KLDR velkolepě oslavila 68 let své existence

Pchjongjang, 9. září čučche 105 (2016) (KCNA) – Vojska a lid KLDR významně oslavili 68. výročí jejího založení.
Mnoho lidí navštívilo náměstí před Palácem slunce Kumsusan, posvátným chrámem čučche, kde jsou pohřbeni prezident Kim Ir Sen (Kim Il Sung) a vůdce Kim Čong Il.

Poklonili se před portréty usměvavých velkých vůdců na náměstí před palácem.
Sloužící personál, pracující lid a školní mládež a děti navštívili sochy a portréty usměvavých velkých vůdců ve svých obytných oblastech, hluboce vzpomínajíce revoluční dráhu velkých vůdců.

Pestrá představení byla uvedena v Pchjongjangu a místních oblastech, které oslnivě slavily svátek.
Koncert, hudební a taneční představení, revoluční opera, revoluční drama, cirkus a žonglování byly představeny v Pchjongjangu.
Umělecká vystoupení byla představena funkcionáři, umělci, pracujícími lidmi, členkami Svazu žen a mládeží a studenty ve všech provinciích.

Mládež a studenti po celé zemi pořádali taneční oslavy, dodávajíce sváteční atmosféru.

Mládež se shromáždila na náměstích u památníku založení strany, Vítězného oblouku a dalších místech Pchjongjangu po vyslechnutí zprávy o úspěšném testu výbuchu jaderné hlavice.

Taneční zábavy začaly hraním písně “Radost lidu”.
Podobné taneční zábavy se konaly ve stejném dni ve všech provinčních místech, městech a krajích.

Národní setkání u příležitosti 68. výročí založení Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) se konalo ve čtvrtek v Lidovém paláci kultury.

Přítomni na setkání byli Kim Jong Nam, Hwang Pjong So, Pak Pong Ču a další vedoucí představitelé strany, státu a armády, předsedové přátelských stran, členové ústředního vedoucího orgánu strany v Pchjongjangu, poslanci Nejvyššího lidového shromáždění, funkcionáři strany, ozbrojených sil a mocenských orgánů, společenských organizací, ministerstev a státních institucí, funkcionáři orgánů a průmyslových zařízení v Pchjongjangu, pracovní inovátoři, pozůstalí rodinní příslušníci revolučních mučedníků, blahopřejná skupina Korejců v Japonsku, zámořští Korejci a náčelník Pchjongjangské mise Antiimperialistické národní demokratické fronty.
Přítomni byli na pozvání zahraniční diplomatičtí vyslanci, zástupci mezinárodních orgánů a vojenští přidělenci zdejších zahraničních zastupitelských úřadů.

Pak Pong Ču, člen prezídia politického byra Ústředního výboru Korejské strany práce a předseda vlády KLDR, přednesl zprávu.
KLDR pozdravuje největší rozkvět v budování mocného socialistického státu pod vedením maršála Kim Čong Una, zdůraznil referent a dodal:
KLDR bude důsledně provádět tři charty pro národní znovusjednocení v souladu s čučche orientovanou linií znovusjednocení, stanovenou velkými vůdci, a tak jistojistě dosáhne historické věci národního znovusjednocení spojeným úsilím všech Korejců.

Vláda KLDR bude jako vždy pevně zachovávat princip své zahraniční politiky – nezávislost, mír a přátelství, a vykoná aktivnější úsilí o posílení dobrých sousedských vztahů a přátelské a kooperativní vztahy s těmi zeměmi, které respektují suverenitu KLDR a jsou k ní přátelské, pro obranu míru a bezpečnosti v regionu a dosažení globální nezávislosti.
Žádná síla na zemi nemůže zabránit armádě a lidu KLDR pádit vpřed jako vítr k vysokému věhlasu socialistické mocnosti, mající Kim Čong Una v čele revoluce, dodal.

Korejská ústřední tisková agentura – KCNA.kp, zkráceno

Poznámka překladatele:
1) Srovnejte, jak si připomínáme výročí založení “svých” států v bývalém Československu! Den vzniku “samostatných” států ČR a SR 1. 1. 1993 (ve skutečnosti od počátku ubohých kolonií imperialismu) je sice v obou zemích státním svátkem, oslavován je však leda kariéristy, kterým rozdělení Československa přineslo osobní prospěch. Pro český a slovenský lid znamenalo rozdělení společného státu jen komplikace, v některých případech přímo tragédii. Slovensko získalo podobnou “samostatnost” jako za Tisova klerofašistického režimu, ke kterému se ostatně jeho současná moc stále otevřeněji hlásí.

28. říjen 1918 je současnou buržoazní mocí připomínán vlažně, na Slovensku není ani státním svátkem (na rozdíl třeba od “Zjavenie Pána” 6. ledna…). Ostatně, z jeho ideálů zbylo málo, sociální spravedlnost nebyla zajištěna ani za Masarykovy a Benešovy předmnichovské republiky, ani v éře Havla, Klause, Mečiara a spolupachatelů – kontrarevolučních nepřátel lidu. A k poválečné lidově demokratické ČSR, natož ČSSR let 1960 – 1989 (formálně 1990) se samozřejmě dnešní bohatí a mocní nemají důvod hlásit. Kariéru udělali, moc a majetky získali jejím rozbitím.

2) Srovnejte mezinárodní politiku dnešní KLDR a dnešní ČR plus SR (mezi druhými dvěma netřeba rozlišovat). České země a Slovensko prosazují a představují v žoldu svých pánů pravý opak hodnot KLDR: “Závislost, válku a nepřátelství, …, pro obranu války a nebezpečí v regionu a dosažení globální závislosti (na USA a EU).”

3) Srovnejme úctu k revolučním předchůdcům, k hrdinům vlastního národa, v KLDR a v bývalé ČSSR. V KLDR jsou její zakladatel Kim Ir Sen a jeho následník Kim Čong Il předmětem zaslouženého obdivu a následování. V Československu byli Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a ostatní revoluční vůdci, kteří dovedli náš lid k vítězství nad buržoazií a reakcí, kritizováni a upozaďováni již po zrádném XX. sjezdu KSSS v r. 1956 (jehož zhoubnou linií se KLDR nikdy nedala), aby byli po r. 1989 otevřeně zhanobeni a prohlášeni za lháře a vrahy. Právě proto, že dovedli pracující lid Československa k vítězství, že dokázali prosadit vyvlastnění buržoazie a vlastizrádců a prosadili socialistickou ekonomiku založenou na společenském vlastnictví výrobních prostředků a kolektivismu (jako tomu od stejného roku 1948 bylo a dodnes je v KLDR), čelí zuřivé nenávisti třídních nepřátel a jejich posluhovačů, kteří ovládli českou a slovenskou společnost v r. 1989 v žoldu USA a dnešní EU.

Zkušenosti KLDR jasně dokazují, že budování socialismu v ČSSR by nemuselo být poraženo, pokud by si naše revoluční hnutí vážilo svých klasiků a jejich díla tak, jak činí KLDR.

Zatímco KLDR si dnes s největší úctou připomíná své zakladatele, v Praze byl několik dní před výročím vzniku KLDR vandalsky poškozen hrob představitelů revolučního dělnického hnutí na Olšanských hřbitovech, mezi nimi s prvním dělnickým prezidentem Klementem Gottwaldem, největší osobností československých dějin. Popel největších vůdců národa v jeho boji za samostatnost a společenský pokrok je dnes naházen v prostém hromadném hrobě u zdi největších pražských hřbitovů, poléván červenou barvou neznámými individui, která pro svůj národ nikdy nic prospěšného nevykonala a která dodnes těží ze zbytků sociálních vymožeností, zajištěných právě revolucionáři typu Klementa Gottwalda. Jemu a jeho bolševickým spolubojovníkům často nemohou přijít na jméno ani dnešní “komunistické strany” v bývalém Československu, KSČM a KSS, které se naopak podílejí na jeho špinění v teorii a zejména v praxi. KLDR a její předvoj Korejská strana práce nic takového nedopustily a nedopustí!