Dělníci celého světa, spojte se!
KIM IR SEN: KOREJSKÁ LIDOVĚ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA – PRAPOR SVOBODY A NEZÁVISLOSTI NAŠEHO LIDU, MOHUTNÁ ZBRAŇ BUDOVÁNÍ SOCIALISMU A KOMUNISMU
(Referát na slavnostním zasedání věnovaném 20. výročí vzniku KLDR 7. září 1968)
Drazí soudruzi!
Vážení zahraniční přátelé
Uběhlo dvacet let od doby, kdy korejský lid, který poprvé ve své historii vytvořil vskutku nezávislý stát, začal budovat novou společnost a nový život pod praporem slavné vlasti – Korejské lidově demokratické republiky.
Dnes si všechen lid naší země připomíná 20. výročí zrození republiky, s pocitem velké radosti se v duchu ohlíží na těžkou, ale slavnou cestu jejího boje a utvrzuje v sobě pevné revoluční rozhodnutí ještě více upevňovat a rozvíjet vymoženosti revoluce, kterých dosáhl v průběhu svého hrdinného boje, sjednotit rozdělenou vlast a dovést do konce velkou věc socialismu a komunismu v měřítku celé země.
U příležitosti tohoto významného národního svátku vroucně zdravím jménem Ústředního výboru Korejské strany práce a vlády republiky přítomné soudruhy a s nimi dělníky, rolníky, pracující inteligenci a všechen lid naší země, který kráčel vítěznou cestou ověnčenou slávou a ve jménu rozkvětu a rozvoje naší země vykonal nesmrtelné hrdinské činy.
Nesčíslné je množství bojovníků-revolucionářů a demokratů-vlastenců, kteří položili své životy za svobodu a nezávislost naší vlasti, za vybudování republiky, za její obranu. V praporu naší republiky je obsažen ušlechtilý vlastenecký duch protijaponských revolucionářů, kteří dlouhou dobu se zbraní v ruce hrdinně zápasili o obrodu vlasti proti japonskému imperialismu; tento prapor je prosycen rudou krví prolitou skutečnými bojovníky-vlastenci a vojáky-hrdiny, kteří v těžkých chvílích vlastenecko-osvobozenecké války obětovali své životy za svobodu a nezávislost vlasti, za obranu lidové moci. Vzdávám nejvyšší čest revolucionářům, kteří ve jménu vlasti a lidu položili své drahocenné životy.
Dovolte mi též, abych vyjádřil bratrskou podporu a solidaritu s revolucionáři a vším lidem jižní Koreje, který – nesmírně posílen rozkvětem a rozvojem naší republiky – statečně bojuje proti americkým imperialistům a jejich pomahačům za svobodu a osvobození, za sjednocení vlasti.
Dovolte mi také zaslat vroucí pozdrav 600 tisícům našich korejských bratří, žijících v Japonsku a všem korejským občanům v zahraničí, kteří vedou pod praporem republiky intenzívní boj za svá národní a demokratická práva, za sjednocení vlasti. Aby pozdravili náš lid k národnímu svátku, jsou našemu slavnostnímu shromáždění přítomni drazí představitelé bratrských socialistických zemí, představitelé mnohých spřátelených, nově vzniklých, nezávislých států Asie, Afriky, představitelé lidu pěti kontinentů, lidu, jenž bojuje proti útlaku a vykořisťování kapitálu, za národní nezávislost a sociální pokrok, za mír na celém světě a bezpečnost národů. Je to projev respektu lidu těchto zemí k suverenitě Korejské lidově demokratické republiky, k důstojnosti našeho národa, jasný výraz internacionální solidarity lidu těchto zemí s velkým revolučním dílem našeho lidu. Dovolte mi, abych jménem vlády republiky a všeho korejského lidu vřele pozdravil přítomné zahraniční soudruhy a přátele a abych jejich prostřednictvím vyjádřil hlubokou vděčnost vládám a lidu všech zemí, které k nám vyslaly misi přátelství.
Soudruzi!
Korejská lidově demokratická republika je naší skutečnou vlastí, která se těší absolutní podpoře a lásce všeho korejského lidu. Náš stát je nejdemokratičtějším a nejpevnějším státem, který je vytvořen lidem; opírá se o sjednocenou a soudržnou sílu všeho lidu, jež je založena na dělnicko-rolnickém svazku, vedeném dělnickou třídou a jež umožňuje širokým lidovým masám účastnit se řízení státních záležitostí. Naše republika je skutečným státem lidu, který zajišťuje dělníkům, rolníkům a všem ostatním vrstvám obyvatelstva nejen politické svobody a práva, ale též šťastný materiální a kulturní život. Všechen lid naší země proto upřímně miluje republiku a pevně semknut pod jejím praporem vedl těžký revoluční boj i velké budovatelské dílo. Na cestě republiky stálo mnoho obtíží a museli jsme zakusit i těžké zkoušky. Avšak náš lid pod praporem republiky vzal svůj osud pevně do svých rukou, rozvinul neohrožený boj, hrdinsky překonal všechny těžkosti a zkoušky a vykonal skutečně ohromnou práci pro rozkvět a rozvoj vlasti, pro rozkvět národa.
Ve staleté historii našeho lidu znamená 20 let velmi krátkou dobu. Vláda naší republiky však v tomto údobí pod moudrým vedením Korejské strany práce tvůrčím způsobem aplikovala marxismus-leninismus v konkrétních podmínkách naší země a vypracovala správnou politiku, dovedně organizovala a mobilizovala lidové masy k její realizaci a dosáhla tak velkých sociálně ekonomických přeměn. Skvělým způsobem jsme uskutečnili socialistickou revoluci, jejímž posláním je likvidovat jakékoli vykořisťování a útlak v městech i na venkově; zahájili jsme veliký pochod Čchollima a položili pevný základ samostatné národní ekonomiky. Korejská lidově demokratická republika vedla náš lid k vítězství v těžké a kruté válce proti ozbrojené agresi amerických imperialistů a jejich přisluhovačů a se ctí uhájila vymoženosti revoluce.
Dnes se naše republika stala nezávislým socialistickým státem, který má pokrokový socialistický řád a pevnou bázi samostatné národní ekonomiky, ale také mohutný systém všelidové obrany a skvělou národní kulturu. Korejská lidově demokratická republika je vskutku slavnou vlastí, kterou náš lid uhájil svou krví v boji na život a na smrt. Je vzkvétající socialistickou vlastí, kterou lid vybojoval svým úporným revolučním zápasem a hrdinskou prací.
Dvacetiletý boj za revoluci a budování přinesl naší republice absolutní podporu a hlubokou důvěru všeho korejského lidu. Náš lid spatřuje zdroj svého skutečného štěstí v rozkvětu a rozvoji republiky a pevně věří v její neporazitelnou sílu. Všechen lid naší země je naplněn přesvědčením, že pod praporem republiky může v rodné zemi vybudovat socialismus komunismus, a s bezpříkladnou vlasteneckou obětavostí i tvůrčím nadšením bojuje za věčný rozkvět republiky.
Rozkvět a rozvoj naší republiky má ohromný revoluční vliv na obyvatelstvo jižní Koreje, jež trpí pod útlakem a vykořisťováním amerických imperialistů a jejich pomahačů. Obyvatelstvo jižní Koreje si hluboce uvědomuje, že teprve tehdy, až lid převezme moc, bude mu umožněno těšit se skutečné svobodě a štěstí. Pohlíží na republiku jako na neporazitelnou záruku sjednocení vlasti a s ještě větším úsilím vede boj proti americkým imperialistům a jejich pomahačům.
Korejská lidově demokratická republika je majákem naděje pro naše krajany v Japonsku a pro všechny korejské občany žijící v zahraničí. Mnozí korejští krajané, kteří v minulosti ztratili vlast a byli v cizině všemožně ponižováni a uráženi, kteří zakusili politické bezpráví a nepředstavitelné životní těžkosti, mohou se dnes jako plnoprávní občané nezávislého státu dožadovat svých práv.
Korejská lidově demokratická republika je vskutku praporem svobody, nezávislosti a štěstí všeho korejského lidu a síla jejího vlivu roste každým dnem.
-
Slavné dvacetiletí Korejské lidově demokratické republiky
Soudruzi!
Otázka moci je základní otázka revoluce, je to otázka života a smrti, na níž závisí vítězství nebo porážka revoluce i úspěchy budování. Dělnická třída musí vzít moc pevně do svých rukou, neustále zvyšovat její funkce a roli a soustavně posilovat diktaturu proletariátu; jen tak může dosáhnout plného třídního i národního osvobození a uskutečnit velkou věc socialismu a komunismu.
Otázce moci věnovali korejští komunisté v celém průběhu vedení revoluce stále největší pozornost a vynakládali všechny své síly k tomu, aby ji řešili správně.
Korejská lidově demokratická republika představuje moc, která v sobě zahrnuje dědictví skvělých revolučních tradic protijaponského ozbrojeného boje, jejž vedli korejští komunisté a vlastenecky cítící lid; je to velká vymoženost revoluce, kterou pod vedením naší strany získal náš lid v těžkém boji proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli.
Za svou národní nezávislost a za svou moc náš lid dlouho hrdinsky bojoval a prolil mnoho krve. Dělnická třída ve svém boji za rozdrcení mocenského aparátu vykořisťovatelské třídy a za nastolení své politické nadvlády nemůže zvítězit bez revolučního násilí. Koloniální mocenský aparát japonského imperialismu byl v Koreji aparátem krutých fašistických represí namířených proti korejskému lidu, takže jsme mohli získat moc jedině cestou revolučního násilí. Korejští komunisté a vlastenci přikládali velký význam revolučnímu násilí a ozbrojeným silám revoluce; řídili se marxisticko-leninskými idejemi a organizovali z řad pokrokových dělníků, rolníků a vlastenecké mládeže, vystupujících proti japonskému imperialismu za obrodu vlasti, za národní nezávislost korejského lidu, protijaponský partyzánský oddíl a tento svůj hrdinský boj vedli 15 let.
Protijaponský ozbrojený boj pozvedl národně osvobozenecký boj našeho lidu za osvobození vlasti a za nastolení moci na novou a vyšší úroveň a vytvořil pevný základ pro vybudování lidové moci. Korejští komunisté, kteří vycházeli ze zákonitých požadavků vývoje revoluce i z vědecké analýzy národních a třídních protikladů a z daných sociálně ekonomických podmínek, stanovili linii, že moc, která má být v budoucnu nastolena, musí být lidovou revoluční vládou, která se opře o svazek dělníků a rolníků vedených dělnickou třídou a o jednotnou frontu širokých protijaponských sil. Tato linie byla stanovena již v době boje za osvobození vlasti v Programu Ligy pro obrodu vlasti o 10 bodech. Zároveň s tím vyrůstalo v těžkých zkouškách protijaponského ozbrojeného boje velké množství zakalených a zkušených komunistů, kteří dokázali udržovat úzké spojení s masami a pro lid nelitovali svých sil. Tak byla připravena revoluční páteř lidové moci.
Náš lid, který se řídil touto marxisticko-leninskou linií lidové moci i cennou zkušeností práce z doby protijaponského ozbrojeného boje, se po osvobození vydal pod správným vedením komunistů vychovaných v průběhu protijaponského ozbrojeného boje na cestu budování lidové moci a nové, demokratické vlasti, k čemuž došlo v podmínkách krutého boje s vnitřním i vnějším nepřítelem.
Američtí imperialisté, kteří po imperialistech japonských okupovali jižní Koreu, shromažďovali síly reakce a ze všech sil se snažili srazit k zemi úsilí našeho lidu o vybudování suverénního a nezávislého demokratického státu. Vedle diverzní činnosti nepřátel to byli i leví a praví oportunisté, kteří též vytvářeli mnoho překážek na cestě našeho lidu, usilujícího o nastolení lidové moci. V prvních dnech po osvobození pravicoví kapitulanti tvrdili, že v naší zemi je nezbytné vytvořit buržoazní republiku. Zradili kladní zájmy absolutní většiny lidových mas a vystupovali jako představitelé projaponských statkářů a kapitalistů. A naopak zase leví extremisté už od prvních dnů po osvobození vykřikovali, že v naší zemi je nutno okamžitě zavést diktaturu proletariátu a uskutečnit socialistickou revoluci. Ignorovali objektivní požadavky společenského vývoje v naší zemi a chtěli přeskočit stadium demokratické revoluce.
Náš lid, který se řídil správnou politickou linií strany, orientovanou i na vytvoření mohutné demokratické báze v severní části republiky, mařil na každém kroku spikleneckou činnost národních a třídních nepřátel i levých a pravých oportunistů, bojoval za vybudování skutečné lidové moci, jež by měla oporu v širokých masách. Vytvořili jsme jednotnou frontu politických stran, skupin a demokratických sil různých vrstev obyvatelstva, usilujících o vybudování vlasti; do základů jsme rozmetali starý koloniální mocenský aparát japonského imperialismu, ve všech koutech země jsme zřídili lidové výbory a na tomto základě jsme vytvořili moc nového typu – Prozatímní lidový výbor severní Koreje.
Prozatímní lidový výbor severní Koreje vykonával funkce lidově demokratické diktatury jakožto lidové moci, která se opírala o Jednotnou demokratickou národní frontu, jež na základě dělnicko-rolnického svazku zavedeného dělnickou třídou obsáhla široké protiimperialistické a protifeudální demokratické síly. Základní úkol, který stál před touto mocí, spočíval v tom, aby realizací programu Ligy pro obrodu vlasti o 10 bodech a politického programu o 20 bodech dovršil protiimperialistickou a protifeudální demokratickou revoluci a vybudoval revoluční demokratickou bázi v severní části země.
Uskutečnění demokratických reforem bylo zákonitým požadavkem sociálně ekonomického vývoje naší země. Teprve realizací těchto demokratických reforem bylo lze zbavit statkáře, kompradorské kapitalisty a jiné reakční třídy jejich ekonomické základny, otevřít široký prostor sociálnímu pokroku, upevnit sociálně ekonomický základ lidové moci a přeměnit severní část země v mohutnou revolučně demokratickou bázi.
Otázka půdy – to je životní otázka, kterou je nutno přednostně vyřešit v etapě demokratické revoluce. Pouze vyřešením otázky půdy lze likvidovat ekonomické zámezí reakčních sil, jež se zahnízdily na vesnici, lze vysvobodit rolníky z feudálního vykořisťování, neobyčejně zvýšit jejich politickou aktivitu a upevnit sociálněpolitickou základnu pro celkovou politickou, ekonomickou a kulturní demokratizaci země. A jen uskutečnění pozemkové reformy může osvobodit výrobní síly zemědělství z pout feudalismu, může zajistit jejich rychlý rozvoj a stát se tím pobídkou rekonstrukci a rozvoji národního průmyslu a celého národního hospodářství. V naší zemi, která byla zaostalým koloniálním agrárním státem, v němž rolníci tvořili absolutní většinu obyvatelstva, mělo vyřešení otázky půdy mimořádně důležitý význam.
Naše lidová moc, která si plně uvědomovala vzájemné vztahy třídních sil i vztahy v držení půdy na našich vesnicích, jakož i odvěkou touhu našich rolníků po půdě, určila osoby, jejichž půda podléhala konfiskaci, a provedla důslednou pozemkovou reformu vyvlastněním statkářské půdy bez náhrady a jejím bezplatným rozdělením bezzemkům a malorolníkům.
Další důležitý problém při realizaci úkolů protiimperialistické, protifeudální demokratické revoluce spočívá ve znárodnění klíčového průmyslu, dopravy, spojů, bank, vnitřního i zahraničního obchodu, patřících dříve koloniálním vládcům a kompradorským kapitalistům a v jejich převedení do služeb lidu. Pokud jsou životně důležité tepny národního hospodářství v rukou imperialistů a kompradorských kapitalistů, není možné se bránit jejich hrabivosti a kořistění, není možné počítat se suverenitou a nezávislostí země, s jejím rozkvětem a rozvojem. Teprve poté, až bude zlikvidováno vlastnictví zahraničních kapitalistických monopolů a s nimi spojených kompradorských kapitalistů a až stát převezme přímo do svých rukou základní životně důležité tepny hospodářství, lze zničit politickou a ekonomickou bázi imperialistů a vnitřní reakce, lze využít důležitých výrobních prostředků země ve prospěch samostatného rozvoje národního hospodářství, ve prospěch zvyšování blahobytu všeho obyvatelstva a vytvořit základnu socialistické ekonomiky.
Po pozemkové reformě jsme zkonfiskovali a znárodnili všechny průmyslové podniky, které dříve patřily japonským imperialistům a kompradorským kapitalistům. Znárodněním klíčového průmyslu byly v oblasti průmyslu v podstatě odstraněny příčiny nejrůznějšího sociálního utrpení, vznikly socialistické výrobní vztahy a vytvořil se základ pro plánovitý rozvoj národního hospodářství.
Vedle úspěšného uskutečnění ekonomických přeměn provedla lidová moc takové demokratické reformy, jako Zákon o práci, Zákon o rovnoprávnosti žen, jejichž cílem je zajistit pracujícím všestranná demokratická práva a svobody. V souvislosti s tím, že byl uveden v život Zákon o práci a Zákon o rovnoprávnosti žen, bylo skoncováno s bezmezným vykořisťováním dělnické třídy; ženy osvobozené z okovů feudalismu požívají stejných práv jako muži ve všech oblastech společenského života.
Jednou z důležitých otázek budování nové společnosti je otázka spolehlivé přípravy vlastních národních kádrů. Tato otázka se stala otázkou klíčovou a na jejím vyřešení záviselу úspěchy revoluce a budování zejména v podmínkách naší země, kde v důsledku koloniální otrokářské politiky japonského imperialismu v oblasti vzdělání bylo velmi málo národní inteligence a kde naprostá většina obyvatelstva hluboko zaostávala za současnou technickou civilizací. Velký význam pro vyřešení otázky národních kádrů má aktivní získávaní staré inteligence pro věc revoluce a budování. Věřili jsme staré inteligenci naší země a zaměřili jsme se na její výchovu a předvýchovu, abychom ji tak získali pro aktivní budování nové společnosti. Vycházeli jsme z toho, že ačkoliv tato inteligence vyšla ve své většině z majetných tříd a dříve bezděky sloužila imperialismu a vykořisťovatelským třídám, může přesto v souladu se zákony společenského rozvoje sloužit pokrokové třídě, třídě dělnické, protože i ona jako inteligence koloniální země pociťovala na sobě jho a národní diskriminaci ze strany cizího imperialismu, je protiimperialisticky a revolučně zaměřena a vzhledem ke svému vzdělání zná pravdu. Zároveň s tím jsme v těžkých podmínkách prvních dnů po osvobození učinili aktivní opatření v zájmu demokratizace vzdělání. Tím, že jsme v celé zemi budovali vysoké školy, průmyslovky a další školské instituce všech stupňů pro přípravu nové inteligence z řad dělníků a rolníků, dosáhli jsme obrovských úspěchů v přípravě národních kádrů.
Naše strana a lidová moc budovala politicky i ekonomicky pevnou demokratickou základnu v severní části země a současně vytvořila revoluční ozbrojené síly – Korejskou lidovou armádu, jejímž posláním je hájit lidově demokratické zřízení před úklady nepřátel.
Tím, že byly úspěšně uskutečněny úkoly demokratické revoluce; zmizel úplně koloniální a polofeudální charakter sociálněekonomického řádu, od základů se přetvořily sociálněekonomické vztahy v severní části země. V národním hospodářství severní části republiky zaujala vedoucí místo socialistická ekonomická soustava, která sestává ze státního a družstevního hospodářství. Kromě toho tu zůstávala malovýrobní ekonomická soustava, která se skládala ze samostatně hospodařících rolníků a městských řemeslníků, a také tu byla bezvýznamná kapitalistická ekonomická soustava, která se omezovala na soukromý kapitalistický obchod a průmysl ve městě a kulacké hospodářství na vesnici.
Na základě těchto nových ekonomických vztahů se od základů změnily i třídní vztahy v naší společnosti. V severní části země byli zlikvidováni statkáři, kompradorští kapitalisté, projaponské elementy, zrádci národa. Pracující lid se stal hospodářem země, zvýšila se i vedoucí úloha dělnické třídy a ještě více se upevnil svazek dělníků a rolníků.
Tak v severní části země trvale zakotvil lidově demokratický řád, byla vytvořena mocná revolučně demokratická základna, která je spolehlivou zárukou sjednocení země.
Dokončením demokratické revoluce v severní části země se vytvářely předpoklady pro přechod k socialistické revoluci. Naše strana vytyčila úkol ještě více rozvíjet lidovou moc, zbraň naší revoluce, aby plnila úkoly socialistické revoluce. Tak byly provedeny první historické demokratické volby a vytvořen Lidový výbor Severní Koreje. Byla to první vláda diktatury proletariátu, zrozená v naší zemi. Lidový výbor severní Koreje, jakožto mohutná zbraň socialistické revoluce a socialistické výstavby, bojoval za uskutečňování úkolů v období přechodu k socialismu a za plánovitý rozvoj národního hospodářství.
Díky všem těmto ohromným úspěchům, dosaženým v revoluci a výstavbě za 3 roky ode dne osvobození do srpna 1948, se upevnil sociálně ekonomický základ lidové moci. Zejména se upevnil politický základ lidové moci v důsledku správného kursu strany, která v každé etapě rozvoje revoluce neustále upevňovala a rozvíjela svazek dělníků a rolníků, vedený dělnickou třídou, a morálně politickou semknutost lidových mas. V boji za uskutečnění úkolů demokratické revoluce vyrostlo početné jádro a páteř revoluce, probouzely se široké lidové masy, ještě více se rozrostly naše revoluční síly. V důsledku toho jsme mohli za 3 roky po osvobození vytvořit mohutnou základnu pro výstavbu suverénního, jednotného, nezávislého a demokratického státu.
Korejská lidově demokratická republika byla vytvořena společnou vůlí všeho korejského lidu v září 1948 na základě velkých sociálněekonomických přeměn v severní části zemně a v podmínkách všenárodního boje proti stále zjevnějšímu charakteru koloniální zotročovací politiky a pokusům amerických imperialistů a jejich přisluhovačů rozdělit národ.
Vytvoření Korejské lidově demokratické republiky jako zosobnění jednomyslných tužeb našeho národa, který se snažil dosáhnout svobody a nezávislosti vlasti, je velkolepým vítězstvím našeho lidu, kterého dosáhl v ušlechtilém boji za výstavbu bohatého a mohutného, svrchovaného a nezávislého státu, když podpořil moudrou politiku Korejské strany práce a pevně se semknul kolem ní. Vytvoření Korejské lidově demokratické republiky je důležitou událostí s epochálním významem v revolučním boji našeho lidu, který kráčí vpřed ke světlé budoucnosti – k socialismu a komunismu.
S vytvořením Korejské lidově demokratické republiky se náš lid, kterému v minulosti byla odňata země cizími imperialisty a zakoušel proto různá ponížení a urážky, přeměnil v silný národ s důstojností, na kterou nikdo nesmí vztáhnout ruku; stal se slavným národem svrchovaného a nezávislého státu, který pevně vzal do svých rukou vládu a buduje svou vlast vlastními silami. S vytvořením republiky vstoupil korejský lid, který se jednou provždy zbavil osudu národa zbaveného země, na novou historickou arénu pod praporem plnoprávného nezávislého státu, a naše vlast, která nadlouho ztratila svou barvu na mapě světa, začala vystupovat na mezinárodní scéně se stejnými právy jako velké a malé státy Světa.
S vytvořením Korejské lidově demokratické republiky získal korejský lid ještě mohutnější zbraň pro důsledné uskutečňování velké věci socialismu a komunismu v Koreji. Tím, že měl svůj socialistický svrchovaný a nezávislý stát, mohl náš lid zabezpečit rozhodující převahu revolučních sil nad kontrarevolučními silami v měřítku celé země a úspěšně posunovat vpřed revoluční boj a věc výstavby, rozhodně mařit úklady imperialistů a reakcionářů všech druhů.
Vytvoření Korejské lidově demokratické republiky dalo nevyčerpatelnou sílu a odvahu všemu korejskému lidu, který vzal pevně do svých rukou svůj vlastní osud a povstal k revolučnímu boji za vybudování nového, světlého života, za sjednocení rozdělené vlasti, podpořilo další růst národní hrdosti a sebevědomí našeho lidu, který se stal hospodářem své země.
Soudruzi!
Za 20 let, které uplynuly od jejího vytvoření, prošla naše republika pod vedením Strany práce slavnou cestu vítězství, skvěle plnila svou úlohu zbraně socialistické revoluce a socialistické výstavby. Od prvých dnů své existence vláda republiky neustále posilovala funkce diktatury proletariátu a velkolepě uskutečňovala všechny revoluční úlohy, které byly před ni postaveny stranou v oblasti politické, ekonomické, kulturní a vojenské.
V předválečných letech bojovala vláda republiky potlačováním odporu svržených vykořisťovatelských tříd a omezováním kapitalistického vývoje v ekonomické oblasti za zabezpečení vedoucí úlohy státního sektoru a za plánovitý rozvoj národní ekonomiky. Na základě úspěchů, dosažených při uskutečňování národohospodářských plánů v roce 1947 a 1948, rozpracovala vláda republiky dvouletý národohospodářský plán na léta 1949-1950, aktivně organizovala a mobilizovala lidové masy pro jeho splnění, krok za krokem se připravovala k socialistické přestavbě výrobních vztahů a dosáhla ohromných úspěchů při likvidaci koloniální jednostrannosti ekonomiky a při kladení základů samostatné národní ekonomiky.
Avšak přípravná činnost vlády republiky pro přechod k socialismu a mírová práce našeho lidu byly dočasně přerušeny loupežným ozbrojeným přepadením americkými imperialisty a jejich přisluhovači.
Tříletá válka, která nám byla vnucena americkými imperialisty, byla zápasem na život a na smrt, na jehož výsledku závisela budoucnost vlasti, byla nejkrutější zkouškou pro naši republiku a náš lid. Američtí imperialisté se vrhli na naši republiku s šílenou zuřivostí, aby ji zadusili už v kolébce. Avšak nepříteli se nepodařilo srazit na kolena náš hrdinný lid, který s ohnivou nenávistí k agresorům povstal jako jeden muž ke spravedlivému odporu.
Pod heslem „Vše pro vítězství ve válce” přebudovala strana a vláda všechny práce podle válečného systému a energicky povolala všechen lid k hrdinnému boji za svobodu, nezávislost a čest vlasti.
Na frontě i v týlu projevil náš lid vysokou vlasteneckou obětavost, vlastní zájmy podřídil zájmům celku, bil se hrdinně na život a na smrt, aby uhájil naši stranu a lidovou vládu, jež ho osvobodily od vykořisťování a útlaku a přinesly mu nový, svobodný a šťastný život.
Stateční důstojníci a vojáci lidové armády, vychovaní a vycvičení naší stranou, kteří si hluboce uvědomovali ušlechtilé poslání obránce strany vlasti a lidu, projevili beze zbytku nezdolného revolučního ducha a masové hrdinství. I v úporných bojích protiútoku, při němž byly osvobozeny oblasti jižní části země, i v těžkých zkouškách dočasného strategického ústupu a také v krutých bojích nové ofenzívy a poziční obrany šli důstojníci a vojáci naší lidové armády do boje vždy s pevnou vírou ve vítězství, šli do zápasu s nepřítelem ve jménu strany a vlasti. Dovedně používali nových, originálních způsobů vedení války, které vojenská historie ještě neznala, vždy měli pevně ve svých rukou iniciativu při vedení boje, všude zasazovali nepříteli zdrcující údery, svým tělem hájili každou výšinu vlasti a každou píď rodné země.
Hrdinský boj našeho lidu za vítězství ve válce se rozvinul energicky nejen na frontě, ale i v týlu. Všechen lid v týlu – dělníci, rolníci, mládež, studenti, muži i ženy, starci i děti – hrdinně bojovali za barbarských nepřátelských náletů beze sebemenšího strachu za výrobu válečné doby, prokazoval pomoc frontě, v těsném semknutí směle překonával různé těžkosti a překážky a tak spolehlivě zabezpečoval vítězství na frontě.
Díky správnosti naší veliké věci a aktivní zahraniční činnosti naší strany a vlády republiky měl náš lid ve Vlastenecké osvobozovací válce podporu a solidaritu mnohých zemí a sta miliónů lidí celého světa. Národy Sovětského svazu a dalších socialistických zemí nás materiálně a morálně podpořily; čínský lid k nám poslal dobrovolníky a cenou krve nám pomohl v našem spravedlivém boji. Spolu se socialistickými zeměmi jednoznačně odsoudily všechny pokrokové země a národy agresi amerického imperialismu a aktivně podpořily boj našeho lidu. Taková mezinárodní podpora a solidarita silně povzbudila náš lid v jeho spravedlivém boji.
Američtí imperialisté vrhli na korejskou frontu třetinu svých pozemních sil, pětinu vojenského letectva a většinu lodí svého loďstva v Tichém oceánu, a dále vojska 15 satelitních zemí a jihokorejskou loutkovou armádu, což představovalo celkem 2 milióny lidí a ohromné množství nejnovější bojové techniky a výzbroje, a nezastavili se dokonce ani před takovými barbarskými metodami a prostředky vedení války, jež neměly v historii válek obdoby. Ale nic jim nepomohlo dostat se z bezvýchodné situace. Za 3 roky korejské války utrpěl nepřítel ohromné ztráty na živé síle a bojové technice, které skoro 2,3krát převyšovaly ztráty ve čtyřleté válce v Tichém oceánu v době druhé světové války.
Vlastenecko-osvobozenecká válka našeho lidu byla urputným antiimperialistickým a antiamerickým bojem proti spojeným silám světové reakce v čele s americkým imperialismem, byla rozhořčeným třídním bojem proti nepřátelům lidu. V tomto velikém zápase bojoval náš lid pod správným vedením naší strany a vlády republiky, jako jedno tělo a jedna duše, na život a na smrt, a proto se čestně zhostil těžkých zkoušek války, způsobil americkým imperialistům a jejich přisluhovačům hanebnou porážku a získal historické vítězství.
Historické vítězství Ve vlastenecko-osvobozenecké válce bylo jasnou demonstrací nevyčerpatelné životní síly naší republiky a lidově demokratického řádu i neporazitelné moci našeho lidu, který se stal hospodářem své země. Naše vítězství dokázalo se vší jasností, že žádná sila není s to pokořit lid, který pod vedením marxisticko-leninské strany vzal pevně do svých rukou vlastní osud, povstal do boje za svobodu, nezávislost a pokrok vlasti. Dokázalo, že rozhodujícím faktorem vítězství válce není převaha v nějaké zbrani nebo v technice, ale síla lidových mas, pevně spojených a hluboce přesvědčených o správnosti své veliké věci.
Tím, že náš lid zvítězil ve Vlastenecko-osvobozenecké válce, srazil hřebínek americkému imperialismu, který se chvástal svou „všemohoucností” ve světě, rozdrtil na prach mýtus o jeho „mocnosti“ a zahájil počátek záhuby amerického imperialismu. Korejský lid překazil ve Vlastenecko-osvobozenecké válce agresívní úmysly amerického imperialismu, který ohrožoval země socialistického tábora, uhájil pevně východní předmostí socialistického tábora a tím přispěl velkým podílem k uhájení míru a bezpečnosti v celém světě.
Z tvrdých zkoušek války vyšel náš lid ještě více probuzený a zakalený a naše lidová armáda vyrostla v neporazitelné revoluční ozbrojené síly, vykované po stránce ideově-politické i vojensko-technické, s bohatými bojovými zkušenostmi. V ohni úporného boje vyrostla zejména nová revoluční páteř, kterou tvoří stovky tisíc lidí. Tyto revoluční kádry, které vyrostly v průběhu těžkého revolučního boje, jsou cenným pokladem, který musíme chránit a milovat, je to velmi cenný kapitál pro vítězství naší revoluce.
Před námi, kteří jsme se ctí vydrželi těžké zkoušky a získali historické vítězství ve Vlastenecko-osvobozenecké válce, vyvstaly aktuální úkoly – rychle obnovit zničené národní hospodářství, v nejkratší době stabilizovat zchudlý život lidu. Škody, které utrpěla naše země ve válce, byly nepopsatelně veliké. Města a vesnice byly obráceny v popel, do základů byla rozvrácena všechna odvětví národního hospodářství, obyvatelstvo zůstalo bez životních prostředků. V těchto podmínkách jsme měli před sebou tolik záležitostí, tak těžká byla u nás situace, že bylo těžké i určit, od čeho začít, co a jak obnovit.
Ale ani trochu jsme nepropadli malomyslnosti. Přistoupili jsme k poválečně obnově a výstavbě s pevným přesvědčením, že je možné znovu vybudovat nový život, když máme lid, území, stranu, lidovou vládu.
Za základní linii poválečné ekonomické výstavby vytyčila naše strana a vláda republiky zabezpečení přednostního růstu těžkého průmyslu při současném rozvoji lehkého průmyslu a zemědělství. To byl nejmoudřejší kurs, který nám dovolil správně určit směr a posloupnost obnovy a výstavby, přesně zachytit ústřední článek a na něj soustředit síly.
Bez přednostního růstu těžkého průmyslu bylo nemožné úspěšně obnovit a rozvíjet válkou krutě zničený lehký průmysl a zemědělství naší země, bylo nemožné vytvořit spolehlivý ekonomický základ pro zlepšení života obyvatelstva. Jen přednostním rozvojem těžkého průmyslu bylo možné vypořádat se s koloniální jednostranností a technickou zaostalostí národního hospodářství a položit pevný samostatný základ národní ekonomice.
Přesto však nebylo možné soustředit všechny síly pouze na těžký průmysl a odsunout plán rozvoje lehkého průmyslu a zemědělství. Aby se rychle zlepšil válkou rozrušený život lidu, bylo třeba zvýšit výrobu obilovin, látek a jiného spotřebního zboží; v naší zemi, kde vůbec silně zaostávalo zemědělství a lehký průmysl, bylo i pro vybudování samostatné národní ekonomiky nezbytné zároveň s těžkým průmyslem rychle pozvednout také lehký průmysl a zemědělství.
Uvést tuto linii do života, to byla v podmínkách všeobecné zkázy a nedostatku velmi složitá a těžká věc. Avšak naše strana a vláda věřily svému lidu, který se v průběhu války zakalil a zocelil a těsně srostl se stranou, a rozhodly se plně mobilizovat sílu lidových mas a všechny vnitřní rezervy i efektivně využít pomoci bratrských zemí.
Základní linie budování ekonomiky, vyhlášená naší stranou, byla jedině správnou linií, založenou na správné rozvaze o zákonitých požadavcích hospodářského rozvoje a reálných možnostech naší země. Byla to tvůrčí linie, která aplikovala marxisticko-leninskou teorii rozšířené reprodukce na konkrétní skutečnost naší země. Byla to revoluční linie, vyjadřující neotřesitelnou pozici naší strany, která se orientovala na rychlé vybudování samostatné národní ekonomiky v duchu revolučního hesla opřít se o vlastní síly.
V souladu se základní linií hospodářské výstavby, vytýčenou naší stranou, rozpracovala vláda republiky tříletý plán obnovy a rozvoje národního hospodářství, jehož základní úkol spočíval v dosažení předválečné úrovně ve všech odvětvích národního hospodářství. Pro uskutečnění tohoto plánu vláda republiky organizovala a mobilizovala všechen lid.
Všichni pracující naší země, inspirováni správnou politikou naší strany a vlády republiky, utáhli opasek, zahájili usilovný boj, překonali hromadící se těžkosti a úspěšně splnili poválečný tříletý plán. Za pouhé 3 – 4 roky průmyslová a zemědělská výroba nejen dosáhla předválečné úrovně, ale i značně ji překročila.
Jakmile jsme vítězně uskutečnili těžké úkoly poválečné obnovy, přistoupili jsme v souladu s hlavní směrnicí vytyčenou III. sjezdem naší strany k uskutečnění pětiletého plánu, který byl v naší zemi prvním dlouhodobým a perspektivním plánem.
Základní úkoly pětiletého plánu spočívaly v tom, abychom upevnili základy socialismu v naší zemi a abychom v podstatě vyřešili problém odívání, výživy a bydlení obyvatelstva.
Dovršit socialistické přeměny výrobních vztahů ve městě i na vesnici a všestranně nastolit socialistický řád – takový byl nejdůležitější úkol výstavby základů socialismu, který bylo třeba realizovat v letech pětiletky.
Úměrně s tím, jak si rozvoj revoluce naléhavě vynucoval združstevňování zemědělství a jak dozrávaly všechny podmínky pro jeho uskutečnění, naše strana a vláda republiky včas přišly s otázkou združstevňování zemědělství a rozvinuly energický boj za dokončení socialistické přeměny zemědělství.
V uskutečňování socialistických přeměn zemědělství jsme tvůrčím způsobem využili obecných zásad marxismu-leninismu vzhledem ke konkrétním poměrům naší země, správně určili etapy a tempo rozvoje združstevňování zemědělství, formy a měřítka družstevních hospodářství. Na základě přísného dodržování leninského principu dobrovolnosti a přesvědčování rolníků o přednostech družstevního hospodaření na praktických příkladech jsme zajistili plodný rozvoj tohoto hnutí.
Ve zkušební etapě měla pomoc státu dělnické třídy rozhodující význam pro upevňování zemědělských družstev, jež byla zakládána jen z řad chudých rolníků, kteří trpěli nedostatkem zemědělského inventáře a potahů a pracovali na špatné půdě; velký význam měla i při prokazování plné přednosti zemědělských družstev před soukromě hospodařícími rolníky. Strana a vláda, opírající se o již vytvořenou průmyslovou základnu, dodávaly družstvům přednostně chemická hnojiva, zemědělské stroje, stavební materiál, dávaly jim k dispozici potravinové a osivové půjčky, přednostně jim poskytovaly finanční úvěry, značně snižovaly družstvům zemědělskou naturální daň, v každé důležité zemědělské sezóně jim poskytovaly pomoc pracovními silami a ze všech sil jim poskytovaly státní pomoc. Díky takové pomoci ze strany státu a díky obětavému boji družstevníků-aktivistů se postupně začaly v celé šíři projevovat přednosti zemědělských družstev. Úměrně s tím, jak přednosti družstevního hospodaření byly potvrzovány praxí a jak záměry strany hluboce pronikaly do širokých rolnických mas, začali se do družstevního hnutí zapojovat střední rolníci a družstevní hnutí vstoupilo v naší zemi do stadia masového rozvoje.
V souvislosti s masovým zapojováním rolníků do družstevního hospodářství dostávalo se do popředí jakožto důležitá otázka mimo jiné určení forem družstevních hospodářství a metoda spojení výrobních prostředků. Respektujíce tu okolnost, že půda je soukromým vlastnictvím rolníků, jejichž ekonomická situace a stupeň připravenosti nejsou stejné, strana a vláda určily tři formy: stálá brigáda vzájemné pracovní výpomoci, v níž je vykonávána společná práce; dále polosocialistická forma, v níž je společná půda a je zavedeno kolektivní hospodářství, avšak odměňování je organizováno podle práce a množství zemědělské půdy; a plně socialistická forma, ve které se spojuje půda i ostatní základní výrobní prostředky a odměňování je prováděno výhradně podle práce. Strana a vláda usilovaly o to, aby při ustavování družstev byla volena kterákoli z těchto forem podle konkrétních podmínek. Ani při spojování takových výrobních prostředků družstevníků, jako jsou tažný skot a zemědělský inventář, nebyl připouštěn mechanický přístup, ale tyto prostředky byly podle osobního přání buď spojeny, nebo zůstávaly na určitou dobu jejich soukromým vlastnictvím a byly používány kolektivně; v případě, že byly spojeny, byla řádně proplácena jejich hodnota. Tyto tři formy družstevního zemědělského hospodaření spolu s metodou spojování výrobních prostředků se staly snadno přijatelnými pro střední rolníky a umožňovaly předejít těm či oněm úchylkám, jež mohou vzniknout v průběhu združstevňování.
Ačkoli jsme přísně dodržovali princip dobrovolnosti v hnutí za združstevňování zemědělství, v žádném případě jsme však neponechali toto hnutí živelnosti; strana a vláda dělnické třídy usilovaly zintenzivněním řízení a pomocí o to, aby byl ustaven, upevněn a rozvinut socialistický řád na vesnici.
Při svém úsilí o získání různých vrstev rolnictva pro družstevní hospodaření se naše strana a vláda důsledně řídily správnou třídní politikou, která se pevně opírala o chudé rolníky, upevňovala svazek se středními rolníky, přičemž kulaci nebyli vyvlastňováni a likvidováni, nýbrž omezováni a postupně přetvářeni v souladu se skutečností naší země. Opatření přijatá naší stranou ve vztahu ke kulakům znamenala správné kroky, které na základě vědeckých poznatků respektovaly reálné podmínky, za nichž síly samotných kulaků byly velmi slabé, kdežto socialistické revoluční síly byly naopak mocné; byly to podmínky, za nichž kulaci již nemohli žít postaru v situaci, kdy se velmi rychle uskutečňovaly socialistické přeměny ve městě i na vesnici a kdy ztráceli objekty i půdu pro vykořisťování.
Díky všem těmto moudrým a tvůrčím kursům naší strany a vlády republiky bylo v naší zemi združstevňování zemědělství vítězně dokončeno ve velmi krátkém časovém úseku – za pouhých 4 – 5 let po zahájení.
Vedle združstevňování zemědělství tvoří důležitou součást socialistické revoluce též socialistická přeměna řemeslného podnikání, kapitalistického obchodu a průmyslu ve městech.
V důsledku koloniálního panství japonského imperialismu, které trvalo téměř půl století, byla v minulosti nejdůležitější odvětví ekonomiky naší země monopolizována japonským imperialistickým kapitálem, kdežto rozvoj národního kapitálu byl v naší zemi silně stísněn a hospodářství národních kapitalistů se nacházela v ubohém stavu. Po osvobození pak v důsledku znárodnění průmyslu, jenž patřil japonským imperialistům a kompradorským kapitalistům, státní socialistický sektor v národním hospodářství naší země zaujal vedoucí postavení, díky čemuž již beztak slabý kapitalistický obchod a průmysl začaly hrát stále podřadnější roli. Za obdobných podmínek jsme se orientovali na postupnou socialistickou přeměnu kapitalistických obchodníků a podnikatelů. Socialistická přeměna kapitalistických obchodníků a podnikatelů se po válce stále více dostávala do popředí jakožto uzrálý požadavek. V důsledku války byl kapitalistický obchod i průmysl natolik zbídačen, že se téměř nelišil od řemesel. Tím se podnikatelé a obchodníci dostali do takové situace, za níž nemohli ani obnovit hospodářství, ani zlepšit svůj život bez aktivní pomoci státu a spojení svých sil a prostředků. Za takové situace jsme spolu s řemeslníky socialisticky přeměňovali i obchodníky a podnikatele, a to prostřednictvím různých forem družstevního hospodaření. Tím, že se zapojovali do výrobních družstev, podnikatelé a obchodníci zcela skončili se svým dřívějším stavem, kdy žili na úkor cizí práce, a změnili se v socialistické pracující, kteří svou vlastní prací vytvářejí materiální hodnoty.
V důsledku dovršení združstevňování zemědělství i v důsledku socialistické přeměny soukromých řemesel i kapitalistického obchodu a průmyslu se ve městě i na vesnici naší země ujala jednotně vlády forma socialistického hospodaření. Tím se otevřely široké prostory pro bouřlivý rozvoj výrobních sil země, bylo umožněno likvidovat příčiny tisíciletého vykořisťování a bídy, a značně pozvednout materiální a kulturní úroveň života obyvatelstva.
Základní úkol v oblasti socialistické výstavby spočíval v pětiletce v tom, aby byly položeny základy socialistické industrializace a vytvořena báze pro samostatnou národní ekonomiku.
V důsledku úspěšného splnění poválečného tříletého plán vstoupila naše země z údobí obnovy do fáze technické rekonstrukce. Když naše strana a vláda republiky určily pětiletku jako první etapu technické rekonstrukce, vyhlásily úkol – vytvořit v těchto letech základ socialistické industrializace a tím ještě více upevnit bázi samostatné národní ekonomiky a vytvořit podmínky pro to, aby v budoucnu mohla být všechna odvětví národního hospodářství naší země vybavena nejmodernější technikou.
Úkoly pětiletého plánu v oblasti výstavby socialistické ekonomiky si vyžádaly dosti rychlá tempa rozvoje výroby, avšak my jsme měli nedostatek všeho: materiálu i finančních prostředků. Navíc v tomto období jako nikdy předtím vzrůstaly agresívní akce a diverzní činnost amerických imperialistů a jejich přisluhovačů proti severní části republiky. Uvnitř strany pak protistraničtí frakcionáři, kteří zradili naši revoluci, prováděli spikleneckou činnost, jež směřovala ke svržení vedení naší strany a vlády.
V tomto vážném období naše strana a vláda republiky vysoko pozvedly revoluční prapor marxismu-leninismu a s jistotou vedly náš lid k velkému vzestupu socialistické výstavby; vyzvaly všechny pracující k tomu, aby šli vpřed rychlostí Čchollima, aby prokazovali vysokou tvůrčí aktivitu a energii a překonávali všechny překážky. Všichni pracující naší země, neskonale oddaní straně, rozhodně podporovali a hájili ÚV strany. V odpovědi na revoluční výzvu strany získávali to, čeho byl nedostatek a vyráběli to, co jsme neměli; překonávali všechny staré normy a stanovili nové, vytvářeli nové zázraky, čímž projevili veliké novátorství na všech frontách socialistické výstavby. Socialistická výstavba se tak dostávala kupředu neobyčejně rychlými tempy a lid dělal zázraky, když splnil grandiózní pětiletý plán v hrubém objemu průmyslové výroby za dva a půl roku a naturálních ukazatelích za čtyři roky.
Hnutí Čchollima začalo v naší zemi v atmosféře tohoto velikého vzepětí socialistické výstavby. Hnutí Čchollima je výrazem veliké tvůrčí síly našeho lidu, který je těsně spjat s naší stranou; je to všelidové hnutí za maximální urychlení socialistické výstavby. Hnutí Čcholima jako masové hnutí, v němž se organicky spojuje kolektivní novátorství v hospodářské a kulturní výstavbě s výchovou a převýchovou pracujících, se stalo generální linií naší strany v budování socialismu. Naše strana a vláda republiky pokračovaly v prohlubování a rozvíjení hnutí Čchollima, vysoko pozvedly politickou aktivitu a tvůrčí energii našich pracujících a dosáhlу velkých změn ve všech oblastech ekonomiky a kultury, ideologie a morálky.
S úspěšným splněním pětiletého plánu byl v severní části naší země vítězně uskutečněn historický úkol – vybudovat základy socialismu, a naše země se přeměnila v socialistický průmyslově-zemědělský stát s pevnou základnou samostatné národní ekonomiky.
1. sjezd naší strany zhodnotil velké úspěchy dosažené při plnění pětiletého plánu a stanovil perspektivní úkoly sedmiletého plánu dalšího rozvoje socialistické výstavby. Základnί úkol sedmiletého plánu spočívá v tom, abychom opřeni o vítězný socialistický řád uskutečili všestrannou technickou rekonstrukci a kulturní revoluci a dosáhli prudkého vzestupu životní úrovně obyvatelstva. Uskutečnění technické revoluce mělo zvlášť důležitý význam v naší zemi, která v minulosti nemohla provést průmyslovou revoluci, nestačila normálně projít stadiem kapitalistického rozvoje a zdědila od staré společnosti zaostalé výrobní síly. Všichni pracující naší země, kteří dosáhli skvělých úspěchů v budování nové společnosti, bojovali s pocitem velké hrdosti vítěze a s ještě větší nadějí do budoucna hrdinsky za to, aby se uskutečnil grandiózní program sedmiletého plánu, jenž otevřel nové široké perspektivy. Avšak tváří v tvář stále stupňujícím agresivním intrikám amerických imperialisti jsme byli nuceni v minulých několika letech dodatečně věnovat více sil upevnění obranyschopnosti země. V souvislosti s tím se ekonomický rozvoj naší země proti předpokladům do určité míry zpomalil. Teprve tehdy, až obranná síla země bude mocná jako ocelová pevnost, byť to bude mít svůj vliv na rozvoj ekonomiky, bude možno hájit socialistické vymoženosti před úklady nepřátel i spolehlivě chránit mírovou práci pracujících, věnovanou výstavbě socialismu. Další upevnění obranyschopnosti země v souladu s měnící se situací odpovídá plně základním zájmům revoluce a výstavby v naší zemi. Na tomto základě vytyčila konference naší strany novou revoluční linii, linii paralelní realizace hospodářské a obranné výstavby, a zmobilizovala všechny pracující k její realizaci.
Naše hrdinná dělnická třída a všichni pracující se postavili za usnesení stranické konference a v duchu Čchollima, v duchu hesla „jeden za sto“, zahájili energický boj na všech úsecích socialistické hospodářské a obranné výstavby, čímž vytvářeli stále nové a nové zázraky, jež udivily celý svět. V tyto dny, kdy naše země slaví dvacetiletí republiky, se stále intenzívněji rozhořívá ve všech závodech, podnicích, dolech, na železnici, v přístavech i na družstevních polích plamen velkého revolučního rozmachu, a lze proto očekávat, že plán tohoto roku, který má rozhodující význam pro uskutečnění sedmiletky, bude splněn značně dříve, než jsme předpokládali. Můžeme si být jisti tím, že v tomto roce je zcela reálné dosáhnout výšin sedmiletky v řadě průmyslových odvětví včetně těžby uhlí, výroby chemických hnojiv, produkci hlavních barevných kovů, kulatin atd.
Soudruzi!
Za dvacet let, které uplynuly od založení republiky, jsme v průběhu obtížného a těžkého boje za revoluci a výstavbu dosáhli velkých úspěchů ve všech oblastech politiky, hospodářství i kultury a síla země nesmírně vzrostla a upevnila se.
Náš průmysl se rozvíjel nevídaně rychlými tempy. V roce 1967 ve srovnání s rokem 1948 se průmyslová výroba zvýšila 22krát.
Náš těžký průmysl je vybavován novou technikou a rozvíjí se na základě vlastních přírodních rezerv. Bouřlivý vývoj zaznamenalo zejména strojírenství: proti roku 1948 vzrostl objem jeho výroby v roce 1967 100krát a jeho podíl na hrubé průmyslové výrobě se zvýšil ze 7,4 % v roce 1948 na 31,4 % v roce 1967. Dnes vyrábí náš strojírenský průmysl ve velkém množství nejrůznější soudobé strojní zařízení a vlastními silami uspokojuje téměř všechny poptávky země po strojních zařízeních. Náš těžký průmysl, jehož jádro tvoří strojírenství, představuje pevnou bázi, která je schopna upevňovat ekonomickou samostatnost země a energicky podnítit technickou revoluci ve všech odvětvích národního hospodářství; tato báze projevuje stále větší sílu a stále lépe slouží rozvoji lehkého průmyslu a zemědělství.
Upevnila se také základna pro výroby zboží široké spotřeby. Naše země nyní uspokojuje poptávku obyvatelstva po zboží naší vlastní výroby a vytvořila základnu schopnou v budoucnu vyrábět stále více nejrůznějšího kvalitního zboží široké spotřeby. Tyto úspěchy, jichž jsme dosáhli v rozvoji lehkého průmyslu, jsou výsledkem správné realizace moudrého kursu strany, který směřuje k tomu, abychom vedle velkých závodů paralelně rozvíjeli místní závody středních a malých výrobních kapacit. Lehký průmysl musí v podstatě zpracovávat suroviny různého druhu, které se nacházejí v různých místech země, a uspokojovat mnohostranné potřeby pracujících všech oblastí naší země. Takovou výrobu nelze racionálně organizovat jen s využitím ústředně řízeného velkého průmyslu. Proto jsme také rozvíjeli vedle centrálně řízeného průmyslu ve velkém množství i průmysl místní. Za tím účelem jsme aktivně využívali místních surovin a volné pracovní síly, přičemž jsme zpočátku při výrobě předmětů masové spotřeby široce využili spolu s vyspělou technikou též řemesel. Taková orientace nám umožnila prudce zvednout výrobu předmětů masové spotřeby při malém vynaložení státních prostředků. Místní průmysl naší země dnes vyrábí polovinu celkového objemu výroby předmětů denní spotřeby a hraje velkou roli při urychlování celkového rozvoje národního hospodářství.
Dosáhli jsme velkých úspěchů i v rozvoji zemědělství. V minulém roce byla v naší zemi nebývalá povodeň, a přece produkce obilovin vzrostla ve srovnání s první etapou po osvobození 2,7krát, rychle se zvýšila i produkce technických kultur, zeleniny, ovoce a živočišné výroby. Dnes již naše vlastní výroba nejen kryje potřeby země v potravinách, ale máme i značné potravinové rezervy, vytvořili jsme pevnou základnu, která nám umožňuje pozvednout všechna odvětví zemědělství na ještě vyšší úroveň.
Po vytvoření republiky dosáhly nevídaného rozvoje též školství a kultura. Dnes se ve školských zařízeních všech stupňů zdarma učí v naší zemi 2 690 000 lidí, tj. celá čtvrtina všeho obyvatelstva. Mimo jiné jsme po zavedení všeobecné povinné školní docházky uskutečnili od loňského roku všeobecné povinné devítileté technické vyučování, které nám umožňuje vychovat nové pokojení, jež bude všestranně vyvinuté, bude spolehlivým pokračovatelem naší revoluce a ještě více zvýší technickou a kulturní úroveň všech pracujících. V současné době pracuje ve všech odvětvích národního hospodářství více než 425 700 inženýrů, techniků a specialistů, což je 19krát více než v prvních dnech příměří; jejich silami, mozky a prací jsou úspěšně budovány a řízeny soudobé naše závody a podniky.
V důsledku likvidace vykořisťování a poroby a ruku v ruce s rychlým rozvojem ekonomiky a kultury se soustavně zvyšuje materiální a kulturní úroveň lidu. V roce 1967 vzrostl ve srovnání s rokem 1946 národní důchod na jednoho obyvatele 9krát a ve srovnání s rokem 1949 44krát. Teď nejsou v naší zemi ani ti, kdo se toulají po ulicích bez práce, ani ti, kdo žebrají, pracující nemají strach, že se nenajedí, že se neobléknou, že nebudou mít kde bydlet, že se jejich synové a dcery nebudou moci učit, že jim nebude poskytnuta pomoc v nemoci; všichni lidé pracují a učí se a tak se těší ze šťastného života.
Po energickém nástupu do výstavby socialistické ekonomiky a realizaci správného kursu strany a vlády na další upevnění obranyschopnosti země, k čemuž jsme přistoupili v souvislosti s narůstajícími agresivními intrikami imperialistů, byla neobyčejně upevněna vojenská síla země. Nyní je v naší zemi vytvořen mohutný systém všelidové obrany, založený na nenarušitelné ideověpolitické jednotě všeho lidu a na pevné samostatné národní ekonomice. Tím jsme vytvořili podmínky pro to, abychom mohli úspěšně likvidovat všechny šílené pokusy imperialistů a abychom spolehlivě zajistili bezpečnost vlasti a lidu.
Díky rozhodné protiimperialistické a protiamerické pozici naší strany a vlády republiky a díky jejich samostatné a principiální zahraniční politice se neustále zvyšuje mezinárodní prestiž naší republiky. Nyní má naše země přátelské styky a spolupracuje s bratrskými socialistickými zeměmi i mnohými nově vzniklými nezávislými státy Asie a Afriky. Každým dnem se stále více aktivizují též naše kontakty a výměna mezi mnohými mírumilovnými národy světa a naším lidem a stále těsnější jsou naše vzájemné svazky. Proto máme všude ve světě mnoho přátel a mezinárodní solidarita s naší revolucí každým dnem stále více roste.
Soudruzi!
Díky velkým úspěchům dosaženým za uplynulých 20 let socialistické revoluce a socialistické výstavby a v důsledku velkých sociálně ekonomických přeměn, k nimž v naší zemi došlo, se ještě více upevnila lidová moc, neobyčejně byl posílen a rozvinul se náš státní a společenský řád. Dnes se náš stát opírá o socialistické výrobní vztahy, jejichž nadvláda je jednotně nastolena ve městech i na vesnici, o pevnou bázi samostatné národní ekonomiky.
Zároveň s tím má naše lidová moc pevný politický základ. V souvislosti s dokončením socialistických přeměn ve výrobních vztazích se na socialistické bází ještě více upevnil dělnicko-rolnický svazek. Na základě tohoto svazku vznikla monolitní ideově-politická jednota všech lidových mas. V celé společnosti vládnou soudružské vztahy, v nichž dělnická třída, družstevní rolnictvo a pracující inteligence jsou zapojeni do soustavy socialistického hospodářství, pracují spolu a těsně spolupracují jeden s druhým ve jménu strany a revoluce, ve jménu vlasti a lidu, ve jménu společnosti a kolektivu, ve jménu svého vlastního štěstí. Všechen lid pevně semknutý kolem strany bojuje na život a na smrt za konečné vítězství veliké věci naší revoluce.
Lidová moc, která chce soustavně zvyšovat svou funkci a roli v revoluci i výstavbě, musí neustále přebudovávat a zdokonalovat systém a metody své práce s ohledem na nové, měnící se podmínky.
Otázka, zda lze či nelze po ukončení socialistických přeměn ve výrobních vztazích a po ustavení socialistického řádu vybudovat socialismus a komunismus – závisí do velké míry na tom, jak se přizpůsobují a zdokonalují socialistické výrobní vztahy s ohledem na neustále se rozvíjející výrobní síly; na tom, jak je zdokonalována nadstavba v souladu s upevněnou základnou, jak je posilován vliv nadstavby na základnu. Naše strana a vláda, které tvůrčím způsobem aplikovaly poučky marxismu-leninismu a zobecňovaly praktickou zkušenost revoluce a výstavby v naší zemi, přijaly řadu důležitých opatření, která směřují k přebudování práce státních a hospodářských orgánů a ke zvýšení úrovně řízení jejich pracovníků v souvislosti s novou, změněnou situací. V důsledku toho bylo v této oblasti dosaženo velkých úspěchů.
Zejména vedení vesnice Čchongsanri z února 1960 způsobilo nový obrat podstatným zlepšením práce státních a hospodářských orgánů. Při zobecňování zkušeností z vesnice Čchongsanri došlo k podstatným změnám v práci státních a hospodářských orgánů. Vedení se ještě více přiblížilo k masám a upevnila se revoluční metoda práce. V souvislosti s tím nadřízené orgány pomáhají podřízeným, pracovníci jdou přímo mezi masy, vychovávají, převychovávají a sjednocují je, podchycují revoluční nadšení a tvůrčí iniciativu mas, řeší tak veškeré problémy.
Poté, kdy došlo k vedení ve vesnici Čchongsanri, jsme přijali historická opatření, která směřují k přestavbě řízení průmyslu a k zavedení nového systému řízení zemědělství s tím, aby byl ještě důsledněji uváděn do života duch a metoda vesnice Čchongsanri v oblasti řízení a vedení národního hospodářství.
Po zavedení Deanského systému, který je novým systémem řízení průmyslu, probíhá celá práce hospodářských orgánů podniků pod kolektivním vedením stranického výboru. Do čela se dostává politická práce a mobilizací mas plní hospodářské orgány a podniky své revoluční úkoly, nadřízené orgány pomáhají podřízeným, nadřízené osoby svým podřízeným, zkušení lidé učí méně zkušené, všichni si soudružsky vypomáhají, všechny cechy, všechny závody a všechna odvětví navzájem těsně spolupracují, čímž rozvíjejí kooperaci výroby. Opřeni o objektivní ekonomické zákony řídí hospodářství vědecky a racionálně. Zavedením Deanského systému práce naše strana a vláda republiky dosáhly unifikace a detailizace v plánování, aby se upevnila disciplína demokratického centralismu při řízení hospodářství, a aby bylo možno ještě plánovitěji a proporcionálněji rozvíjet naši ekonomiku. Se zavedením unifikace a detailizace plánu se ještě více upevnila hospodářsko-organizátorská funkce státních orgánů. Tím vyvstala také možnost likvidovat subjektivismus státních plánovacích orgánů a čelit v plánování tendenci prosazující úzké resortní a místní zájmy výrobců. Umným spojováním záměrů státu s tvůrčí iniciativou výrobců bylo možno sestavit skutečně realistický, vědecky založený a mobilizující plán.
V oblasti zemědělství zavedly strana a vláda nový systém řízení, jehož základem je okresní výbor pro řízení zemědělských družstev: sem byli soustředěni zemědělští odborníci, strojní stanice, střediska pro správu zavlažovacích zařízení a jiné státní podniky, sloužící zemědělství. Tím, že jsme zavedli nový systém řízení zemědělství, jsme získali možnost řídit zemědělství nikoliv administrativní metodou užívanou v minulosti, nýbrž podnikovou metodou; tím jsme také mohli efektivněji uskutečňovat materialně-technickou pomoc státu zemědělským družstvům a rozhodným způsobem posílit vedoucí úlohu celospolečenského vlastnictví ve vztahu k vlastnictví družstevnímu.
Zavedení nového specializovaného systému řízení zemědělství umožnilo podstatným způsobem posílit i práci místních orgánů moci. Provinční, městské a okresní lidové výbory získaly možnost věnovat pozornost otázkám správy půdy, výstavby, obchodu, osvěty, kultury a zdravotnictví a ještě více zdokonalit práci v těchto oblastech.
Na základě toho se ve všech oblastech socialistické výstavby dále zkvalitnila funkce a úloha státních a hospodářských orgánů všech stupňů, ještě více byly upevněny těsné svazky pracovníků orgánů moci s lidovými masami a široké masy pracujících se začaly účastnit jako hospodáři řízení státních záležitostí.
Za uplynulých dvacet let náš lid pod praporem milované vlasti – Korejské lidově demokratické republiky – směle zamířil kupředu a dosáhli velkých epochálních přeměn, jichž naši předkové nemohli dosáhnout za tisíciletí. Dvacet let existence republiky, to je dvacet let slávy, dvacet let boje a vítězství, dvacet let budování a postupu vpřed.
(Pokračování v další části.)
Praha 1970
Tisk: ÚKDDS (Ústřední kulturní dům dopravy a spojů), Praha 2, nám. Míru 9
