1985-1989 – ztráta významu a postupný příklon většiny spojenců k Jižní Koreji
*
23. prosince 1985, Ministerstvo státní bezpečnosti (Stasi) NDR: O současné situaci v KLDR
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/current-situation-dprk
Kim Ir Sen a Kim Čong Il se seznamují s výzbrojí, duben 1986. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Naše oddělení obdrželo následující neoficiální hodnocení situace v KLDR:
Na rozdíl od léta 1983 je všude cítit pozitivní změna postoje k SSSR a společenství socialistických států. Tak např. u příležitosti 40. výročí osvobození byl památník osvobození na vrcholu kopce Moran v Pchjongjangu velkolepě zrekonstruován a tento svátek byl slaven jako velkolepá demonstrace korejsko-sovětského přátelství. Ve stejné době zejména došlo k velkému ocenění historického osvobození [Koreje] Rudou armádou, které bylo posledního půldruhého desetiletí téměř zcela negováno. V tomto ohledu byl silně propagován čin poručíka Rudé armády Novičenka*, který v roce 1946 nasadil svůj život za záchranu vedení korejské strany před kontrarevolučním útokem a který je zobrazován jako symbol korejsko-sovětského přátelství. Za tímto účelem byl ve spolupráci se Sovětským svazem natočen dvoudílný film o Novičenkovi*, který byl široce vysílán v kinech a televizi KLDR.
U příležitosti výročí Velké říjnové socialistické revoluce byl také položen věnec u památníku osvobození za účasti stranického a státního vedení KLDR. Souběžně probíhalo speciální vysílání se sovětskými dokumenty a filmy na třetím kanálu korejské televize, který obvykle vysílá pouze o sobotách a nedělích.
Na začátku listopadu proběhlo 35. výročí účasti čínských lidových dobrovolníků na korejské frontě s četnými akcemi a delegacemi, které měly vhodně sloužit jako „protiváha“. Stále se přitom zdůrazňuje, že si přejeme dobré vztahy se Sovětským svazem a ČLR, a to přes všechny výhrady k čínské zahraniční politice, které však nejsou oficiálně vyjádřeny. Přesto jsou tendence k otevírání se navenek zvláště patrné v kulturní a vydavatelské politice. Již zmíněný třetí televizní kanál tak vysílá výhradně zahraniční filmy a média, respektive vzdělávací pořady.
Na knižním trhu lze nalézt velké množství překladů světové literatury, takže kromě dříve dostupných autorů nyní najdeme například i Julese Verna, Cervantese, Dumase, Conana Doyla, H. G. Wellse. Největší část těchto nových vydání však tvoří 100svazková série nazvaná „Vybraná díla literatury pro děti a mládež“, jejíž vydání údajně vzniklo z iniciativy Kim Čong Ila. Obecně to hmatatelně odráží publikační program jihokorejských vydavatelů, který je pravděpodobně převzat, tj. zkopírován, bez většího zkoumání, čímž i „Tarzan“, „Dobrodružství Lassie“, „Kačer Donald“ a mnoho dalších britských a amerických vydání je zveřejněno.
Vzhledem k nízkému počtu vydaných výtisků je však vliv těchto publikací na masy omezený, je však možné si je půjčit v knihovnách.
Další pozoruhodnou novou tendencí je, že [Severokorejci] začali snižovat vážné rozdíly mezi hlavním městem a provinciemi. Svědčí o tom mimo jiné velkorysé stavební projekty v hlavních městech provincií a podobných městech jako Nampcho, Wonsan a Kesong.
Kim Ir Sen s J. T. Novičenkem*, patrně při jeho návštěvě KLDR v červenci 1984. Zdroj: diletant.media
(*Jakov Tichonovič Novičenko, 1914-1994, od 1938 sloužil v Rudé armádě SSSR, podílel se na osvobození severní poloviny Koreje od japonské nadvlády. 1. 3. 1946 jako velitel sovětské strážní čety zachytil granát, hozený atentátníkem při projevu v Pchjongjangu na Kim Ir Sena. Byl při tom vážně zraněn a následně demobilizován a zaměstnán v zemědělstí na Sibiři. 1951 oceněn sovětským Řádem rudého praporu. Při návštěvě SSSR v květnu 1984 se s ním na vlastní žádost setkal Kim Ir Sen a pozval ho na návštěvu KLDR, kde mu v červenci t. r. udělil titul Hrdiny práce jako jedinému cizinci v dějinách KLDR a Řád státní vlajky 1. třídy. – https://en.wikipedia.org/wiki/Yakov_Novichenko)
*
20. listopadu 1986, Mongolská lidová republika: Záznam rozhovoru mezi soudruhem D. Batmönchem a KIM IR SENEM
Kim Ir Sen s Džambynem Batmönchem, generálním tajemníkem Ústředního výboru Lidové revoluční strany Mongolska a předsedou prezídia Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky, v červnu 1988. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
11. listopadu 1986 v 10 hodin přijal generální tajemník Korejské strany práce, prezident KLDR soudruh Kim Ir Sen generálního tajemníka MLRS [Mongolské lidové revoluční strany], předsedu prezídia Velkého churalu MoLR [Mongolské lidové republiky] D(žambyna) Batmöncha. Poté proběhla osobní konverzace mezi soudruhy D. Batmönchem a Kim Ir Senem.
(…)
Kim Ir Sen: (…) Během let „kulturní revoluce“ udělali čínští vůdci chyby nejen ve vztazích se SSSR, ale i ve vztazích s námi. Dříve kritizovali SSSR jako „sociálimperialismus“. Během „kulturní revoluce“ čínští vládci instalovali reproduktory podél naší hranice a vyzývali lid, aby „rozdrtil sovětské revizionisty“ a „rozdrtil korejské revizionisty a Kim Ir Sena“. To, že se naše vztahy v těch letech hodně zhoršily, byla chyba čínské strany. Někteří z našich předních soudruhů mi jako odpověď navrhli nainstalovat reproduktory na naši stranu hranice. Čína je velmoc s rozsáhlým územím a miliony lidí. Pokud umístíme reproduktory, Číňané umístí ještě hlasitější reproduktory. Zkrátka jsem radil, že bychom měli být trpěliví, abychom prolomili nekonečnou eskalaci. Opravdu jsem byl trpělivý.
Náš stát bojuje s americkým imperialismem. Byl jsem trpělivý, protože kdyby se naše vztahy s ČLR zhoršily, ocitli bychom se mezi dvěma nepřáteli a naše situace by se ještě zhoršila. Po „kulturní revoluci“ přicestoval Čou En-laj do naší země v roce 1970 a udělal krok ke zlepšení vztahů. V posledních letech se naše vztahy úspěšně rozvíjely.
Čínská zahraniční politika se mění. Například souhlasí s tím, že SSSR je socialistická země, a přestali mluvit o „sociálimperialismu“. V čínsko-sovětských vztazích dochází k pozitivním pohybům. Věřím, že tento proces bude pokračovat. M. S. Gorbačov učinil ve Vladivostoku důležitý návrh týkající se vztahů s Čínou.
Neustále se setkávám s čínskými soudruhy. O Mongolsku neřekli nic špatného. Myslím, že neexistují žádné vážné překážky normalizace čínsko-mongolských vztahů. Upřímně doufám, že se čínsko-sovětské a čínsko-mongolské vztahy brzy stanou normálními.
Usnadnilo by normalizaci mongolsko-čínských vztahů, pokud by s výjimkou části dostatečné pro ochranu hranice a bezpečnosti MoLR byly sovětské vojenské jednotky na vašem území staženy (Kim Ir Sen tuto myšlenku dvakrát zopakoval).
Čínská zahraniční politika má pozitivní aspekty. Čínská vláda je proti plánu „hvězdných válek“ americké administrativy. Zakládají si [na principu], že válka není potřeba k provádění politiky „otevřených dveří“ a rozvoji země.
V čínské zahraniční politice jsou také nepřijatelné body. To není nic nového. Obecně platí, že čínská situace měla komplikovaný vývoj. Řekl jsem Vám, že naše vztahy s Čínou jsou dobré. To neznamená, že se s Čínou ve všem shodujeme. Máme také sporné body. Mluvíme o věcech, na kterých se shodneme, a nedotýkáme se otázek, na které máme odlišné názory. Jaký má smysl mluvit o sporných otázkách? Pro nikoho z nás by nebylo výhodné, kdyby se naše vztahy s Čínou zhoršily. Číňané říkají, že vybudují „socialismus s čínskými rysy“. Když se setkám s Číňany, říkám přímo, pokud si myslíte, že můžete budovat socialismus svým vlastním způsobem, jděte do toho a zkuste to. Neříkám, jestli je to správné nebo špatné.
Myslíme si, že když mluvíme o otázkách míru a bezpečnosti v Asii, je nezbytné zapojit ČLR.
Kim Ir Sen s Li Sien-nienem, členem politbyra ÚV KS Číny a prezidentem ČLR, v Pekingu v květnu 1987. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Přejeme si, aby se čínsko-vietnamské vztahy normalizovaly. V této věci je důležité, aby byl každý trpělivý a flexibilní při posilování jednoty. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou abnormální hlavně kvůli kampučské otázce.
Myslím, že bude pravděpodobně trvat dlouho, než se vztahy normalizují. Je to proto, že dokud vietnamští vojáci zůstanou v Kambodži, má čínská strana tvrdou pozici nevést s Vietnamem žádná jednání. Při řešení neshod mezi těmito dvěma a obecně bychom měli k věci přistupovat z pozice toho, co může pomoci a co může posílit jednotu.
Soudruhu Batmönchu, mluvil jste jasně o Hnutí nezúčastněných. Náš stát je v tomto hnutí již dlouhou dobu, přistoupil v roce 1975. V poslední době se Hnutí nezúčastněných nemůže výrazněji uplatnit v mezinárodním životě. Kvůli mnoha složitým vnitřním problémům členských států a problémům ve vztazích mezi nimi nedosáhla jednota hnutí tak vysoké úrovně. Důležitým cílem je smazat následky kolonialismu a uspokojit ekonomickou nezávislost. Existuje mnoho zemí, které si zvolily pokrokovou roli, například Etiopie, Angola, Tanzanie, Benin a Kongo. Je mnoho příkladů, kdy nás navštívili političtí vůdci rozvojových zemí. Žádají nás o radu ohledně budování nové společnosti. Říkám, že nemáme tolik zkušeností ve srovnání s ostatními, ale vybudovali jsme stát zničený válkou. (…) Je pravda, že musíme ovlivnit nezúčastněné rozvojové země. V dubnu až květnu 1987 bude Pchjongjang hostit ministerskou konferenci rozvojových zemí.
Budeme se bavit především o odstranění hladu a boji s infekčními chorobami. Pozornost budeme věnovat i nasměrování pozornosti jejich představitelů k boji vedenému SSSR za posílení mezinárodní bezpečnosti a úplný zákaz jaderných zkoušek. (…)
*
25. března 1988, velvyslanec PLR v KLDR Mieczysław Dedo o rozhovoru s velvyslancem ČLR v KLDR: Zhoršení vztahů ČLR-KLDR
Kim Ir Sen s Teng Siao-pchingem v Pekingu v květnu 1987. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Čínský velvyslanec v rozhovoru se mnou potvrdil, že:
– došlo k ochlazení vztahů mezi Čínou a KLDR, zejména v důsledku zvýšeného objemu obchodu mezi Čínou a Jižní Koreou, jejího odmítnutí bojkotovat olympijské hry v Soulu* a zdrženlivosti při obraně Pchjongjangu proti obvinění ze způsobení katastrofy jihokorejského letadla**;
očekávané zastavení dodávek čínských zbraní do Íránu, včetně raket „Bourec morušový“, přes KLDR, stejně jako odmítnutí Číny zvýšit dodávky ropy [do KLDR] a pozastavení několik let trvajících jednání o čínském využití severokorejského přístavu v Čchongdžinu pro komerční účely;
– obě strany mají zájem na zlepšení vzájemných vztahů. (…)
Kim Ir Sen s Teng Jing-čchao v Pekingu v květnu 1987. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(*XXIV. letní olympijské hry, pořádané v Soulu 17. 9. – 2. 10. 1988, byly bojkotovány pouze KLDR, Kubou, Albánií a několika rozvojovými zeměmi, ačkoli v té době žádný socialistický stát neměl diplomatické vztahy s Jižní Koreou. Materiály k této otázce z archivu Wilsonova centra ve svém výběru opomíjím, protože se tématu tohoto seriálu dotýkají pouze okrajově. – https://en.wikipedia.org/wiki/1988_Summer_Olympics)
(**Letadlo jihokorejských Korean Air na pravidelné lince z Bagdádu do Soulu bylo zničeno výbuchem 29. 11. 1987. Zahynulo 104 cestujících a 11 členů posádky, občanů Jižní Koreje. Dle závěrů vyšetřování v Jižní Koreji nastražili výbušná zařízení dva agenti KLDR, Kim Sung Il /muž/ a Kim Hjon Hui /žena/, kteří měli incidentem destabilizovat Jižní Koreu. Po odhalení při pokusu o útěk v Bahrajnu se pokusili spáchat sebevraždu pomocí kyanidu, což se podařilo jen prvnímu z nich. Kim Hjon Hui /nar. 1962/ následně vypovídala proti KLDR, byla odsouzena k trestu smrti, ale omilostněna a dodnes žije pod policejní ochranou v Jižní Koreji, v manželství s bývalým jihokorejským agentem. KLDR své zapojení do výbuchu letadla popřela. – https://en.wikipedia.org/wiki/Korean_Air_Flight_858; https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Hyon-hui)
*
13. září 1988, Bulharská lidová republika: Informace o návštěvě bulharského premiéra Georgiho Atanasova v KLDR
Kim Ir Sen a Kim Čong Il, květen 1986. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Na pozvání ÚV Korejské strany práce a vlády KLDR bulharská stranická a vládní delegace, vedená členem politbyra ÚV Bulharské komunistické strany a předsedou Rady ministrů BLR soudruhem Georgi Atanasovem, navštívila 7. až 11. září letošního roku KLDR, aby se zúčastnila oslav u příležitosti 40. výročí KLDR. (…)
Podle korejských údajů na oslavy dorazilo přes 300 delegací ze 120 zemí; některé z nich vedli prezidenti a premiéři. Sovětskou delegaci vedl člen politbyra ÚV KSSS a předseda Výboru státní bezpečnosti Viktor Čebrikov; československou – prezident Gustáv Husák atd. Zvláštní pozornosti se dostalo čínské delegaci v čele s Jang Šang-kchunem, prezidentem ČLR – v ulicích Pchjongjangu je vítaly statisíce občanů.
Je zajímavé, že Kim Ir Senův syn Kim Čong Il se setkal pouze se sovětskou a čínskou delegací.
Některé delegace na vysoké úrovni přivítal generální tajemník ÚV KSP a prezident KLDR Kim Ir Sen. Vedoucí ostatních delegací se zúčastnili setkání s Kim Ir Senem. Stojí za zmínku, že Kim Čong Il se zúčastnil pouze schůzky Kim Ir Sena a Viktora Čebrikova, což prokázalo jejich blízké vztahy se sovětskými soudruhy. Cílem této demonstrace pozornosti vůči sovětské delegaci mělo být uznání Kim Čong Ila jako skutečného prvního vůdce KLDR.
Kim Ir Sen přednesl na oslavě u příležitosti 40. výročí obsáhlou zprávu. Zpráva zhodnotila sociálně-ekonomický vývoj KLDR za posledních 40 let. Zdůraznila úspěchy dosažené jako výsledek jednoty mezi stranou a lidem v rámci ideologie „čučche“ – za nezávislost v obraně, zahraniční politice a ekonomice. Hlavním cílem byla „totální výstavba“ socialismu a budování komunismu. Sociálně-politický vývoj země byl viděn z pozice „permanentní revoluce“.
Zpráva se sotva dotkla problémů mezinárodní situace, především prizmatem zahraniční politiky KLDR a situace na Korejském poloostrově. Poznamenala, že KLDR podporuje boj za mír a iniciativy za jaderné odzbrojení. Bylo zdůrazněno, že hlavní rozpor je v současnosti mezi imperialismem a zeměmi usilujícími o nezávislost; ideologie „čučche“ a zahraniční politika KLDR jsou univerzální model pro rozvoj zemí bojujících o autonomii. Zpráva uvedla, že sjednocení Koreje je strategickým zaměřením zahraniční politiky KLDR.
Zpráva nezmiňuje žádné potíže v sociálně-ekonomickém životě země. O hospodářské či jiné spolupráci se socialistickými zeměmi nepadlo ani slovo. Kim Ir Sen na závěr uvedl, že KLDR bude usilovat o upevnění přátelství a spolupráce se socialistickými zeměmi, s hnutím nezúčastněných zemí, jakož i o rozvoj dobrých sousedských a přátelských vztahů, o hospodářskou a kulturní spolupráci s kapitalistickými zeměmi, které respektují její suverenitu. (…)
9. září byla na centrálním náměstí v Pchjongjangu uspořádána působivá manifestace s více než 1 milionem občanů; na ústředním stadionu se konala hromadná gymnastická vystoupení; večer se konala recepce pro zahraniční delegace.
Všechny slavnostní akce byly dobře zorganizované, okázalé, podtrhující kult osobnosti Kim Ir Sena. Je zřejmé, že cílem zprávy a dalších akcí bylo ukázat korejskému lidu a světu vysokou autoritu KLDR a jejího vedení.
Korejští soudruzi se snažili zahraničním delegacím ukázat „fasádu“, to nejlepší, co mají. Bylo zdůrazněno, že všech velkých úspěchů dosáhli sami.
Bulharské delegaci se ze strany korejských soudruhů dostalo velké pozornosti; byla velmi respektována. Delegace se účastnila všech slavnostních akcí. (…)
10. září naši delegaci přijal Kim Ir Sen. (…)
Kim Ir Sen a Kim Čong Il velí vojenskému cvičení praporu Korejské lidové armády, duben 1989. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Během svého krátkého pobytu v KLDR jsme nabyli dojmu, že politická situace v zemi je stabilní. Události ukázaly jednotu mezi stranou a lidem. Úspěchu v ekonomice bylo dosaženo. Výstavba je rychlá, kvalitní a perspektivní – zejména domy a veřejné budovy v Pchjongjangu, festivalová zařízení.
Obyvatelstvo je vychováváno v duchu loajality vůči Kim Ir Senovi a Kim Čong Ilovi, věrnosti „čučche“, disciplíně a připravenosti k oběti. Kim Čong Il je povýšen jako přirozený nástupce. Jeho role „dědice“ a skutečného vůdce však nebyla zahraničním hostům vnucena, ale implicitně demonstrována. Všimli jsme si, že kromě manifestace se nezúčastnil jiných akcí, dokonce ani schůze, přestože je členem stálého výboru politbyra a tajemníkem ÚV Korejské strany práce.
Navzdory obtížím v ekonomickém rozvoji země se korejské vedení bude zjevně i nadále řídit principem „soběstačnosti“, což vede k slabé účasti na mezinárodní dělbě práce. To bude brzdit intenzivní rozvoj ekonomiky a strukturální a technologický pokrok v průmyslu a zemědělství, po kterých je vysoká poptávka. Probíhají nerozhodné kroky ke stimulaci investic zahraničního kapitálu a budování společných továren, ale chybí ucelená koncepce rozvoje ekonomiky, sociální či politické sféry. O materiálních pobídkách sotva mluví. Rekonstrukce ve společenském a politickém životě v zemi zaostává a KLDR půjde svou specifickou cestou rozvoje.
Je však pravděpodobné, že v zemi začnou procesy, které způsobí určité sociální a politické potíže. KLDR se nemůže vyhnout vlivu přestavby v socialistických zemích a postupnému „otevření“ země světu. To by mohlo vést ke sporům se stávajícím politickým systémem a ideologií a jejími stereotypy. Procesy sociální diferenciace se zrychlí a korejská společnost na ně není připravena.
V oblasti zahraniční politiky korejské vedení stále stojí na nacionalistických pozicích souvisejících se situací na Korejském poloostrově. Heslo pro sjednocení země nebude odstraněno, ačkoli panuje pochopení pro jeho obtížnou realizaci a že sjednocení Severu a Jihu v jakékoli podobě zatím není reálné, zejména s přihlédnutím k přítomnosti silného vojenského kontingentu USA a obrovskému hospodářskému pokroku Jižní Koreje. Tento slogan však hraje svou roli v politickém systému země.
Rozhovory prokázaly, že KLDR bolestně reaguje na navazování jakýchkoli přímých kontaktů mezi socialistickými zeměmi a Jižní Koreou. To způsobí řadu zahraničněpolitických problémů jak pro korejské vedení, tak pro bratrské socialistické země.
Podle našeho názoru byla návštěva bulharské stranické a vládní delegace v KLDR úspěšná a přínosná. Má velký význam pro udržení vysoké úrovně politických vztahů mezi oběma zeměmi a hledání nových cest a přístupů k řešení problémů v obchodně ekonomické spolupráci a jejímu dalšímu prohlubování.
Během rozhovorů a setkání s korejským vedením obě strany zdůraznily význam osobních přátelských vztahů mezi soudruhem Todorem Živkovem a soudruhem Kim Ir Senem pro rozvoj vztahů mezi našimi dvěma zeměmi, stranami a národy.
Vedoucí delegace:
[Podpis] [Georgi Atanasov]
*
12. října 1988, zpráva velvyslance PLR v KLDR Mieczysława Deda: Nástupnictví po KIM IR SENOVI
Kim Pchjong Il* v Praze v prosinci 2016. Foto: Lukáš Vrobel, kldr.info
(…) V diplomatickém sboru se množí všechny možné hypotézy. Mezi velvyslanci států, které rovněž uznávají Korejskou republiku, slýcháme stále častěji o vzrůstající postavě Kim Pchjong Ila*, nevlastního bratra KČI (Kim Čong Ila).
Pozice posledně jmenovaného, který byl donedávna nesporným „delfínem“, se zdá být otřesena v souvislosti s jeho údajnou účastí na katastrofě jihokorejského letadla. Podle jejich názoru by krok Budapešti, kde KPI [Kim Pchjong Il] je nyní velvyslancem, jehož cílem je postupná normalizace vztahů s Korejskou republikou, jeho kariéře neuškodil, protože hlavním viníkem je podle názoru hostitelů maďarský velvyslanec v KLDR („zrádce“, který své úřady informuje neobjektivně).
Výše uvedené nelze spolehlivě ověřit. Dotyčné nástupnictví je tabu. K dnešnímu dni je nejvyšší instancí v tomto ohledu stále KIS [Kim Ir Sen].
(*Kim Pchjong Il, narozen 1954, je synem Kim Ir Sena a jeho druhé manželky Kim Song E, nevlastním bratrem Kim Čong Ila. Absolvent Kim Ir Senovy vojenské univerzity, od 1979 působil v diplomatických službách v Evropě jako přidělenec a posléze velvyslanec v Jugoslávii, Maďarsku, Bulharsku, Finsku, Polsku a Česku /2015-2019/. Od jeho odvolání do KLDR o něm nejsou žádné zprávy. Je pravděpodobné, že s ohledem na svůj věk 65 let byl poslán do penze v privilegovaném postavení. Veřejnosti není v KLDR znám; jediným veřejně známým potomkem Kim Ir Sena je Kim Čong Il. – https://namu.wiki/w/%EA%B9%80%ED%8F%89%EC%9D%BC, https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Pyong_Il)
*
21. října 1988, Bulharská lidová republika: Zpráva o mezinárodní situaci Severní Koreje v rámci nových skutečností ve světě
Kim Ir Sen s Fidelem Castrem Ruz, prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Kuby a předsedou Státní rady a Rady ministrů Kubánské republiky, v Pchjongjangu v březnu 1986. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
V nedávné době došlo v mezinárodní situaci KLDR k některým významným změnám.
– V návaznosti na nový způsob politického myšlení svět mění svůj postoj ke KLDR i Jižní Koreji. Michail Gorbačov ve svém projevu v Krasnojarsku k iniciativám v Asii, asijsko-pacifickém regionu a na Korejském poloostrově uvedl, že v kontextu konsolidace situace na Korejském poloostrově je možné najít příležitosti k navázání ekonomických vztahů s Jižní Koreou.
– Jihokorejská vláda již vyjádřila kladný postoj k návrhům M. Gorbačova v Krasnojarsku, přičemž KLDR na žádnou z iniciativ nereagovala.
– Jižní Korea sílí jako jedna z nejrychleji se rozvíjejících nových průmyslových zemí. Účast rekordního počtu zemí, včetně SSSR, Číny a dalších socialistických zemí na olympijských hrách v Soulu, zvýšila mezinárodní prestiž Jižní Koreje (hry bojkotovalo pouze 6 států – KLDR, Kuba, Albánie, Angola, Mosambik a Jemenská lidově demokratická republika).
– Podle našich sovětských soudruhů existují v Jižní Koreji některé pozitivní vnitropolitické trendy. Novou ústavu, která omezuje pravomoci prezidenta, podporuje většina obyvatel. Akty opozice pomáhají posilovat demokratické trendy.
Je těžké nyní mluvit o Jižní Koreji jako o americké loutce. V poslední době se vztahy mezi Jižní Koreou a USA a Japonskem vyostřují. Během neoficiálních jednání bylo poukázáno na to, že Jižní Korea nesdílí postoj USA k asijské bezpečnosti.
– Globální prestiž Severní Koreje se do jisté míry snížila kvůli režimu v zemi, potížím v ekonomickém rozvoji, nevhodnému chování a sledování sobeckých cílů ve vztazích s ostatními zeměmi. Některé země se domnívají, že se KLDR účastnila teroristických činů atd.
– Jižní Korea je daleko před KLDR nejen ekonomicky, ale také iniciuje dialog o sjednocení. Jihokorejský prezident No Tche U řekl parlamentu, že je připraven setkat se s Kim Ir Senem v Pchjongjangu nebo jinde, aby vedl rozhovory o vztazích mezi Severem a Jihem, dokonce i o stažení amerických jednotek z Jižní Koreje. Bylo navrženo založit hospodářské společenství, kde by obchod mezi oběma částmi byl považován za bezcelní domácí obchod. KLDR odmítla návrh, stanovujíc nepřijatelné a urážlivé podmínky pro jihokorejské vůdce.
– Vedoucí představitelé Korejské strany práce a KLDR nadále uvažují o zvláštnostech současné mezinárodní situace především prizmatem situace na Korejském poloostrově. Strategii nového politického myšlení zatím nepřijímají; obtížně reagují na objektivní realitu a na změny situace v regionu a ve světě.
– Korejská strana práce a KLDR považují vztahy mezi národy, výměnu delegací za prostředek propagace vlastních pozic na Korejském poloostrově. Socialistické země hodnotí jako hlavní protiváhu trojúhelníku Washington-Tokio-Soul. I nadále provádějí politiku rovnováhy vůči SSSR a Číně.
Kim Ir Sen s Teng Siao-pchingem, předsedou Ústřední vojenské komise KS Číny a Ústřední vojenské komise ČLR, v Pekingu v listopadu 1989. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Korejská zahraniční politika stále umožňuje nemotorné jednání, přehnaná prohlášení, dokonce i hrubé výzvy.
– Jedním z nejdůležitějších problémů, kterým KLDR čelí, je změna poměru ekonomického potenciálu mezi KLDR a Jižní Koreou. Tato skutečnost nutí korejské vedení hledat efektivní formy v ekonomice, dbát na rozvoj stranických a státních kontaktů a vztahů s bratrskými socialistickými zeměmi.
– Nedávný vývoj obchodních a hospodářských vztahů mezi Jižní Koreou a socialistickými zeměmi vyvolal negativní a emocionální reakci jménem KLDR. Korejští soudruzi jsou velmi citliví na každý krok odkloněný od pozice KLDR ke sjednocení Severu a Jihu, což napomáhá pokusům o „křížové uznání“ KLDR a Jižní Koreje.
– V severokorejském tisku korejská strana reagovala arogantně na rozhodnutí Maďarska a Jižní Koreje otevřít v obou zemích politické zastupitelské úřady a zahájit jednání o navázání diplomatických vztahů. Pro normalizaci vztahů s Maďarskem stanovila KLDR ultimativní podmínky – Maďarsko přeruší jednání s Jižní Koreou a neotevře obchodní kancelář v Soulu.
– Korejští vůdci jednoznačně prohlásili sovětským soudruhům, že Gorbačovův projev v Krasnojarsku a kroky Maďarska k Jižní Koreji budou pravděpodobně koordinovaným diplomatickým aktem. Sovětští soudruzi to kategoricky odmítli tvrzením, že navázání vztahů mezi socialistickými zeměmi a Jižní Koreou je jejich suverénním právem. Domnívají se, že rozhodnutí Maďarska není překvapivé a nelze jej kritizovat jako předčasné.
Sovětská strana se snaží přesvědčit severokorejské soudruhy, že jejich politika naprostého popírání reality povede do slepé uličky.
KLDR v současnosti plně podporuje výhradně F[idel] Castro, který nejenže zastavil účast kubánských hráčů na olympijských hrách, ale také je ocenil.
– Sovětští soudruzi věří, že Jižní Korea je atraktivním obchodním a ekonomickým partnerem, dokonce perspektivnějším než Japonsko, s přihlédnutím k tomu, že vztahy mezi SSSR a Jižní Koreou nejsou zatíženy otevřenými otázkami.
– Domnívají se, že socialistické země, včetně SSSR, mají zájem hledat formy rozvoje vztahů s touto zemí. V současné době je SSSR v procesu zvažování skutečných příležitostí a efektivních forem spolupráce. Obchod mezi SSSR a Jižní Koreou se pohybuje kolem 50-70 milionů USD ročně, realizován prostřednictvím třetích zemí.
– Během olympiády byla navázána řada neformálních kontaktů mezi sovětskými a jihokorejskými představiteli. Jihokorejská strana jednoznačně vyjádřila ochotu k aktivním ekonomickým vztahům se SSSR.
– Podle informací ambasády Čína nepřímo obchoduje s Jižní Koreou. Čínští představitelé tvrdí, že Čína nenaváže oficiální státní, politické, ekonomické a diplomatické vztahy s Jižní Koreou. Nebudou rozvíjet přímé obchodní vztahy s výjimkou svých svobodných ekonomických zón.
(Informace vycházejí z materiálů bulharských ambasád v SSSR, KLDR, Číně a dalších zemích).
*
23. prosince 1988, deník Teimuraze Stepanova-Mamaladzeho: O setkání Eduarda Ševardnadzeho a severokorejského ministra zahraničí Kim Jong Nama
Kim Ir Sen na návštěvě SSSR u hrobu neznámého vojína v Moskvě, říjen 1986. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Ráno jsem nešel na jednání s [severokorejským ministrem zahraničí] Kim Jong Namem a o hodně přišel. Korejec uvedl, že podle západních zdrojů došlo v Moskvě k setkání zemí [socialistického] společenství, na kterém bylo rozhodnuto navázat diplomatické styky s Jižní Koreou a pro začátek pustit Maďarsko. Kim Jong Nam řekl, že nejde o nic jiného než o zradu zájmů a ideálů socialismu, plazení se do tygří tlamy, kapitulaci před mocí kapitálu.
E[duardu] A[mbrosijeviči] [Ševardnadzemu] ztuhl úsměv: „Tato Vaše slova nás urážejí. Buď nám věříte, nebo ne. K žádné schůzce nedošlo. A kdo tedy profitoval z absence kontaktů s Jižní Koreou? Sama tím nic neztratila, ale my to samé o sobě říci nemůžeme. Říkáte, že je zde krize. Ale co, v Sovětském svazu žádná krize není?!“
*
9. června 1989, zpráva velvyslance PLR v KLDR Mieczysława Deda: O postoji Severní Koreje k protestům na náměstí Nebeského klidu
Kim Ir Sen s Ťiang Ce-minem, generálním tajemníkem ÚV KS Číny, v Pekingu v listopadu 1989. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Od velvyslance ČLR:
- Místní vedení [v Severní Koreji], i když stále drží před společností pod pokličkou, nabízí členům ústředního stranického aparátu následující výklad události v Číně:
– jsou výsledkem nedostatku „monolitické jednoty“ mezi čínskými vůdci, „reformismu a degenerovaného liberalismu“,
– zrodily se z nepřítomnosti charismatického „vůdce“ a osvědčené, platné myšlenky. V této souvislosti je čínské vedení kritizováno za to, že ignoruje „moudré rady a napomenutí“, které mu dal Kim Ir Sen, a vytváří tak hrozbu vojenského převratu v Číně. Přesto se věří, že „očištěno od vlivu buržoazní ideologie, nové čínské vedení se vypořádá s ‚hrozbou kontrarevoluce‘.“
- Podle našeho názoru a názoru účastníka jednání vyplývá výše uvedené hodnocení z:
– zjednodušeného přístupu čučche k současnému světu [a] obavy z rozšíření na KLDR (korejské speciální služby a armáda obdržely příslušné směrnice).
*
Epilog
Kim Ir Sen přijímá kytice od korejských školáků z Japonska, leden 1987. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Jsme u konce seriálu o hodnocení politiky KLDR pohledem ostatních socialistických států od nastolení idejí čučche v roce 1955 do rozpadu „sovětského bloku“ a tím i takzvané světové socialistické soustavy v roce 1989. Bohužel zpřístupněna veřejnosti byla jen nepatrná část příslušných archivních materiálů.
Na závěr jen několik historických dat o konci svérázného kolísavého přátelství socialistických spojenců:
Diplomatické vztahy Maďarské lidové republiky a Korejské republiky byly navázány 29. 1. 1989. Maďarská lidová republika přestala existovat 23. 10. 1989.
Diplomatické vztahy Polské lidové republiky a Korejské republiky byly navázány 1. 11. 1989. Polská lidová republika přestala existovat 31. 12. 1989.
Diplomatické vztahy Socialistické federativní republiky Jugoslávie a Korejské republiky byly navázány 27. 12. 1989. SFRJ zanikla 27. 4. 1992.
Diplomatické vztahy Československé socialistické republiky a Korejské republiky byly navázány 22. 3. 1990. ČSSR přestala existovat 29. 3. 1990.
Diplomatické vztahy Bulharské lidové republiky a Korejské republiky byly navázány 23. 3. 1990. BLR přestala existovat 15. 11. 1990.
Diplomatické vztahy Mongolské lidové republiky a Korejské republiky byly navázány 26. 3. 1990. MoLR přestala existovat 11. 2. 1992.
Diplomatické vztahy Rumunska a Korejské republiky byly navázány 30. 3. 1990. Rumunská socialistická republika přestala existovat 29. 12. 1989.
Diplomatické vztahy Svazu sovětských socialistických republik a Korejské republiky byly navázány 30. 9. 1990. SSSR přestal existovat 26. 12. 1991.
Německá demokratická republika byla 3. 10. 1990 připojena ke Spolkové republice Německo, čímž získala diplomatické vztahy s Korejskou republikou.
Diplomatické vztahy Albánské republiky a Korejské republiky byly navázány 22. 8. 1991. Albánská socialistická lidová republika přestala existovat 29. 4. 1991.
V říjnu 1991 navázaly diplomatické vztahy s Korejskou republikou Estonsko, Litva a Lotyšsko, které se v letech 1990-1991 oddělily od SSSR.
V roce 1992 následovaly další bývalé sovětské republiky Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Turkmenistán, Bělorusko, Ukrajina, Arménie, Ázerbájdžán, Tádžikistán a Gruzie. Tím měly vztahy s Jižní Koreou všechny státy bývalého SSSR.
Diplomatické vztahy Čínské lidové republiky a Korejské republiky byly navázány 24. 8. 1992.
Diplomatické vztahy Vietnamské socialistické republiky a Korejské republiky byly navázány 22. 12. 1992.
Laoská lidově demokratická republika obnovila diplomatické vztahy s Korejskou republikou (přerušené 1975) 25. 10. 1995.
Ze států hlásících se k socialismu dnes nemá diplomatické vztahy s Jižní Koreou pouze Kubánská republika (a „samozřejmě“ KLDR).
Kim Ir Sen odjíždí z návštěvy ČLR v listopadu 1989. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
*** Konec. (끝) ***
