel KLDR, a zejména členů Korejské strany práce, ignorování nových faktorů světového vývoje a tak dále. Nakonec se stali natolik překážkou, že byli z vedení strany vyčištěni, čímž postavili další bariéru označující ústup od konference KSP v říjnu 1966 v klíčové otázce sjednocení země.
Veškerá vnitřní propaganda KSP a KLDR je zaměřena na úplné ignorování některých nových událostí v Jižní Koreji, které pro KLDR znamenají ztrátu jejího ekonomického náskoku před Jižní Koreou. Dnešní Jižní Korea je ve skutečnosti zobrazena, jako by to byla Jižní Korea Ri Sung Mana před lety. To je ovšem vážná chyba, která znamená odklon od jednoho z principů konference, totiž budování marxisticko-leninské strany v Jižní Koreji, a jako jedinou cestu v podstatě předpokládá násilné sjednocení.
To ukazuje nejen to, že vedení korejské strany si je plně vědomo ekonomického zaostávání KLDR za Jižní Koreou v tom smyslu, že ekonomický růst na jihu odpovídá ekonomické stagnaci na severu. (…) Lednové události ukázaly, že Korejská strana práce se vzdala možnosti udělat z KLDR ekonomický model pro Jižní Koreu a plně vstoupila na cestu blízkou čínským představám. (…) KSP nikdy neměla žádnou zkušenost s buržoazní demokracií, boji za ekonomická práva pracujících, a podle našeho názoru proto není v současné době připravena chápat ani ovlivňovat ekonomický boj jihokorejských pracujících. Jediná cesta, kterou má bohatě zažitou, je ta vojenská, cesta zbraní.
Korejská strana práce nemá s demokratickým centralismem uvnitř strany žádné zkušenosti. Pokud v tomto směru existovaly nějaké možnosti, jsou nyní plně blokovány monstrózním kultem osobnosti Kim Ir Sena. Situace v Korejské straně práce více než kdy předtím brání tomu, aby se kritika a sebekritika staly dynamickou silou stranického života. (…)
Existují ve straně síly, které by mohly tuto situaci vyhodnotit a napravit? V KLDR neexistuje žádná třída nebo skupina lidí, kteří by měli konkrétní zkušenosti s demokracií v zemi a straně. Navíc KSP dělala vše, co mohla, aby zablokovala vstup takových myšlenek do země a dělnická třída a rolnictvo nikdy takové zkušenosti nezažily. A konečně, proletarizace inteligence, která je součástí politiky KSP, spolu s přísně regulovaným tokem informací brání tomu, aby se takové myšlenky objevily v jakékoli koherentní podobě. A i kdyby se objevily, nebylo by možné je zveřejnit, potvrdit nebo vysvětlit. Korejská strana práce používá tolik hesel (klanění se před velmocemi, čučche, vlastními silami atd.), že použití byť jednoho z těchto hesel by znamenalo totální selhání jakéhokoli takového [demokratizačního] pokusu.
Celý tento vývoj vede k dalšímu prohlubování rozdílů mezi Severem a Jihem na Korejském poloostrově. I když uvážíme, že v nejvyšších politických a vládních orgánech jak v KLDR, tak v Jižní Koreji je zastoupeno mnoho představitelů ozbrojených sil, je jednostranná vojenská orientace KSP o to nápadnější ve srovnání s ekonomickým úsilím jihu. Zcela nehledě na fašistické represe, které jsou však nesrovnatelně mírnější než za režimu Ri Sung Mana, toto úsilí vytváří pro KLDR ekonomicky nepříznivou situaci, nemluvě o politických důsledcích hospodářských úspěchů Jižní Koreje pro způsob myšlení na jihokorejský lid a důsledky pro jeho životní úroveň.
[…]
Je téměř jisté, že vedení Korejské strany práce si je toho všeho velmi dobře vědomo. V současné ekonomické situaci v KLDR, kdy životní úroveň jejích obyvatel stagnuje, její propaganda slibovala po nadcházejícím sjednocení zvýšení životní úrovně lidu. Podle našeho názoru by však v současné situaci, kdy kult osobnosti dosáhl nebývalých rozměrů, byla před zahájením realističtější politiky nezbytná likvidace kultu a všech jeho důsledků. Taková politika by však vylučovala brzké sjednocení právě kvůli ekonomickým problémům KLDR a její celkové fixaci na vojenské otázky.
V takovém případě podle našeho názoru nelze zcela vyloučit možnost následovat radu zoufalství v důsledku takové realizace. V každém případě lze očekávat další posilování vojenského myšlení ve vedení KSP, které se stalo jediným receptem na řešení korejské situace.
(…)
Incident v Soulu ukázal, že v Jižní Koreji dnes neexistují žádné koordinované a organizované síly, které by byly schopny podniknout politické kroky proti stávajícímu režimu, natož jej svrhnout. Jižní Korea nyní dělá vše pro to, aby se tento incident proměnil v odsouzení KLDR, přičemž hlavním cílem je vrazit klín mezi KLDR a většinu rozvojových zemí. A soudě podle velmi opatrné reakce rozvojových zemí na incident Puebla nelze vyloučit, že jihokorejští generálové a politici budou v tomto úsilí úspěšní.
(…)
velvyslanec Holub
*
27. února 1968, velvyslanectví NDR v KLDR o rozhovoru s úřadujícím vedoucím Úřadu pro styk s diplomatickým sborem soudruhem Ri Song Rjongem: velvyslanectví má vybudovat kryt
Rozhovor se uskutečnil na žádost korejské strany. K rozhovoru se připojil další zaměstnanec kanceláře a soudruh Pak jako tlumočník velvyslanectví NDR.
Soudruh Ri řekl, že by nás chtěl v kontextu daných okolností informovat, že situace je extrémně napjatá. To souvisí se zatčením americké špionážní lodi „Pueblo“. (…)
Korejská strana považuje – z vysvětlených důvodů – za nutné, aby ambasáda vybudovala podzemní kryt. Velvyslanectví by mělo vybrat místo. Korejská strana je ochotna poskytnout plány a poskytnout podporu na stavbu. Pokud jde o náklady, mohou být vyčísleny až poté, co korejští specialisté zkontrolují místo vybrané velvyslanectvím.
(…) Poděkoval jsem mu za informaci a zeptal se soudruha Ri, zda bychom měli postavit kryt v místě velvyslanectví nebo na jiném místě, které korejští soudruzi považují za vhodné. Soudruh Ri odpověděl, že korejská strana si myslí, že by kryt měl být postaven na místě ambasády.
[…]
*
4. března 1968, dopis velvyslanectví NDR státnímu tajemníkovi Hegenovi: proces militarizace neumožňuje udržet ani dosavadní skromnou životní úroveň
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/gdr-embassy-letter-state-secretary-hegen
(…)
O domácí situaci v KLDR
Nejvýraznějším prvkem současné domácí situace v KLDR je vytváření, respektive přiživování totální válečné psychózy mezi obyvatelstvem. Vzhledem ke svým omezeným zdrojům informací musí průměrní občané dospět k závěru, že válka bezprostředně hrozí. (…)
- V některých místech města jsou budovány příjezdové komunikace, resp. přístupy do podzemních objektů budovaného „metra“*. Nejsme schopni posoudit, do jaké míry podzemní systém již existuje. Zdá se však, že v současné době probíhají velké snahy o rozšíření současných podzemních zařízení a jejich zdokonalení. (…)
- Mobilizační snahy jsou již údajně dokončeny. (…)
- Nácvik náletových poplachů s částečným nebo úplným odpojením elektřiny.
- Zaměstnanci našeho velvyslanectví často sledovali, jak byly z veřejných knihoven, škol, archivů, vojenských úřadů a dalších administrativních zařízení odváženy knihy, archiválie a další věci.
- Od cizích občanů žijících v Pchjongjangu jsme se dozvěděli, že mnoho Korejců, kteří s nimi žijí, dostalo doporučení, aby cestovali za příbuznými na venkov. Jinak složité procedurální formality spojené s tímto druhem cestovního řízení byly údajně zjednodušeny na minimum.
- Již před několika týdny byli z Pchjongjangu údajně evakuováni přední představitelé a akademici z několika ústavů Akademie věd a dalších výzkumných institucí.
- Sám jsem si mohl všimnout, jak se v několika centrálních úřadech montovala zatemňovací zařízení, například ve Výboru pro hospodářské vztahy se zahraničím.
- Součástí těchto opatření jsou také pokyny zastupitelským úřadům k vybudování protileteckých krytů.
- 16. a 20. února byla veškerá doprava mezi 16:00 a 20:00 na hlavních třídách zablokována, protože městem byly vedeny vojenské kolony. Předtím byly zastupitelské úřady informovány o výlukách pro civilní vozidla. Městem se pohybovaly tanky T-54, moderní sovětské obrněné transportéry, rakety na odpalovacích rampách, dělostřelectvo, údržbové vozy, nákladní auta s namontovanou pěchotou a další. Podle trasy pochodu ozbrojených jednotek a dalších doprovázejících tuto ukázku vojenské techniky je třeba usuzovat, že šlo především o ukázku obyvatelstvu.
- Časté přelety města stíhacími letouny v malých výškách a večerní cvičení s reflektory.
Všechna tato opatření jsou umocněna masivní propagandou v tisku, rozhlase a novinách propagujících situaci tak napjatou, že lze každý den očekávat vypuknutí války. Návštěva Johnsonova zvláštního vyslance Cyruse Vance v Jižní Koreji je srovnávána s pobytem [ministra zahraničí USA Johna Fostera] Dullese v Jižní Koreji v roce 1950 v předvečer korejské války. Zároveň je vždy zdůrazňována nutnost dokončit revoluci v celé Koreji, osvobodit Jižní Koreu a vystěhovat odtud USA. (…)
Zahraničním zástupcům se zde vždy říká, že evidentně člověk nedokáže pochopit, co se odehrává v hlavách amerických imperialistů. Proto člověk nikdy neví, kdy válka vypukne, ale její možnosti je třeba čelit kdykoli. Přesto analýza faktů, které se nám podařilo získat o pozicích USA, ukazuje, že Američané v současnosti nemají zájem o velký ozbrojený konflikt v Koreji. (…)
Soudruzi z československé mise v Pchanmundžomu a velvyslanectví zde v Pchjongjangu zcela otevřeně soudí, že v pravý čas – pravděpodobně na podzim 1968 – dojde k pokusu KLDR řešit národnostní otázku vojenským řešením.
(…)
Kdysi existující opoziční linie ve vedení KSP byla rozbita. Všichni odpůrci takového kurzu [vojenského sjednocení] v národní politice byli odstraněni ze svých vlivných pozic.
(…)
O rozvoji ekonomiky
Publikace na toto téma jsou stejně jako v minulých letech natolik nedostatečné, že si z nich nelze odvodit ani přibližně úplný obrázek. (…) Podstatným deficitem těchto dat je však to, že neodrážejí aktuálně probíhající proces militarizace ekonomiky, určitou stagnaci civilního sektoru, stejně jako potíže s udržením skromné životní úrovně obyvatel. Tyto tři tendence jsou stále jasnější. Pokud bude pokračovat dosavadní model „paralelního rozvoje ekonomiky a obrany“, povede to k dalšímu prohlubování již existujících disproporcí. (…)
Jarck
úřadující velvyslanec
(* Z uvozovek u výrazu „metro“ lze soudit, že německý diplomat nepovažoval za pravděpodobné, že by KLDR skutečně budovala metro, nikoli tím jen maskovala výstavbu rozsáhlých podzemních krytů. K výstavbě první trasy metra v Pchjongjangu však tehdy již skutečně docházelo a v roce 1973 byl provoz zahájen. Pozn. LV)
*
29. července 1968, poznámka k rozlučkové návštěvě polského velvyslance v KLDR soudruha Napereie se soudruhem Jarckem (NDR): znepokojení ze situace v ČSSR
(…)
Soudruh Naperei informoval, že navštívil přední korejské osobnosti jako Čche Jong Gona, Pak Song Čchola, Ri Ču Jona a Pek Nam Una (předsedu Nejvyššího lidového shromáždění). Na všech těchto setkáních se projevovalo více či méně vážné znepokojení všech korejských soudruhů ze situace v Československu. Soudruh N. pokračoval, že toto téma nikdy neinicioval, ale vyjádřil se poté, co to korejští soudruzi nadnesli. Vyjádřil názor polské strany, jak je nastíněn v dopise pěti stran [Komunistické straně Československa vládnoucími stranami SSSR, Bulharska, Polska, Maďarska, NDR]. Korejští soudruzi jsou velmi znepokojeni současným vývojem v ČSSR. Tak tvrdil např. Pak Song Čchol, že podle jeho názoru Dubček není marxista-leninovec a v důsledku toho neprovádí marxisticko-leninskou politiku. Korejští soudruzi velmi jasně opakovaně vyjádřili, že nerozumí pozicím, jako jsou pozice rumunské, italské nebo francouzské komunistické strany, nemluvě o jugoslávské straně.
Příležitosti návštěv na rozloučenou a diskusí na výše uvedené téma využil soudruh N. k dotazu, zda korejská strana hodlá publikovat ve svém tisku prohlášení o událostech v Československu. Korejští soudruzi odpověděli, že se chystají připravit materiál k publikaci, ale bylo by pro ně mimořádně obtížné zjistit, koho v Československu mají podporovat.
Soudruh N. pokračoval, že on sám považuje situaci v Československu za velmi vážnou. Viděl mnoho československých publikací, které dostal letecky z Varšavy a které jasně vyjadřují stanovený cíl odstranit vedoucí roli KSČ. (…) Nadále jsme se také shodli na potřebě společného úsilí socialistických zemí o další pozitivní vývoj v ČSSR.
Soudruh N. se domnívá, že po rozhovorech se čtyřmi zmiňovanými korejskými soudruhy má dojem, že o situaci v Československu se zřejmě muselo jednat ve zdejším politbyru [KSP]. Je velmi těžké říci, k jakému závěru ohledně těchto událostí korejští soudruzi dospějí. Předpokládá však, že soudruh N. doslova poznamenal, že události v ČSSR mohou mít negativní dopady na korejské postoje vůči socialistickým zemím v Evropě. Soudruh N. to rozvedl tvrzením, že události v Československu zřejmě dokazují absolutní správnost politické linie KSP. To by mohlo vést k dalšímu zatvrzení korejských pozic.
Sám jsem zdůrazňoval, že nyní musíme více než kdy jindy aktivně spolupracovat s korejskými soudruhy, vysvětlovat jim postoje našich stran a snažit se jim osvětlit, že historický vývoj a situace v Evropě si žádají uplatňovat konkrétní opatření [v Československu], která mohou být v kontextu KLDR nevhodná. Soudruh N. s tímto názorem plně souhlasil.
(…)
Nakonec jsem se soudruha N. zeptal, zda ví něco o rozhodnutí KSP, zda vyslat delegaci na nadcházející sjezd komunistické strany v Československu. Soudruh N. řekl, že až donedávna nebylo učiněno žádné rozhodnutí. Jistě, pokračoval, toto rozhodnutí je pro KSP všechno, jen ne snadné. Než se rozhodnou, zda delegaci vyslat či nikoliv, musí se dohodnout na určitém stanovisku, které by delegace musela sdělit, pokud se účastní sjezdu strany. S ohledem na současnou situaci v ČSSR je však velmi obtížné uvádět tam pravdivé názory našich stran. (…)
Jarck
úřadující velvyslanec
(Jakýkoli materiál zmiňující odezvu KLDR nebo diplomatů socialistických států v Koreji na vojenskou intervenci v ČSSR v srpnu 1968 bezprostředně po ní se mi nepodařilo ve Wilsonově centru nalézt. Postoj KLDR, sice sympatizující s intervencí, ale bez její oficiální podpory – jistě z diplomatických důvodů ve vztahu k ČLR a proklamované „nezávislosti“, se objevuje až ve zprávách z roku 1969. Při návštěvě ČSSR v roce 1984 Kim Ir Sen vojenský zásah v roce 1968 otevřeně podpořil. Pozn. LV)
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
