Naše delegace v KLDR - 2. page

(Pokračování z 19. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Dětská nemocnice Okrju

Dětská nemocnice Okrju v Pchjongjangu z roku 2014 je plně vybavená moderními technologiemi včetně telemedicíny, barevná a pěkně vyzdobená pro potěchu dětských pacientů. Byla postavena jako moderní klinika specializovaná na léčbu dětí, a to díky náklonnosti strany a státu k dětem, budoucnosti národa. Je součástí lékařské oblasti Munsu, v níž se nachází řada nemocnic a zdravotnických zařízení, spojených s lidově orientovanou politikou, kterou sleduje Korejská strana práce a vláda KLDR, které ničeho nešetří pro zlepšení zdraví lidu. Číst dál →

(Pokračování z 18. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Vědecko-technický komplex

Vědecko-technický komplex, otevřený 1. ledna 2016 v Pchjongjangu na ostrově Ssuk, navštívila naše delegace v roce 2017. Moderní areál je avantgardně architektonicky pojatý, s budovami uspořádanými do tvaru atomu, jsou v něm umístěny asi tři tisíce počítačů (spíše je nejspíš myšlen počet míst vybavených PC monitorem) a další vyspělé technologie. Má přes 106 tisíc m² podlahové plochy. Návštěvníci se mohou prostřednictvím naučných expozic, počítačů připojených na korejský internet (či intranet), knih a vystavených strojů a jejich modelů seznamovat se všemi oblastmi vědy a techniky. Číst dál →

(Pokračování ze 17. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Vítězný oblouk

Jednou z dominant, symbolů a známých památníků hlavního města je také Vítězný oblouk, zhruba kopírující ten slavnější pařížský, ale samozřejmě větší. Postaven byl v roce 1982 k 70. narozeninám velkého vůdce a připomíná dvacet let bojů proti japonské okupaci, vedených velkým vůdcem soudruhem Kim Ir Senem v letech 1925 – 1945. Je 50 metrů široký a 60 metrů vysoký a stojí pod vrchem Moranbong v blízkosti Kim Ir Senova stadionu, u stanice metra Keson(jok).

I on je postaven z 25 500 žulových kvádrů připomínajících počet dní života velkého vůdce, stejně jako Věž čučche. Sousoší s letopočty 1925 a 1945 připomínají rok odchodu velkého vůdce do boje proti japonským okupantům a rok osvobození Koreje od nich. Číst dál →

(Pokračování z 16. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Na Věži čučche

Jednou z dominant a jedním z předních symbolů Pchjongjangu i celé KLDR je Věž čučche nebo též Věž myšlenek čučche, stojící na levém břehu řeky Tedong, tedy na území východního Pchjongjangu, na opačné straně řeky než centrum města s protějším Kim Ir Senovým náměstím.

Věž je vysoká 170 metrů, z toho 30 metrů činí výška horní části nad nejvyšším ochozem, představující plamen pochodně a za tmy červeně světélkující jako hoření plamene. Věž byla postavena v roce 1982 k 70. narozeninám soudruha Kim Ir Sena, má 70 balkónů jako jeho tehdejších 70 let života a je postavena z 25 550 kamenů jako byl počet tehdejších jeho prožitých dní (bez přestupných roků). Na bocích věže je umístěn velký nápis „čučche“. Na střechách dvou blízkých osmnáctipatrových panelových domů je umístěno obrovské, v noci svítící a zdaleka viditelné heslo „jednomyslná jednota“ (na střeše každého domu jedno slovo). Na každé straně věže stojí tři mramorová sousoší symbolizující budování socialismu a před věží směrem k řece známé sousoší dělníka, kolchoznice a představitele inteligence, zvedajících v rukou kladivo, srp a štětec, které překřížené vytvářejí znak Korejské strany práce. Číst dál →

(Pokračování z 15. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Celostátní shromáždění ke Dni slunce

V roce 2018 jsem měl tu čest být účastníkem Celostátního shromáždění ke Dni slunce, pořádaného v pchjongjangském Paláci sportů (do angličtiny se překládá jako Pyongyang Indoor Stadium, Pchjongjanský krytý stadion).

Budova z roku 1973 s kapacitou přes 20 tisíc lidí je jako obdobné stavby v KLDR z té doby typická velkým množstvím sloupů a zajímavá je svou lomenou střechou. Průčelí zdobí typické obrazy slunečně usměvavých velkých vůdců a asi 40 metrů dlouhé heslo „Velcí soudruzi Kim Ir Sen a Kim Čong Il budou s námi věčně!“

Do velkého sálu proudily tisíce slavnostně naladěných lidí, vojáci i civilisté často s řadou vyznamenání za zásluhy v budování a obraně socialistické vlasti. Někteří dávali najevo radost či překvapení, že vidí cizince s odznakem s velkými vůdci, ale možná i jen z toho, že vůbec vidí cizince, protože shromáždění tohoto typu jsou přístupna velmi malému počtu cizinců, většinou jen diplomatům, a myslím, že i těm nejspíš jen ze spřátelených zemí. Cizinci měli v sále svá vyhrazená místa, odlišná od ostatních sluchátky pro poslech překladu projevu, který byl k dispozici v angličtině a ruštině, pokud si vzpomínám. Číst dál →

(Pokračování ze 14. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)

Recepce a diplomacie

Součástí návštěv v KLDR byla v každém roce recepce pro členy studijních skupin myšlenek čučche. Dvě se konaly v jedné z přepychových a slavnostně vyzdobených jídelen hotelu Korjo a jedna v neméně luxusním Diplomatickém klubu Tedonggang.

Při recepci v hotelu v roce 2017 bylo několik desítek hostů a jejich průvodců obsluhováno asi deseti číšníky, výhradně muži, v bílé košili a bílém saku s černým motýlkem a černými kalhotami, což vypadalo poměrně výstředně na korejské i naše poměry. Někteří korejští průvodci měli tytéž bílé košile a poněkud s vrchními splývali. V Diplomatickém klubu Tedonggang o rok později naopak obsluhovala asi desítka servírek v růžovém nebo žluto-růžovém čoson-otu, snad každá v trochu odlišném. K tomu měly bílé lodičky. (Viděný kuchyňský či úklidový ženský personál měl černé kostýmky s bílou košilí.) Sympatické bylo, že na rozdíl od servírek z hotelu se nebránily fotografování a se dvěma mám dokonce společnou fotografii. V roce 2019 na recepci v hotelu obsluhovali jak vrchní, tak servírky. Vrchní měli tmavě červená saka, bílé košile, černé motýlky a černé kalhoty, servírky nosily jednotné růžové čoson-oty s černými lodičkami. Číst dál →

(Pokračování z 13. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Palác slunce Kumsusan, nejvyšší svatyně čučche

Doslova ikonou KLDR je Palác slunce Kumsusan, nazývaný nejvyšší svatyní čučche. Původně byl postaven jako prezidentský palác pro soudruha Kim Ir Sena, po jeho smrti roku 1994 byl přestavěn na jeho mauzoleum a po skonu soudruha Kim Čong Ila v roce 2011 je mauzoleem obou zvěčnělých velkých vůdců.

Leží na okraji souvislé zástavby Pchjongjangu a jezdí k němu krátká linka neveřejné úzkorozchodné tramvaje, oddělené od ostatní tramvajové sítě, na níž jsou provozovány soupravy světle zelených švýcarských vozů, dle západních zdrojů už z let 1947-1954, v Curychu vyřazené roku 1994 a v Pchjongjangu zařazené o rok později. V KLDR samozřejmě o tom nelze nic zjistit, stejně jako o tom, že u paláce se nachází stanice metra Kwangmjong, v souvislosti se zprovozněním mauzolea od roku 1995 uzavřená (což je těžko pochopitelné, když o svátcích sem jezdí mnoho návštěvníků, ale je to jen malý kamínek v mozaice záhad a kuriozit tohoto státu). Číst dál →

(Pokračování z 12. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Vojenská přehlídka

a (ne)setkání se soudruhem KIM ČONG UNEM

15. dubna 2017 se konala vojenská přehlídka ke 105. výročí narození velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena, tedy ke státnímu svátku Dni slunce. Ten je považován za největší národní svátek společně se Dnem zářící hvězdy, výročím narození velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila (16. února).

Byla to sobota a díky státnímu svátku se nepracovalo, jinak jsou soboty v KLDR pracovním dnem. (Oficiální zdroje hrdě uvádějí, že je zavedena osmihodinová pracovní doba, ale nikdy nezmiňují počet pracovních dní v týdnu.) Slyšel jsem, že u příležitosti největších státních svátků bývají před svátkem nebo po něm ještě jeden nebo dva volné dny navíc, jež ale nejsou vyznačeny v kalendáři a vyhlašují se jednorázově. Číst dál →

(Pokračování z 11. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Muzeum vítězné Vlastenecké osvobozenecké války

Muzeum vítězné Vlastenecké osvobozenecké války (mezinárodně známé jako Korejská válka, 1950 – 1953) v Pchjongjangu připomíná hrdinný boj korejského lidu proti brutální imperialistické agresi USA a jejich vazalů. Navštívil jsem jej dvakrát, v letech 2017 a 2019.

Ve venkovní expozici je umístěna řada působivých sousoší, připomínajících průběh bojů, stejně jako technika a munice imperialistů zničená a zabavená jak během Korejské války, tak při pozdějších narušeních území KLDR, a fotografie jejich kapitulujících posádek. Málokdo ví, že k menším ozbrojeným konfliktům s USA a zničení jejich techniky a zajetí jejich vojáků (nebo možná i zabití, ale to se neuvádí) došlo i v éře formálního příměří, například v letech 1963, 1965, 1967, 1970 a 1994. Číst dál →

(Pokračování z 10. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Družba s čučchisty

Součástí pobytů v Koreji byly i družební akce s dalšími zahraničními delegáty přátelství. Sestávaly ze sportovních akcí, zpěvu lidových a revolučních písní a společných pikniků. V jednom případě měla každá delegace za povinnost zazpívat v kulturním sále hotelu Korjo. Naštěstí nemusel vystupovat z každé delegace každý, takže jsem tomu unikl. Jako nevalný pěvec nepříliš exhibicionistického typu jsem o takovou prezentaci opravdu nestál. Uniknout už se nedalo při společné kulturní akci v jídelně hotelu Sosan u Pchjongjangského golfového klubu, kde česko-slovenská delegace zpívala starou českou revoluční píseň (údajně polského původu) „Rudý prapor“ („Pryč s tyrany a zrádci všemi…“). Slyšel jsem potom část ze záznamu a myslím, že v porovnání s ostatními, vesměs rovněž neškolenými pěvci, to nebylo nejhorší. Krušná tato vystoupení musela být pro korejské harmonikářky, jež se snažily jen na základě nevalného zpěvu zachytit melodii a vytvořit hudební doprovod. Notový podklad neměl samozřejmě nikdo k dispozici. Číst dál →

(Pokračování z 9. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Mansude – pchjongjangská Letná

Tak jako Moranbong, Pivoňkový kopec, je pchjongjangským Petřínem, tak protější Mansude můžeme připodobnit k pražské Letné. Společné mají obrovské schodiště nahoru (i když na Mansude podstatně širší, a naopak mnohem nižší než na Letnou) a obrovské pomníky, i když z toho pražského (Stalinova) stojí po dlouhé desítky let jen podstavec.

Mansu znamená korejsky dlouhověkost nebo dlouhý a šťastný život, takže Mansude by bylo možné nazvat Vrchem dlouhého života nebo tak nějak. Na vrcholu kopce stojí rozlehlé Muzeum korejské revoluce a před ním Velký památník (na) Mansude, tvořený 22 metrů vysokým bronzovým sousoším velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena a velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila. Po obou stranách sousoší stojí dva památníky protijaponské války a socialistické revoluce, představující vlající rudé prapory, mezi nimi vlajku Korejské strany práce a vlajku KLDR, pod kterými je umístěno početné sousoší, představující revoluční bojovníky a budovatele socialistické společnosti. Na budově muzea se za sousoším nachází mozaika zobrazující horu Pektu (Pektusan), nejvyšší horu KLDR (2744 m n. m.) a posvátnou horu revoluce. Číst dál →

(Pokračování z 8. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Mangjongde, místo 10 tisíc výhledů a rodiště velkého vůdce

Na západním okraji Pchjongjangu leží Mangjongde, kdysi samostatná obec, kde se 15. dubna 1912 narodil velký vůdce soudruh Kim Ir Sen. Dnes jde o významnou součást hlavního města, z velké části tvořenou moderními sídlišti z 80. let s panelovými domy o výši až 30-40 pater, kam vede z centra města široká třída Kwangbok (Osvobození) s tramvajovou tratí. Za Palácem školáků Mangjongde odbočuje vlevo ulice s tratí k tramvajové vozovně a z ní ulice k Revoluční škole Mangjongde, kolem které vede k rodnému domu soudruha Kim Ir Sena. Číst dál →

(Pokračování ze 7. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Podzemní dráha – chlouba i bolest metropole

Metrem jsem v hlavním městě cestoval v letech 2018 a 2019, v každém roce jedinkrát, a to vždy na stejném úseku téže trasy, poprvé mezi konečnou stanicí Puhung(jok) (Rozkvět) a stanicí Keson(jok) (Triumfální), což je vzdálenost šesti stanic, a podruhé kratší trasu mezi stejnou konečnou a stanicí Ponghwa(jok) (Pochodeň), tedy jen tři stanice. (Koncovka složeného slova –jok, již uvádím v závorce, znamená „stanice“, v korejštině je součástí názvu a píše se s ním dohromady, ale v transkripci se většinou jako součást názvu neuvádí. V překladech různých názvů se koncovka složeného slova někdy překládá a někdy ne, proto vznikají rozdíly jako Pektusan / hora Pektu, Tedonggang / řeka Tedong, Mansude / vrch Mansu apod.) Číst dál →

(Pokračování ze 6. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Ulice a doprava hlavního města

Pchjongjang je poměrně moderní velkoměsto o rozloze šestinásobku Prahy (přičemž jeho součástí jsou i poměrně vzdálené oblasti zcela venkovského charakteru) s asi dvojnásobkem obyvatel Prahy. Prakticky veškerá původní zástavba byla v letech 1950-1953 americkými agresory srovnána se zemí a do původní podoby bylo po válce obnoveno jen několik málo objektů. Z lidského a kulturního hlediska to byla nesmírná tragédie, ale také to umožnilo budování moderního velkoměsta prakticky na zelené louce, tedy spíše na spáleništi, a centrum města tedy není sevřeno do úzkých křivolakých uliček a netrpí nedostatkem prostoru, nýbrž naopak jej zdobí plánovitě založené prostorné ulice a náměstí. Hlavní ulice mají široké chodníky, z nichž část je vyhrazena pro cyklostezky. Často jsou zdobené krásnými vzrostlými metasekvojemi čínskými. V korunách některých z nich spočívají mohutná ptačí hnízda. Borovice a jiné rozeklané stromy jsou důsledně podepřeny či svázány. Stromy mají důsledně obílené spodní části kmenů, nejspíš hlavně z bezpečnostních důvodů, aby byly dobře vidět za tmy, když se v noci nesvítí. Menší dřeviny jsou vzorně ostříhány do předpisových tvarů, což souzní se vzorně posekanými trávníky. Číst dál →

(Pokračování z 5. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Výstavy KIMIRSENií

Ale nyní něco trochu pro odlehčení.

Při každé návštěvě Koreje jsme navštívili budovu Výstaviště kimirsenií a kimčongilií, věnovanou výstavám těchto dvou květin, patřících k hlavním symbolům KLDR. Kimirsenie (kilimsonghwa) je druh růžové orchideje a kimčongilie (kimčongilhwa) je červená begónie. Pěstování orchideje je poněkud složitější a málokdo dokáže vypěstovat kimirsenii mimo KLDR (neznám nikoho takového z ČR a SR; jednou jsme vezli její sazenici, ale zašla). O něco snadnější je vypěstovat červenou begónii, kimčongilii. Ne každá dovezená hlíza se ujala, ale jeden ze slovenských soudruhů ji úspěšně pěstuje dodnes. (Jedním z ocenění, které kimčongilie získala, je zlatá medaile z výstavy Flóra Bratislava v roce 1991.) Číst dál →

(Pokračování ze 4. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Lidový palác kultury, mrakodrapy, já a Warmbier

Nemalá část našeho programu se konala v Lidovém paláci kultury, velkolepé stavbě z roku 1973 v tradičním korejském stylu, s prohnutými střechami jako z korejského středověku, ale s krovy z betonu místo dřeva. Palác je ozdoben obrovskými budovatelskými mozaikami. Tyto mozaiky byly krásné, velkolepé, ale částečně se již drolily. Ve vstupním sále se nachází mozaika zobrazující pohled na Pchjongjang v době vzniku stavby, s obrovskými nezastavěnými plochami, poli nedaleko centra, což už je dnes dávno minulost. I spousta tehdejší zástavby již zmizela, i když byla docela nová, poválečná (vždyť za Korejské války nezůstal z Pchjongjangu doslova kámen na kameni), přesto byly celé rozsáhlé bloky tehdejší zástavby v posledních asi patnácti letech zbořeny a nahrazeny novými, mnohem většími, modernějšími, pro bydlení i jiné účely jistě mnohem pohodlnějšími a praktičtějšími, ale postrádajícími již svéráz socialistického realismu své doby a podobné moderní zástavbě na celém světě. Číst dál →

(Pokračování z 3. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Oděvy a odznaky

Velké oblibě cizinců z organizací přátelství se těšily korejské oděvy, které jsme si nechali šít na míru po změření ve Wolhjangu. Hotové byly do dvou dní a byly levnější než konfekce v běžných českých obchodech (celý oblek cca 5 tisíc Kč). Při jedné z návštěv jsem si takto opatřil černé již zmíněné sako s vysokým límcem, inminbok (v cizině známé také jako „maoistické“). Byl jsem jedním z mála cizinců jej v Koreji nosících a jedním z opravdu mála, kteří na něm nosili i odznak s velkými vůdci, stejně jako místní. Budilo to celkem značnou pozitivní pozornost, a ještě více při poslední návštěvě, kdy už jsem nosil i Řád přátelství. Číst dál →

(Pokračování z 2. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Hotel a obchody, gejši a Jedovatá houba

Když nás poprvé autobus vyložil před vchodem do hotelu Korjo (anglicky Koryo) na Restaurační ulici (alespoň bylo nám řečeno, že se tak ulice jmenuje; v mapách Google se jmenuje jinak) v centru Pchjongjangu u hlavního nádraží, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Připadalo mi nemyslitelné, že bychom mohli bydlet v tomto vyhlášeném luxusním hotelu, někdy označovaném jako „nejlepší v Koreji“ a patřícím k dominantám Pchjongjangu.

Hotel byl postaven v roce 1985 a jeho provoz byl zahájen Kim Ir Senem a Kim Čong Ilem (jak dokládají fotografie na nástěnkách v horní části foyer, která byla ve výtahu dříve značena jako 3. patro a pak předznačena na 2. patro, ačkoli z českého pohledu je to 1. patro). Je to zřejmě nejlepší a nejprestižnější hotel, v jakém může být ubytován návštěvník KLDR, pokud není nejvyšším cizím státníkem, kteří mají k dispozici jiná, neveřejná ubytovací zařízení. V květnu 2018 zde byl ubytován i tehdejší ministr zahraničních věcí USA Mike Pompeo. Číst dál →

(Pokračování z 1. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Cesty tam a zpět, kontroly a zklamaný Potěmkin

Cestovat do KLDR bylo pro členy Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan v období před pandemií koronaviru poměrně snadné. Velvyslanectví nabízelo cestu několika jejím členům zhruba dvakrát do roka u příležitosti významných státních svátků a mezinárodních akcí KLDR (Den slunce 15. 4. – výročí narození Kim Ir Sena; Den založení KLDR 9. 9.; případně Mezinárodní festival k oslavě velikánů hory Pektu v srpnu). Přednost měli členové výboru a jistě byl zájem o to, aby mezi účastníky byli jednak ti nejaktivnější z česko(slovensko)-korejského přátelství, jednak takoví, kteří budou schopni proběhlou cestu zpropagovat. Nebylo tedy nijak těžké stát se delegátem, s ohledem na poměrně tristní stav členské základny Pektusanu, tvořené převážně staršími lidmi, pro většinu z nichž by byla mnohahodinová cesta přes půl světa velmi vyčerpávající až nemožná a ne každý by ji také mohl zaplatit (jen letenky stály dohromady až cca 32 tisíc Kč, s výkyvy v řádu tisíců mezi jednotlivými roky). Číst dál →

Zážitky z návštěv Korejské lidově demokratické republiky v letech 2017–2019

a některé souvislosti